Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

Mně nevadíš. Aneb život s HIV

 

HIV big

jettmarMichael Jettmar
Autor

Žije s HIV ve společné domácnosti 5 let. Pracuje v České společnosti AIDS pomoc jako preventivní pracovník v oblasti HIV/AIDS a také jako pracovník v sociálních službách Domu světla.

3
září
2015

Počet lidí žijících s diagnózou HIV se rok od roku zvyšuje. Dle statistik je to k 30. červnu letošního roku celkem 2 475 osob, nicméně podle odborníků je jejich počet daleko větší, vzhledem k tomu, že se řada lidí obává testů, tudíž o své diagnóze neví.

Mé vlastní smiřování s touto diagnózou bylo hrozným obdobím plném vnitřní prázdnoty. Postupně jsem svůj HIV status odhaloval přátelům a po čase i rodině. To bylo samozřejmě bolestné, plné slz a pocitů zklamání ze sebe samého. Časem jsem zklamaný být přestal. Uvědomuji si, že jsem se nakazil nechráněným stykem, ale od svého dlouhodobého partnera. Ten o své diagnóze věděl, ale nic mi neřekl.

Já jako HIV pozitivní jsem se dříve bál seznamovat, přišlo mi ponižující někomu o své diagnóze říkat. Nicméně, chcete-li bojovat s předsudky, nesmíte žádné mít. A tak jsem se rozhodl odhodit zábrany a o své diagnóze mluvit hned, jak se s někým seznámím. A je mi líp.

Je uklidňující slyšet od kamarádů a přátel, že vás mají rádi. Je také fajn od nich slyšet, že jim „to“ nevadí a že i vaši ostatní pozitivní kamarádi jsou fajn. Ale zkuste se někoho z nich zeptat, zda by dokázal s někým takovým žít. Reakce jsou různé. Většinou několik dlouhých obcházejících vět, ze kterých vyplyne záporná odpověď.

Rok 2015: Žij HIV neutral!

Dobrou zprávou je, že pokud jste HIV pozitivní, nezměníte barvu na svítivě žlutou, nezmění se vaše vlastnosti, HIV z vás neudělá zloděje, nevytetuje vám ani čárový kód s vykřičníkem na čelo. HIV vás naučí mít se rádi a pomůže vám přehodnotit vaše životní hodnoty. Jsem přesvědčen, že je bezpečnější mít něco s někým, o kom víte „jak na tom je“, než s někým, kdo vám o svém zdravotním stavu nic neřekne (mezi ty patří i ti výše zmínění, kteří o svém statusu nevědí).

Jak žít s partnerem, který je „plusový“? Je rok 2015! Mluvte. Diskutujte. Informujte se. Nebojte se. Buďte HIV neutrální.

Dovětek: Nejsme na vás hygienicky vybaveni

Po tom, co jsem dopsal tenhle článek, přišla situace, která mě přiměla napsat trochu jiný závěr. Chtěl jsem se totiž objednat k zubaři, jako každý jiný člověk.
„Chtěl bych se k vám přihlásit a být vaším pacientem.“
„Není problém.“
„Víte, já jsem HIV pozitivní.“
„Aha, zavoláme Vám nazpátek.“
Čekal jsem 30 minut, poté jsem se dozvěděl, že mě neošetří. „Pane Jettmare, bohužel vás musím odkázat na infekční oddělení Nemocnice na Bulovce. Nejsme na vás hygienicky vybaveni.“ Zeptal jsem se, jak to myslí a doplnil, že to zní, jako kdyby neuklízeli po pacientech. Uklízí! Toto slovo mi bylo zopakováno celkem třikrát. Dali mi ale doporučení na Bulovku. Tohle je sakra hodně nepříjemný! Nabízí se mi srovnání například s Austrálií, kde HIV pozitivní nemají povinnost informovat lékaře o své diagnóze. Lékař by měl s každým pacientem jednat jako s HIV pozitivním, měl by mít proto rukavice, případně roušku a po každém stejně řádně uklidit.

Čtěte dále

Užívali drogy, demolovali město, dnes skáčí. Parkourista dává dětem ulice alternativu

Před 12 lety začal dnes 26letý Václav (Venca) Kumprecht s partou kamarádů trénovat parkour, sport, který využívá skoků, salt i předmětů k pohybu ve městě. Postupně se k nim přidávali další kluci i holky a tak začali parkour i učit. Během posledních let prošlo novoměstským týmem NERCO dvě stě dětí. Mnohé z nich Venca a jeho tým vytáhli přímo z ulice, kde je špatná parta strhávala k alkoholu, drogám a násilí. Společným úsilím pak ve městě vybudovali speciální hřiště, které je otevřené všem. Co jej motivuje k práci s dětmi, které se dostaly do problémů? Jaké jsou cíle NERCO týmu?


Marie Škardová 23. 1. 2019

Zavraždili mu otce, za války pomáhal ukrytým uprchlíkům. Dnes díky Čechům studuje

Pětadvacetiletý student Luther Yapelendi ze Středoafrické republiky má za sebou nelehkou cestu životem. Když byl dítě, zabili mu lupiči otce a stal se sirotkem. „Mně bylo devět let. Vůbec jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo,“ říká Luther a dodává: „Po smrti táty jsem musel na tři roky přestat chodit do školy, protože jsme zůstali bez peněz.“ Později mu do života zasáhl vleklý konflikt, během války se pomáhal starat o uprchlíky. „Velkou výzvou bylo také to, že na misii uprchlo i hodně těhotných žen, které tam pak rodily. Já sám jsem pak po porodech chodil omývat miminka. Z nemocí se objevovala hlavně malárie. Choleru jsme tam naštěstí neměli.“ Situace v zemi je i nadále velmi vážná a nový konflikt se může znovu rozhořet. Podle Luthera by ale lidé v zemi mohli rozpory překonat a smířit se. „Já jsem musel odpustit vrahům svého otce. Nechtěl jsem žít s pomstou. Pomsta je vždycky problém,“ říká L ...

Kvůli rakovině přišla o část tváře, u pojišťovny narazila. Na rekonstrukci obličeje se jí složili Češi

Mirka přišla v důsledku rakoviny v dětství o část tváře. Přes změnu vzhledu se dokázala přenést díky přátelům, zejména z LGBT komunity. Později vystudovala vysokou a dnes pracuje jako novinářka. Před pár lety se jí však obličej začal měnit, pod okem jí z tkáně stále více vystupuje titanová mřížka, která jí současně dále deformuje obličej. Mirka akutně potřebuje náročnou operaci v zahraničí, u pojišťovny však narazila. Požádala proto o pomoc veřejnost a nestačí se divit. Po několika týdnech se Češi na sérii potřebných operací v řádu asi pěti milionů složili. Přispěly jich tisíce.


Lukáš Houdek 21. 1. 2019

Přišli o domov, žili v chudobě. Díky Čechům teď v Afghánistánu podnikají

Lailuma pochází z Herátu v Afghánistánu. Dříve pracovala především v domácnosti, pečovala o děti, prala a uklízela. Pomocí organizace Člověk v tísni se zapojila do svépomocné skupiny a absolvovala kosmetický kurz. „Když jsem se naučila kosmetiku, využila jsem příležitosti a otevřela jsem si doma kosmetický salon. Od té doby jsem měla mnoho zákazníků - sousedů i příbuzných,” vypráví Lailuma, která nyní může pravidelně přispívat do rodinného rozpočtu. „Teď, když mám práci, jsem mnohem šťastnější než dřív,” podotýká.


Marie Škardová 20. 1. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.