Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

Mně nevadíš. Aneb život s HIV

 

HIV big

jettmarMichael Jettmar
Autor

Žije s HIV ve společné domácnosti 5 let. Pracuje v České společnosti AIDS pomoc jako preventivní pracovník v oblasti HIV/AIDS a také jako pracovník v sociálních službách Domu světla.

3
září
2015

Počet lidí žijících s diagnózou HIV se rok od roku zvyšuje. Dle statistik je to k 30. červnu letošního roku celkem 2 475 osob, nicméně podle odborníků je jejich počet daleko větší, vzhledem k tomu, že se řada lidí obává testů, tudíž o své diagnóze neví.

Mé vlastní smiřování s touto diagnózou bylo hrozným obdobím plném vnitřní prázdnoty. Postupně jsem svůj HIV status odhaloval přátelům a po čase i rodině. To bylo samozřejmě bolestné, plné slz a pocitů zklamání ze sebe samého. Časem jsem zklamaný být přestal. Uvědomuji si, že jsem se nakazil nechráněným stykem, ale od svého dlouhodobého partnera. Ten o své diagnóze věděl, ale nic mi neřekl.

Já jako HIV pozitivní jsem se dříve bál seznamovat, přišlo mi ponižující někomu o své diagnóze říkat. Nicméně, chcete-li bojovat s předsudky, nesmíte žádné mít. A tak jsem se rozhodl odhodit zábrany a o své diagnóze mluvit hned, jak se s někým seznámím. A je mi líp.

Je uklidňující slyšet od kamarádů a přátel, že vás mají rádi. Je také fajn od nich slyšet, že jim „to“ nevadí a že i vaši ostatní pozitivní kamarádi jsou fajn. Ale zkuste se někoho z nich zeptat, zda by dokázal s někým takovým žít. Reakce jsou různé. Většinou několik dlouhých obcházejících vět, ze kterých vyplyne záporná odpověď.

Rok 2015: Žij HIV neutral!

Dobrou zprávou je, že pokud jste HIV pozitivní, nezměníte barvu na svítivě žlutou, nezmění se vaše vlastnosti, HIV z vás neudělá zloděje, nevytetuje vám ani čárový kód s vykřičníkem na čelo. HIV vás naučí mít se rádi a pomůže vám přehodnotit vaše životní hodnoty. Jsem přesvědčen, že je bezpečnější mít něco s někým, o kom víte „jak na tom je“, než s někým, kdo vám o svém zdravotním stavu nic neřekne (mezi ty patří i ti výše zmínění, kteří o svém statusu nevědí).

Jak žít s partnerem, který je „plusový“? Je rok 2015! Mluvte. Diskutujte. Informujte se. Nebojte se. Buďte HIV neutrální.

Dovětek: Nejsme na vás hygienicky vybaveni

Po tom, co jsem dopsal tenhle článek, přišla situace, která mě přiměla napsat trochu jiný závěr. Chtěl jsem se totiž objednat k zubaři, jako každý jiný člověk.
„Chtěl bych se k vám přihlásit a být vaším pacientem.“
„Není problém.“
„Víte, já jsem HIV pozitivní.“
„Aha, zavoláme Vám nazpátek.“
Čekal jsem 30 minut, poté jsem se dozvěděl, že mě neošetří. „Pane Jettmare, bohužel vás musím odkázat na infekční oddělení Nemocnice na Bulovce. Nejsme na vás hygienicky vybaveni.“ Zeptal jsem se, jak to myslí a doplnil, že to zní, jako kdyby neuklízeli po pacientech. Uklízí! Toto slovo mi bylo zopakováno celkem třikrát. Dali mi ale doporučení na Bulovku. Tohle je sakra hodně nepříjemný! Nabízí se mi srovnání například s Austrálií, kde HIV pozitivní nemají povinnost informovat lékaře o své diagnóze. Lékař by měl s každým pacientem jednat jako s HIV pozitivním, měl by mít proto rukavice, případně roušku a po každém stejně řádně uklidit.

Čtěte dále

11letá dívka byla donucena k porodu poté, co byla znásilněna. Argentinské úřady jí nepovolily potrat

Argentinská nezletilá dívka byla znásilněna přítelem své babičky. Ačkoliv lékaře prosila, aby „vyndali, co do mě ten starý muž dal,” nebylo jí umožněno potrat podstoupit. Musela prodělat operaci podobnou císařskému řezu a ačkoliv se dítě narodilo živé, zemřelo po jedenácti dnech života.


Nina Djukanovićová 26. 3. 2019

Kvůli šikaně nedokončila základku. Dnes učí na univerzitě a je úspěšnou spisovatelkou

Život dnes úspěšné spisovatelky a univerzitní profesorky Oksany Marafioti by vydal na tragikomický cestopisný detektivní román, který ona sama nakonec doopravdy napsala a ve Spojených státech jí přinesl věhlas i úspěch. Narodila se v Sovětském svazu a dětství strávila na cestách s úspěšným romským hudebním souborem svých prarodičů. Těsně před revolucí s rodiči emigrovala do USA, kde rodiče toužili dosáhnout úspěchu a slávy v Hollywoodu. To se však nekonalo a oni se naopak propadli do chudoby a bydleli v jednopokojovém bytě se šváby. Rodina se brzy rozpadla a otec se pak vedle hraní po barech začal věnovat okultismu, stal se dokonce vyhledávaným exorcistou. Přestože Oksana v Rusku nedokončila základní školu kvůli šikaně, nastoupila v USA na prestižní střední hudební školu v Hollywoodu. Později pracovala u filmu a nakonec skončila u psaní a vyučování na univerzitě v Las Vegas. Její úspěšná kniha American ...

"Lidé tu na nás někdy reagují s averzí. Bojujeme s nálepkou levné práce," říká Běloruska žijící v Praze

„Historie České republiky a Běloruska je provázaná více, než si uvědomujeme. Málokdo třeba ví, že jeden z posledních dopisů prezident Havel poslal běloruskému politickému vězni,” říká Kryścina (32), která už 10 let v Čechách pracuje jako lektorka češtiny a tlumočnice. Přála by si, aby spolu lidé více mluvili a nestyděli se poznávat odlišné kultury. Snaží se tomu pomoci skrze facebookovou stránku BLRČR, kterou přesně za tímto účelem spolu s dalšími aktivistkami založila.


OPU 22. 3. 2019

„Nejprve panika a nejistota, dnes z ní máme radost,” říká otec dcery s Downovým syndromem

Tomáš Hečko je otcem tří dcer. U jedné z nich se spolu s manželkou týden po jejím narození dozvěděli, že má Downův syndrom (pozn. dále jen DS). „ Můj první dojem byl takový, že mi najednou skončil život, který znám. Že už to nikdy nebude jako dřív. Je to celkem slušná panika,” vzpomíná. Dodává, že se s tou skutečností ale velmi rychle srovnali právě díky empatické lékařce, která rodiče poučeně uklidnila. Anežce je nyní 7 let a chodí do první třídy klasické základní školy. Rok před tím nastoupila do školy na přípravku, aby si zvykla. „Všechno, co děláme, děláme proto, aby ona v dospělosti mohla žít co nejsamostatnější život. Což už dnes víme, že u ní půjde relativně velmi dobře. Běžný život ale znamenají také nějaké sociální vazby,” vysvětluje důvody, proč dceru nepřihlásili na speciální školu, ale běžnou základku, kde má u sobe asistentku pedagoga. Podle Tomáše je zásad ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.