Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Příběhy ostatních

Možná i ty patříš k těm, kteří se stali pro svou odlišnost terčem posměšků, urážek nebo napadení. Případně jsi ty sám kdysi někoho napadl nebo šikanoval a dnes toho lituješ. Budeme moc rádi, pokud se s námi i ostatními o svou zkušenost podělíš. Třeba tím dodáš odvahu i dalším s podobnou zkušeností spolu s pocitem, že v tom nejsou sami.

 

Poděl se o svůj příběh

Mně nevadíš. Aneb život s HIV

 

HIV big

jettmarMichael Jettmar
Autor

Žije s HIV ve společné domácnosti 5 let. Pracuje v České společnosti AIDS pomoc jako preventivní pracovník v oblasti HIV/AIDS a také jako pracovník v sociálních službách Domu světla.

3
září
2015

Počet lidí žijících s diagnózou HIV se rok od roku zvyšuje. Dle statistik je to k 30. červnu letošního roku celkem 2 475 osob, nicméně podle odborníků je jejich počet daleko větší, vzhledem k tomu, že se řada lidí obává testů, tudíž o své diagnóze neví.

Mé vlastní smiřování s touto diagnózou bylo hrozným obdobím plném vnitřní prázdnoty. Postupně jsem svůj HIV status odhaloval přátelům a po čase i rodině. To bylo samozřejmě bolestné, plné slz a pocitů zklamání ze sebe samého. Časem jsem zklamaný být přestal. Uvědomuji si, že jsem se nakazil nechráněným stykem, ale od svého dlouhodobého partnera. Ten o své diagnóze věděl, ale nic mi neřekl.

Já jako HIV pozitivní jsem se dříve bál seznamovat, přišlo mi ponižující někomu o své diagnóze říkat. Nicméně, chcete-li bojovat s předsudky, nesmíte žádné mít. A tak jsem se rozhodl odhodit zábrany a o své diagnóze mluvit hned, jak se s někým seznámím. A je mi líp.

Je uklidňující slyšet od kamarádů a přátel, že vás mají rádi. Je také fajn od nich slyšet, že jim „to“ nevadí a že i vaši ostatní pozitivní kamarádi jsou fajn. Ale zkuste se někoho z nich zeptat, zda by dokázal s někým takovým žít. Reakce jsou různé. Většinou několik dlouhých obcházejících vět, ze kterých vyplyne záporná odpověď.

Rok 2015: Žij HIV neutral!

Dobrou zprávou je, že pokud jste HIV pozitivní, nezměníte barvu na svítivě žlutou, nezmění se vaše vlastnosti, HIV z vás neudělá zloděje, nevytetuje vám ani čárový kód s vykřičníkem na čelo. HIV vás naučí mít se rádi a pomůže vám přehodnotit vaše životní hodnoty. Jsem přesvědčen, že je bezpečnější mít něco s někým, o kom víte „jak na tom je“, než s někým, kdo vám o svém zdravotním stavu nic neřekne (mezi ty patří i ti výše zmínění, kteří o svém statusu nevědí).

Jak žít s partnerem, který je „plusový“? Je rok 2015! Mluvte. Diskutujte. Informujte se. Nebojte se. Buďte HIV neutrální.

Dovětek: Nejsme na vás hygienicky vybaveni

Po tom, co jsem dopsal tenhle článek, přišla situace, která mě přiměla napsat trochu jiný závěr. Chtěl jsem se totiž objednat k zubaři, jako každý jiný člověk.
„Chtěl bych se k vám přihlásit a být vaším pacientem.“
„Není problém.“
„Víte, já jsem HIV pozitivní.“
„Aha, zavoláme Vám nazpátek.“
Čekal jsem 30 minut, poté jsem se dozvěděl, že mě neošetří. „Pane Jettmare, bohužel vás musím odkázat na infekční oddělení Nemocnice na Bulovce. Nejsme na vás hygienicky vybaveni.“ Zeptal jsem se, jak to myslí a doplnil, že to zní, jako kdyby neuklízeli po pacientech. Uklízí! Toto slovo mi bylo zopakováno celkem třikrát. Dali mi ale doporučení na Bulovku. Tohle je sakra hodně nepříjemný! Nabízí se mi srovnání například s Austrálií, kde HIV pozitivní nemají povinnost informovat lékaře o své diagnóze. Lékař by měl s každým pacientem jednat jako s HIV pozitivním, měl by mít proto rukavice, případně roušku a po každém stejně řádně uklidit.

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.