Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Studuje střední a podniká u toho. „Lidé nejsou zvyklí na to, že by mladí dělali víc,” říká

Studuje střední a podniká u toho. „Lidé nejsou zvyklí na to, že by mladí dělali víc,” říká

Před dvěma lety se dnes osmnáctiletý Max Kozlov nadchl pro byznys a marketing. Od té doby zkusil několik možností středoškolského vzdělání, aby skloubil svou práci a vzdělání. Ani na speciálních českých gymnáziích však nenašel dostatek možností, proto dnes studuje dálkově na britské Oxford College. I přes nízký věk již založil několik úspěšných projektů, motivoval další mladé lidi a zvítězil v několika soutěžích, například v letošním ročníku soutěže Středoškolák roku. „Myslím, že největší problém, který jsem zaznamenal, je, že na většině škol je systém vzdělávání v posunu mladých extrémně pasivní a nemotivující a neposouvá lidi k jejich vášním,” myslí si Maxim a dodává, že se setkal také s lidmi, kteří mu nevěřili nebo se jej snažili odradit. „Nejsou zvyklí na to, že by mladí lidé dělali více, než je jim řečeno například ve škole. A na co lidé nejsou zvyklí, tak toho se bojí nebo to nechtějí. Často jsou to zvláštní pohledy a dotazy, proč ten člověk něco dělá, proč třeba každý večer pracuje, proč s nimi nejde raději chlastat,” popisuje. Proto se zaměřuje na pomoc dalším mladým lidem, kteří chtějí při škole dělat něco navíc. Aktuálně se také věnuje projektu zaměřenému na zdravý spánek a probouzení.

Marie Škardová 19. 12. 2019

„Lidé s duševním onemocněním jsou navzdory mýtům častěji oběťmi agrese,” říká pracovník centra duševního zdraví

„Lidé s duševním onemocněním jsou navzdory mýtům častěji oběťmi agrese,” říká pracovník centra duševního zdraví

Petr Moravec pracuje v oblasti duševního zdraví 13 let. V Plzni nyní pracuje pro nově vzniklé centrum duševního zdraví (CDZ), jež je součástí reformy psychiatrické péče. „Je to především o týmu odborníků, který zahrnuje jak zdravotní, tak sociální oblast a obě tyto části jsou si rovny. Říkáme tomu multidisciplinární komunitní tým,“ popisuje Petr, kdo v centru pracuje.“ Co je cílem takového týmu? „Pomáhat lidem žít kvalitní, spokojený život doma, v jejich přirozeném prostředí,“ říká. Důležitý rozdíl mezi CDZ a klasickou psychiatrickou nemocnicí je ve schopnosti reagovat na individuální potřeby klienta. „Tým přizpůsobuje svou práci tomu, co kdo v konkrétní chvíli potřebuje. Za někým pojede psychiatr a sociální pracovník, u někoho zase bude častěji psychiatrická sestra,“ vypráví Petr a pokračuje: „Někomu nejvíc pomůže povídat si s člověkem, který si prošel podobnou zkušeností. Někdo bude potřebovat schůzky spíš odpoledne, protože ráno prostě nevstane. A nejčastěji to bude nějaký mix.“ 

Jiří Pasz 18. 12. 2019

Jako malý pod stromkem opakovaně nenašel nic. A tak už 50 let zdarma vyrábí dárky pro chudé děti

Jako malý pod stromkem opakovaně nenašel nic. A tak už 50 let zdarma vyrábí dárky pro chudé děti

Vánoce obvykle bývají pro děti obdobím těšení se na vánoční strom a hlavně dárky pod ním. Ne na všechny děti však dárky čekají. Rodiny, které se ocitají ve finanční tísni, si často dárky mohou dovolit jen velmi omezeně nebo vůbec. Jim Annis je 80letý veterán, který již padesát let vyrábí hračky pro děti ze sociálně slabých rodin, aby i ony našly pod stromečkem něco pěkného a Vánoce si užily. Když Armáda spásy rozdává potřeným jídlo a oblečení, já rozdávám hračky," říká Jim.


Kateřina Gamal Richterová 12. 12. 2019

Autista potřeboval nové srdce, neměl rodinu, která by se o něj postarala. Život mu zachránila zdravotní sestra

Autista potřeboval nové srdce, neměl rodinu, která by se o něj postarala. Život mu zachránila zdravotní sestra

Jonathan Pinkar se v srpnu minulého roku zhroutil v práci a byl převezen do nemocnice. Sedmadvacetiletému muži s vysokofunkčním autismem bylo tehdy sděleno, že potřebuje transplantaci srdce, jinak mu zbývá půl roku života. Na čekacích seznamech je ale mnoho lidí a jejich situace je vyhodnocována i podle toho, zda se o ně má po operaci kdo postarat. Takovou možnost Jonathan neměl. Když ztrácel naději, zasáhla do jeho života zdravotní sestra Lori Wood a dala mu novou šanci.

Marie Škardová 15. 12. 2019

Šok, slzy a dlouhé ticho. Jak reagují čeští muži při čtení příběhů domácího násilí?

Šok, slzy a dlouhé ticho. Jak reagují čeští muži při čtení příběhů domácího násilí?

„Začal mi hlavou mlátit o stěnu a řvát, že jsem blbá kurva. A že když nechci šukat, tak mu ho aspoň vykouřím. Jediné, co si pak pamatuju, je, jak mě pak poprvé udeřil,” stojí ve výpovědi jedné z obětí násilí na ženách, které se objevily ve videu upozorňujícím na podobu i následky domácího nebo genderově podmíněného násilí. Natočily ho ve spolupráci organizace Otevřená společnost a proFem. Výpovědi obětí často brutálního násilí čte několik oslovených mužů. A kamera po celou dobu zachycuje jejich pocity.


 

Lukáš Houdek 5. 12. 2019

„Miluju každý milimetr svých jizev." Rakovina se jí vrátila popáté, nyní i s metastázemi

„Miluju každý milimetr svých jizev." Rakovina se jí vrátila popáté, nyní i s metastázemi

Sedmapadesátiletá Zuzana Nemčíková pracovala léta v armádě. Byla tak jednou z mála vojákyň v Československu. „Podle mnohých jsem ale spíš patřila k plotně a k dětem. Pozici jsem si musela postupně budovat. Ale zase jsem uměla nohejbal, hrála jsem mariáš, takže když nebyl třetí do party, byla jsem dobrá (smích). Pro spoustu chlapů to byl prvek, co tam neměl co dělat. Na druhou stranu ti, co mě poznali, se mnou kamarádili,” vzpomíná. Ještě v době působení v armádě si našla v prsu bulku. Vyšetření odhalilo, že jde o zhoubný nádor. Přestože se musela šetřit, na vojenská cvičení jezdila dál. „Tehdy jsem byla bojovník a odmítala jsem se nechat převálcovat nějakou rakovinou.” Několik let po úspěšné léčbě si ale nahmatala další bulku. A nastal tak další kolotoč chemoterapií, operace a další tělesné změny. Právě přijetí vlastního těla je podle ní velké téma, které řeší také její klientky. 


 

Lukáš Houdek 16. 12. 2019

„Má orientace v rozporu s vírou není,” říká gay, který konvertuje k judaismu. Svou cestu sdílí na FB

„Má orientace v rozporu s vírou není,” říká gay, který konvertuje k judaismu. Svou cestu sdílí na FB

„Myslím, že základ víry obsahuje určité hodnoty. To, co je v písmu psáno, je současně otiskem konkrétní doby. Kdo říká, že ho bere doslova, měl by doma dalších pět žen, za nevěru by je ukamenoval, měl by otroky, které by mohl beztrestně zabít. Jestli bylo takhle tehdy pohlíženo na homosexualitu, neznamená to, že to tak má být i dnes,” říká pětatřicetiletý Čech, který se před několika lety rozhodl pro konverzi k židovské víře ještě pod jménem Jiří Korytář. V souvislosti s procesem konverze přijal také nové jméno David Peres. „Zjistil jsem, že to je něco, co mě v dnešním materiálním světě naplňuje. Proces, jak jsem se k víře dostal, je pro mě složité popsat. Protože jsem v ní dnes už ukotvený a cítím se v ní dobře,” vysvětluje své pohnutky a dodává, že pochází z ateistické rodiny. 


 

Lukáš Houdek 12. 12. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.