Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

V Pákistánu otevřela první státní škola pro trans osoby. Nastoupilo do ní 20 studentek

V Pákistánu otevřela první státní škola pro trans osoby. Nastoupilo do ní 20 studentek

V Pákistánu před dvěma týdny otevřela historicky první státem zřízená škola pro trans osoby. Nachází se ve městě Lodhran v provincii Pandžáb a nastoupila do ní asi dvacítka studentek. Zařízení spravuje Okresní odbor pro vzdělávání a jak pro pákistánský deník The Express Tribune uvedl úředník Shazia Noreen pověřený vedením instituce, důvodem pro její založení je snaha úřadů o vyrovnání příležitostí pro trans osoby v zemi. Řada z nich totiž nemá kvůli velké míře diskriminace vyšší vzdělání a následně kvalifikované zaměstnání.


Lukáš Houdek 5. 3. 2019

„Ve škole se dozvíme o orgánech, ne odpovědi na otázky o sexu,” říká vedoucí nízkoprahu

„Ve škole se dozvíme o orgánech, ne odpovědi na otázky o sexu,” říká vedoucí nízkoprahu

Zuzana Šťastná je vedoucí nízkoprahového klubu Likusák v Brně. Mladí lidé ze sídliště za ní chodí s problémy týkajícími se šikany, drog, sexu, osamělosti a izolace nebo nefunkčních vztahů. Počátky problémů jsou podle Zuzany především v rodinách a v tom, že se opakují v různých generacích a podobných vzorcích. „Rozhodně nechci říct, že rodiny nefungují, protože jsou lidi v nich zlí a fungovat nechtějí. Spíš je to o tom, že dříve sami nedostali podporu.“ Proč se podle ní patologické vzorce opakují, i když je to zdánlivě nelogické? „Když nevíme, co máme dělat, uchylujeme se k tomu, co je nám známé. A to je často to, co probíhalo doma, co všichni známe hodně dobře. Jenže to funguje i u špatných vzorců,“ vypráví Zuzana. „Je to, jako by vám naběhnul autopilot, kterého máte naučeného, odpozorovaného z dětství. Není to tak, že to chcete.“Jednou z mnoha příčin  potíží u mladých lidí je podle ní také nedostatek znalostí o sexu. „Mají hodně takových urban legends, třeba když je holka v poloze na klukovi, že gravitace zabrání těhotenství nebo že třetí ejakulace v řadě už nemůže způsobit oplodnění,“ líčí Zuzana. „Mladí lidé se dívají na porno. Z toho získají pocit, že na druhém rande si to holka nechá udělat do zadku, protože tak je to v těch filmech. Nikdo jim nevysvětlí, že porno je pohádka pro dospělé, že v životě to chodí jinak.“ Řešení je podle ní ve vysvětlování toho, že porno a realita jsou odlišná věc, a lepší sexuální výchově. 


Jiří Pasz 5. 3. 2019

Prožil ozbrojené napadení, trauma má dodnes. Vystudoval vysokou, teď pomáhá rodinám v nouzi

Prožil ozbrojené napadení, trauma má dodnes. Vystudoval vysokou, teď pomáhá rodinám v nouzi

Maroš Šandor pochází z Mostu, kde prožil celý život. Přestože se ve svém dětství ze strany sousedů nikdy nesetkal se šikanou nebo problémy, zažil v době vyrůstání kvůli svému romskému původu ozbrojené napadení. S jeho psychickými následky se potýká dosud. Maroš se vyučil zámečníkem, chvíli pracoval v továrně. Taková práce ho však nebavila. Rozhodl se proto svůj život změnit a postupně se dalším vzděláváním při práci vypracovat na asistenta pedagoga. Přes dvacet let pak působil na základní škole v Obrnicích. Dnes vede v Mostu azylový dům pro rodiny s dětmi v nouzi. To ho naplňuje. „Když se mi podaří někomu pomoci, hřeje mě to u srdce. Obdivuju a ctím ty, kteří se tomu postaví čelem a bojují se svým osudem,” říká.


Lukáš Houdek 4. 3. 2019

„Život v Česku je pro mě dar,“ říká Syřan. Vlast opustil kvůli orientaci

„Život v Česku je pro mě dar,“ říká Syřan. Vlast opustil kvůli orientaci

„To, že jsem tady, je pro mě dar, je to něco, co si Češi vůbec neuvědomují, že mají,“ říká Sebastian, který v Česku studuje a pracuje už čtyři a půl roku. Ze Sýrie odešel ještě před vypuknutím války hlavně kvůli své sexuální orientaci. Status uprchlíka podle něj situaci zlepšuje i zhoršuje. „Chtěl bych, aby se mnou lidé zacházeli jako s jakoukoliv jinou osobou. To, že jsem uprchlík, je jen velmi malou součástí toho, kým jsem,“ říká.


OPU 1. 3. 2019

„Pasažéři neumí z osudových důvodů řídit svůj život,” říká režisérka filmu o dětech z ústavní péče

„Pasažéři neumí z osudových důvodů řídit svůj život,” říká režisérka filmu o dětech z ústavní péče

„Pasažér je někdo, kdo svůj život plně neřídí a oni bohužel, z různých osudových důvodů, nemají život pevně ve svých rukou,” říká Jana Boršková, režisérka filmu Pasažéři, který aktuálně můžete vidět v českých kinech. Dokument sleduje životy čtyř mužů, kteří se potkali v dětském domově v Letech. Režisérka s nimi navázala kontakt a sledovala jejich osudy v průběhu několika let po odchodu z domova. „Pokaždé, když Pasažéry vidím, ohromuje mě otevřeností lidí, které jsem natáčela. Jejich autenticita a ochota otevřít svůj příběh kameře. Chtěla jsem vyprávět příběh Pasažérů co nejopravdověji, abych dokázala v divácích vzbudit soucit, který jsem sama vůči svým hrdinům pociťovala. Soucit považuji za nejdůležitější hodnotu v součastném světě. Hlavně soucit s lidmi jiného etnika, jiného sociálního původu a jiné životní filozofie,” říká režisérka pro HFC.


Marie Škardová 28. 2. 2019

„Záleží na tobě!” Zaměstnankyně fastfoodu přidává zákazníkům k jídlu povzbudivé vzkazy

„Záleží na tobě!” Zaměstnankyně fastfoodu přidává zákazníkům k jídlu povzbudivé vzkazy

„Tvůj život má smysl! Nepřestávej se usmívat! Svět je nádherný!” Tyto inspirativní ručně psané vzkazy začali ve svých krabičkách s jídlem nacházet zákazníci restaurace Taco Bell v New Yorku. Píše je 27letá zaměstnankyně Kelly Stewart, která tak chce zákazníkům zlepšit den. „Mám ráda lidi," říká Kelly pro server Syracuse. „Snažím se, aby byl jejich den lepší. Někdy je život těžký a mně pomáhají citáty. Tak je píši i druhým lidem. A je pro mě důležité jít příkladem svému šestiletému synovi," dodává.


Marie Škardová 4. 3. 2019

„Ptáte se, co čekat, když se narodí dítě s Downovým syndromem?” Otcovo vyznání zasáhlo Twitter

„Ptáte se, co čekat, když se narodí dítě s Downovým syndromem?” Otcovo vyznání zasáhlo Twitter

„Naprosto jsem NEBYL připraven na dítě jako Rosie. Byl to šok, když se narodila, a stydím se to říct, ale nevzal jsem to tehdy úplně dobře,” začal svou sérii tweetů Brit Jason Kneen, otec dívky s Downovým syndromem. Rozhodl se pro ně po tom, co vzbudil na síti velký ohlas jeho jednoduchý příspěvek v podobě fotografie rozesmáté dcery a popiskem: „Mé dítě má Downův synrom. Co mám očekávat? - Tohle. 100% tohle.” Reagoval tím na zmatení i obavy, které mnozí rodiče po zjištění takové diagnózy u svých dětí zažívají.


Lukáš Houdek 26. 2. 2019

Stal se obětí brutálního domácího násilí. „Zůstal jsem s ní ze strachu, že mě zabije,” říká

Stal se obětí brutálního domácího násilí. „Zůstal jsem s ní ze strachu, že mě zabije,” říká

Jordan Worth, bývalá přítelkyně Brita Alexe Skeela, muže bila, bodala, způsobila mu popáleniny, odpírala mu jídlo a držela ho od jeho rodiny. Stala se první ženou ve Velké Británii odsouzenou za omezující a násilné chování. Alex nyní otevřeně mluví o své zkušenosti a volá po větším pochopení pro mužské oběti domácího násilí.


Nina Djukanovićová 26. 2. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.