Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Z dětského vojáka a následně uprchlíka z Konga ředitelem školy v USA

Z dětského vojáka a následně uprchlíka z Konga ředitelem školy v USA

Bertine Bahige vyrostl na východě Demokratické republiky Kongo a jeho snem bylo stát se lékařem. Vše se však změnilo, když mu bylo třináct let a do jeho rodného města přijelo rebelské uskupení Mai Mai, které začalo obcházet stavení a sbírat po rodinách nové rekruty. „Nejtěžší bylo podívat se do očí svých rodičů a vědět, že nás od sebe úplně oddělí. Od všeho, co vám bylo po váš dosavadní život blízké,” uvádí pro UNHCR, která jeho příběh přinesla. V zajetí strávil dva roky, než se rozhodl uprchnout. Nebyl schopen přijmout způsob, jak se navzájem dětští vojáci terorizovali. „Věděl jsem, že by to mohl být můj konec. Ale musel jsem pokusit své štěstí,” přiznává. Vydal se na náročnou cestu, která ho po mnoha letech přivedla do pozice, ve kterou ani nedoufal.


Lukáš Houdek 9. 1. 2019

Dostává nenávistné zprávy, odpovídá na ně s láskou a vtipem. A dějí se divy

Dostává nenávistné zprávy, odpovídá na ně s láskou a vtipem. A dějí se divy

Abdul Dremali je americký marketingový expert a fotograf z Bostonu. Jelikož ho na Twitteru sleduje více než 166 tisíc lidí, dostává celou řadu nevyžádaných zpráv. A mnoho z nich je, jak říká, nenávistných až rasistických. Kvůli jeho jménu dostává četné vzkazy, aby se vrátil, odkud přišel, někteří uživatelé nešetří vulgárními nadávkami. „Má nejoblíbenější činnost na světě je odepisovat na své nenávistné zprávy a sledovat, jak rychle dokážu změnit jejich náladu,” uvedl. A právě jedna z konverzací, kterou nedávno zveřejnil na svém twitterovém účtu na ukázku, se stala senzací. Podařilo se mu totiž vlídnou a pozitivní komunikací její tón obrátit o 180 stupňů.


Lukáš Houdek 8. 1. 2019

„Když se lidé bojí, nemají soucit. Buddhismus je u nás zneužíván mocí,” říká barmský punker

„Když se lidé bojí, nemají soucit. Buddhismus je u nás zneužíván mocí,” říká barmský punker

Myanmar je země známá především díky buddhismu, zlatým pagodám a nesmírně tvrdé vojenské diktatuře. Jak v takové zemi fungují subkultury, jako jsou třeba pankáči? Jedním z nich je i jednatřicetiletý Kyaw Thu Win. Situaci v zemi před rokem 2010 popisuje: „Bylo to opravdu hodně špatné. Lidé neměli možnost říkat své názory, nesměli přemýšlet, dělat nic nového. Takže to samozřejmě dělali tajně.“ Jak to bylo přímo s punkem, čelili jeho fanoušci někdy represím ze strany policie nebo armády? „Někdy je napadli vojáci, policajti je kontrolovali a lidi se báli, když pankáče viděli,“ říká Kyaw a pokračuje: „Mohli vás kdykoliv zatknout bez důvodu. Neměli jste žádnou moc nad svým životem. Těm nejchudším rodinám se stávalo, že zatkli mladé kluky a udělali z nich vojáky. Takhle se ztratili někteří moji přátelé a nikdo neví, co se s nimi stalo.” Kyaw byl jako mladík přítomen na demonstracích šafránové revoluce v roce 2007. „Chtěli jsme společně jít proti vojenské juntě. A taky jsme si definitivně řekli, že musíme založit první punkovou skupinu,“ říká. Po pár dnech začali vojáci do demonstrantů střílet. Kyaw měl strach, ale zkušenost s rebélií proti vládě a útlaku v něm posílila chuť dělat něco pro společnost. „Chceme v lidech probudit touhu po spravedlnosti. A aby se dokázali nespravedlnosti postavit. Jsme proti všem formám diskriminace mezi lidmi, proti rasismu, sexismu, jsme proti korupci. Nechceme žádné náboženské násilí.“


Jiří Pasz 8. 1. 2019

3 ženy, 4 hodiny, 157 doteků. Smart šaty v reklamě zaznamenávaly nevyžádané doteky na diskotéce

3 ženy, 4 hodiny, 157 doteků. Smart šaty v reklamě zaznamenávaly nevyžádané doteky na diskotéce

86 % brazilských žen se ve veřejném prostoru setkalo se sexuálním obtěžováním. K takovému zjištění došel tamní dva roky starý průzkum zaměřený na sexuální násilí v Brazílii. Na to se ve své netradiční reklamě rozhodla reagovat značka toniců Schweppes, když ve spolupráci s reklamní agenturou Oglivy a výzkumníky nechala vytvořit speciální „smart” šaty osazené desítkami čidel reagujícími na doteky. Do těch se pak oblékla trojice figurantek, které vyrazily do víru diskoték velkoměsta São Paolo. Čidla pak přes wifi odesílala záznamy o nechtěných dotecích ze strany přítomných mužů, tým výzkumníků pak měl údaje vyhodnocovat ve spolupráci s množstvím skrytých kamer. „Snad každá z nás to zažila. Chybí ale přehled o tom, co se děje,” uvádí jedna z protagonistek experimentu Tatiana Rosas. A výsledek? Za necelé čtyři hodiny zažila trojice žen podle společnosti kumulativně 157 nevyžádaných doteků, to znamená více než 50 každá z nich.


Lukáš Houdek 6. 1. 2019

„Už nechci žít,“ volal muž do rádia. Moderátor ho držel půl hodiny na telefonu. Zachránil mu život

„Už nechci žít,“ volal muž do rádia. Moderátor ho držel půl hodiny na telefonu. Zachránil mu život

„Chci umřít,“ mumlal muž, který se představil jako Chris, v živém rádiovém vysílání v noci 19. prosince. Zavolal do britského talkRADIA ve chvíli, kdy byl u mikrofonu moderátor Iain Lee. Ten se netají tím, že se součástí jeho života staly deprese. 45letý moderátor o svých duševních potížích mluví pravidelně a svěřil se posluchačům také s tím, že nedávno, poté, co vysadil antidepresiva, měl myšlenky na sebevraždu. Není proto náhoda, že se muž jménem Chris rozhodl zavolat do rádia právě během Iainova nočního vysílání.


Kateřina Gamal Richterová 3. 1. 2019

„Vždycky jsem byla ta tlustá holčička, šikanovali mě.” Dnes své tvary hrdě využívá při performancích

„Vždycky jsem byla ta tlustá holčička, šikanovali mě.” Dnes své tvary hrdě využívá při performancích

„Já jsem vždycky byla taková ta tlustá holčička, kterou celá rodina pořád nutila někde cvičit. Myslím, že mi tím vytvořili doživotní averzi ke cvičení. Pořád chtěli, abych hubla. „A skoro si říkám, že když se dnes dívám na ty fotky z puberty, ani jsem vlastně nějak tlustá nebyla,” říká Kača Olivová, absolventka Ateliéru tělového designu na FaVU v Brně a loňská finalistka výtvarné Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě se věnuje zejména performance a materiálem, s nímž pracuje nejčastěji, je právě její tělo, a většinou nahé. „Ten humor je pro mě zásadní. Odmítám dělat seriózní umění, přijde mi důležité se smát. Nemám moc chuť naplňovat umění bolestí a utrpením, ale radši optimismem a glitrama. Současně si myslím, že to je báječná zbraň proti všemu - udělat si z toho prdel. A moje velké tělo to prostě potřebuje,” vysvětluje. V době raného mateřství pak také organizovala kojící guerillové akce. „Začalo to traumaticky. Měla jsem jeden opravdu nepříjemný zážitek v jedné kavárně, kde mě číšnice oslovila, jestli bych to s tím kojením nemohla nějak vyřešit. Že sedím na exponovaném místě, lidé kolem jedí a já tam s tím svým obrovským nezakrytým prsem kojím. A já jsem vůbec nechápala, co po mně chce,” vzpomíná. „Věděla jsem, že když to pro sebe nějak aktivně nevyřeším, bude mě to strašit furt.” Zorganizovala proto přes Facebook skupinu kojících matek, které spolu s ní do stejného podniku vyrazily a hromadně v něm kojily. Později začala pořádat také výjezdy do jiných míst Česka, kde se stala obdobná situace, případně prsotéky, tedy diskotéky pro matky s dětmi. „Zjistila jsem, že hromada žen má různé nepříjemné zkušenosti a že to není až tak neobvyklé. Nepřijde mi to v pořádku.”


Lukáš Houdek 6. 1. 2019

Na lyžích stojí od dvou let, je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou

Na lyžích stojí od dvou let, je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou

Tereza Kmochová je naší nejúspěšnější neslyšící lyžařkou. Z poslední deaflympiády v ruském Khanty-Mansiysku si odvezla 5 zlatých medailí. Na klasické olympijské hry se dvakrát o fous nedostala a o další se už pokoušet nechce. Zkusí se ale probojovat na mistrovství světa v únoru 2019. Tereza se narodila jako neslyšící dítě slyšícím rodičům, kteří výrazně ovlivnili její směřování. Na lyže se poprvé postavila už ve dvou letech, v pěti ji rodiče vyslali na první závod, protože jezdila jako drak a rychlost ji vždycky fascinovala.


Bára Voráčová 4. 1. 2019

Sáhnutí na zadek, pusa nebo objetí ve fotbale. Češi upozornili na diskriminaci LGBT v Rusku, získali zlato

Vánoce nahrávají dárcovství. Češi přes svátky obdarovali tisíce potřebných

„Vánoce jsou svátky klidu, míru a pohody, ale také pomoci druhým. Lidé jsou obecně více naladění na vlnu solidarity a tudíž více otevření charitě,” uvádí Karolina Emanuelová z organizace ADRA ČR. „Dosavadní objem nakoupených darů v našem e-shopu eDonation.cz se v uplynulých týdnech vyšplhal na částku 326 tisíc korun,” dodává pro HFC. Některé z českých organizací proto nabízejí vánoční sbírky nebo dárkové certifikáty, kterými můžete potěšit blízké a navíc udělat dobrý skutek. Od ADRY tak můžete koupit hejno slepic s kohoutem do poválečného Mosulu v Iráku, obědy pro malé školáky v Bangladéši nebo pitnou vodu rodině v Etiopii.


Marie Škardová 3. 1. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.