Přihlásit se + Přidej se!
Přihlašte se
You need to sign in to those awesome features
ANEBO
Remember me
Power by Joomla Templates - BowThemes

Create an account

Fields marked with an asterisk (*) are required.
Jméno (*)
Uživatelské jméno (*)
Heslo (*)
Potvrzení hesla (*)
Email (*)
Potvrzení e-mailu (*)

Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


Lukáš Houdek 14. 10. 2018

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vysvětluje pro UNHCR Wassim, syrský uprchlík, který v hotelu působil jako recepční. „Každý den znamená nové zkušenosti, nové lidi, nové příběhy,” dodává. A zkušenosti a nové vazby jsou právě to, co se snažili provozovatelé hotelu zaměstnancům z řad nově příchozích dopřát. A hostům umožnit příležitost se s lidmi, jejichž přítomnost je napříč Evropou hojně diskutovaná, setkat.


Lukáš Houdek 14. 10. 2018

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí dobře pečovat, musí dobře jíst, aby byl v dobrém zdravotním stavu a podával dobrý výkon. Pokud učitel nemá slušný plat, snaží se učit, jak nejlépe může, ale trápí ho zdravotní problémy.“


Jiří Pasz 14. 10. 2018

„Budoucí rodiče dětí s Downovým syndromem čelí nátlaku lékařů i okolí,” říkají autoři filmu o 15leté Dorotce

„Budoucí rodiče dětí s Downovým syndromem čelí nátlaku lékařů i okolí,” říkají autoři filmu o 15leté Dorotce

Dnes patnáctiletá Dorotka miluje divadlo a touží stát se herečkou. Oproti vrstevníkům má však něco navíc. A to nejen jeden chromozom, který u ní způsobil diagnózu Downova syndromu, ale i spoustu skrytých schopností a talentů. „Své okolí zahrnuje čistou láskou, upřímností, její emoce jsou nefalšované, nezná intriky ani zákeřnost,” popisuje Palo Kadlečík, který spolu s Martin Šencem tvoří autorskou dvojici filmu Niečo naviac. Dokument zachycuje každodenní život slovenské rodiny Vlčkových, kteří vychovávají Dorotku a její čtyři sourozence. Krátce po porodu dostali rodiče nabídku umístit Dorotku do ústavu. Tu však odmítli a namísto toho dítěti poskytli lásku a podporu. „Pro mě byla práce na tomto filmu velkou školou života. Často jsem si uvědomoval, jaký jsem sobec, když jsem viděl, jak se členové této rodiny k sobě chovají, co dokáží dávat Dorotce i ostatním dětem na úkor svých potřeb. Velmi mě oslovilo, že i takto se dá žít, když člověk přestane dávat sebe na první místo, tak dostane mnohem víc než by čekal,” vypráví Palo Kadlečík. Autentický příběh, který vznikal čtyři roky, přináší kromě splnění Dorotčina snu i divákům něco navíc. Snaží se bourat mýty a předsudky, které téma Downova syndromu stále obestírají. „Lidé o DS stále nemají dostatek informací a především nepotkávají tyto lidi osobně. Myslím si, že je to hlavní příčina toho, že se uzavírají ve svém strachu nebo si vytvářejí předsudky. I proto doufám, že našemu filmu se podaří tuto pomyslnou bariéru mezi ,normálností a nenormálností’ zbourat,” uzavírá Martin Šenc.


Marie Škardová 9. 10. 2018

Češky v pátek získají ve 40 podnicích slevu 22 %. Místa tak upozorní na platovou nerovnost

Češky v pátek získají ve 40 podnicích slevu 22 %. Místa tak upozorní na platovou nerovnost

Ženy v České republice se stále potýkají s nerovností v odměňování za svou práci. Ta se již několik let pohybuje nad hranicí 22 procent. To znamená, že žena v průměru za vykonanou práci vydělá o 22 procent méně než muž. To je způsobeno jak přímou diskriminací, kdy je žena za stejnou práci odměněna nižším platem, tak i segregací na trhu práce a stereotypy. V Česku například existuje nízký počet menších či flexibilních úvazků, stále se objevují předsudky ohledně domácnosti a péče o děti, případně ženy pracují v hůře placených sektorech trhu. Na to každoročně upozorňuje Den za rovné příjmy. „Tento rok chceme na příjmovou nerovnost upozornit v den, kdy ženy přestávají symbolicky vydělávat a po zbytek roku pracují zadarmo. Ten den nastane právě 12. října 2018.,” uvádí organizace Nesehnutí, která ve spolupráci s více jak 40 podniky nabízí v tento den ženám symbolickou slevu 22 procent na nejrůznější produkty.


Marie Škardová 10. 10. 2018

Pákistánec otevřel u Bílého domu restauraci. Lidé bez domova jedí zdarma. Ročně rozdá 16 tisíc obědů

Pákistánec otevřel u Bílého domu restauraci. Lidé bez domova jedí zdarma. Ročně rozdá 16 tisíc obědů

„Přijet do Ameriky byl sen. První práce, kde jsem zakotvil, byla čerpací stanice na severovýchodě Washingtonu. Tam jsem viděl bezdomovce, jak hledají jídlo v popelnicích,” vzpomíná Kazi Mannan, pákistánský imigrant, který už několik let žije v USA. „Tehdy jsem si řekl, že jestli jednou budu mít restauraci, otevřu jim dveře,” dodává. A to přesně o několik let později udělal. Když se mu podařilo našetřit dostatek peněz, otevřel si malou nárožní pákistánsko-nepálsko-indickou restauraci jen pár bloků od Bílého domu. Kromě klasicky platících strávníků do ní zve také lidi bez domova a snaží se je ujistit, že se mohou kdykoliv vrátit. Ročně tak zdarma vydá na 16 tisíc jídel. Rád by skóre zvýšil o šest tisíc. Díky svému altruismu si získává respekt okolí, zejména těch, kterým se snaží pomoci.


Lukáš Houdek 13. 10. 2018

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

HFFest: Sobotní náplavka bude v Praze patřit latinskoamerické kultuře i gastronomii

HFFest: Sobotní náplavka bude v Praze patřit latinskoamerické kultuře i gastronomii

Už v sobotu 13. října roztančí pražskou náplavku na Rašínově nábřeží festival latinskoamerické kultury Garibaldi! Od rána až do večerních hodin nabídne bohatý program reprezentující různé kultury Střední a Jižní Ameriky, kvalitní lokální jídlo nebo workshopy pro děti i dospělé. Festival se hlásí k označení HateFree Fest a vy si tak na něm můžete mimo jiné vyzvednout naše placky a nálepky. Vstup zdarma.


HateFree Culture 9. 10. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.