Příběhy, články a rozhovory
Osmnáctiletý Seth Owen byl přijat na prestižní univerzitu Georgetown, ale jeho rodiče ho odmítli finančně podpořit kvůli tomu, že je gay. Když už měl pocit, že se bude muset svého snu vzdát, jeho učitelka a mentorka Jane Martin založila sbírku pro Setha na crowdfundingové platformě GoFundMe. Vybrala neuvěřitelných 140 tisíc dolarů.
Nina Djukanovićová 15. 8. 2018
„Jsem seniorka a žiji již několik let se svým partnerem. Ten se ke mně ale nechová dobře. Stále mi nadává, chce po mně, abych všechno uklízela a vařila, i když mi není dobře. On nedělá doma nic. Několikrát už mě srazil ve vzteku na zem, měla jsem všude modřiny i v obličeji a naražená žebra. Ale já to musím nějak vydržet. Splácím dluh, který jsem hloupě udělala, a z důchodu mi zůstává jen necelých šest tisíc korun. Kam bych tak asi šla? Jsem tu jako vězeň,“ svěřuje se se svou tíživou situací paní Alena, která před časem zavolala na Linku seniorů, kterou provozuje proseniorská organizace Elpida. Každý den na ni zavolá nejméně jedna seniorka nebo senior, kteří jsou oběťmi domácího násilí. Počet volání tak meziročně narůstá. Senioři totiž splňují všechny charakteristiky potenciální oběti domácího násilí. Mají zhoršený zdravotní stav, jsou méně samostatní, nebo zcela závislí na péči druhých, a žijí do jisté míry v sociální izolaci. Ať už proto, že na tom nejsou fyzicky dobře, nebo proto, že s přibývajícím věkem přirozeně ztrácejí kontakty. Významnou roli hrají také socioekonomické faktory – více jsou domácím násilím ohroženi například lidé finančně závislí na druhé osobě nebo v tíživé bytové situaci. Velká skupina obětí zkrátka trpí a doufá, že násilník sám přestane. Domácí násilí ale samo od sebe neskončí, naopak má tendenci eskalovat,” sdílí zkušenosti Klára Gramppová z Linky seniorů a dodává: „Našim seniorským klientům trvá někdy až několik let, než se odváží říct si o pomoc. V cestě jim stojí již zmíněný stud a také obavy, že se násilí zhorší, ohlásí-li situaci policii.”
Lukáš Houdek 16. 8. 2018
Thajský otec samoživitel Chatchai "Sam" Panuthai, který pečuje o pětiletého a tříletého syna, se v posledních dnech stal senzací na sociálních sítích. V den matek, který se v Thajsku slaví 12. srpna, totiž vyrazil na obřad díkůvzdání matkám do školy staršího z nich. Byl tak jediným otcem, který mezi matkami při rituálu seděl, zatímco před ním syn s květinami klečel. Otec při tom měl na sobě dámské krajkové šaty, čímž chtěl poukázat na skutečnost, že ač je otcem, je pro své děti současně matkou. Matka spolužáka jeho syna pak situaci natočila na mobil a záznam zveřejnila na svém facebookovém profilu. Pozornost, kterou vyvolal, jí i Chatchaiovi vyrazila dech. Dosud má totiž 6 milionů zhlédnutí a drtivá většina uživatelů oslavuje přístup mladého otce.
Lukáš Houdek 16. 8. 2018
Úřady práce evidují množství lidí dlouhodobě nezaměstnaných, tedy těch, kteří jsou bez práce více než půl roku a jsou v jejich evidenci opakovaně. Podle Hany Doležalové z mostecké organizace K srdci klíč, která s těmito lidmi pracuje, jim v úspěšném návratu na pracovní trh často brání různé překážky. „Standardně jsou to tři věci. Buď je to závislost, rodina, nebo zdraví,” říká. Vrátit je zpět do pracovního procesu možné je, je však podle ní nutné překážku odstranit a člověka motivovat. Podle ní se taková píle dlouhodobě vyplatí. „ I kdybychom ty lidi zaměstnali jen na snížené úvazky, nebudeme je tolik dotovat, budou spíše schopni žít život v kladných číslech, budou odvádět do státní pokladny a budou se učit nové věci. Největší nadstavbou ale podle mě je, že to budou učit své děti,” vysvětluje. Právě organizace, v níž Hana Doležalová působí, se snaží v rámci nového programu individuální prací s těmito lidmi najít motivaci, odbourat vytvořené bariéry. Pomocí intenzivního pracovního tréninku ve skutečných firmách, vzdělávání i pohovorů nanečisto se pokouší vrátit jim sebevědomí a postavit se na vlastní nohy. A už po půl roce fungování má program úspěchy. Kompletně jím už prošel jeden z klientů a hned našel uplatnění v jedné z mosteckých společností. „Je tam spokojený. Dostal zpočátku oprávnění k užívání křovinořezu, pak mu bylo svěřeno elektrické vozítko. Má pocit, že je něco platný. Dostává každý den zpětnou vazbu, zaměstnavatel mu říká, co se mu povedlo i kde by měl ještě zapracovat,” říká Doležalová. A další klienti jsou na dobré cestě. Některým z nich ještě před dokončením programu nabídli zaměstnavatelé, u kterých trénují, stálou práci.
Lukáš Houdek 15. 8. 2018
Roman Hanák, vystudovaný muzikálový herec, pochází z česko-romské rodiny. Její část zemřela v koncentračním táboře. On sám svou identitu podle svých slov hledá celý dosavadní život. Jeho rodina romské tradice neudržovala, okolí mu však dávalo najevo jeho odlišnost. Na konzervatoři se setkal s množstvím hrdých mladých Romů, což ho značně ovlivnilo. Roman se po přestěhování z Moravy do Prahy pohyboval několik let také v sexbyznysu a žil na vysoké noze. „Potřeboval jsem ten standard, jezdil jsem v Jaguáru,” říká. Pak ale nastal zlom a náznak vyhoření. Roman si vzpomněl na nástěnku, kterou viděl na dřívější přednášce jednoho z indických guru, a rozhodl se během pár dnů odjet do Indie a najít sám sebe. Ocitl se tak náhle v ášramu v jihoindickém městečku Tadpatri. Ten provozuje odloučený sirotčinec spojený se školou pro děti z nejnižších kast. A právě v něm začal Roman působit. „To, co ty děti nejvíce potřebují, je vlastně kontakt s okolím. Jsou tam izolované, je tam cítit taková frustrace a chybí jim motivace,” myslí si. „Můj hlavní přínos pro ně vidím v tom, že jsem takové jejich okno do světa,” říká. Při své práci s nimi si všiml dvojice sirotků, kterým se podařilo nastoupit na střední školu, ale pro nedostatek financí spali v ášramu na podlaze. Seznámil proto s jejich příběhem své přátele na Facebooku a lidé během pár dnů poslali peníze na matrace, polštáře i psací stůl. Tehdy Romana napadlo dělat pravidelné facebookové a instagramové výzvy, a tak vznikly Jamalovy děti, iniciativa, kdy se lidé převážně z Česka skládají na konkrétní pomoc pro tyto sirotky. Díky poslaným penězům například pořádá Ovocné pondělky, bere děti na výlety do přírody nebo na posvátná místa. Současně se je snaží vést k ekologii a pořádá hromadné sbírání odpadků v okolí. Nedávno do sirotčince po párměsíční pauze odjel na delší dobu a ve výzvách pokračuje dál. Má totiž velké plány. „Některé ty děti totiž nikdy neseděly v autobusu nebo ve vlaku. Mám v plánu jet nočním vlakem k moři a nočním vlakem se zase vrátit nazpátek. Nebo vyjet do kina, kde nikdy nebyly,” dodává.
Lukáš Houdek 13. 8. 2018
Facebooková stránka Miloš Zeman - prezident ČR (není oficiální stránkou prezidenta republiky) včera zveřejnila album 23 fotografií české muslimky a členky týmu HFC Kateřiny Gamal Richterové s bublinami, na kterých jsou texty jako: „Pane doktore, vidím všude nadržené muže”, „Ne, uříznutý poštěváček holčičkám nechybí”, „Protože hákový kříž už se nosit nesmí” nebo „Děvky šátek mít nemusí”. Album je doprovozeno popiskem: „Gamal Richterová, studentka islámského radikalismu spolupracující se státem financovanou organizaci HateFree Culture.” Jedná se o fotomontáž, která vychází z fotografie Gamal Richterové z letošního sobotního vyvrcholení akce Prague Pride, kde se lidé v našem fotostánku fotili s bublinami reagujícími na některé bizarní otázky, se kterými se občas LGBT lidé setkávají. Kateřina se vyfotila s bublinou: „Ne, nemůžeš se dívat.” Tento text z ní byl však vymazán a opatřen novými popisky. Album má za den bezmála 100 sdílení.
HateFree Culture 15. 8. 2018
Na Facebooku se v posledních dnech začala šířit zpráva o údajném útěku dvou migrantů z Pobytového střediska v Kostelci nad Orlicí. Tito migranti měli znásilnit dvě dívky, které jsou nyní v péči psychiatra. Zpráva dále uvádí informaci o tom, že televize vše natočila, ale policie zakázala záznam odvysílat a o případu se nesmí mluvit. Zde je vyjádření Policie ČR.
HateFree Culture 5. 1. 2016
Zeptali jsme se lidí z LGBT komunity, s jakými bizarními otázkami se nejčastěji v souvislosti se svou orientací a každodenním životem setkávají. Ty často nejsou vůbec míněny zle, mohou spíš ukazovat na neporozumění nebo nedostatek informací, stále se však opakují a z některých se už stal evergreen. Vytvořili jsme proto pro náš HateFree fotostánek na letošní Prague Pride sérii bublin, které na tyto otázky s nadsázkou reagují. Návštěvníci sobotního programu na Letné se pak, bez ohledu na svou sexuální orientaci, s nimi fotili.
HateFree Culture 13. 8. 2018
