„Jednou se mi stalo, že jsme s holkama šly do klubu a potkala jsem tam jednoho pána, který, aniž by řekl jediné slovo nebo pozdravil, za mnou přišel a začal mi nejdřív sahat na zadek a potom mezi nohy. Když jsem mu řekla, ať přestane, tak se tomu akorát smál a furt pokračoval dál. A když jsme pak odcházela, tak mě celou dobu sledoval, až mě mezi lidmi ztratil a už mě nenašel,” popisuje ve videu organizace Konsent Angela. Její zkušenost sdílí i další návštěvníci klubů, barů a festivalů. V prostředí, kde je hodně lidí často i pod vlivem alkoholu či drog, hraje hlasitá hudba a je ztlumené osvětlení, dochází k sexuálnímu obtěžování. To může mít podobu nechtěných doteků, dotěrného chování či nucení. Zakladatelky organizace Konsent, která chce předcházet sexuálnímu násilí, však nesouhlasí s tím, že by návštěvníci měli kvůli sexuálnímu obtěžování z barů a klubů odcházet. Proto vznikl nový projekt Respekt je sexy, který tvoří síť podniků, jejichž zaměstnanci se naučí obtěžování aktivně řešit.

Marie Škardová 18. 4. 2019

Na okrajovém autobusovém nádraží Madina v ghanském hlavním městě Accra nasedám spolu s albínským sociálním pracovníkem Kwamem do oprýskaného mikrobusu. Široká drncající silnice se postupně zužuje a po více než hodině nám vozidlo zastavuje u prašné cesty v rozlezlé východoghanské obci Akropong. Tam sídlí krajské školské ředitelství, zrovna tak je místo domovem speciální školy pro nevidomé žáky. Už z dálky je slyšet dětský křik a smích. Protože je doba obědu, prokládá je místy i mlácení lžic o plechové talíře. My usedáme v kanceláři ředitele školy, který je podobně jako většina jeho studentů nevidomý. Na stole proto namísto běžného počítače stojí psací stroj pro Braillovo písmo. A po chvíli čekání přicházejí sourozenci Edward a Dorothy. Zatímco jejich obličej vykazuje černošské rysy, kůži mají bílou. Oba se nesměle šourají a hlavu mají sklopenou. Smutek by se dal krájet.

Lukáš Houdek 16. 4. 2019

Značka dámských holících strojků Gillette Venus se začátkem dubna rozhodla využít pro reklamu na sociálních sítích takzvanou plus size modelku Annu O’Brian. Ta je populární blogerkou vystupující pod pseudonymem Glitter + Lazers. Podle své pozdější reakce proto, aby ukázala diverzitu žen, které produkty společnosti používají. Zatímco někteří takové ztvárnění reklamy vítají, spustila fotografie bouři na sociálních sítích. Mnozí z tisíců diskutujících viní společnost z propagace nezdravého způsobu života. Jiní sdílejí urážlivé komentáře na adresu modelky. Společnost sebe i modelku brání.

Lukáš Houdek 15. 4. 2019

Ušetřit peníze městskému rozpočtu a efektivně řešit problémy s dlouhodobou nezaměstnaností v obci. Dva z hlavních důvodů, proč se Děčín odhodlal pro inovativní přístup. Do svého Střediska městských služeb, které se zaměřuje především na úpravu a úklid veřejných prostranství, začal nabírat mezi zaměstnance desítky lidí, kteří jsou v evidenci úřadu práce již delší dobu nebo za sebou mají trestní minulost. Po dobu jednoho roku mají pracovníci možnost získat potřebnou praxi, osvojit si pracovní morálku i získat důležité reference pro svou další pracovní dráhu. Se střediskem dnes totiž spolupracuje už několik soukromých firem, které tyto pracovníky přebírají. A spolupráci si chválí.

Lukáš Houdek 17. 4. 2019

Ona 16 letá Islanďanka, on australský student na výměnném pobytu. Jeden dětský pokoj a trocha alkoholu. Tom tehdy svou přítelkyni znásilnil, ta se s tím mnoho let nedokázala vyrovnat. Tím spíš, že se brzy nato vrátil do rodné Austrálie. Dopis, který o mnoho let později Tomovi napsala, započal pozoruhodný proces, který dnes pomáhá také mnohým obětem po celém světě. Osm let si o celé záležitosti dopisovali, až se rozhodli se potkat na půli cesty a strávit spolu týden, aby Thordis byla schopna věc, která ji celý život děsí, v sobě uzavřít. Nakonec spolu napsali knihu o sexuálním násilí, kde podrobně zachytili svůj vlastní příběh i cestu, jakou oni dva podstoupili, aby ji dokázali překlenout. Nyní společně vystupují na pódiích a snaží se šířit skrz vlastní příběh osvětu. A podpořit jak oběti, tak agresory, aby začali o svých zkušenostech mluvit a zastavili tíživé mlčení. Před časem svůj příběh prezentovali také na prestižní platformě Ted Talks.

Lukáš Houdek 16. 4. 2019

Jednatřicetiletý zpěvák a tanečník Ben Cristovao zažívá velkou popularitu. Jaké jsou její odvrácené stránky? „Je to těžké popsat, protože ten tlak je obrovský. S každým větším projektem přichází tlak větší zodpovědnosti,“ popisuje Ben, který má na svých sociálních médiích statisíce sledujících. „S každým větším sociálním médiem přichází celá sada odpovědností, které musím brát v potaz. Ať chceš nebo ne, vychováváš statisíce lidí, kteří nějakým způsobem absorbují to, co já vysílám ven,“ říká. Jak se on sám vyrovnává s hejty, které jsou se sociálními sítěmi spojené? „Ty negativní věci si už nepouštím k tělu, a to jak v hlavě, na internetu, tak i v reálném světě. Už jsem prostě nad tím.“ Ben ale prožil i útoky mimo internet, které byly spojené především s rasismem. „Když mi bylo osmnáct, napadli mě skinheadi, šlapali mi na hlavu, mám dva umělé zuby, měl jsem zlomená žebra,“ popisuje reálné důsledky nenávisti ve společnosti a pokračuje zážitky z koncertu na Slovensku: „Jednou na mě vystřelili plynovou pistolí. Měl jsem absolutní šok. Celý sál se musel vyklidit, mě museli odnést ven.“ Co je podle něj za takovým chováním? „Je to právě neinformovanost a nedostatek empatie.“ Ben přitom Česko miluje. Věc, kterou by Češi podle něj měli více řešit, jsou zdroje informací, aby neměli jednostranný pohled a zvyšovali svůj rozhled. Sám se pak snaží dělat svou hudbu tak, aby lidi spojovala. „Můžeš dělat hudbu takovou, která bude nesnášenlivá vůči nějakému segmentu lidí, instituci nebo čemukoli. V ten moment hudba polarizuje lidi stejně, jako je může efektivně spojovat. Jsou věci, o nichž můžeš mluvit tak, že to lidi sblíží.“

Jiří Pasz 15. 4. 2019