Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„K Česku cítím hlubokou všezahrnující lásku,” říká ruský student žijící v Praze

Třiadvacetiletý Timur Kireev pochází z ruské Ufy, více jak milionového hlavního města Baškortostánu. Jeho otec je muslim, maminka pravoslavná křesťanka. To podle něj také kopíruje častou praxi v jeho domovině. „Funguje to skvěle. Nejsou tam v tomto ohledu žádné problémy. Myslím, že jsou lidé ohledně náboženství poměrně benevolentní,” říká. Do Česka, o kterém téměř nic nevěděl, poprvé odjel jako teenager na letní školu na doporučení matky. A zamiloval se do něj. Rozhodl se pak v Brně studovat politologii, nyní pokračuje studiem České zemědělské univerzity v Praze. Přestože se on sám s negativními reakcemi zdejší společnosti vůči své osobě téměř nesetkal, uvědomuje si, že je mnoho Čechů nyní vůči cizincům nedůvěřivých.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Narodil se s vadou zraku, dnes je fotograf a cestovatel. „Žijeme na pupku světa, lidé si ale stěžují,” říká

Petr Jan Juračka se narodil s vážnou vadou zraku, dnes je fotografem. Podle něj spolu jeho původní hendikep a současné povolání souvisí. „Pamatuju si, jak jsem byl už od relativně raného dětství fascinovaný vším vizuálním. Když jsou na obloze červánky, vyskočí mi tep.“ Z Petra se postupně stal nejen uznávaný biolog, ale i cestovatel a kameraman. Jednou z hlavních životních lekcí, které si odnesl z cestování, je podle něj míra toho, jak se máme v Česku dobře. „Zatraceně dobře. Žijeme si na pupku světa a jsem za to nesmírně vděčný.

Jiří Pasz 19. 2. 2020

„Nejprve jasnější barvy, pak myšlenky na sebevraždu.” Magdaléna žije s bipolární poruchou

Magdaléna Pražáková žije od mládí s diagnózou bipolární porucha. Jaké to bylo, když se nemoc poprvé projevila? „Měla jsem pocit, že vidím barvy daleko jasnější a barevnější,“ popisuje stav mánie a pokračuje: „Přišly s tím samozřejmě i různé psychotické záležitosti, výstřední chování, promiskuitní, hádavičné. Mozek jede strašně naplno. Je to úplný myšlenkový trysk. Máš silnější smysly.“ Magdaléna byla během života nakonec šestkrát hospitalizována, poslední dvě ataky už ale zvládla doma. Po mánii ji někdy trápí depresivní stavy. „Po mánii se pomalu dostáváš do reality, uvědomíš si, komu si ublížil, co si zase tropil.

Jiří Pasz 21. 2. 2020

Nejsem psychopat! „Hraniční poruchu osobnosti si lidé pletou s psychopatií, mýty panují i mezi lékaři.“

„Když mi bylo patnáct, jednoho krásného dne jsem se doma bez zjevné vnější příčiny zhroutila. Hystericky jsem brečela, dostala jsem svou první panickou ataku, nemohla jsem dýchat, upadla jsem na zem. Měla jsem intenzivní pocit, že nechci žít. Pocity se pak začaly objevovat pravidelně, začala jsem si řezat ruce, spolykala jsem prášky, experimentovala jsem s alkoholem a drogami,” říká třiatřicetiletá fotografka Sandra, jedna ze zakladatelek spolku Nejsem psychopat!

Adéla Gálová 20. 2. 2020

„Někteří mě stále považují za nepřítele,” říká populární uzbecký bloger

Jak pomoci své zemi řešit problémy? Řadu nápadů má Umid Gafurov, pomáhající svému rodnému Uzbekistánu skrz online platformu Troll.uz, která má stovky tisíc sledujících. „Začal jsem mluvit o problémech v naší společnosti, o vzdělání, o tradicích, ale vtipným způsobem. Lidé mají rádi humor. Je to nejlepší způsob, jak o problémech mluvit a řešit je,“ vysvětluje Umid, jak na nápad přišel. Používá sice humor, ale vytváří dialog o velmi seriózních tématech, jako je například korupce či nepotismus. Ty se promítají například do velkých problémů se vzděláváním. 

Jiří Pasz 19. 2. 2020

Je z chudých barmských poměrů, prošla uprchlickými tábory. Nyní dokončila vysokou

Thin Thin Lay nedávno obdržela bakalářský titul. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nebyla uprchlicí z jedné z válečných oblastí v Barmě. Původně pochází z velmi chudých poměrů. „Musela jsem pomáhat rodičům a prodávat zeleninu v okolních vesnicích,“ vypráví Lay. „Naše vesnice nebyla bohatá, většina domů je postavená ze dřeva, většina lidí jsou malí farmáři a závisí na kravách. Cestovat třeba už jen do vedlejší vesnice je náročné, nejčastěji se jelo na povozu taženém voly.“ Lay nakonec s rodinou utekla před válečným konfliktem, který desítky let probíhá v místě jejího narození a dostala se do uprchlického tábora. „Mae La je největší z devíti táborů podél thajsko-barmské hranice a dnes má asi 35 000 obyvatel,“ popisuje. 

Jiří Pasz 21. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.