Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Vždycky jsem byla ta tlustá holčička, šikanovali mě.” Dnes své tvary hrdě využívá při performancích

„Já jsem vždycky byla taková ta tlustá holčička, kterou celá rodina pořád nutila někde cvičit. Myslím, že mi tím vytvořili doživotní averzi ke cvičení. Pořád chtěli, abych hubla. „A skoro si říkám, že když se dnes dívám na ty fotky z puberty, ani jsem vlastně nějak tlustá nebyla,” říká Kača Olivová, absolventka Ateliéru tělového designu na FaVU v Brně a loňská finalistka výtvarné Ceny Jindřicha Chalupeckého. Ve své tvorbě se věnuje zejména performance a materiálem, s nímž pracuje nejčastěji, je právě její tělo, a většinou nahé. „Ten humor je pro mě zásadní. Odmítám dělat seriózní umění, přijde mi důležité se smát. Nemám moc chuť naplňovat umění bolestí a utrpením, ale radši optimismem a glitrama. Současně si myslím, že to je báječná zbraň proti všemu - udělat si z toho prdel. A moje velké tělo to prostě potřebuje,” vysvětluje. V době raného mateřství pak také organizovala kojící guerillové akce. „Začalo to traumaticky. Měla jsem jeden opravdu nepříjemný zážitek v jedné kavárně, kde mě číšnice oslovila, jestli bych to s tím kojením nemohla nějak vyřešit. Že sedím na exponovaném místě, lidé kolem jedí a já tam s tím svým obrovským nezakrytým prsem kojím. A já jsem vůbec nechápala, co po mně chce,” vzpomíná. „Věděla jsem, že když to pro sebe nějak aktivně nevyřeším, bude mě to strašit furt.” Zorganizovala proto přes Facebook skupinu kojících matek, které spolu s ní do stejného podniku vyrazily a hromadně v něm kojily. Později začala pořádat také výjezdy do jiných míst Česka, kde se stala obdobná situace, případně prsotéky, tedy diskotéky pro matky s dětmi. „Zjistila jsem, že hromada žen má různé nepříjemné zkušenosti a že to není až tak neobvyklé. Nepřijde mi to v pořádku.”


Lukáš Houdek 6. 1. 2019

V 5 letech uprchla z Ghany, otce už nikdy neviděla. Stala se první lídryní politické strany v zemi

Osmapadesátiletá Samia Nkrumah je dcerou prvního ghanského prezidenta, myslitele a bojovníka za nezávislost afrických zemí Kwameho Nkrumaha, který byl posluchači BCC roku 2000 zvolen Afričanem milénia. I proto o něm ona sama nehovoří jako o svém otci, vždy ho jmenuje celým jménem. Samia je také první ženou v zemi, která kdy stála v čele politické strany. Říká, že to mají ženy v tamní politice těžké, přestože podle ní často mají hroší kůži. „Je to pro nás těžší, protože je nás pořád méně. A samozřejmě že jdou do osobní roviny, snaží se vám tím ublížit a umlčet vás. Je v tom sexismu. Řeší se, jak vypadáte, za koho jste vdaná, kolik a jaké máte děti a s kým. Uráží vás,” popisuje v rozhovoru pro HFC. Sama prožila život plný zvratů. Když jí ještě nebylo šest let, došlo v Ghaně k vojenskému převratu a ona musela s matkou a sourozenci uprchnout do Egypta, odkud matka pocházela. „ Neublížili nám, jen nás vozili z jedné vojenské základny na druhou. Bylo to ale děsivé. Pamatuju si, jak na mě mířili samopaly a pořád se radili, co s námi budou dělat. Celý den jsem brečela. Mohlo se stát cokoliv,” vzpomíná. Přiznává, že má z této skutečnosti dodnes trauma. „Vykoření vás to. Víte, že tohle je vaše země, ale nakonec k ní už nepatříte.


Lukáš Houdek 12. 12. 2018

„Muslimové by se měli vůči urážkám politiků ozvat. Chybí dialog,“ říká 19letý Čech se syrskými kořeny

Mít exotické jméno nemusí být na škodu. „Je to dobrý způsob, jak začít rozhovor,“ říká devatenáctiletý Sufian Massalema. Problémy kvůli svému původu nikdy neměl, podle něj je česká společnost obecně tolerantní a nálady vyvolávají jen konkrétní jedinci, které je nejvíc slyšet. Co mu vadí, je chybějící dialog mezi Čechy a muslimy. „Každý se baví jen sám se sebou v uzavřené bublině, a to není dobře, přitom naše kultury toho mají tolik společného,“ vysvětluje student, který zdědil jméno a arabské kořeny po dědečkovi ze Sýrie.


OPU 7. 12. 2018

„Exekuce dopadají i na děti dlužníků. Osvojí si život v chudobě i modely chování,” říká expert

Daniel Hůle je expertem na zadluženost a sociální vyloučení. Jak jsou na tom s finanční gramotností Češi? Hůle si myslí, že na tom nejsme tak špatně, jak se někdy z veřejné debaty zdá:„ V evropském měřítku Češi patří mezi jedny z nejdisciplinovanějších národů v oblasti splácení férových služeb, jako jsou hypotéky,“ říká Hůle a dodává: „Tím neříkám, že se finanční gramotností nemáme zabývat, ale není to lék na 5 milionů exekucí. Nejvíc by pro odpovědné fungování lidí banky udělaly, pokud by přestaly vnucovat kontokorentní úvěry a kreditní karty lidem s nižšími příjmy a obecně mladým.“  Exekuce se pak nejčastěji dotýkají všech lidí v produktivním věku, nejvíce ohrožení jsou podle Hůleho ale především mladí lidé. „V 18 letech má exekuci 1 % lidí, ve 25 to je již 10 % a ve 30 letech dokonce 14 %, ten strmý nárůst je hrůzostrašný,“ komentuje situaci. Dokáží se lidé z problémů dostávat, nebo většinou při oddlužení selhávají? „V současné době naprostá většina lidí nemá šanci se z problémů dostat,“ myslí si Hůle. „V Česku je přibližně 600 tisíc neřešitelně předlužených lidí, ročně jich do oddlužení vstupuje jen dvacet tisíc, tak je zjevné, že většina zůstává mimo a často žije v šedé zóně nebo na její hranici. Spolu s Balkánem je přitom Česko jedinou zemí EU, kde neexistuje šance pro většinu předlužených lidi, jak začít znovu.“ Jaké je řešení? „Nevím, proč v Česku pořád vymýšlíme nějaké novinky a specifika a prostě se neinspirujeme u zemí, kde se žije lépe. Tam všude přitom umožňují dlužníkům cestu z oddlužení, z bídy. Proč by to nemohlo fungovat u nás?“ navrhuje Hůle.


Jiří Pasz 19. 12. 2018

„Rasismus tě degraduje na prvoka,” říká česko-romský hudebník

Jindra Holubec, frontman kapely Amigoos, se narodil do romsko-české rodiny, spojuje tak oba světy tělem i duší. „To, že jsem půlka, jsem si začal uvědomovat až kolem osmnáctého roku života, jinak mi to nějak nedocházelo. Jasně, na fotbale mi říkali cigi, ale protože jsem vyrůstal na vesnici, kde žádní Romové nežili, tak jsem se tak necítil,“ odpovídá na otázku, jak se jeho kořeny projevují v reálném životě. „Nikdy jsem se nestyděl za to, že mám romské kořeny,“ pokračuje Jindra „Spíše jsem na to hrdý a postupem času jsem to cítil jako plus. A díky tomuhle uvědomění jsem se taky snažil chovat ke každému stejně. Nikdy mě u toho nenapadaly myšlenky na to, že jsem snad jiný nebo tak něco.“ Jindra vyrůstal na Jesenicku a pracoval taky jako sociální pracovník. I proto o některých svých písních mluví jako o sociálních baladách a vyjadřuje se k tématům, jako jsou drogy, sociální dávky nebo nenávist. Podle něj jsou největší překážkou úspěchu pro Romy v české společnosti nedostatek vzdělání a nezájem.


Jiří Pasz 11. 12. 2018

Domovem české živnostnice prošly desítky lidí na útěku. Nyní přijme do rodiny 15letého Afghánce

Magdalena Pospíchalová je živnostnice na volné noze z Čelákovic. Už déle než tři roky aktivně pomáhá lidem na útěku. Vše začalo na podzim roku 2015, ve dnech, kdy bylo uprchlíkům zablokovaným u nádraží Keleti v Budapešti umožněno vydat se vlaky do Německa. Na Hlavním nádraží v Praze se tehdy sešla malá skupinka lidí s jídlem, aby jim cestu zpříjemnili. Krátce nato se spontánně zformovala skupina dobrovolníků, kteří po více než rok v pravidelných směnách obcházeli vlaky a uprchlíky aktivně vyhledávali, aby jim poskytli základní potřeby, poradenství a pomoc. Tehdy se také utvořila skupina lidí, kteří ubytovávali ve svých domovech uprchlíky přes noc, aby si odpočinuli před další cestou. „Domů si je brávali studenti, rodiny i matky samoživitelky. Museli to být ale také lidé, kteří mají tak trochu odvahu. Nebát se například reakcí sousedů. 


Lukáš Houdek 5. 12. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.