Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Většina hejtů směřuje na mého mulatského syna. Psali mi, že mi rozkopou dítě,” říká koreanistka Špitálníková

„Myslela jsem si, že vytáhnou, že jsem se svazovala, že dělám BDSM. Ale oni naopak vytahovali nejčastěji, že jsem single máma mulata,” říká koreanistka Nina Špitálníková k lavině nenávisti, která následovala po oznámení její kandidatury v posledních volbách do Evropského parlamentu. „Byly tam věci od toho, že jsem pirátská štěrbina, přes to, že jsem lesba, po to, že Malcolm není árijské dítě. To jsem ale upřímně vůbec neřešila. Pak mi ale začali psát hejty i do zpráv. A pak mi přišla jedna smska ve stylu, že mně i mému dítěti rozkopou hlavu,” odhaluje a dodává, že to už pro ni překročilo hranici. Jedním z témat, které veřejně komunikuje, je složitá situace svobodných matek. Také ona vychovává svého syna bez jeho otce. „Stalo se mi to, co spoustě ženským. Prostě otěhotníš. S partnerem jsme neměli tradiční vztah, byli jsme milenci. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, strašně mě v tom podporoval. 


 

Lukáš Houdek 30. 9. 2019

„Ujgurové čelí v Číně perzekuci,“ říká Ujgur, který dostal azyl v Česku

Abdusami Rahmonov pochází z Uzbekistánu z etnické skupiny Ujgurů. Jeho rodina, podobně jako další lidé tvořící inteligenci tamní společnosti, čelila po desetiletí perzekuci. Jeho bratr strávil několik let ve vězení, postarší rodiče čelí konstantnímu teroru. Před několika lety se z bezpečnostních důvodů rozhodl z vlasti odejít do Moskvy, kde požádal o azyl. Namísto toho ho chtěli vyhostit, a proto se obrátil na Evropský soud pro lidská práva, který se ho zastal. Později přesto z Ruska za pomoci mezinárodních organizací uprchl do Prahy. Přestal se cítit bezpečně. A Česko mu udělilo doživotní politický azyl. Dnes pracuje na recepci jednoho z pražských hotelů a sní o shledání se svou rodinou, která mu moc chybí.


 

Lukáš Houdek 25. 9. 2019

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základě zjištění, která přinesli vyšetřovatelé OSN, je o tom přesvědčená. „Jedná se nejen o zabíjení jako takové, ale také mučení nebo znásilňování. V závěrech zprávy vyšetřovací komise je sexuálnímu násilí a zločinům na dětech věnován poměrně velký prostor. To mučení je dost drastické. Znásilňují ženy před očima celé vesnice, uřezávají jim prsa nebo před očima rodičů vraždí jejich děti,” líčí některé násilnosti, ke kterým podle zprávy OSN docházelo. Zda dojde k nějakému smířlivému řešení, nedokáže předjímat. Zejména západní země na Barmu tlačí, aby svůj přístup k Rohingům změnila, Barma proto s řešením přišla. Podle Kynclové jen na oko. „Barma říká, že na řešení situace a návratu Rohingů pracuje. Nicméně vrátit se budou moci pouze za předpokladu, že podepíšou při vstupu do země prohlášení, že jsou cizinci. Jenže když ho podepíšou, tak se pak fakticky stanou cizinci v Barmě. Což znamená, že pro ně nebude šance, že se kdy stanou obyvateli Barmy. A proto se většina z nich tomu návratu brání.”


 

Lukáš Houdek 17. 9. 2019

Přes 20 let byl na drogách, skončil ve vězení. „Udělal jsem hodně zlého.”

„Vůbec jsem si neuvědomoval, jak strašný zlom se stal,“ říká třiačtyřicetiletý Honza Šádek vzpomínající, jak si v 17 letech poprvé dal pervitin. Kamarádi ho tehdy ujišťovali, že mu žádná závislost nehrozí. Co je podle Honzy na počátku braní drog? „Je to takový falešný pocit absolutní pohody,“ vysvětluje a dodává, že rychle přijde propad. „O to větší je pak ta krize. To bylo šílené, co se mnou dělaly absťáky. Nevěděl jsem, co se se mnou děje. Pak samozřejmě přišly problémy doma, kradl jsem peníze, naši na to postupně přišli a chtěli to řešit. Odvezli mě na první léčbu.“ Honza se pak několikrát neúspěšně léčil a jeho život poznamenaly obrovské propady. „Doma jsem samozřejmě ukradl, co šlo, dodneška se za to stydím. Časem jsem kradl i mimo domov, začala se o mě zajímat policie,“ popisuje Honza a dodává, že se pro abstinenci opravdu rozhodl až po několika neúspěšných léčeních. Pak mu pomohl sport, byl úspěšný ve fitness a bodybuildingu, účastnil se dokonce mistrovství světa. Vše vypadalo dobře, jenže přišel další propad. 

Jiří Pasz 24. 9. 2019

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám jako na vesnici, na trhu, kde na sebe lidi štěkají. Úplně ztratili schopnost spolu komunikovat, jen na sebe ječí, vůbec neumí poslouchat argumenty.“ Kateřina si myslí, že se situace zhoršila především s nástupem sociálních sítí, lidé by se měli spolu více stýkat a mluvit. Česká společnost jí nicméně nepřijde nijak výjimečně rozdělená ve srovnání se světem, rozdělenost považuje spíše za znamení současné doby. 

Jiří Pasz 16. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.