Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základě zjištění, která přinesli vyšetřovatelé OSN, je o tom přesvědčená. „Jedná se nejen o zabíjení jako takové, ale také mučení nebo znásilňování. V závěrech zprávy vyšetřovací komise je sexuálnímu násilí a zločinům na dětech věnován poměrně velký prostor. To mučení je dost drastické. Znásilňují ženy před očima celé vesnice, uřezávají jim prsa nebo před očima rodičů vraždí jejich děti,” líčí některé násilnosti, ke kterým podle zprávy OSN docházelo. Zda dojde k nějakému smířlivému řešení, nedokáže předjímat. Zejména západní země na Barmu tlačí, aby svůj přístup k Rohingům změnila, Barma proto s řešením přišla. Podle Kynclové jen na oko. „Barma říká, že na řešení situace a návratu Rohingů pracuje. Nicméně vrátit se budou moci pouze za předpokladu, že podepíšou při vstupu do země prohlášení, že jsou cizinci. Jenže když ho podepíšou, tak se pak fakticky stanou cizinci v Barmě. Což znamená, že pro ně nebude šance, že se kdy stanou obyvateli Barmy. A proto se většina z nich tomu návratu brání.”


 

Lukáš Houdek 17. 9. 2019

„Muslimové by se měli prasečím hlavám u mešit zasmát,” říká diskutér Kubát

Podle diskusí na Facebooku se často zdá, že se česká společnost dělí na dva nesmiřitelné tábory. Jedni jsou pro, druzí proti. Většina debat nakonec sklouzne k urážení se, aniž bychom byli schopni si vzájemně vyslechnout, co si skutečně myslíme. Rozhodli jsme se proto oslovit několik častých diskutérů na naší FB stránce, kteří se vůči nám a tématům, kterým se věnujeme, vymezují, a udělat s nimi obsáhlé rozhovory o tom, co si o daných tématech skutečně myslí. Jsme skutečně natolik neslučitelní a nedokážeme se na ničem shodnout? Reflektuje to, jak se diskutéři prezentují na internetu, jací jsou i v reálném životě?


Kateřina Gamal Richterová 9. 9. 2019

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám jako na vesnici, na trhu, kde na sebe lidi štěkají. Úplně ztratili schopnost spolu komunikovat, jen na sebe ječí, vůbec neumí poslouchat argumenty.“ Kateřina si myslí, že se situace zhoršila především s nástupem sociálních sítí, lidé by se měli spolu více stýkat a mluvit. Česká společnost jí nicméně nepřijde nijak výjimečně rozdělená ve srovnání se světem, rozdělenost považuje spíše za znamení současné doby. 

Jiří Pasz 16. 9. 2019

„Stále jsme v podstatě občany druhé kategorie,” říká šéf českých Němců Dzingel

Vztahy mezi Čechy a Němci jsou dnes podle Martina Dzingela, ředitele Shromáždění německých spolků v ČR, dobré. Je však nutné je podle něj nahlížet z různých rovin. Některé totiž dodnes přinášejí různá klišé a tabu. Nevraživost podle něj panuje už od doby pobělohorské, kdy v očích Čechů zvítězil katolický a německý element zosobněn v Habsburcích. „Od pobělohorské doby začala jistá diferenciace československého a toho německého. Myslím, že dodnes Češi vnímají německé převažování velice senzitivně. A do toho pak spadá i sudetoněmecká otázka,” říká. Velkou ranou pro české Němce byly podle Dzingela okolnosti vzniku Československa. „Najednou se dostali na okraj politicko-společenského bytí. Češi si našli Slováky, ačkoliv to byla až třetí nejpočetnější národnostní skupina v oblasti a Němci tak byli vytlačeni. Což v jejich očích byla velká nespravedlnost,” říká. Na základě frustrace a výhrad, které vůči Čechům začali mít, se pak z většiny přidali na stranu henleinovců a nacistického Německa. 


 

Lukáš Houdek 11. 9. 2019

„V Africe je neplodných nejvíce,” myslí si česká embryoložka

Už přes pět let embryoložka Irena Hamplová tráví většinu roku na africkém kontinentu, kde zejména v Gabonu, Kamerunu a Ghaně pomáhá neplodným párům k otěhotnění. „Jako celek problém nemají, ta populace stále roste. Ale to pořád neřeší problémy jednotlivců. Percentuálně je tam ale neplodnost vyšší než na jiných kontinentech,” říká a dodává, že za tím stojí zejména nekvalitní zdravotní péče, nezdravý životní styl nebo neléčené infekce jako jsou chlamydie. Neplodnost přitom zejména pro ženu znamená v africké společnosti obrovské stigma. „V Africe je to katastrofa. Může to způsobit naprosté vyloučení ženy ze společnosti a je to vždy žena, na kom leží stigma a kdo podle okolí nese vinu. Nebývá to muž,” vysvětluje. Pokud se při vyšetření prokáže, že je problém na straně muže, velmi často se to podle ní snaží zatajit i před svou ženou. „Hodněkrát se mi stalo, že to muž nechce své ženě přiznat. Takže se dohodne s lékařem, že se to manželce vůbec neřekne, použije se dárce a bude se tvrdit, že je to dítě jeho.” Irena Hamplová si uvědomuje, že umělé oplodnění (IVF) je dostupné jen pro bohaté Afričany. S kolegyní, s níž nedávno založila vlastní kliniku v ghanské Accře, se rozhodly zahájit program, kdy po každých dvaceti platících klientech losováním vyberou chudý neplodný pár, kterému jeho sen splní zdarma. „Je to malinké množství lidí, kterým jsme schopni pomoci, ale aspoň něco,” říká.


 

Lukáš Houdek 4. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.