Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Asexuálové jsou pod každodenním tlakem okolí,” říká Eva Lammelová. Natočila o nich film

Asexualita je označením absence sexuální touhy, případně absence sexuální orientace. Režisérka Eva Lammelová nejprve asexualitu zkoumala ve své diplomové práci, později se rozhodla natočit o této menšině dokumentární film AsexuaLOVE. „Já osobně jsem si asexualitu vymezila jako sexuální identitu. Podstatné u asexuality pro mě je, že je to stav, kdy člověk necítí sexuální přitažlivost,“ vysvětluje. „Stav, který cítí a vnímá zhruba jedno procento populace,“ dodává. A konfrontace s většinovou společností není vždy jednoduchá. „Každodenně je jim v jakékoliv podobě nastavováno zrcadlo, jak jsou odlišní. Zkuste si být 30letá žena žijící bez vztahu a bez dítěte. Neustále vás někdo bude bombardovat otázkami na partnera a založení rodiny. Naše heteronormativní společnost je protkána sexuálními konotacemi. Partnerské vztahy jsou zobrazovány vždy jako sexuální a romantické. A nahotiny se na reklamních billboardech jen hemží,” říká. Velmi těžká bývají období dospívání „Mají dost těžkou pubertu, v tomto období vnímají stejně jako další sexuální identity v rámci LGBTQ komunit svou odlišnost, a to je mnohdy bolestivé a psychicky náročné,“ vysvětluje Lammelová.


Jiří Pasz 3. 7. 2018

„Mladým lidem chybí pozitivní vzory,“ říká ředitelka angažovaného Divadla 21

„Divadlo by mělo reflektovat svět kolem nás či svět v nás,“ říká ředitelka Divadla 21 Hana Mathauserová. Podle ní má inspirovat, vyvolávat emoce a diskuzi, a to i pokud jde o náboženství. Hra Vaše násilí, naše násilí má především veřejnost přimět k zamyšlení. „Divadlo je skvělý doplněk vzdělávání. Jak často se rozbrečíte v lavici nad osudem Karla Havlíčka Borovského, sládka Vaňka nebo Johanky z Arku? Málokdy,“ líčí Hana. „Ale v divadle máte možnost jejich osudy prožít, poznat autory i postavy jinak, živě, skutečně a lidsky. A odejít se zážitkem. A zážitky si přece pamatujeme lépe, nežli strohý výklad o národním buditeli,“ pokračuje. S divadelníky se proto snaží přinášet hlavně mladým lidem pozitivní vzory, kteří podle ní dnes chybí. 


Jiří Pasz 29. 6. 2018

„Je OK nebýt OK,“ říká učitelka potýkající se s ADHD

Maibritt Andersen je 28letá učitelka z Dánska, pracuje jako ambasadorka dánské destigmatizační kampaně One of Us (Jeden z nás). Ve svém mládí se hodně trápila se svým duševním zdravím, bojovala s bulimií, byla jí diagnostikována bipolární porucha a několikrát byla hospitalizována. Šťastnou shodou okolností nakonec lékaři přišli na to, že Maibritt vlastně trpí ADHD (hyperaktivita s poruchou pozornosti). „Kdybych nepotkala tu doktorku, nedostala bych správnou léčbu. Můj život mohl být úplně jiný. Teď vesměs nemám potíže,“ potvrzuje své zkušenosti. Dnes žije samostatně, učí ve škole, studuje vysokou školu a sama říká, že ji téměř nic netrápí. Pomáhá také zvyšovat povědomí o duševním zdraví. A co získala díky kampani One of Us? „Získáte pocit, že máte nějakou cenu. Když já sama lektoruju, jaký je život s ADHD, mohou si lidé všechno lépe představit.“ 


Jiří Pasz 25. 6. 2018

Na zastupitelstvo chodí od 10 let, dnes upozorňuje na přešlapy města. Čelí nátlaku i urážká

Osmnáctiletý Jakub Čech z Prostějova boří snad všechny stereotypy o teenagerech. Už od dětství se zajímá o politiku i veřejné dění ve svém rodném městě. V deseti letech byl poprvé na městském zastupitelstvu a postupně začal do dění v obci i aktivně zasahovat. Jeho velmi nízký věk mu byl nejprve podle jeho slov spíše hendikepem, protože ho neopravňoval ke všemu, současně byl často upozorňován, že jeho akce budou mít negativní dopad na rodiče, kteří za něj zodpovídali. Později se však jeho nízký věk ukázal naopak jako výhoda. „Zejména ve vztahu k médiím. V momentě, kdy si mě média všimla, tak věci, které by nebyly normálně zajímavé, byly zajímavé proto, že se týkaly člověka ve věku patnácti nebo šestnácti let,” říká. Svým upozorňováním na nesrovnalosti na prostějovské radnici například napomohl plošnému zvýšení platů tamních úředníků. Jeho aktivity však budí kontroverze. Aktuálně vede několik sporů s vedením města a je také častým terčem urážek jak ze strany internetových diskutérů, tak některých politiků. Václav Kalus mladší ho například nedávno přirovnal k ruskému chlapci Pavlíku Morozovi, který měl udat své otce úřadům jako kulaka. „Musím ale říct, že to většinou nevybočuje z hranic veřejné diskuse a je to něco, s čím se musím smířit a co patří do veřejné debaty,” přiznává. Jakub maturuje příští rok a rád by pokračoval studiem práv.


Lukáš Houdek 2. 7. 2018

„Češi gaye tolerují, ale neakceptují,” říká výzkumník

„My jsme společnost velice tolerantní. Spíše bych ale řekl, že až ignorantská. Nám je jedno, co dělají druzí, dokud se to netýká nás. Nejsme totiž společnost, která by byla akceptující. A mezi tolerancí a akceptací je zásadní rozdíl,” říká Michal Pitoňák, výzkumný pracovník Národního ústavu duševního zdraví. Věnuje se zejména tématu stigmatizace, menšinového stresu a jeho dopadům na duševní zdraví ne-heterosexuálů. Uvádí, že právě například možnost manželství také pro stejnopohlavní páry mívá vliv na výskyt depresí i úzkostí. „V těch státech (státech USA), které v průběhu vývoje zakázaly rovnost manželství, se mezi lidmi projevilo zhoršení míry depresí a úzkostnosti. Naopak ve státech, kde tu možnost manželství uzákonili, to zůstalo stejné,” vysvětluje.


Lukáš Houdek 25. 6. 2018

„Cítil jsem jen prázdnotu, která bolela,“ říká filmař Janíček

Jeroným Janíček bojuje s úzkostmi. První úzkost v osmnácti letech pro něj byla nečekaným zážitkem. „Myslím, že jsem seděl večer doma v obýváku a povídal si s mámou. Žádné velké emoce v tom nebyly. Najednou jsem ucítil chlad v nohách a rukách, rozbušilo se mi srdce, přidal se tlak na hrudi, motání hlavy a pocení, máma tehdy zavolala záchranku,“ líčí první manifestaci svých obtíží. Než mu ale byla diagnostikována panická porucha, trvalo to ještě řadu let. Dnes umí s nemocí lépe pracovat. „Už se nebojím, že zešílím, nesnažím se nikam utéct, protože není kam, a když přijde strach ze smrti, vím, že je iracionální. Ale hrůza a nepopsatelný děs z udušení, ztráty vědomí a smrti zůstaly.“ Jeroným Janíček si během léčby své nemoci zažil od lékařů trpělivost, profesionalitu, rovný přístup a lidskost, ale výjimečně i antipatie.


Jiří Pasz 20. 6. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.