Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Ženy byly při menstruaci považovány za nečisté. Dodnes je vnímána jako problém,“ říká autorka knihy o periodě

Když se devětadvacetiletá Veronika Lančaričová začala věnovat tématu menstruace, zjistila, že i když téma již není v naší společnosti natolik tabuizované jako dříve, stále je tento přirozený proces vnímán jako ,problém’. „Skoro veškerá literatura, která zde byla dostupná, řešila, co to menstruace je, jaké problémy z ní mohou plynout a jak je mohu řešit. Ani ve školách se příliš neučí o přirozené menstruaci či o přirozeně zdravé děloze, ale jen o samých problémech,” objasňuje Veronika, proč se rozhodla o menstruaci, která je součástí života poloviny populace, napsat knihu vlastní. Kniha Ženství jako dar aneb menstruace ve 21. století se věnuje historickému a současnému pohledu na ženství i souvisejícím ženským tématům ,lidským jazykem’. „Sepsala jsem zkrátka takovou knihu, jakou bych si sama přála číst,” uvádí autorka.

Marie Škardová 3. 10. 2019

„Většina hejtů směřuje na mého mulatského syna. Psali mi, že mi rozkopou dítě,” říká koreanistka Špitálníková

„Myslela jsem si, že vytáhnou, že jsem se svazovala, že dělám BDSM. Ale oni naopak vytahovali nejčastěji, že jsem single máma mulata,” říká koreanistka Nina Špitálníková k lavině nenávisti, která následovala po oznámení její kandidatury v posledních volbách do Evropského parlamentu. „Byly tam věci od toho, že jsem pirátská štěrbina, přes to, že jsem lesba, po to, že Malcolm není árijské dítě. To jsem ale upřímně vůbec neřešila. Pak mi ale začali psát hejty i do zpráv. A pak mi přišla jedna smska ve stylu, že mně i mému dítěti rozkopou hlavu,” odhaluje a dodává, že to už pro ni překročilo hranici. Jedním z témat, které veřejně komunikuje, je složitá situace svobodných matek. Také ona vychovává svého syna bez jeho otce. „Stalo se mi to, co spoustě ženským. Prostě otěhotníš. S partnerem jsme neměli tradiční vztah, byli jsme milenci. Když jsem zjistila, že jsem těhotná, strašně mě v tom podporoval. 


 

Lukáš Houdek 30. 9. 2019

„Ujgurové čelí v Číně perzekuci,“ říká Ujgur, který dostal azyl v Česku

Abdusami Rahmonov pochází z Uzbekistánu z etnické skupiny Ujgurů. Jeho rodina, podobně jako další lidé tvořící inteligenci tamní společnosti, čelila po desetiletí perzekuci. Jeho bratr strávil několik let ve vězení, postarší rodiče čelí konstantnímu teroru. Před několika lety se z bezpečnostních důvodů rozhodl z vlasti odejít do Moskvy, kde požádal o azyl. Namísto toho ho chtěli vyhostit, a proto se obrátil na Evropský soud pro lidská práva, který se ho zastal. Později přesto z Ruska za pomoci mezinárodních organizací uprchl do Prahy. Přestal se cítit bezpečně. A Česko mu udělilo doživotní politický azyl. Dnes pracuje na recepci jednoho z pražských hotelů a sní o shledání se svou rodinou, která mu moc chybí.


 

Lukáš Houdek 25. 9. 2019

„I Afričané mají předsudky. Mysleli, že tu jsem kvůli sexu, bohatá a neumím vařit,” říká Češka žijící v Zambii

„Mezilidské vztahy jsou to nejdůležitější, co dělá zemi domovem,“ říká Martina Mwanza, Češka, která se provdala do Zambie. V zemi žije devět let, učí na univerzitě a pořádá národní filmový festival. „Zambijci jsou nesmírně přátelští,“ tvrdí. Podle Martiny Zambijci zemi neopouštějí, a pokud vyjedou za prací, vracejí se zpět domů a vydělané peníze investují do podnikání. „Většina z nich se nikam stěhovat nechce, Zambie je přece úžasná a mírumilovná. Nikdy tam nebyla žádná válka ani větší konflikt a na to jsou nesmírně hrdí,“ popisuje důvody, proč mají obyvatelé země rádi svou vlast. Martina sama měla vůči Africe některé předsudky, než tam začala žít a pracovat.

Jiří Pasz 30. 9. 2019

Přes 20 let byl na drogách, skončil ve vězení. „Udělal jsem hodně zlého.”

„Vůbec jsem si neuvědomoval, jak strašný zlom se stal,“ říká třiačtyřicetiletý Honza Šádek vzpomínající, jak si v 17 letech poprvé dal pervitin. Kamarádi ho tehdy ujišťovali, že mu žádná závislost nehrozí. Co je podle Honzy na počátku braní drog? „Je to takový falešný pocit absolutní pohody,“ vysvětluje a dodává, že rychle přijde propad. „O to větší je pak ta krize. To bylo šílené, co se mnou dělaly absťáky. Nevěděl jsem, co se se mnou děje. Pak samozřejmě přišly problémy doma, kradl jsem peníze, naši na to postupně přišli a chtěli to řešit. Odvezli mě na první léčbu.“ Honza se pak několikrát neúspěšně léčil a jeho život poznamenaly obrovské propady. „Doma jsem samozřejmě ukradl, co šlo, dodneška se za to stydím. Časem jsem kradl i mimo domov, začala se o mě zajímat policie,“ popisuje Honza a dodává, že se pro abstinenci opravdu rozhodl až po několika neúspěšných léčeních. Pak mu pomohl sport, byl úspěšný ve fitness a bodybuildingu, účastnil se dokonce mistrovství světa. Vše vypadalo dobře, jenže přišel další propad. 

Jiří Pasz 24. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.