Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Znásilnil jsi sestru, podřežu tu tvoji. Nenávist a pomsta jsou blízko sebe,” říká válečný fotograf Husár

„Snažím se držet pravidla nefotit mrtvé lidi, nefotit zbytečné utrpení. Nefotím, pokud tomu člověku zkrátka nijak nepomáhám nebo neměním jeho situaci,“ říká slovenský fotograf Ján Husár o etických hranicích své práce. Jezdí dokumentovat situaci do nebezpečných zemí, jako je Jižní Súdán, Irák či na ukrajinskou frontu. Důležitá je pro něj nutnost informovat o tom, co se v dané zemi doopravdy děje a zasadit fotografie do kontextu: „Nefotím, pokud to nezapadá do příběhu, který vidím. Pokud to není fotka typu - toto svět musí vidět.“ Fotografie podle něj stále hraje mimořádnou úlohu v tom, jak chápeme, kde a jak se co děje. Co je možné udělat, abychom rozeznali u fotografií fake news nebo hoax? „Samozřejmě koncept a výklad fotografie se dá manipulovat. Jde tedy hlavně o integritu zdrojů,“ vysvětluje Ján a dodává: „U fotografie je potřeba především brát do úvahy původní zdroj fotografie. 

Jiří Pasz 30. 10. 2019

„Práce s vinou do zdravotnictví nepatří. Stigmatizace napomáhá šíření viru HIV,” říká expert

„Neměli bychom se zaměřovat na provinilost klientů na základě jejich sexuálního chování a buzení strachu z nemoci u nich. Spousta lidí pak kvůli tomu raději ani nechodí na testy a to platí i pro další sexuálně přenosné infekce,” říká sociální geograf Michal Pitoňák, který se ve svých výzkumech zaměřuje také na stigmatizaci lidí žijících s HIV. Dodává, že práce se strachem v prevenci naopak může napomáhat šíření viru. Statisicky se vir šíří více mezi muži, kteří mají sex s muži. To má podle Pitoňáka, který založil vědecký spolek Queer Geography, také objektivní důvody. „Anální styk má dvacetinásobně vyšší riziko. Další věcí je, že anální styk je daleko častější mezi dvěma muži než mezi heterosexuálním párem. Tím pádem bude pravděpodobně daleko vyšší efektivita šíření viru u takové dvojice, celkově mezi neheterosexuálními muži,” vysvětluje. Podle něj pak míra stigmatizace lidí s touto diagnózou neodpovídá současnému stavu věcí. „O člověku, který žije s HIV a dlouhodobě bere antiretrovirové léky, je sledovaný a při pravidelných testech mu vychází nedetekovatelná virová nálož, můžeme s jistotou říct, že je z hlediska přenosu HIV neinfekční, a to i při sexu bez kondomu.”


 

Lukáš Houdek 22. 10. 2019

„Měl by shořet v pekle. Pořád je pro mě ale i tím hodným dědečkem,” říká výtvarnice Toy Box

„Celý život se potýkám s psychickými problémy. Plynou z toho, že jsem byla ve čtyřech letech zneužita nevlastním dědečkem a nebylo to zpracované,” říká známá česká výtvarnice Toy Box. Ve své tvorbě se i proto věnuje těm, jejichž hlas není slyšet. Stejně jako nebyl slyšet ten její, když byla malá. „Traumatický je celý tvůj život. Já jsem jako malá měla deprese odjakživa. Pamatuju si, jak jsem koukala na ségru a přemýšlela, proč je ona dobrá, když já jsem takhle zlá,” popisuje následky zneužití. „Když jsem dospívala, měla jsem hrozné deprese, sebevražedné stavy a doteď, když je mi špatně, mám co dělat, abych si nemyslela, že jsem zlá. A že všechny problémy zmizí, když se zabiju.” Kvůli svým psychickým problémům, které vyústily v hospitalizaci v psychiatrické léčebně, čelí řadě předsudků. 

 


 

Lukáš Houdek 21. 10. 2019

Uvědomit si, že život neskončil, že člověk není sám. Ondřej má Crohnovu chorobu, dnes pomáhá druhým

Ondřeji Durkáčovi byla ve čtrnácti letech diagnostikována Crohnova choroba, chronický zánět střeva. Nevyléčitelné záněty střev, mezi které řadíme Crohnovu chorobu a ulcerózní kolitidu, přinášejí do života pacientů řadu problémů a omezení. Podle Ondřeje se k nim řadí především střevní problémy, stálé braní léků a speciální diety. Nemoc se tak promítá do celé řady životních situací, které lékařská péče nedokáže obsáhnout. Myšlenka obstarat lidi s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou vedla dnes třicetiletého Ondřeje k založení Nadačního fondu CrohCo. Pomocí něho chce nemocným poskytovat psychologické konzultace, gastronomické kurzy i setkání, v rámci kterých se mohou pravidelně scházet a sdílet zkušenosti i problémy. „Já bych dal hrozně moc za to, kdyby existoval prostor, kam bych v těch čtrnácti mohl přijít a slyšet příběhy stejně starých nebo starších pacientů a pacientek. Byla by to inspirace, motivace, uvědomil bych si mnohem rychleji, že můj život neskončil, jen se trochu změnil a pootočil,” říká Ondřej. „Ona je to změna nejen pro pacienta, ale i pro jeho okolí, protože rodina, partner, přátelé, ti všichni se musí trošku přizpůsobit potřebám pacienta, musí prohloubit míru tolerance, někdy i trpělivosti. Proto je tak důležité pracovat s psychology, kouči nebo mentory, aby všechny strany pochopily, že to není jen o tom jednom člověku, který tu nemoc má,” dodává.

Marie Škardová 7. 11. 2019

„Představte si život nevidomého v uprchlickém táboře!” Její tým už zachránil zrak 1200 Syřanům

Profesorka Naďa Jirásková je jedním z nejlepších očních chirurgů v Česku. Pravidelně jezdí se svým týmem z nemocnice v Hradci Králové operovat v rámci programu MEDEVAC pacienty do Jordánska, kde mezi nimi převažují syrští uprchlíci. V čem jí cesty na Blízký východ ovlivnily? „Pomohly mi pochopit mnoho věcí. Třeba to, že situace je velmi komplikovaná a že se často nedá říct, co bude zítra,“ vysvětluje. Jordánsko navštívila už sedmkrát a její tým tam odoperoval 1200 operací šedého zákalu. Pacienti jsou za pomoc vděční. „Je to pro ně šance na normální, lepší život. Operovali jsme například i jedno malé dítě, jehož rodiče byli velmi zoufalí. Teď má naději, že nebude úplně slepé.“

Jiří Pasz 22. 10. 2019

Český středoškolák vozí seniory na místa, kam se vždy toužili podívat. Pomocí brýlí

Devatenáctiletý Adam Skokan je studentem maturitního ročníku Smíchovské střední průmyslové školy. Kromě studia zvládá řadu aktivit. Díky svým znalostem virtuální reality například pomáhá seniorům. „Pomocí virtuální reality dokážu velmi jednoduše dostat kohokoliv kamkoliv. Konkrétně seniory vozíme po celém světě a ukazujeme jim taková místa, kam se chtěli podívat celý život,” přibližuje pro HFC. Tato mezigenerační setkávání přinášejí mnohé zkušenosti i jemu samotnému. „Co mi přijde obzvláště důležité, je, že jsem se naučil rozpoznat, jak jednat se staršími lidmi. Někdy je třeba se bavit více technicky, někdy lidsky a někdy je i potřeba poznat, že je dobré mlčet,” říká Adam, který je také členem mezinárodních týmů a projektů. Věnuje se tak prosazování práv studentů učňovských oborů na mezinárodní úrovni i organizaci festivalů. Za svoji aktivitu a přínos nyní získal druhé místo v soutěži Středoškolák roku. Jak stíhá studium a všechny své aktivity? Setkává se také s negativními reakcemi či nedůvěrou?

Marie Škardová 17. 10. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.