Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Rodiče jen pracovali, abychom studovali. Nedokázali si užívat život,“ říká Čech vietnamského původu

„Oproti jiným menšinám vnímám, že lidé i média v ČR mají na vietnamskou komunitu hezký pohled, ale ještě pořád jsou tu z obou stran předsudky,“ říká Tung Nguyen, spoluzakladatel organizace Viet Up a Asociace mladých vietnamských podnikatelů. „Nejvíce pomáhají přímé konfrontace, přímá setkání,“ podotýká.


OPU 8. 2. 2019

Syn onemocněl leukémií, rodina se ocitla v izolaci. „Pomáhala nám solidarita lidí,” říká

Klára Šrubařová byla spokojená maminka dvou malých dětí do chvíle, než se dozvěděla, že mladší, tříletý Vilík, onemocněl leukémií. „To období si pamatuju jako v divném stínu, kterému jsem nechtěla věřit. Ze dne na den jsem musela skončit v práci,“ vypráví Klára. „Uzavřela jsem se s Vilíkem v nemocnici před okolním světem a s nikým neměla sílu komunikovat. Najednou byli pro mě ostatní rodiče procházející stejným osudem bližší než nejbližší okolí.“ Vilík si poté prošel náročnou léčbou a rodina velkou zkouškou, která je definovaná obdobími naděje i mimořádně těžkými chvílemi. „Děti prožívají nejenom bolest fyzickou, ale nežádoucí účinky léčby způsobují dětem například obrovské hlady, s kterými si neví rady, mění jim úplně osobnost, jsou zlí, vzteklí, nekomunikují,“ popisuje Klára. Jednou z nejtěžších fází pro celou rodinu je pak období izolace, které nastává pro transplantaci kostní dřeně. 


Jiří Pasz 28. 1. 2019

Užívali drogy, demolovali město, dnes skáčí. Parkourista dává dětem ulice alternativu

Před 12 lety začal dnes 26letý Václav (Venca) Kumprecht s partou kamarádů trénovat parkour, sport, který využívá skoků, salt i předmětů k pohybu ve městě. Postupně se k nim přidávali další kluci i holky a tak začali parkour i učit. Během posledních let prošlo novoměstským týmem NERCO dvě stě dětí. Mnohé z nich Venca a jeho tým vytáhli přímo z ulice, kde je špatná parta strhávala k alkoholu, drogám a násilí. Společným úsilím pak ve městě vybudovali speciální hřiště, které je otevřené všem. Co jej motivuje k práci s dětmi, které se dostaly do problémů? Jaké jsou cíle NERCO týmu?


Marie Škardová 23. 1. 2019

„Zdání z médií klame. Německo se kvůli uprchlíkům nehroutí,” říká reportér Lindner

Reportér Respektu Tomáš Lindner se dlouhodobě věnuje globálním vztahům a výzvám současnosti, mezi jeho velká témata patří i migrace. Debata o ní je podle něj v Česku vyhrocená, protože jsme na ni nebyli připraveni. „Co mi hodně vadí, je fakt, že skoro každý má na migraci, uprchlíky, merkelovskou politiku strašně silný a sebevědomý, vesměs negativní názor,“ vysvětluje Lindner a dodává: „Současně se velmi málo zajímají o konstruktivní debatu o možných způsobech dlouhodobého řešení, tedy nastavení evropské migrační politiky nebo vztahů mezi EU a Afrikou.“ Podle něj je potřeba také větší zájem o hlubší poznání reality na místě, odkud uprchlíci i ekonomičtí migranti odcházejí, nebo o lepší poznání reality multikulturního soužití na Západě. 


Jiří Pasz 6. 2. 2019

Kontroverzní školou v Květušíně prošlo až 300 romských dětí. Rodinám je odebírali také násilím

V roce 1950 vznikla v Květušíně v jižních Čechách Škola Míru, kterou do jejího konce v roce 1960 prošlo 200 - 300 romských dětí. Byla založena pro děti romských rodin přesídlených za prací v tamním vojenském prostoru z po válce zdevastovaných osad na Slovensku. Vedl ji mladý pedagog Miroslav Dědič, který dokázal děti, jež nebyly dosud zvyklé chodit do školy, zaujmout a přimět k učení. „Když viděl, že se přestávají soustředit, vytáhl míč, hrál na housle. Prokládal výuku různými aktivitami a ty děti pak dělaly dost velké pokroky,” vysvětluje romistka Barbora Šebová.


Lukáš Houdek 24. 1. 2019

Zavraždili mu otce, za války pomáhal ukrytým uprchlíkům. Dnes díky Čechům studuje

Pětadvacetiletý student Luther Yapelendi ze Středoafrické republiky má za sebou nelehkou cestu životem. Když byl dítě, zabili mu lupiči otce a stal se sirotkem. „Mně bylo devět let. Vůbec jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo,“ říká Luther a dodává: „Po smrti táty jsem musel na tři roky přestat chodit do školy, protože jsme zůstali bez peněz.“ Později mu do života zasáhl vleklý konflikt, během války se pomáhal starat o uprchlíky. „Velkou výzvou bylo také to, že na misii uprchlo i hodně těhotných žen, které tam pak rodily. Já sám jsem pak po porodech chodil omývat miminka. Z nemocí se objevovala hlavně malárie. Choleru jsme tam naštěstí neměli.“ Situace v zemi je i nadále velmi vážná a nový konflikt se může znovu rozhořet. Podle Luthera by ale lidé v zemi mohli rozpory překonat a smířit se. „Já jsem musel odpustit vrahům svého otce. Nechtěl jsem žít s pomstou. Pomsta je vždycky problém,“ říká Luther a pokračuje: „Nefungují tu zákony. Je tu jen beztrestnost a bezpráví. Proto lidi berou zákon do vlastních rukou. Když někdo vypálí celou vesnici, zahynou ti tam rodiče, tak se chceš pomstít. Já jsem křesťan a věřím v odpuštění. Nesnáším násilí.“ Žije ve druhé nejméně rozvinuté zemi světa, přesto věří, že se mu podaří v životě uspět. Díky podpoře české organizace SIRIRI to dotáhl až na univerzitu. „Je důležité teď říct, že nechceme válku a nechceme diktát jiných států. Chceme být sami aktivní. Já chci, abychom si uměli věci vyrobit a opatřit sami.“


Jiří Pasz 22. 1. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.