Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Z házení uprchlíků do jednoho pytle je mi smutno,” říká syrský učitel fyziky žijící v Praze

Marwan Alsolaiman je šestapadesátiletý Syřan, který přesně polovinu svého života prožil v Sýrii a polovinu v Česku. Pochází z malého městečka na jihu Sýrie, do Československa přišel v roce 1982. Po tom, co v češtině vystudoval stavařinu na ČVUT, se na osm let vrátil do vlasti, kde si splnil dětský sen a stavěl domy. Kvůli těžkým podmínkám se pak rozhodl odejít do Česka, kde žije nepřetržitě už více než dvě dekády. „Tady jsem to znal a ta atmosféra, kultura i hodně prvků evropského myšlení se mi libilo. Mám ten pocit, že jsem toho součástí,” vysvětluje své rozhodnutí. Zde si po čase dodělal pedagogické vzdělání, aby mohl učit fyziku. Dnes připravuje zahraniční studenty chystající se zejména na medicínské obory. Jeho rodina stále žije v Sýrii, odejít se zatím nechystá. Přestože je v jeho rodném městě relativně bezpečno, potýká se rodina s nedostatkem vody, potravin i pohonných hmot. Za Marwanem přijel jako jediný jeho bratr. „Byl tu půl roku a bohužel jsme pro něj nenašli žádnou práci. Nikde ho nechtěli. Přestože umí perfektně tři jazyky, je vzdělaný inženýr. Musel pak odjet do Německa,” říká. „Pro člověka z východu, a navíc pro Syřana, je to téměř nemožné.


Lukáš Houdek 26. 9. 2018

„Češi se starají sami o sebe, zároveň nejsou ignoranti,” říká Ukrajinec žijící v Praze

Viktor Tverdochlibov pochází z Ukrajiny, v Česku žije pět let. Usadil se na pražském Žižkově. Patnáct let prožil na Slovensku, kde studoval žurnalistiku, dnes se věnuje hudbě. Na Ukrajinu, ze které odcházel, vzpomíná dramaticky. „Běžně se střílelo na ulicích. Problémy se totiž mnohdy řešily násilím. Policie v podstatě neexistovala, ona sama byla největší mafií,” říká. Dodává však, že mu při poslední návštěvě došlo, jak moc se změnila a že Charkov, ze kterého pochází, je moderní evropské město. A změnili se podle něj i lidé, zejména kvůli válce. Vnímá je jako semknutější. „Spojilo je to. Nyní jsou k sobě o dost tolerantnější - ať už z pohledu subkultur, tak různých sociálních prostředí. Všichni se snaží vycházet, snaží se být milí. Což byl pro mě nezvyk,” přiznává. Dnes za svůj domov považuje Prahu a zejména „špinavý Žižkov”, jak říká. „ Před pár měsíci jsem se vrátil z Japonska a když jsem vystoupil z auta a viděl jsem ten špinavý Žižkov - všude se hulila tráva, kolem byla slyšet vietnamština a ruština, měl jsem najednou hroznou radost, že jsem konečně doma,” popisuje. Dnes je známým muzikantem vystupujícím pod jménem Karaoke Tundra, který se věnuje převážně elektronické hudbě. Aktuálně pracuje na unikátním projektu Konektiv, který spojuje hudebníky z řad cizinců žijících v Praze s těmi českými. „Chápu ho jako reakci na několik událostí, které se staly současně. Jednak prezidentské volby, jednak celkové xenofobní nálady v České republice. Právě to nakoplo organizátory, aby ukázali, že cizinci, kteří tu žijí, mohou být i přínosem pro stát, ne jen zátěží. A to nejen z ekonomického hlediska, ale i kulturního,“ vysvětluje. On sám zmiňuje, že se však s předsudky coby Ukrajinec v Česku nikdy nesetkal. V rámci Konektivu byl poměrně netradičně spárován s tradiční Cimbálovou muzikou Kyčera,  s níž intenzivně pracuje na vystoupení pro společný koncert všech muzikantských párů, který se uskuteční začátkem října v pražském NoD.


Lukáš Houdek 20. 9. 2018

„Když se tu cítíš jako doma, máš chuť se zapojit,” říká Gambijec

Papis Nyass žije v Praze už dvaadvacet let. Pochází z kovářského rodu, on sám se vyučil zlatníkem. Záhy po příjezdu do Prahy však zúročil svou lásku k hudbě a cit pro rytmus a dnes je profesionálním bubeníkem, který vystupuje s předními českými hudebníky. „To vše ale bylo díky krásným lidem, které jsem kolem sebe měl. Neuvěřitelně mě od začátku podporovali. Díky tomu jsem tu vždy měl pocit jako doma. Nikdy jsem se nebál a nikdy jsem neměl špatnou zkušenost, přestože vím, že se to lidem děje,” říká. Zmiňuje například rodinu z Říčan, která si ho takřka adoptovala a v začátcích mu pomáhala, nebo jinou rodinu, která mu pořídila jeho první buben, aby mohl hrát na vlastním. Přestože se sám s projevy nenávisti nesetkal, všímá si změny klimatu ve společnosti. „Projevuje se to v první chvíli, při prvním pohledu, kdy lidé vidí něco jiného, černého, pro ně divného. Po chvíli se to ale otevírá a velmi často právě přes naše děti, které se lidem velmi líbí. A když ještě mluvíte plynule česky, vidí, že jste tu doma a to dusno a mraky odejdou,” říká. Papis miluje Prahu, kterou dnes považuje za svůj domov. „Když se vždy do Prahy odněkud vracím, mám pocit, že jedu domů. Je tu skvělá energie a jsou tu krásní lidé. Praha je má láska,” říká. Našel tu totiž také svou životní lásku, zpěvačku Antonii Nyass ze známé vokální skupiny Yellow Sisters, s níž vychovává tři děti. Papis nyní pracuje na unikátním projektu Konektiv, který spojuje hudebníky z řad cizinců žijících v Praze s těmi českými. „Bude to důkaz, že člověk odjinud tu může žít integrovaně a společnosti mnohým přispět,” vysvětluje. Papise tak propojil s Davidem Kollerem, s nímž intenzivně pracuje na vystoupení pro společný koncert všech muzikantských párů, který se uskuteční začátkem října v praž-ském NoD. 


Lukáš Houdek 12. 9. 2018

„Nenávist je největším nepřítelem lidstva,” říká cestovatel Stingl

Miloslav Stingl je jednou z legend českého cestování a bádání, snese ale také označení jednoho z největších světových cestovatelů 20. století. Podnikl 14 cest kolem světa, navštívil 152 zemí a prodal 17 milionů knih. Co bylo jeho motivací? „Touha poznávat lidi, ale i vědecká zvědavost,“ říká sedmaosmdesátiletý Stingl a pokračuje: „Všichni se snaží být šťastní, být úspěšní, mít dobrou rodinu, postarat se o svoje děti. Já mám nejradši havajské rčení „nade všechny národy je lidství“. A to se mi líbí, to je mé celoživotní motto.“ Strach je podle něj přirozený, a kdo se nebojí, není normální. Sám jej musel mnohokrát překonávat. Jednou se ocitl na lodi, která hořela, jindy musel přeplavat z ostrova na ostrov, i když ve vodě byli mořští krokodýli nebo jej chtěli omylem zabít rozezlení domorodci. Zároveň zdůrazňuje, že problémem je iracionální strach. „Nenávist, řekl bych rasismus, je největší nepřítel lidstva,“ říká. Co je podle něj základem porozumění mezi lidmi? „Já musím být vstřícný, akceptovat jiné představy, přijímat toho druhého. Nechápat mé názory jako společenskou normu. My jsme chodili jako kluci do tanečních a učili jsme se valčík, ale to neznamená, že Papuánec bude považovat valčík za ideální tanec,“ říká a dodává, že cestování je pro otevírání obzorů zásadní. „Kdo sedí doma na svém zadku, tak má často představu, že ten jeho svět je ten jediný správný, autentický. Ale to není pravda, protože i ten australský domorodec má nějaké své představy.”


Jiří Pasz 25. 9. 2018

„Někteří násilí ze strachu z jinakosti ospravedlňují ochranou křesťanských hodnot. To si odporuje,” říká katolický kněz

Chebský farář Petr Hruška je spoluzakladatelem mobilního hospice, držitelem ocenění za péči o nemocné, běžcem, hráčem geocachingu a prototypem velmi otevřeného katolického kněze. Role církve v dnešní společnosti pro něj spočívá v předávání moudrosti, důrazu na pospolitost, nabízení možnosti někam patřit a ve službě chudým, trpícím a žijícím na okraji společnosti. Proč podle něj některá témata tak dramaticky rozdělují společnost, církve i samotné lidi v jedné církvi? „Jednou z hlubších příčin tohoto rozdělení je, dle mého, strach z jinakosti. Myslím, že tento strach často pramení z neznalosti vlastní identity či z nedostatečného zakořenění v ní,“ líčí farář Hruška. Podle něj je stálou výzvou náboženství vyrovnávat se s fundamentalismem a politickým zneužitím náboženských myšlenek.


Jiří Pasz 18. 9. 2018

První dávku si dal ve 14. Dnes pomáhá závislým z kolotoče drog

Láďa Fabián pracuje přes 20 let s lidmi závislými na drogách, dnes vede klub Absolvent sdružující lidi, kteří prošli léčbou drogových závislostí. Sám začal s drogami ve 14 letech a dlouhých 12 roků bojoval se závislostí. Důvody, proč lidé začínají brát drogy, jsou podle něj dnes podobné jako před lety. „Každý nevyrůstá v úplné rodině, někdo se s predispozicí k závislosti bohužel prostě narodí a život mu ji na té jeho cestě otevře. Spousta lidí taky může začít, protože to berou jako nějakou senzaci, vstupenku do zajímavého prostředí a komunity. Někdo drogy bere jako prostředek úniku, někdo na výkon v práci,“ líčí počátky závislostí Láďa. „Ale určitě ani jeden z těch lidí nevěří na začátku tomu, že by se mohl stát závislý,“ dodává. Léčba závislostí není jen fyzická záležitost, závislý člověk si podle něj musí úplně převrátit život a najít mu nový obsah – protože téměř vše vytlačily drogy. „Musíš najít nový život, impuls, smysl. Samozřejmě pomocí terapií, rozhovorů. Stejně to ale nejde, pokud si ty sám nezačneš v sobě budovat nějakou novou důvěru i pevnou vůli.“ Pomoc závislým lidem je podle něj přínosná celé společnosti. „Pokud to člověk chce, proč mu nepomoci? Vyplatí se to celé společnosti. Pokud se to podaří, vyplatí se to i finančně víc, než když někdo stále bere a pochopitelně páchá trestnou činnost. Určitě se vyplatí investovat, i kdyby to měl být jeden člověk ze sta.“


Jiří Pasz 11. 9. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.