Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Ve škole se dozvíme o orgánech, ne odpovědi na otázky o sexu,” říká vedoucí nízkoprahu

Zuzana Šťastná je vedoucí nízkoprahového klubu Likusák v Brně. Mladí lidé ze sídliště za ní chodí s problémy týkajícími se šikany, drog, sexu, osamělosti a izolace nebo nefunkčních vztahů. Počátky problémů jsou podle Zuzany především v rodinách a v tom, že se opakují v různých generacích a podobných vzorcích. „Rozhodně nechci říct, že rodiny nefungují, protože jsou lidi v nich zlí a fungovat nechtějí. Spíš je to o tom, že dříve sami nedostali podporu.“ Proč se podle ní patologické vzorce opakují, i když je to zdánlivě nelogické? „Když nevíme, co máme dělat, uchylujeme se k tomu, co je nám známé. A to je často to, co probíhalo doma, co všichni známe hodně dobře. Jenže to funguje i u špatných vzorců,“ vypráví Zuzana. „Je to, jako by vám naběhnul autopilot, kterého máte naučeného, odpozorovaného z dětství. Není to tak, že to chcete.“Jednou z mnoha příčin  potíží u mladých lidí je podle ní také nedostatek znalostí o sexu. „Mají hodně takových urban legends, třeba když je holka v poloze na klukovi, že gravitace zabrání těhotenství nebo že třetí ejakulace v řadě už nemůže způsobit oplodnění,“ líčí Zuzana. „Mladí lidé se dívají na porno. Z toho získají pocit, že na druhém rande si to holka nechá udělat do zadku, protože tak je to v těch filmech. Nikdo jim nevysvětlí, že porno je pohádka pro dospělé, že v životě to chodí jinak.“ Řešení je podle ní ve vysvětlování toho, že porno a realita jsou odlišná věc, a lepší sexuální výchově. 


Jiří Pasz 5. 3. 2019

Žije ve zhrouceném státě, věří však ve změnu. Dospělé i děti vzdělává skrz vlastní komiksy

Může komiks zvýšit povědomí o zemi, kterou téměř nikdo nezná a která si už desítky let prochází obrovskou krizí vládnutí? Středoafrický malíř Didier Kassaï zkouší uspět pomocí komiksů. „S komiksem jsem začal, protože si myslím, že je to způsob, jak oslovit více lidí,“ vypráví Didier. „Myslím, že je to perfektní způsob komunikace. Obrázky mají i text, takže se více dozvíš, příběh je více přístupný.“ Ve Středoafrické republice probíhá občanská válka, nejtěžší boje zde probíhaly v letech 2013 – 2015. Didier o válce vydal už tři komiksové knihy, jeho poslední projekt se jmenuje Dům bez oken. Jedná se o spolupráci s fotografem Markem Ellisonem. „Mark dělal 360stupňová videa. Já jsem dělal rozhovory s dětmi a kreslil obrázky. V Domě bez oken jsem se zaměřil na jejch životy a chtěl jsem ukázat, v jaké chudobě žijí,“ říká Didier. 


Jiří Pasz 26. 2. 2019

„Deprese není výmysl nebo lenost, ale bolestná beznaděj. Nedá se z ní vyspat,” říká Kamil Fila

Úspěšný filmový kritik Kamil Fila ví, že život není jen peříčko, protože zažívá stavy deprese a mánie. Co přesně člověk prožívá, je ale podle něj velmi těžké sdělit okolí. „Nedá se to vysvětlit ničím. Dokud jsem to nezažil, vůbec jsem lidem s depresí nerozuměl, co by jim mělo být.“ Fila předpokládá, že větší porozumění mají lidé, kteří podobný stav sami zažili či mají někoho ve svém okolí. „Člověk, který to nezná, to bude nejspíš považovat za něco bizarního, co jde pochopit jen na povrchně rozumové úrovni, ale nedokáže se do toho empaticky ponořit. A ani bych to nikomu nepřál,“ přibližuje. Sám vyhledal pomoc díky dvěma faktorům – podpořila ho tehdejší partnerka a sám lidi s duševními obtížemi nestigmatizuje. Obtíže se u něj objevily pravděpodobně kombinací velkého pracovního vytížení a krachu vztahu. „Najednou se zasekla motivace jít dál. Přišlo mi, že už se to nikdy nemůže zlepšit, že nikdy nemůžu dosáhnout toho, co bych si přál.“ Fila tvrdí, že právě v první fázi je nejdůležitější vyhledat pomoc.


Jiří Pasz 19. 2. 2019

„Život v Česku je pro mě dar,“ říká Syřan. Vlast opustil kvůli orientaci

„To, že jsem tady, je pro mě dar, je to něco, co si Češi vůbec neuvědomují, že mají,“ říká Sebastian, který v Česku studuje a pracuje už čtyři a půl roku. Ze Sýrie odešel ještě před vypuknutím války hlavně kvůli své sexuální orientaci. Status uprchlíka podle něj situaci zlepšuje i zhoršuje. „Chtěl bych, aby se mnou lidé zacházeli jako s jakoukoliv jinou osobou. To, že jsem uprchlík, je jen velmi malou součástí toho, kým jsem,“ říká.


OPU 1. 3. 2019

Novinářka se infiltrovala mezi bojovníky proti islámu. „Chtějí nás zachránit, cítí se opomíjení,” říká

„Nové migrantofobní hnutí stojí na podpoře lidí, kteří se do té doby často o politiku nezajímali, nechodili ani moc k volbám. Tahle domněnka ohrožení je najednou zmobilizovala,” říká novinářka Petra Dvořáková, která se před rokem rozhodla pod falešnou identitou infiltrovat mezi antiislámské aktivisty a scénu zmapovat. Až na některé vůdčí osobnosti, které podle ní motivuje zejména osobní prospěch, svým postojům a konání věří. „Vzpomínám si na moment, kdy jsem byla na debatě Kláry Samkové. O slovo se přihlásila sympatická žena ve středním věku, která začala vyprávět o tom, jak její synovci a mladší příbuzní jsou sluníčkáři, kteří si o ní myslí, že je extremistka. A ona že přitom není žádná extremistka, že není skin. Ale až její dcera doroste a zeptá se jí, co udělala pro boj s islámem, chce mít čisté svědomí, chce moct říct, že něco udělala. A rozbrečela se u toho.” 


Lukáš Houdek 11. 2. 2019

Vietnamská rodina z Ostravy už téměř 20 let na Štědrý den smaží řízky pro lidi bez domova

Jako už mnohokrát, i letos se na Štědrý den v ostravských ulicích rozdávalo jídlo potřebným. Tato iniciativa vzešla ze strany otce Žanety Vuové. „Otec svou myšlenku, jak pomoci ostatním, přivedl k realitě v roce 2001 a od té doby se tato akce koná pravidelně,“ vysvětlila Žaneta. Už téměř dvacet let se tak mohou lidé, pro které Vánoce nejsou jen svátky klidu, přijít najíst, ale také se setkat. Rodina Žanety pochází z Vietnamu, odkud přišli její rodiče v 80. letech do tehdejšího Československa. Vazby na Česko však sahají ještě dál. Pradědeček z matčiny strany působil na Vietnamském konzulátu v Praze. Ona sama nyní žije střídavě v České republice a ve Vietnamu.


Mikoláš Rec 12. 2. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.