Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Sedmkrát objel na kole zeměkouli, vyjezdil pro děti s rakovinou a jejich rodiny 12 milionů

350 až 400 dětí v Česku je každý rok diagnostikováno s onkologickým nemocněním. „Před třiceti lety se vracely domů tři děti z deseti, dnes je to dětí devět. To je úžasný pokrok, naděje je dnes veliká,“ říká Josef Zimovčák. O tom, že je to obrovská zátěž nejen pro nemocné dítě, ale i pro celou rodinu, ví své. „Kdo to neprožil, vůbec neví, o čem se bavíme. To jsou neskutečně dramatické příběhy,“ říká. „Nevím, jestli já sám bych byl pevný, jestli bych to zvládnul. Kdyby mi onemocnělo dítě, že bych na to byl připraven.“ Zimovčák spojil svou lásku, cyklistiku, s pomocí nemocným dětem. Mistr světa a milovník velocipedů tento rok už podesáté objede s pelotonem Česko. Délka trasy je 1294 km. 

Jiří Pasz 4. 6. 2019

„Původci domácího násilí jsou i ženy,” říká psycholožka

„Lidé, kteří k nám chodí, často ubližují proto, že to jinak neumí. Proto se je vždy snažíme uklidnit ujištěním, že se s tím dá něco dělat. Ten člověk totiž chce něčeho dosáhnout, ale volí špatný způsob, kterým někomu ubližuje - je násilný,” říká Anna Stodolová, vedoucí krizového centra pražské Diakonie. To se mimo jiné dlouhodobě věnuje práci s agresory domácího násilí. „Klientovi můžeme pomoct ve chvíli, kdy si přizná aspoň něco. Oni sami to často vnímají jako vinu, my mluvíme spíš o zodpovědnosti. Když jsem za něco zodpovědný, můžu s tím také něco dělat. Když jsem provinilý, stydím se a snažím se obhajovat,” dodává. Agresoři podle ní často ve svém životě násilí sami na sobě zažili. „Většina lidí, co k nám chodí, zažila nějaké násilí ve svém životě - v dětství od rodiny, šikanu ve škole, byli zneužívaní. Naučili se, že násilí je způsob, jak jednat s lidmi, jak držet situaci pod kontrolou. Zjistili, že to funguje,” říká Stodolová. Veřejnost si stále domácí násilí pojí s mužem v roli agresora a ženou v roli oběti. „Jednak proto, že jsou většinou fyzicky silnější. Pro spoustu lidí je proto neuvěřitelná představa, že by se chlap mohl své ženy bát,” vysvětluje a dodává, že se pak muži stydí o takové skutečnosti mluvit a řešit ji. „Lidé budou takovému muži říkat, že je bábovka nebo podpantoflák. Proto se oni sami k tomu, že je jim ubližováno, špatně přiznávají. Mnohem víc se za to stydí. Pro ženy je obraz oběti o něco přijatelnější.”


Lukáš Houdek 28. 5. 2019

„Lidé mívají na ulici poznámky, že nechávám ženy tahat těžké věci,” říká filmař s hemofilií

Filmař Petr Salaba má hemofilii, což je onemocnění srážlivosti krve. „Dřív byla hemofilie známá pouze u dětí z carských a královských rodin. A to proto, že se pacienti skoro nikdy nedožili dospělosti. Dnes je to skoro vyléčená nevyléčitelná nemoc,” vysvětluje. Hemofilie i přes moderní léčbu zůstává závažnou nemocí, která výrazně ovlivňuje život, především bolestí. „Jako dítě jsem měl hodně častá akutní krvácení do různých kloubů a často jsem byl hospitalizovaný v nemocnici,“ popisuje Petr.  „Skoro pořád jsem měl všude po těle modřiny, takže nová učitelka ve školce hned chtěla volat sociálku, protože si myslela, že mě rodiče bijou...“  Zdůrazňuje, že i tato nemoc má své spektrum - zatímco někteří lidé s ní mohou i hrát kontaktní sporty, Petr musí pečlivě zvažovat fyzickou zátěž. „Mám chronické bolesti a často kulhám. Dřív jsem jako fotoreportér a dokumentarista hodně fotil a točil v terénu, to už tolik sám nemůžu, tak teď víc vymýšlím scénáře u stolu v knihovně a víc spolupracuju s dalšími lidmi,“ vysvětluje, jak dokáže skloubit práci s omezením.

Jiří Pasz 14. května. 2019

„Tetování už nepobuřuje. Ve Výměně manželek ho má kde kdo,” říká přední český piercer Shemon

„Negativní reakce slábnou. Asi 8 let zpátky jsem měl v obličeji poměrně hodně piercingů a dokonce mě kvůli tomu přepadli. Čekal jsem na tramvaj a přišla ke mně skupinka kluků, která mi vyhrožovala, že mi všechno, co mám v obličeji, vytrhá. Utekl jsem,” říká přední český piercer Šimon Svěrák, manažer známého studia Hell.cz. Vystudoval Filozofii a estetiku na FFUK v Praze a pokračuje doktorátem z filozofie na Pedagogické fakultě téže univerzity. Podle něj se doba mění a lidé přestávají tetování i piercing, které byly dříve pro mnohé symbolem revolty, registrovat. On sám má tetování na značné části těla v podobě černé plochy, která stále postupuje. To podle něj budí pozornost zejména při ná-vštěvě koupaliště. „Musím přiznat, že poměrně nerad chodím na koupaliště, jelikož tam na mě koukají skutečně hodně. Ale to je můj problém, ne jejich. Také bych koukal, kdyby byl na koupáku někdo výrazněji a neobvykleji tetovaný,” přiznává. Jemu osobně jde zejména o práci s tělem, jeho přetváření a tím i osvojování. Nebere své tělo jako samozřejmost. „Nemalý vliv zde jistě mělo, že jsem byl jako dítě hodně silný ekzematik. Tělo mě v dětství neustále svědilo, překáželo mi a tím se mi tematizovalo. Maminka mi mazala ekzém mastičkami, které poměrně silně páchly, a protože se příliš nevstřebávaly, převazovala mi postižené části obinadly, abych se nedrbal a mastičky si nesetřel.” U tatérů a piercerů klade velký důraz na kvalitní vzdělání, znalosti a dovednosti. Ty podle něj není snadné v Česku získat, proto se on i jeho tým vzdělává v zahraničí. A co tatérům a piercerům práce krom obživy přináší? „Řekl bych, že především radost. Všechny nás to baví.”


 

Lukáš Houdek 15. 5. 2019

„Někteří dávají děti do diagnosťáku jako do autoopravny,” říká psycholožka

Rodí se lidé zlí? „Ne!“ říká psycholožka Adéla Plačková, která pracuje v Dětském diagnostickém ústavu v Bohumíně a také provozuje soukromou psychologickou praxi. Co je tedy nejčastěji příčinou problémového chování u dětí? „Většinou dojdeme k nějakým událostem, ať už traumatické zkušenosti, nebo vývojem v nepříznivém prostředí. Těch faktorů může být více. Je to pak taková alchymie, kdy se dohromady míchají nepříznivé rodinné prostředí se sociální znevýhodněností,“ říká Adéla a dodává, že důležitou roli v osobnosti dítěte má výchova a geny. Negativní zkušenosti se v rodinách navíc mají tendenci předávat dále. „Někdy v rodině kolují nějaké negativní zkušenosti, třeba zneužívání, trestné činnosti, ústavní výchova. Ty se pak nevědomě předávají dál, jsou zážitkem nebo takovým příkladem, kterému se dítě vlastně učí.“ Proč se ale takové negativní vzory chování opakují? „Třeba proto, že se dítě doma naučilo, že když přijde nějaká stresující, frustrující situace, tak jediný způsob řešení, jak se s ní vypořádat, je agrese. 

Jiří Pasz 22. května. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.