Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Dostala jsem nálepku 'tlustá holka', pak jsem ztratila sebe sama.” Propadla anorexii

„Vždycky mi hodně záleželo na tom, co si o mně ostatní myslí. V momentě, kdy jsem dostala nálepku ,tlustá holka`, jsem možná chtěla všem něco dokázat. Snažila jsem se napasovat do nějaké představy, jak bych měla vypadat. A asi jsem cestou ztratila sama sebe,” říká Lada Brůnová pracovnice proseniorské organizace Elpida. V pubertě v návaznosti na zraňující reakce okolí a nespokojenost s vlastním tělem začala hubnout, až propadla anorexii. „Ze svého jídelníčku postupně ,mažeš` určité potraviny, až nakonec vyřadíš skoro úplně všechno. Rýpeš se v jídle a děsí tě představa, že nemáš naprostý přehled o tom, co jíš a kolik toho jíš. Ono je to pomalé a plíživé, až najednou se po té šílené spirále řítíš dolů a nejde to ukočírovat,” popisuje. Přestože si časem začala uvědomovat, v jak vážné situaci se nachází, nedokázala to zastavit. 


Jiří Pasz 3. 12. 2018

„Příběh o národě, který se semkne, je překonaný,” říká zakladatel skupiny reportérů Voxpot

Co je nejsilnější stránkou českých médií a co jejich největším problémem? Podle zakladatele skupiny reportérů Voxpot Vojty Boháče je to především nedostatek kvalitního zpravodajství ze světa, které dává zahraniční dění do českého kontextu. „Mám na mysli analytickou, investigativní a reportážní práci, která nemá jistý výsledek, stojí hodně peněz, a proto je náročné si ji zvlášť v nezávislých redakcích dovolit,“ říká Vojta. Problémem je podle něj to, že obsah českých médií tvoří z 80 % příběhy o Česku, a proto máme pocit, že záleží hlavně na tom, co se děje u nás. „Je třeba si uvědomit, že náš pohled na svět je definován příběhy, které kolem sebe slyšíme, vidíme nebo čteme. Co se děje za hranicemi, je zase příběh pro někoho jiného. Žijeme přitom v době, kdy prakticky všechny zásadní výzvy mají přeshraniční charakter. 


Jiří Pasz 26. 11. 2018

„Politici na nás zapomněli, čekala jsem podporu,” říká rok po výhrůžkách prvňákům ředitelka

„Třída plná teroristů“, "ZŠ Plynárenská. Řešení se přímo nabízí.“ nebo „Tam by sednul granát jak prdel na prkýnko!“ Od zveřejnění fotografie prvňáků teplické základní školy a stovek nenávistných komentářů, které se pod ní objevily, uplynul rok. Loni v listopadu se třída složená z romských, vietnamských a arabských dětí stala terčem kyberšikany poté, co ji v rámci svého seriálu o prvňáčcích z Česka „Moje první tablo“ zveřejnil Teplický deník. „První zprávy o tom, co se děje, jsem se dozvěděla od kolegyně, když jsem byla na školení v Praze. Další telefonát jsem měla od vás a v tu chvíli jsem ještě netušila, co vše bude následovat,“ vzpomíná na události z loňského listopadu ředitelka ZŠ Prosetice, Marcela Prokůpková. „Abych byla upřímná, tyto události si moc připomínat nechci,“ přiznává. Poukazuje mimo jiné na velký zájem médií, na druhé straně však jen malý zájem politiků. „Ta situace byla v té době zlehčovaná a to, že se politici ke kauze bezprostředně a jasně nevyjádřili, tomu průběhu moc nepomohlo,“ myslí si Prokůpková. V průběhu následujícího roku se dětem kromě vlny nenávisti dostalo také velké podpory ať už od jednotlivců či celých organizací. Policie mezitím šetřila nenávistné komentáře a v kauze byla nakonec obviněna a potrestána 26letá žena, a to z trestného činu podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod. „Autorům těch nenávistných reakcí a komentářů bych určitě nepřála, aby se jim stalo něco podobného, kdyby měli nějak odlišné děti.  Možná toho dnes někteří litují, i když asi pravděpodobně ne. Nemyslím si sice, že na každého jednou dojde, ale alespoň je vidět, že to není úplně beztrestné,“ dodává.


Kateřina Gamal Richterová 7. 11. 2018

„Cestu k nenávisti otevírá lhostejnost a sobectví,” říká místostarosta brněnského Sokola

Česká republika má letos za sebou šestnáctý všesokolský slet, který připomněl 100 let od vzniku Československa, a účastnilo se jej 15 tisíc cvičenců. Michal Doležel je jedním z nich. Sokol podle něj nehraje jen roli sportovní a tělovýchovnou, ale i společenskou při budování demokracie a ochrany svobody. „Sokol je jedním z těch spolků, který pro svobodu, demokracii a vůbec vytvoření české samostatnosti sehrál klíčovou roli,“ tvrdí Doležel. Proč se podle něj Sokolové stavěli totalitám i za cenu nejvyšších obětí? „Filozofie Sokola byla takto od počátku koncipována, mělo se z něj stát celonárodní hnutí s cílem demokratizovat českou společnost, nemělo jít jen o aktivní trávení volného času nebo dokonalé tělo,“ vypráví Doležel. „Mnozí Sokolové tu filozofii vnímali jako životní program a byli ochotni položit svůj život v době, kdy se jejich země ocitla v kontrastu s nějakou totalitní ideologií.“


Jiří Pasz 16. 11. 2018

„Matky dětí s autismem žijí často ve stresu a izolaci,” říká Petr Třešňák

Lidí žijících s autismem stále přibývá. Svět některých z nich je pro okolí stále z velké části záhadou. „To abnormální fungování nervového systému má asi pokaždé trochu jinou podobu, takže třeba u Dorotky se často jen domýšlíme. Ale intuicí už poznáme, které smyslové podněty ji budou bavit a které zahlcovat, dokážeme se na ní trochu vyladit,“ říká novinář Petr Třešňák, který je jedním z rodičů, kteří vychovávají děti s autismem. Takové rodičovství často klade velmi vysoké nároky. „Těžce postižené děti, které nekomunikují, nenají se příborem, potřebují dvacetičtyřhodinovou péči. Takové chování vykazuje menšina lidí s autismem, v České republice pravděpodobně několik tisíc,“ říká. „Jde o komplex příčin, které obvykle spojuje frustrace – z nemožnosti se domluvit, udělat to, co chci, dát najevo své potřeby, pocity nebo bolest. Někdy jde také o sebestimulaci.“ Děti s takovým hendikepem mohou na okolí působit zcela zdravě, což někdy ústí k unáhleným závěrům, že jsou tyto děti nevychované. Někteří rodiče například proto děti oblékají do vysvětlujících triček. Třešňák upozorňuje, že při péči je potřeba také nezapomínat na rodiče samotné a také na jejich zdraví. „Na matky obvykle situace dopadá mnohem tvrději, protože zůstávají s dítětem doma, bezprostředně prožívají jeho potíže, mnohem víc trpí stresem a sociální izolací.“ Podle něj tato diagnóza zahrnuje velice široké spektrum lidí, což může působit napětí. „Zahrnuje jak inteligentní, soběstačné lidi, kteří dnes občas bojují za to, aby autismus nebyl vnímán jako patologie, ale jistá forma neurologické diverzity. A na druhé straně těžce postižené, kteří nekomunikují, nenají se příborem a potřebují dvacetičtyřhodinovou péči. Obě skupiny mají zcela odlišné zájmy.”


Jiří Pasz 6. 11. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.