Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Je úžasné vidět rodiče, když se jim díky delfínovi mění dítě před očima,” říká český delfínoterapeut

Oldřich Bureš je původně profesí produkční. Když působil u pořadu jedné ze slovenských televizí, která plnila divákům přání, zavedlo ho natáčení za delfínoterapií do Turecka. „Najednou jsem viděl terapii, kdy se ti lidé během šesti dní měnili před očima. Zaujalo mě to. A během těch dvou týdnů jsem také trochu jakožto milovník zvířat změnil názor na delfinária,” vzpomíná. Později se stal sám delfínoterapeutem a dnes se těmto terapiím věnuje už přes deset let. Jak delfínoterapie funguje? „Delfíni používají echolokaci. Je to vlastně vibrace. Když máš například záněty, urychlí vibrace množení buněk a mnohem rychleji se to zahojí.


 

Lukáš Houdek 7. 2. 2020

„V Polsku je přes 90 LGBT-free zón. Vyhlašují je samosprávy. Mluví o duhovém moru,” říká polský aktivista

„Někde to jsou obce, jinde okresy nebo kraje. Brzy se chystá například jednání o této deklaraci v regionu, kde žije pár milionů lidí,” říká polský aktivista Bartosz Staszewski k stále se rozrůstající síti tzv. LGBT-free zón. Aktuálně jich je podle něj přes 90 po celém Polsku. Situace je podle něj výsledkem nenávistné rétoriky některých politiků a představitelů církve. Vznikla v reakci na deklaraci podepsanou varšavským primátorem, kde se zavázal ke zlepšení podmínek LGBT lidí a pořádaní workshopů sexuální výchovy na školách. „V souvislosti s tím se ale rozjely podivné debaty o tom, že bude Světová zdravotnická organizace na workshopech učit čtyřleté děti masturbovat a budou je to učit homosexuálové, což bude mít za následek zničení tradičních rodin,” shrnuje. V návaznosti na to pak vznikla iniciativa vyhlašující zóny bez tzv. LGBT ideologie. Ty vyhlašují přímo samosprávy na základě hlasování svého vedení. Staszewski dodává, že v reálu se zatím pro LGBT lidi nic zásadního nemění. „Jde spíš o symboliku a pocit vyloučení, o stigmatizaci komunity,” myslí si. Nyní fotografuje LGBT lidi, kteří v takových místech žijí. Snaží se ukázat jejich reálné obličeje a upozornit na nebezpečí, jaké takové jednání přináší. Své fotografie zveřejnil na Facebooku, odkud se virálně šíří dál a vyvolávají bouřlivé diskuse v Polsku i zahraničí.


 

Lukáš Houdek 1. 2. 2020

„Neměla jsem sílu žít, nikdo nic netušil,” říká česká moderátorka. Čelila posttraumatu a depresím

Lucie Vopálenská patří mezi přední české moderátorky. Začínala ve slovenské redakci Českého rozhlasu, pokračovala v Rádiu Svobodná Evropa. V České televizi osm let připravovala populární diskusní pořad Na hraně, za nějž v roce 1998 získala Cenu Ferdinanda Peroutky. Dnes působí v Českém rozhlasu Plus. Od dětství se potýká s úzkostí, později se přidaly i deprese. Po traumatickém zážitku z nočního vloupání do bytu, kde spala, se při-dala také posttraumatická stresová porucha, která Lucii paralyzovala, omezovala ji jak v osobním životě, tak v práci. „Moderovala jsem pořad a měla jsem problém rozumět tomu, o čem ti lidé mluví. Moderátorka by se k něčemu takovému vůbec neměla přiznávat. Já jsem ale opravdu měla dojem, že vůbec nevím, co se děje. Byla jsem v hrozném stresu, abych to měla pod kontrolou, což jsem pak ale vůbec neměla,” vzpomíná. Vyhledala proto lékařskou pomoc a psychiatrům se ji podařilo z poruchy vyléčit. Lucie založila rodinu, vdala se a začala žít spokojený život.


 

Lukáš Houdek 23. 1. 2020

Vystudovala práva, reprezentovala mladé Čechy v OSN. „Někteří mě stále neberou vážně,” říká

„Myslím, že je důležité, aby se postupně změnilo myšlení celé společnosti obecně v tom smyslu, že každý člověk s postižením může být něčím společnosti prospěšný, jen pro to někdy potřebuje více podpory,“ říká mladá právnička Bára Antonovičová. Bára se pohybuje na mechanickém vozíku a k většině každodenních činností potřebuje pomoc asistenta. Podle ní se situace ohledně předsudků ve společnosti zlepšuje, nicméně je to běh na dlouhou trať. „Pořád se mi občas stává, že mě někdo považuje za člověka s mentálním postižením, bojí se se mnou komunikovat a raději jedná s mým asistentem než se mnou.“

Jiří Pasz 7. 2. 2020

„Dávala jsem si to za vinu. Byla jsem zoufalá, ze sebe zklamaná,” říká psycholožka s epilepsií

„Nejčastěji se epilepsie projeví v první části života, v dětství nebo v dospívání, u dospělých je výskyt menší. Já, dokud jsem neměla epilepsii, jsem nepotkala žádného člověka s ní, nebo jsem o tom nevěděla,“ říká psycholožka Hana Orlíková a dodává, že se epilepsie dá přirovnat ke zkratu. „U zdravého člověka nemůže vzniknout, protože tomu brání určité mechanismy. A u epileptika prostě vznikne.“ Záchvat je pak nejzávažnější formou projevu epilepsie. „Nepamatuji si to, je to jako spadnout do díry. A pak se z ní probereš. Když nejsem zraněná, tak jako by se nic nestalo. Nestává se mi to příliš často, ale stává se mi to jednou za pár let, i když beru léky. Naposledy jsem měla velký záchvat před rokem, po čtyřech letech od předcházejícího záchvatu,“ vysvětluje Hana.

Jiří Pasz 1. 2. 2020

„Jako malá jsem vídala matku v minisukni. Dnešní Afghánistán se velmi liší,” říká tamní aktivistka

Nebezpečné povolání? Horia Mosadiq je novinářka a bojovnice za lidská práva v Afghánistánu. „Připadám si jako ten malý komár, bzučím u ucha těm, kdo porušují lidská práva a snažím se jim znepříjemňovat život. Řešila jsem například případ, kde byla žena se svými třemi dcerami gangem místního velitele a jeho muži znásilněna. Ten velitel byl spojen s velice mocnými lidmi, ministry afghánského kabinetu,“ vysvětluje. Po celé zemi mapuje zločiny Tálibánu a dalších ozbrojených skupin, mapuje ale také zločiny spojenců. „Afghánistán, který vidíme dneska, se velmi liší od toho, ve kterém jsem vyrostla. Každý den například dochází k sebevražedným útokům, při kterých jsou zabíjeny a zraňovány desítky lidí,“ popisuje realitu běžného života a dodává: „Vyrostla jsem v liberálním a moderním státě. Víte, v té době byla v Afghánistánu docela otevřená a tolerantní společnost. Chodili jsme do kina, poslouchali jsme hudbu.“ Podle ní jsou lidé v Afghánistánu z vleklého konfliktu unavení.

Jiří Pasz 23. 1. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.