Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Místo konzervace Chanova bychom měli podpořit obyvatele v odchodu do města,” říká expert

 

kratochvil big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

5

prosince
2019

Už několik měsíců probíhají vypjaté debaty mezi vedením Mostu a Agenturou pro sociální začleňování a řešení situace v Chanově, který je od svého vzniku na konci 70. let sociálně vyloučenou lokalitou. Neshody byly také oficiálně důvodem, proč v říjnu Ústecký kraj vypověděl memorandum o spolupráci s vládní Agenturou, která pomáhá obcím a městům vyloučení některých obyvatel na jejich území řešit. „To znamená, že nesouhlasíme s postupem města, kdy chce udělat v Chanově další výstavbu formou unimobuněk, zvýšit tam tak počet bytových jednotek a tím to místo dál udržovat jako sociálně vyloučenou lokalitu,” říká Michal Kratochvíl, vedoucí Regionálního centra Západ, které pod Agenturu spadá. „Navrhujeme městu jinou variantu řešení, aby v horizontu desítek let využila trend, který v Chanově už nějakou dobu je. A to, že lidé z Chanova postupně odcházejí do Mostu nebo jiných měst v okolí a snaží se bydlet v intravilánu měst. Chtěli jsme, aby namísto konzervace lidí v Chanově město ten trend podpořilo,” pokračuje. S tím však vedení nesouhlasí. Vypovězení spolupráce kraje na fungování Agentury ve dvacítce obcí regionu vliv podle Kratochvíla mít nebude. Podle něj se podařilo nastartovat celou řadu opatření. Největší pozitivum vidí v docílení společného setkávání zástupců města, policie i neziskovek a jejich vzájemné spolupráce na řešení problémů. Jak konkrétně Agentura v obcích působí? Co se povedlo na příkladu konkrétních měst? A co se naopak dlouhodobě nedaří?

Ústecký kraj vypověděl v říjnu memorandum o spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování. Působí tam poměrně dlouhou dobu v několika obcích. Jak ten krok kraj odůvodnil?

Memorandum o spolupráci s Ústeckým krajem máme od roku 2016. Aktivity ve spolupráci s krajem nejsou nijak masivní, my spolupracujeme zejména přímo s obcemi. Ukončení spolupráce s krajem se tedy nijak nedotklo spolupráce s nimi. Oficiálním důvodem ukončení spolupráce v usnesení zastupitelstva Ústeckého kraje bylo, že nesouhlasí s naším postupem popsaným na jednom mosteckém online portálu a nesouhlasí s naším návrhem řešení situace v sociálně vyloučené lokalitě Chanov. To znamená, že nesouhlasíme s postupem města, kdy chce udělat v Chanově další výstavbu formou unimobuněk, zvýšit tam tak počet bytových jednotek a tím to místo dál udržovat jako sociálně vyloučenou lokalitu. To byl oficiální důvod ukončení spolupráce.

Jak se na to díváš ty jakožto vedoucí Regionální centra Západ, které pod Agenturu spadá a které má tuto lokalitu na starosti?

My jsme se k té výstavbě modulového bydlení postavili negativně. Navrhujeme městu jinou variantu řešení, aby v horizontu desítek let využila trend, který v Chově už nějakou dobu je. A to, že lidé z Chanova postupně odcházejí do Mostu nebo jiných měst v okolí a snaží se bydlet v intravilánu měst. Chtěli jsme, aby namísto konzervace lidí v Chanově město ten trend podpořilo. Aby lidé byli schopni odejít, pokud chtějí, a sžít se s životem ve městě, který může být odlišný od toho ve vyloučené lokalitě v Chanově. Připravovali jsme i konkrétní opatření, která by podporovala zabydlování těchto lidí ve městě. Nemělo jít o žádný masový přesun, jak se to občas prezentovalo, ale chtěli jsme podpořit těch pět šest rodin, které ročně z Chanova odcházejí. Aby byl jejich odchod úspěšný.

kratochvil 1

Má na něco takového Most dostatečný bytový fond? Je něco takového v době nedostatku městských bytů vůbec možné?

To není jen problém Mostu. Je to jádro problému v celém Ústeckém kraji, kde města nemají dostatek vlastního bytového fondu. Město Most vlastní v podstatě jen ty domy a byty v Chanově. V současné době ale nakupuje drobný bytový fond. Na druhou stranu je potřeba říct, že všechna větší města v Ústeckém kraji se potýkají s migračním saldem. To znamená, že z nich více lidí odchází, než přichází. A to znamená také uvolňování bytů na komerčním trhu. Ti lidé, kteří chtějí z Chanova odejít, si celkem bez problémů při dobré vůli najdou bydlení v Mostě nebo okolí a bude znatelně lepší než v Chanově. Protože poptávka po bytech je nízká a je poměrně velký počet volných bytů. Takže i když město nemá vlastní jednotky, mají ti lidé šanci si přes realitní kanceláře a soukromníky najít byty jinde.

Nehrozí tím, kdyby se toto, co Agentura navrhuje, uskutečnilo, vznik další vyloučeného lokality například v centru města?

Trochu se to děje už teď. Souvisí to i s politikou města. Nevlastní žádné sociální byty, v intravilánu města v současné době existuje několik vyloučených lokalit. Jednou z těch největších jsou asi Stovky, což je část sídliště uvnitř města. A tam právě tím, že vzrůstá počet lidí, kteří jsou v některých ohledech problematičtí, se snižuje cena nemovitostí, lidé tam odtud utíkají. To by se ale podle mě dalo vyřešit smysluplnou bytovou politikou města. Mělo by mít bytový fond a lidi po městě smysluplně distribuovat, současně s nimi pracovat, aby nebylo narušeno soužití ve městě.

kratochvil 2

Jaká je obecně nálada v Mostě? Česká televize vysílala úspěšný seriál Most, kdy najednou všichni byli Most. Otázka je, zda mají jeho problémy ještě dnes dostatečnou pozornost. Jak vnímají soužití místní?

Zrovna v Mostě, ale i v některých jiných větších městech v Ústeckém kraji, je otázka soužití s vyloučenou lokalitou hodně vyhrocená. Politici to téma často využívají nebo zneužívají pro své kampaně. V Mostě to byla například „vesnička pro lůzu” a další opatření, která se objevovala před volbami. Ani seriál Most! tu situaci samozřejmě nezachránil. Téměř všichni kvitují s povděkem status quo. Že je většina Romů soustředěna v Chanově a nejsou v centrálním Mostě. Je to vidět i v online diskusích, které jsem procházel. Ta nenávist je občas vyhrocená. Na druhou stranu je třeba říct, že v Mostě se dlouho neděly žádné pochody nebo přímé rasové útoky. Je tam spíš taková setrvale špatná atmosféra.

Na vypovězení memoranda zareagoval na svém Facebooku také místopředseda ČSSD Jaroslav Foldyna, který návrhy řešení Agentury označil za nefunkční a neakceptovatelné. Nemá trochu pravdu? Má činnost Agentury v kraji nějaké výsledky?

On tohle říkal už na krajském zastupitelstvu. Že jsme neprokázali žádný dopad, zlepšení situace, že s námi nikdo není spokojený. Je potřeba zmínit, že nás na stejném místě pochválili dva opoziční zastupitelé, kteří jsou starosty měst, s nimiž spolupracujeme. Za poslední tři roky jsme do kraje přes naše plány a projektové výzvy přivedli během tří let necelou miliardu korun. Vznikla z nich různá opatření. Vyhodnocovat, jestli za ty tři roky už nějak zásadně změnila prostředí, je hodně předčasné. Určitě ale už dnes pomáhají jednotlivým lidem. Jasným příkladem jsou dnes peníze zprostředkované z EU fondů, díky kterým aktuálně v Ústeckém kraji běží osmnáct dluhových poraden. Ty dokáží zajistit kolem osmi tisíc klientů, což je v kraji, který patří k nejzadluženějším, velký bonus. Naše opatření mají určitě dopad na lidi, kteří mají nějaký problém, ke globánímu dopadu budou potřeba ještě další opatření v rovině systému a vlády, aby se ty věci měnily radikálněji. Určitě se nám podařilo přes naše alokace v rámci programu IROP zajistit zlepšení kvality vzdělávání ve školách. Přes nás šlo 200 milionů základním školám do budování odborných učeben, zlepšovaly si bezbariérovost a zvyšovaly kapacitu škol.

kratochvil 3

Z tvého popisu se zdá, že je Agentura v kraji jen takový přerozdělovač peněz. Že zastupuje roli, kterou by mohlo mít například Ministerstvo pro místní rozvoj. Najdeme tam ještě nějakou další přidanou hodnotu?

Je jich tam několik. Je důležité, že peníze, které přerozdělujeme, jdou do území na základě strategického plánu. Nejsou to většinou tedy nějaké náhodné potřeby, ale je to plán, který se snaží postihnout všechny dimenze problému v daném území, je dlouhodobý a průběžně se vyhodnocuje. Pak jsou ale také ty takzvané měkké věci. Často se nám daří to, že se začnou partneři setkávat. Partnery myslím například instituce na úrovni obce, neziskovky, policii, Úřad práce, jednotlivé odbory velkých měst. Zní to banálně, ale jednotliví zástupci se často sejdou takto poprvé a společně začnou věci plánovat. Včera jsem se zrovna vrátil z jednání z Dubí, kde jsme nastartovali spoustu věcí a služeb, povedlo se nám pro obec zajistit dost peněz. Kromě služeb a podpořených lidí, kteří tam po nás zůstali, zůstala i ta platforma, které říkají odborné kolegium. A to se pořád dál setkává už jen s nějakou naší účastí. Sjíždějí se na ni zástupci města, státní policie, neziskovky, pracák. Baví se společně o tom, co je potřeba řešit, referují si navzájem o stavu projektů a je to platforma, která má i pravomoc navrhovat starostovi opatření. Je to nastartování procesu, který pak přetrvá i naše fungování v místě. Důležitou rovinou ale také je, že to území kultivujeme. Tím, že přinášíme jiný úhel pohledu. Když tam totiž přijdeme, tak často starostové nebo místní instituce mají na situaci stereotypní pohled - když to zjednoduším, tak zlí sociálně vyloučení Romové a hodná majorita. My tam přinášíme jiné informace, které se týkají například obchodu s chudobou. Přinášíme ale i řešení, kdy se nejedná jen o represe, navrhujeme, aby se ten problém řešil pozitivně. Přinášíme i pohled, že ti lidé nejsou stejní, i když třeba pro ostatní stejně vypadají. S velkou radostí pak sledujeme, že starostové a zástupci měst začnou komunikovat jinak. Uvědomí si, že není dobré společnost rozdělovat, ale že je dobré spíš poukazovat na to, že se věci dějí pro dobro všech občanů obce. My jsme vlastně jediní, kdo tohle v tom prostředí dělá. V celé České republice.

Ohledně těchto sezení u jednoho stolu, které Agentura nastartovala, zaznívají občas výhrady, že to je v kontextu vynaložených peněz trochu málo.

Samozřejmě to není jen o sezení u jednoho stolu. Ti lidé tam jen nesedí, každý pak pracuje na plánu, který spolu vytvoříme. Na projektových záměrech, plánují opatření, která by mohla zlepšit život v obci a pak na ně shánějí prostředky. I když by to zřejmě dokázaly obce dělat i bez Agentury, tak to evidentně do našeho příchodu nedělají. Potřebují impuls, pomoc to nastartovat. Koordinovaný přístup Agentury je založený na tom, že se problém sociálního vyloučení řeší ve všech jeho dimenzích. Platformy lokálního partnerství, které v obcích zakládáme, jsou nástrojem pro řešení. Zdá se, že v některých aspektech je skutečně funkční a má tedy velký význam. Že všechno neřeší jen sociální odbor, ale komunikuje s bytovým odborem, neziskovkou a policií a dívají se na ten problém globálně. To pak přináší efekt. K tomu ale samozřejmě musí být vůle politiků, nastavený systém a finanční prostředky.

kratochvil 4

V čem práce Agentury vůbec spočívá? Jak to funguje, když přijde do nové obce?

Přinášíme těm obcím celý balík podpory. Obec nás požádá o spolupráci, abychom jí pomohli s řešením problému, který se sociálně vyloučenou lokalitou má. Naším klíčovým partnerem je vždy právě obec, ale spolupracujeme i s dalšími partnery. První, co uděláme, je podrobná analýza situace. Je to věc, která se v obcích standardně nedělá, my dokážeme popsat problém sociálního vyloučení v místě z různých hledisek, popsat jednotlivé jeho oblasti. Na základě analýzy se pak většinou postaví strategický plán sociálního začleňování, ze kterého následně vychází nástroje řešení. Další věcí je vznik lokálního partnerství, tedy platformy, která shromažďuje všechny aktéry a instituce, které se sociálním začleňováním mají co do činění. Na této platformě se odehrává veškeré plánování, vyhodnocování, příprava a schvalování projektových záměrů a žádostí. Pomáháme obcím i odborně. Máme tým expertů, kteří jsou schopni poradit s nastavením opatření, jak například poskládat systém prostupného zaměstnávání nebo bydlení. Pomáháme partnerům - ať už obci nebo neziskovce - připravovat projektové žádosti, protože máme velmi kvalitní projektové poradenství, kdy dokážeme projekt navrhnout tak, aby byl dobrý, realizovatelný a efektivní. Máme ambici běžící projekty průběžně vyhodnocovat, pomáháme jim při realizaci. A také se snažíme partnery vzdělávat v různých oblastech. Chodíme také za starosty a politiky a mluvíme s nimi o dalších opatřeních. Naše práce je hodně pestrá a spolupracujeme s desítkami partnerů v lokalitách z různých oblastí.

Poměrně výrazný regionální aktivista Míra Brož často kritizuje Agenturu a některé větší neziskové organizace, používá pro jejich počínání termín „průmysl romské integrace”, kdy říká, že si ze sociálního začleňování udělaly byznys. Kritizuje, že peníze má v tomto případě k dispozici Agentura, která podle něj zavádí neefektivní řešení. Navrhuje, že by peníze měly raději získat lokální grasrootové organizace, které podle něj vědí nejlíp, co lidé potřebují. Někdy z jiných míst zase zaznívá, že by ty peníze mohly být směřovány konkrétním potřebným, kterým by se za ně například pořídil byt, a jejich situaci by to výrazně zlepšilo. Nejsou takové návrhy opodstatněné?

Ty peníze nejdou pochopitelně jen obcím. Velký podíl jde do místních organizací. Je řada problémů a to, o čem mluvíš, se týká komunitní práce. Tedy práce zespodu, působení na rozkvět těch komunit. Jako problém vnímáme, že nejsou lidské kapacity, které by to dobře uměly. My vždy do plánování zapojujeme všechny organizace, které na tom území pracují. Na druhou stranu je potřeba říct, že pro občejné lidi, kteří neznají projektovou řeč, podmínky grantu nebo jejich ekonomiku, je strašně složité se k větším penězům dostat. Současně to je pro ně, myslím, hodně riskantní. Neexistuje dost vhodných zdrojů na podporu komunitní práce, aby podpořila místní lídry z těchto skupin. My se o to sice snažíme, komunikujeme s lidmi z lokality, ale tohle problém skutečně je. Chceme se na to v budoucnu zaměřit a chceme podpořit místní organizace, aby byly schopny komunitní práci dělat.
Co se týká rozdělování peněz jednotlivým lidem, tak si myslím, že problémy jsou systémové. Benefity naší práce pak jdou i přesto konkrétním lidem. To znamená, že když je člověk zadlužený, jde do dluhové poradny a tam jim pracovníci zdarma zpracují návrh na insolvenci. To je způsob, jak jdou ty peníze konkrétním lidem. Rozdělování peněz lidem přímo mi přijde nesystematické. Nedokážu si představit, možná kromě nějakého garantovaného příjmu, jak by to mělo spravedlivě fungovat a přinášet zároveň efekt.

Dokážeš popsat konkrétní pozitivní dopady vaší činnosti v obcích?

Vrátím se k Dubí, kde jsem působil kdysi jako lokální konzultant. Myslím, že se to tam povedlo dobře nastartovat. Obecně je vidět, že ve středně velkých obcích, kde nic není, máme obrovské pole působnosti a možnost ukázat, že dokážeme věci měnit. Do Dubí na Teplicku jsme přišli ve chvíli, kdy tam nefungovala žádná služba, město bylo nastavené jen na represe. Za těch pět let, co tam působíme, se nám tam podařilo dostat neziskovou organizaci, pomocí které jsme tam rozjeli spoustu projektů. Funguje tam nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, které je napojené na zkladní školy, s nimiž spolupracuje. Spolupracuje také s městem a městskou policií. Vznikl terénní sociální program a sociálně aktivizační služba. Lidé z vyloučené lokality jsou tedy pokryti základní službou, která jim pomáhá v řešení problémů. A ta služba nyní působí i v širším regionu. Podařilo se nám dostat peníze do základní školy. Povedlo se ve městě také etablovat asistenty prevence kriminality, kterých tam je aktuálně asi šest. Jsou to lidé z komunity, jsou zaměstnaní, policie s nimi dlouhodobě spolupracuje a je s nimi spokojená. Efekt to má na širší prostředí města, z ulice se jim totiž podařilo vytlačit například obchod s drogami. Občané tak mají pocit většího bezpečí. Běží tam protidluhová poradna, která funguje nejen pro obyvatele vyloučené lokality, jednou týdně je otevřená v jiném místě a pomáhá i lidem z obce, kteří se do jejího běžného sídla jít báli. Povedlo se nám ale také společně nedávno vystavět nové komunitní centrum, kde fungují zmíněné služby i další aktivity pro širokou veřejnost. Dál se scházejí také lokální aktéři a plánují další věci. Rétorika města i partnerů se výrazně změnila. Nyní například plánujeme zapojit zmíněnou komunitní práci, kdy bychom zapojili i samotnou komunitu z Pozorky, což je vyloučená městská část. Chceme ji ukázat v jiném světle. Takže od dřívější represe se tam podařilo nastartovat obrovský potenciál. Těch příkladů máme samozřejmě víc. Uvádím ale Dubí, protože tu lokalitu znám nejlépe.

kratochvil 5

V čem Agentura naopak selhává?

Ne úplně se nám daří přenášet podněty z území na vládní úroveň. Mám pocit, že idea Agentury na Úřadu vlády byla, že bude spojovat rezorty, bude nad nimi a bude navrhovat opatření, která bude jednotlivým rezortům distribuovat. Nám se sice podařilo prosadit nějaké materiály, které se týkají například bydlení tady v Ústeckém kraji, povedlo se je nechat schválit vládou, ale ta opatření nejsou naplňovaná. Problémem je centrální úroveň, kdy se nám úplně nedaří role prostředníka. Nedokážeme věci v takové míře prosadit. Agentuře také určitě chybí kapacity odborníků z obecnějšího pohledu na vyloučené lokality. Například co se týká funkce sídlišť v Ústeckém kraji z urbanistického pohledu. Co dělat se sídlištěm, které je z půlky vylidněné, jde ale současně o obrovský prostor a nikdo moc neví, co s tím. Chybí nám i silnější watchdogový element. Tím, jak jsme součástí Úřadu vlády, je pro nás obtížné některá vládní opatření kritizovat, případně opatření některých měst. Samostatnost Agentury by tomu, myslím, pomohla. Pak bychom mohli nefunkční opatření kritizovat více. Mám na mysli například opatření obecné povahy, která jsou v současné době ve městech v Ústeckém kraji skoro všude.

Myslíš ty takzvané bezdoplatkové zóny, kdy města určila území, kde nepřiznává pro řadu rodin v nouzi zásadní doplatky na bydlení?

Ano. Jen pro ilustraci - v Mostě je to třeba tak, že je celé město bezdoplatková zóna, kromě Chanova. Což znamená, že lidi, kteří jsou na dávkách, chce město koncentrovat v Chanově. Nejde ale jen o Most. Ten systém je pokřivený a nikdo pořádně neanalyzuje, jak to funguje.

Když se vrátím na úplný začátek, tedy k tomu, že Ústecký kraj vypověděl memorandum o spolupráci s Agenturou, znamená to tedy, že Agentura v regionu končí?

Určitě ne. My v této chvíli spolupracujeme s dvaceti městy v Ústeckém kraji. V různé míře podpory. V některých místech řešíme problémy, kde se s vedením neshodneme. To je případ Mostu, kde ale spolupráce přesto běží dál a připravujeme například projekty na vzdělávání. Odstoupení kraje od memoranda je spíš symbolické. Ukazuje, že Ústecký kraj není spokojený s některými našimi vyjádřeními, ale naši činnost to zásadně neovlivní. I hejtman ve svém odůvodnění ukončení spolupráce zdůrazňoval, že řada našich opatření v kraji byla velmi prospěšná a že by byl rád, abychom je více rozpracovali. I to ukazuje, že šlo spíše o symbolický akt.

Ilustrační foto Chanova z roku 2010: Lukáš Houdek

Čtěte dále

„Neměla jsem sílu žít, nikdo nic netušil,” říká česká moderátorka. Čelila posttraumatu a depresím

Lucie Vopálenská patří mezi přední české moderátorky. Začínala ve slovenské redakci Českého rozhlasu, pokračovala v Rádiu Svobodná Evropa. V České televizi osm let připravovala populární diskusní pořad Na hraně, za nějž v roce 1998 získala Cenu Ferdinanda Peroutky. Dnes působí v Českém rozhlasu Plus. Od dětství se potýká s úzkostí, později se přidaly i deprese. Po traumatickém zážitku z nočního vloupání do bytu, kde spala, se při-dala také posttraumatická stresová porucha, která Lucii paralyzovala, omezovala ji jak v osobním životě, tak v práci. „Moderovala jsem pořad a měla jsem problém rozumět tomu, o čem ti lidé mluví. Moderátorka by se k něčemu takovému vůbec neměla přiznávat. Já jsem ale opravdu měla dojem, že vůbec nevím, co se děje. Byla jsem v hrozném stresu, abych to měla pod kontrolou, což jsem pak ale vůbec neměla,” vzpomíná. Vyhledala proto lékařskou pomoc a psychiatrům se ji poda ...

V 18 se rozhodla pro změnu pohlaví. Sáhla si na dno, rovnováhu našla v meditaci

Jmenuji se Romana Ezrová a je mi 29 let. V osmnácti letech jsem se rozhodla pro změnu pohlaví, abych mohla být ženou, tedy sama sebou. Řadu let jsem hledala sama sebe, sáhla jsem si až na dno. Svou cestu jsem nakonec našla díky meditační technice OMChanting. Dnes pomáhám LGBT lidem projít obtížnými situacemi.

Romana Ezrová 23. 1. 2020

„Jako malá jsem vídala matku v minisukni. Dnešní Afghánistán se velmi liší,” říká tamní aktivistka

Nebezpečné povolání? Horia Mosadiq je novinářka a bojovnice za lidská práva v Afghánistánu. „Připadám si jako ten malý komár, bzučím u ucha těm, kdo porušují lidská práva a snažím se jim znepříjemňovat život. Řešila jsem například případ, kde byla žena se svými třemi dcerami gangem místního velitele a jeho muži znásilněna. Ten velitel byl spojen s velice mocnými lidmi, ministry afghánského kabinetu,“ vysvětluje. Po celé zemi mapuje zločiny Tálibánu a dalších ozbrojených skupin, mapuje ale také zločiny spojenců. „Afghánistán, který vidíme dneska, se velmi liší od toho, ve kterém jsem vyrostla. Každý den například dochází k sebevražedným útokům, při kterých jsou zabíjeny a zraňovány desítky lidí,“ popisuje realitu běžného života a dodává: „Vyrostla jsem v liberálním a moderním státě. Víte, v té době byla v Afghánistánu docela otevřená a tolerantní společnost. Chodili jsme do ki ...

„Lidi často strčí Romy do jednoho pytle a tečka,“ říká režisér Marhoul

Z vůbec nejdiskutovanějšího filmu české kinematografie diváci hromadně neodcházejí, jak hlásaly první senzacechtivé titulky. Naopak – jen do kin jich už přišlo bezmála sto tisíc. A to scénárista a režisér vůbec nečekal. „Narovinu říkám, nezlobte se, promiňte, já to nějak špatně odhadl,“ vzkazuje zdejším divákům Václav Marhoul.


Rena Horváthová 23. 1. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.