Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Byl jsem spíš uličnice než sladká holčička,” říká mladý trans muž

 

gavin big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

18

června
2019

„Miluju tě, ať jsi, kdo jsi,” řekla před více než deseti lety dnes téměř 90letá Elaine svému vnoučeti. To se jí totiž ve svých jedenácti letech svěřilo, že není dívka, ale chlapec. O několik let později spolu natočili video, ze kterého se stal virál a z babičky Elaine s vnukem Gavinem internetové celebrity. Video zhlédly miliony lidí po celém světě. Vedle toho také odstartovalo Gavinovu novou roli, které se věnuje dodnes. Začali mu psát trans lidé napříč kontinenty. Žádali ho o radu, jak mají o svých pocitech říci těm nejbližším, nebo s ním prostě jen sdíleli své příběhy. Měli se najednou komu svěřit. „Já jim vždy radil, aby si v první řadě zajistili místo, kam se mohou uchýlit, kdyby to ze strany jejich rodiny nedopadlo. Mohl jsem jim nabídnout jen ty zkušenosti, které mám se svou babičkou,” říká. V té době už byl v procesu změny pohlaví. Dnes bere pravidelně testosteron a má za sebou odstranění prsou. „Jsem šťastný. Jsem úplně někým jiným, než kým jsem byl před sedmi lety, kdy jsem započal kolečko medicínské tranzice,” přiznává. Nyní čeká na operaci pohlaví. Přestože říká, že bude z celého procesu nejnáročnější, na její výsledek se těší. „Až tehdy si budu připadat kompletní.”

Kdy sis uvědomil, že je s tebou něco jinak?

Vždycky jsem si připadal jiný, po celé své dětství. Vždy jsem chtěl radši hrát s klukama venku fotbal, než se s holkama převlíkat. Cítil jsem, že jsem spíš uličnice než nějaká sladká holčička. A teď už vím proč.

Mělo to vliv na to, jak se k tobě chovaly děti ve škole? Zažíval jsi šikanu?

Ani ne, vyrůstal jsem v uzavřené skupince dětí na základní škole. Když jsem pak přišel na střední, promíchali jsme se s různorodými lidmi. Prošel jsem si dívčí pubertou a pak jsem zjitil, co znamená být transgedner a jak je možné proměnit ženské tělo v mužské. Na konci střední jsem si zkrátil vlasy. To jsem pak kolem sebe od ostatních dětí, které jsem vůbec neznal, slýchal otázky jako „je to kluk, nebo holka?” Bylo to divné a dost ponižující, protože v té době jsem ještě za sebou neměl coming out.

gavin1

Byly situace, které pro tebe byly vyloženě nepříjemné, protože tě nutily vystupovat jednoznačně v dívčí roli?

Byly to rodinné sešlosti jako svatby, kde jsem byl nucen nosit šaty, přestože jsem byl proti. Nosil jsem si proto s sebou věci, do kterých jsem se hned po obřadu převlékl.

Kdy ses o tom rozhodl někomu říct?

Poprvé jsem to řekl své babičce. Bylo mi 11 let. Byla pro mě oporou od prvního dne. A podporuje mě dodnes.

gavin 2

Gavin dnes

Z příběhu tvého coming outu se před pár lety stal světový virál. Překvapilo tě to?

Ano. Bylo velké překvapení, jak moc lidí reagovalo pozitivně. Ale jak už to tak bývá, vše, co je virální, nepřináší vždy jen stejné reakce. Jsou lidé, kteří mají jiné názory a video proto generovalo také řadu velmi drsných komentářů. Upřímně jsem si z nich ale nic nedělal.

Vaše společné video se sdílelo po celém světě. Změnilo nějak tvůj život?

Upřímně jsem byl v šoku z toho, kolik lidí to video vidělo. Naposledy, kdy jsem to kontroloval, mělo víc jak 10 milionů zhlédnutí! Pořád ho sdílejí noví a noví lidé. Dostával jsem zprávy od lidí z celého světa, kteří se mi svěřovali se svými příběhy a svým coming outem rodinám. Ptali se mě také na rady, jak to udělat. Já jim vždy radil, aby si v první řadě zajistili místo, kam se mohou uchýlit, kdyby to ze strany jejich rodiny nedopadlo. Mohl jsem jim nabídnout jen ty zkušenosti, které mám se svou babičkou.

gavin3

Jak to přijal zbytek tvé rodiny a přátelé?

Všichni z nich mě strašně podporovali a to platí dodnes. Některým z nich trvalo trochu déle zvyknout si na změnu mého jména a používání zájmen pro opačné pohlaví. Ale časem se to dost zlepšilo.

Kdy jsi začal s tranzicí?

S medicínskou změnou pohlaví jsem začal v roce 2015. To jsem začal užívat testosteronové injekce. A budu je brát až do konce života. Před dvěma lety jsem v anglickém Brightonu podstoupil odstranění prsou. Operace byla úspěšná a z výsledku mám obrovskou radost. Nyní čekám na to, až se dostanu na čekací listinu na operaci pohlaví.

Někteří lidé jsou ke změnám pohlaví kritičtí. Obávají se, že si lidé mohou po operaci uvědomit, že by to chtěli vrátit zpátky. Co si o tom myslíš?

Před tím, než jsem začal brát testosteron, mi hodně lidí říkalo, že je mezi mladistvými vysoké procento lidí, kteří po užívání hormonů nebo operacích změní názor. Já toho ale rozhodně nelituju a nikdy jsem se necítil víc sám sebou než teď.

gavin2

Cítíš se šťastný? Nebo je ještě něco, čeho bys v souvislosti se změnou pohlaví rád dosáhl nebo zlepšil?

Jsem šťastný. Jsem úplně někým jiným, než kým jsem byl před sedmi lety, kdy jsem započal kolečko medicínské tranzice. Myslím, že poslední část mé přeměny - operace pohlaví - bude tou nejtěžší, ale vím, že se po ní budu cítit kompletní.

Jak se daří tvé babičce?

Babička Elaine se má skvěle. Byla naprosto nadšená z reakcí, které naše video vzbudilo. Brzy se chystáme udělat nové, které bude postavené na otázkách a odpovědích.

Foto: Gavin Cueto

Čtěte dále

Jsme Česko

„Jsme Česko,” říká více než padesátka obyvatel České republiky rozličného původu, náboženského vyznání, orientace i sociálních skupin. A to ve společné kampani vládního projektu HateFree Culture a Multikulturního centra Praha. Činí tak u příležitosti 30. výročí demokracie v Česku a odkazují se ke státním symbolům, zejména pak k barvám české vlajky, tedy trikoloře. Stužka s trikolorou byla i jedním ze symbolů Sametové revoluce.


HateFree Culture 11. 11. 2019

Otevřená snídaně už v neděli 24. listopadu v Praze!

V neděli 24. listopadu od 9:30 proběhne v pražském Studiu Alta další Otevřená snídaně. Přijďte se seznámit, potkat staré přátele a začít den příjemným posezením nad čajem a kávou s lidmi nejrůznějšího původu i náboženského vyznání. Připravte své oblíbené jídlo a ochutnejte delikatesy ostatních.


HateFree Culture 11. 11. 2019

„Před lety jsem vás vozila autem, dnes vozíte vy mne.” Desítky seniorů napsaly dopis vnoučeti

Téměř šedesátka seniorů starších šedesáti let napříč Českem napsala svým vnoučatům. Cílem bylo zjistit, jaký vzkaz by senioři rádi předali nové generaci. Aktivita probíhala pod patronací seniorské organizace SenSen zastřešující 40 tisíc členů v seniorských klubech napříč ČR. Nejmladšímu ze seniorů bylo šedesát let, nejstaršímu šestadevadesát. Většinu z nich tvořily ženy a jen pět účastníků a účastnic nemělo vlastní rodinu a dopisy tak psali obecně mladé generaci. „Pracujeme se starými lidmi. A důvodem, proč jsme s dopisy začali, je z psychologického hlediska jejich potřeba udělat na konci života nějaké resumé. Esence jeho existence se pak objevuje v tom dopise,” uvedla iniciátorka projektu Urszula Tokarska z Polska.


 

Lukáš Houdek 6. 11. 2019

Vyměnila novinařinu za řešení problémů na Luníku IX. „Romská chudoba je stejná jako každá jiná.“

Jarmila Vaňová, novinářka, která vyměnila žurnalistiku a tvorbu televizního národnostního pořadu za terénní sociální práci na nechvalně známém slovenském sídlišti Luník IX, svého rozhodnutí zpětně nelituje. Sama říká, že nešlo nedělat sociální žurnalistiku, když se každodenně setkávala s lidmi, kteří se nacházeli v zoufalé situaci a sami nevěřili, že se dá v jejich životě cokoliv změnit.


Rena Horváthová 4. 11. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.