Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

"Řada lidí očekává, že se žena bude chovat slušněji než muž," říká studentka bojující proti sexismu

 

Blerta Sejdija big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

7
března
2019

„Od oblékání až po chování, většina společnosti očekává, že se žena bude chovat morálněji a slušněji než muž. Pro případ, že by tento tlak na omezení jejího chování nestačil, vynalezli lidé během své existence spoustu promyšlených způsobů, jak ženu omezit. Mezi ty nejkrutější problémy patří násilí, znásilnění, street harassment, nucené sňatky a různé druhy diskriminace,” říká 18letá Blerta Sejdija. „Například jeden muž v Indii v autobuse znásilnil a zabil studentku a poté prohlásil v rozhovoru pro BBC, že to byla její chyba, protože neměla jezdit autobusem. ,Holky se mají starat o domácnost a dělat domácí práce, ne se v noci toulat po městě’, řekl novinářům,” dodává studentka Školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze. Ve svých 16 letech proto založila projekt Beat Sexism, který během dvou let rozšířila do 20 zemí světa. „Smyslem projektu je ukázat lidem, že sexismus stále existuje a je třeba jej řešit. Že to není již dávno vyřešený problém, ale problém, který přetrvává a nesmí upadnout v zapomnění. Ráda bych také dodala, že sexismu bývají vystaveni i muži, a na to se často zapomíná,” osvětluje Blerta. Její projekt pomohl například 15leté Marigoně z Kosova, která byla opakovaně znásilňována spolužákem. Díky podpoře a právnímu poradenství od Beat Sexism soud odsoudil násilníka k pěti letům vězení. „Někdo by mohl namítnout, možná i namítne, že jsme si přece již dávno rovni, takže co je třeba ještě zlepšovat? A těmto lidem já říkám, že je třeba si uvědomit, že rovnost de jure, čili v souladu s právem, nutně neznamená, že se ženám daří dobře. I přes rozsáhlé osvětové snahy a všelijaké úmluvy se nedaří bohužel předcházet případům násilí páchaných na ženách,” uzavírá Blerta.

Setkala jste se vy sama ve svém životě se sexismem nebo sexuálním násilím?

I já jsem se dostala do střetu se sexismem. Ať už se jednalo o komentáře se sexistickým podtextem či obtěžování formou tzv. „street harassment“, kdy například někdo na ulici nevhodně komentoval můj vzhled nebo mě dokonce pronásledoval. Ale celkem vzato musím uznat, že pokud jde o rovnost pohlaví v západním světě, je zjevné, že naše společnost dosáhla velkého pokroku. Ženy mají více společenských, politických a ekonomických práv než kdy předtím, přesto se i zde mohou setkávat s bolestivou stránkou nerovnosti a diskriminace.

Blerta Sejdija 4

Můžete jmenovat konkrétní problémy, se kterými se ženy v dnešní době potýkají?

Od oblékání až po chování, většina společnosti očekává, že se žena bude chovat morálněji a slušněji než muž. Pro případ, že by tento tlak o omezení jejího chování nestačil, vynalezli lidé během své existence spoustu promyšlených způsobů, jak ženu omezit. Mezi ty nejkrutější problémy, které se snažím zviditelnit prostřednictvím Beat Sexism, patří násilí, znásilnění, street harassment, nucené sňatky a různé druhy diskriminace. Například jeden muž v Indii v autobuse znásilnil a zabil studentku a poté prohlásil v rozhovoru pro BBC, že to byla její chyba, protože neměla jezdit autobusem. „Holky se mají starat o domácnost a dělat domácí práce, ne se v noci toulat po městě“, řekl novinářům. Smutné je, že obdobnou mentalitu najdeme v mnoha koutech světa, ne jen v Indii. Stále žijeme v době, kdy si velká část lidí, včetně některých žen, myslí, že žena patří a chce patřit výlučně do domácnosti a že by v žádném případě neměla usilovat o dosažení kariéry. A proto je osvěta stále potřeba, dokonce i v zemích evropského kontinentu. Je třeba ukončit dlouhotrvající agresivní odpor vůči ženám, které se zasazují o větší svobodu a slušné zacházení. Protože jak víme, každé hnutí za změny týkající se pozice ženy ve společnosti vždy vyvolávalo obdobné negativní reakce, s jakými se můžeme setkat i dnes.

Blerta Sejdija 1

Jak a kdy projekt Beat Sexism vznikl a jaká je jeho myšlenka?

Ze všeho nejdříve jsem si kladla mnoho otázek o (ne)rovnosti pohlaví. Jak to všechno začalo? Kde má tato dualita, která je mezi muži a ženami, kořeny? Připadalo mi, že jakákoliv nerovnováha společenského stavu žen je nevýhodou jak pro všechny jedince, tak pro celou společnost. Ale přesto jsem byla svědkem toho, že se i v dnešní době ženy stále potýkají s diskriminací. Nerozuměla jsem tomu. Proč? Rozvoj společnosti přeci závisí na využití všech lidských zdrojů, ne jen mužských, a proto bychom se na něm logicky měli podílet všichni a stejnou měrou. Ale přesto tomu tak mnohdy není a ženy jsou i nadále utiskovány. Všechny tyto otázky mě vedly k tomu, abych začala přispívat k vyřešení problematiky nerovnosti pohlaví jak nejvíce mohu. Projekt jsem založila v prosinci roku 2016 s jasným cílem bránit práva žen a posílit jejich sociální strukturu. S aktivismem jsem začala v šestnácti letech, a proto jsem se ze začátku cítila velmi omezená. Ale to mě neodradilo a nakonec se veškerá tvrdá práce vyplatila. Za dva roky se projekt rozšířil do rozměrů, které jsem si ani já sama nedokázala představit. Lidé začali chápat můj boj a začali vidět to, co jsem se snažila demonstrovat. Smyslem projektu Beat Sexism je ukázat lidem, že sexismus stále existuje a je třeba jej řešit. Že to není již dávno vyřešený problém, ale problém, který přetrvává, a nesmí upadnout v zapomnění. Ráda bych také dodala, že sexismu bývají vystaveni i muži, a na to se často zapomíná.

Blerta Sejdija 6

Jak se vám podařilo projekt za tak krátkou dobu rozšířit do 20 zemí světa?

Postupem času jsem dostávala mnoho e-mailů od aktivistů po celém světě, kteří se chtěli stát součástí projektu. Takže jsem iniciovala Beat Sexism Clubs, které jsou v současné době ve 20 zemích po celém světě a reprezentují tam ideály boje proti sexismu. Mým cílem bylo spojit všechny lidi, kteří se zajímají o tuto problematiku. Tyto kluby posilují ženy ve svých komunitách a snaží se řešit problémy, se kterými se ve své zemi potýkají. Tyto kluby nabízejí praktický příklad, jak lidé ve světě mohou kooperovat společně jako jedna komunita, pokud usilují o stejný cíl.

Blerta Sejdija 2

Čím se kluby zabývají a jak pracují?

Cílem je zvýšení povědomí o bohužel stále probíhajícím sexismu po celém světě. Snažíme se pracovat v multikulturních týmech s mezinárodním kontextem. Kluby mohou organizovat různé vzdělávací akce, pořádat semináře, demonstrace či prezentovat na školách. V každé zemi mají pak kluby svůj vlastní oficiální účet na Instagramu, kde přidávají příspěvky, jež souvisí s projektem, a propagují hodnoty Beat Sexism.

Jak ženám konkrétně pomáháte? Mohla byste jmenovat konkrétní příklad pomoci?

Jedním z nejdůležitějších příkladů je právní poradenství. Je nesmírně důležité, aby ženy znaly svá práva, a proto jim v tomto směru pomáháme zcela zdarma skrz naše právní poradenství dostupné na naší webové stránce. Naši poradci jsou kvalifikovaní v mnoha oblastech práva a jsou připraveni vám pomoci 24 hodin denně. Poskytují ženám bezpečný prostor k tomu, aby mluvily otevřeně o své situaci a následně obdržely odborné poradenství, které jim umožní činit důležitá rozhodnutí o jejich budoucnosti.

Blerta Sejdija 3

Snažíte se také o změnu politik některých zemí s cílem chránit ženská práva nebo dosáhnout rovnosti? Jak a kde?

Ano. Klubu, který se nachází v Kosovu, se to daří velmi dobře. Beat Sexism je podporován poslanci a veřejnými osobnostmi ve velké míře. Jedna z kampaní, kterou jsme měli v Kosovu ohledně znásilněných žen během války v 90. letech, ovlivnila významným způsobem širokou veřejnost v této zemi a dovolím si říci, že díky ní je dnes na oběti této války pohlíženo jinak. Máme za cíl uplatňovat stejný lobbing i v jiných zemích světa. (Poznámka redakce: Kampaň An open letter to my rapist přinesla příběhy žen znásilněných během války.)

Tvoříte také videa v kampani Beat Sexism Talks. O čem je?

Beat Sexism Talks má za cíl povzbudit ženy a pomáhat jim promluvit. Chceme ženám po celém světě ukázat, že síla změny je v jejich rukou a v jejich hlasech. Vše, co potřebují, je mít odvahu mluvit. Je to relativně nová série videí a věnuje se různým tématům, jako je „catcalling“, „harassment“ a sexismus obecně.

Blerta Sejdija 5

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Mým cílem je vybudovat globální komunitu, která bude mít pozitivní vliv na společnost po celém světě. Chceme, aby došlo k tomu, že se nerovnost pohlaví stane pouze součástí učebnic dějepisu, a ne realitou našich životů. Někdo by mohl namítnout, možná i namítne, že jsme si přece již dávno rovni, takže co je třeba ještě zlepšovat? A těmto lidem já říkám, že je třeba si uvědomit, že rovnost de jure, čili v souladu s právem, nutně neznamená, že se ženám daří dobře. Například jev známý jako „severský paradox“ ukazuje, že zákony prosazující rovná práva nezaručují ženám automaticky lepší zacházení. I přes rozsáhlé osvětové snahy a všelijaké úmluvy se nedaří bohužel předcházet případům násilí páchaných na ženách. Zamysleme se třeba nad tím, proč se nedaří snižovat počty genitálních mutilací u afrických dívek a podobně. Rozšiřování náboženského fundamentalismu, který ve velké míře dává důraz na cudnost žen, je klasickým případem, proč je tento boj složitější.

Foto: Archiv Beat Sexism

Čtěte dále

Neonacisté ve Švédsku v 90. letech zavraždili chlapce českého původu. Čin odstartoval boj proti extremismu

V roce 1995 byl ve švédském městě Kungälv partou neonacistů brutálně umučen John Hron, 14letý chlapec s českým původem. Hrůzný čin šokoval obyvatele města i celou zemi. „Vzpomínám si na to ráno, kdy se vražda objevila v celostátních zprávách. Všichni tím byli zasaženi,“ říká Christer Mattsson, který byl v té době učitelem, a dodává: „Jako společnost jsme již byli vystaveni neonacistickému násilí, ale tohle bylo úplně jiné. Byl to dospívající chlapec. Pachatelé byli chlapci.“ K události podle něj vedlo především to, že v Kungälv měla nacistická scéna dlouhou historii začínající ve 30. letech. Podle Christera pak bylo pro obyvatele města zásadní si přiznat, že to je lokální problém a začít jej tak i řešit. „Někteří odsoudili skutek, odsoudili neonacisty. Ale také zde byla myšlenka bránit město jako takové. Říkat, že se jednalo o náhodnou, nešťastnou událost, že to nemá nic společn ...

„Učíme se anatomii, jednání s pacientem ne.” Medik po smrti otce burcuje proti rakovině slinivky

Do života mladého slovenského medika zasáhla těžká nemoc jeho milovaného otce. Ze dne na den přerušil studium a rozhodl se s ním strávit poslední chvíle života. Po jeho smrti pak začal spolu s ostatními burcovat proti rakovině slinivky břišní. Přestože se ve své lékařské praxi věnovat právě onkologii s ohledem na rodinnou historii nechce, rád by změnil přístup lékařů k pacientům. Z vlastní zkušenosti totiž ví, že se ne vždy chovají empaticky. A to ve chvílích, kdy člověk empatii, podobně jako kdysi jeho otec, potřebuje.


 

Lukáš Houdek 19. 6. 2019

Pochází ze Žižkova, v Anglii založil boxerský tým pro české děti

Žižkovský rodák Ladislav Žiga se již odmalička věnoval boxu. V Praze jej trénoval legendární Stanislav Tišer, který se věnoval především dětem z ulice. Dnes třicetiletý Ladislav žije v Anglii ve městě Gloucester. Zde se rozhodl jít ve stopách svého trenéra a vybudovat boxerský tým pro děti. Dnes učí bojovému sportu pětadvacet dětí z české a slovenské komunity. Předává jim nejen zkušenosti ze sportu, ale i ze života. „Boxujeme a dohlížím i na jejich výsledky ve škole. Mou snahou je začlenit mládež do běžného života a tím pádem i potlačovat kriminalitu,” popisuje.

Marie Škardová 19. 6. 2019

Súdánská dívka zachránila tisíce uprchlíků. Nyní dostala šanci studovat v USA

Pětadvacetiletá Betty Asha pomohla téměř 2300 lidem z Jižního Súdánu uprchnout před násilím do sousední Ugandy. Musela kvůli tomu opustit vlastní domov a zanechat studia. Nyní začne studovat na Maryville College v Tennessee ve Spojených státech.


Nina Djukanovićová 18. 6. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.