Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Vietnamská rodina z Ostravy už téměř 20 let na Štědrý den smaží řízky pro lidi bez domova

 

zaneta vuova vanoce big

recMikoláš Rec
Autor

Mikoláš Rec (*1997) studuje religionistiku a žurnalistiku na FF UPOL v Olomouci. Je stážista Hate Free Culture.

12
února
2019

Jako už mnohokrát, i letos se na Štědrý den v ostravských ulicích rozdávalo jídlo potřebným. Tato iniciativa vzešla ze strany otce Žanety Vuové. „Otec svou myšlenku, jak pomoci ostatním, přivedl k realitě v roce 2001 a od té doby se tato akce koná pravidelně,“ vysvětlila Žaneta. Už téměř dvacet let se tak mohou lidé, pro které Vánoce nejsou jen svátky klidu, přijít najíst, ale také se setkat. Rodina Žanety pochází z Vietnamu, odkud přišli její rodiče v 80. letech do tehdejšího Československa. Vazby na Česko však sahají ještě dál. Pradědeček z matčiny strany působil na Vietnamském konzulátu v Praze. Ona sama nyní žije střídavě v České republice a ve Vietnamu.

Tradici vánočního rozdávání jídla započal váš otec. Řešila jste s ním někdy, jaká byla jeho motivace s touto činností začít?

Důležitým důvodem bylo mimo jiné to, že je původem z Vietnamu, kde vyrůstal ve velmi chudé rodině. V té době byla země navíc stále zdevastována válkou. Poté, co otec přesídlil do České republiky, daleko od rodiny, se chtěl podobnou aktivitou přiblížit právě lidem, kteří strádají. V momentě, kdy otec začal podnikat, si řekl, že pokud na to máme, chtěl by se na každý Štědrý den podělit s lidmi. A není to jen pro lidi bez domova, ale také pro ty, kteří například tráví Vánoce sami, nemají u sebe nikoho blízkého. Podle hesla „sharing is caring“. Otec s tím ovšem začal mimo jiné proto, aby nás naučil soucitu k lidem, kteří nemají tolik štěstí jako my. Druhým důvodem je to, že maminka je jako celá má rodina buddhistka, ona si na tom ovšem zakládá. Je to tedy založeno na duchovním konceptu. Podle tohoto učení bychom měli myslet na lidi okolo, neměli bychom odsuzovat a měli bychom se dělit o to, co máme.

zaneta vuova 4

Proč byly pro tuto vaši aktivitu zvoleny právě Vánoce? Je tam nějaká návaznost na podobnou myšlenku, která je obsažena v křesťanském pojetí těchto svátků?

Ano, přesně. Vánoce jsou křesťanská tradice, takže to pro mnoho lidí má velký význam. I když v dnešní době to asi už nikdo neřeší, ale jelikož je naše činnost také založena na náboženské víře, tak jsme to spojili s Vánoci.

Vy Vánoce doma slavíte?

My Vánoce neslavíme úplně jako křesťané. Je to pro nás místní tradice, jsme tady už hodně dlouho. Rodiče zde žijí skoro třicet let. My však slavíme náš svátek, lunární nový rok. Je to něco na způsob českých Vánoc. Také se celá rodina sejde u jednoho stolu, rozdáváme si dárky nebo spíše peníze. Ty se dávají dětem. Akorát místo stromečku máme rozkvetlou třešeň. Tento svátek byl letos 5. února. To datum se vždy mění podle postavení měsíce, proto lunární nový rok.

zaneta vuova 3

Vy sama jste začala otci vypomáhat v jakém věku?

Zapojovat jsem se začala asi od jedenácti nebo dvanácti let. To jsem byla ještě na základní škole. Podílí se ovšem celá rodina. Bratr, sestra, pak také bratranci. Jídlo sami doma připravujeme, nic není koupené. Řízky sami obalujeme, smažíme. Dříve jsme dělali také salát, ale letos to byl pouze řízek a chleba.

Co to pro vás znamenalo tehdy a co dnes? Liší se nějak ten přístup?

Určitě se to změnilo. Ze začátku, jako malé dítě, jsem to vůbec nevnímala, neřešila jsem to. Spíš to pro mě byla otrava. Chtěla jsem zůstat doma na Vánoce, koukat na pohádky a odpočinout si. A teď nás otec nabral a museli jsme rozdávat jídlo lidem. Postupem času jsem si však uvědomila, že ti lidé na tom skutečně nejsou tak dobře jako my. A nejsou to jen lidé bez domova, ale také starší lidé, důchodci, kteří už nikoho nemají. Dříve jsem slýchávala, jak lidé odsuzují bezdomovce a pořád se setkávám s názory, že nepracují a že si za to můžou sami. Tím, jak jsme s nimi pracovali každé Vánoce a jak jsme se s nimi trochu skamarádili, protože ti lidé často chodí každý rok, tak nám vlastně vyprávějí své příběhy. Byl tam například pán, který měl vystudovanou vysokou školu, byl to právník, ale dostal se do nelehké životní situace. Žena ho opustila, dostal se do dluhů. Ti lidé za to mnohdy nemůžou. Proto otec chtěl, abychom vnímali svět kolem sebe, abychom nežili pořád v uzavřené bublině.

zaneta vuova 7

Žaneta Vuová

Hlásí se k vám i dobrovolníci, kteří by se chtěli zapojit?

Nehlásí. Ale je to také proto, že ani nijak veřejně nerozhlašujeme, že takovou činnost provádíme. Je to vlastně jenom takto v rodině. Vždycky se tři dny před Vánoci všichni sejdeme u stolu a připravujeme jídlo, které pak rozdáváme.

Takže tam hraje důležitou roli také ten rodinný aspekt.

Ano, takto vlastně trávíme Vánoce všichni spolu. Tak, že pomáháme druhým.

Jaký je ohlas okolí?

Abych řekla pravdu, o ohlasu okolí nevím. Vždycky jsme tam byli jenom my a lidé, kteří si chodili pro jídlo. S těmi jsme mluvili a ti nám projevovali neskutečnou vděčnost a považovali si toho, co pro ně děláme. Je ovšem smutné, že se každý rok dozvíme nějakou nemilou zprávu. Například, že někdo skončil ve vězení nebo i umrznul. Je to náročné. Proto se tuto tradici snažíme neustále udržovat, aby se ti lidé měli alespoň na chvíli o co opřít.

zaneta vuova 2

Nyní žijete dlouhodobě ve Vietnamu. Snažíte se zkušenosti, které jste pomocí vašemu otci načerpala, uplatnit ve vašem životě také tam?

Tím, že jsem se narodila v Česku, a strávila jsem tady dětství, tak jsem neměla vůbec ponětí, jak to ve Vietnamu chodí. Čím si moji rodiče prošli před tím, než se dostali do České republiky. Je tam všudypřítomná chudoba. Když jsme byli mladší a létali jsme do Vietnamu s rodinou, snažili jsme se také angažovat v podobné činnosti. Protože jsme buddhisté, přispívali jsme také na stavby pagod, ale rozdávali jsme i jídlo, darovali oblečení sirotkům. Za těch pět let, co já sama žiji ve Vietnamu, jsem se také snažila účastnit různých charitativních akcí. V rámci mé bývalé práce jsme jezdili do chudších provincií, kde jsme se opět věnovali většinou sirotkům nebo dětem z hodně chudých rodin.

Foto: Archiv Žanety Vuové

Čtěte dále

HOAX: Afričané se replikují jako vačice, napsal vyznamenaný botanik

V posledních měsících se šíří na českém internetu text zabývající se populační explozí v Africe a na Blízkém východě a stavící se proti programu Strany zelených a dalších ekologických stran, které dle autora „svůj boj za trvale udržitelný stav světa nemyslí vážně. Kdyby ano, museli by ho především cílit na ty, kteří se replikují jako vačice.” Text je připisován českému botanikovi a spisovateli Václavu Větvičkovi. Dnes 81letý Čech za celoživotní přínos v oblasti botaniky a popularizace vědy. V některých facebookových skupinách se text šíří i s jeho fotografií. Je ale známý český botanik opravdu autorem textu?


HateFree Culture 21. 2. 2019

Novinářka se infiltrovala mezi bojovníky proti islámu. „Chtějí nás zachránit, cítí se opomíjení,” říká

„Nové migrantofobní hnutí stojí na podpoře lidí, kteří se do té doby často o politiku nezajímali, nechodili ani moc k volbám. Tahle domněnka ohrožení je najednou zmobilizovala,” říká novinářka Petra Dvořáková, která se před rokem rozhodla pod falešnou identitou infiltrovat mezi antiislámské aktivisty a scénu zmapovat. Až na některé vůdčí osobnosti, které podle ní motivuje zejména osobní prospěch, svým postojům a konání věří. „Vzpomínám si na moment, kdy jsem byla na debatě Kláry Samkové. O slovo se přihlásila sympatická žena ve středním věku, která začala vyprávět o tom, jak její synovci a mladší příbuzní jsou sluníčkáři, kteří si o ní myslí, že je extremistka. A ona že přitom není žádná extremistka, že není skin. Ale až její dcera doroste a zeptá se jí, co udělala pro boj s islámem, chce mít čisté svědomí, chce moct říct, že něco udělala. A rozbrečela se u toho.” 

...

HFFest: Praha od čtvrtka pohostí přehlídku arabských filmů

V pražském kině Lucerna proběhne od 21. do 24. února přehlídka Arabské noci, která představí premiéry tří pozoruhodných filmů s blízkovýchodní tématikou: strhující, aktuálně na Oscara nominovaný libanonský Kafarnaum, egyptský Yomeddine a francouzské drama Bojovnice slunce. Hosty přehlídky budou tvůrci egyptského filmu Yomeddine – režisér A. B. Shawky a producentka Dina Emam. Všechny tři filmy Arabských nocí měly úspěšnou premiéru na festivalu v Cannes 2018, kde byly nominovány na Zlatou palmu a Kafarnaum si kromě vynikajících ohlasů odnesl i Cenu poroty. Kafarnaum byl také čerstvě nominován na Oscara v kategorii Zahraniční film. Festival se hlásí k označení HateFree Fest.


HateFree Culture 19. 2. 2019

„Deprese není výmysl nebo lenost, ale bolestná beznaděj. Nedá se z ní vyspat,” říká Kamil Fila

Úspěšný filmový kritik Kamil Fila ví, že život není jen peříčko, protože zažívá stavy deprese a mánie. Co přesně člověk prožívá, je ale podle něj velmi těžké sdělit okolí. „Nedá se to vysvětlit ničím. Dokud jsem to nezažil, vůbec jsem lidem s depresí nerozuměl, co by jim mělo být.“ Fila předpokládá, že větší porozumění mají lidé, kteří podobný stav sami zažili či mají někoho ve svém okolí. „Člověk, který to nezná, to bude nejspíš považovat za něco bizarního, co jde pochopit jen na povrchně rozumové úrovni, ale nedokáže se do toho empaticky ponořit. A ani bych to nikomu nepřál,“ přibližuje. Sám vyhledal pomoc díky dvěma faktorům – podpořila ho tehdejší partnerka a sám lidi s duševními obtížemi nestigmatizuje. Obtíže se u něj objevily pravděpodobně kombinací velkého pracovního vytížení a krachu vztahu. „Najednou se zasekla motivace jít dál. Přišlo mi, že už se to nik ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.