Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Exekuce dopadají i na děti dlužníků. Osvojí si život v chudobě i modely chování,” říká expert

 

hule big

paszJiří Pasz
Autor

Vystudoval Humanitární a sociální práci v Olomouci a Mezinárodní rozvojová studia v Utrechtu. Pracoval jako sociální pracovník či na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Fotil pankáče v Barmě, psal o dětských vojácích v Ugandě a natočil dokument o prostitutkách v Nepálu.

19
prosince
2018

Daniel Hůle je expertem na zadluženost a sociální vyloučení. Jak jsou na tom s finanční gramotností Češi? Hůle si myslí, že na tom nejsme tak špatně, jak se někdy z veřejné debaty zdá:„ V evropském měřítku Češi patří mezi jedny z nejdisciplinovanějších národů v oblasti splácení férových služeb, jako jsou hypotéky,“ říká Hůle a dodává: „Tím neříkám, že se finanční gramotností nemáme zabývat, ale není to lék na 5 milionů exekucí. Nejvíc by pro odpovědné fungování lidí banky udělaly, pokud by přestaly vnucovat kontokorentní úvěry a kreditní karty lidem s nižšími příjmy a obecně mladým.“  Exekuce se pak nejčastěji dotýkají všech lidí v produktivním věku, nejvíce ohrožení jsou podle Hůleho ale především mladí lidé. „V 18 letech má exekuci 1 % lidí, ve 25 to je již 10 % a ve 30 letech dokonce 14 %, ten strmý nárůst je hrůzostrašný,“ komentuje situaci. Dokáží se lidé z problémů dostávat, nebo většinou při oddlužení selhávají? „V současné době naprostá většina lidí nemá šanci se z problémů dostat,“ myslí si Hůle. „V Česku je přibližně 600 tisíc neřešitelně předlužených lidí, ročně jich do oddlužení vstupuje jen dvacet tisíc, tak je zjevné, že většina zůstává mimo a často žije v šedé zóně nebo na její hranici. Spolu s Balkánem je přitom Česko jedinou zemí EU, kde neexistuje šance pro většinu předlužených lidi, jak začít znovu.“ Jaké je řešení? „Nevím, proč v Česku pořád vymýšlíme nějaké novinky a specifika a prostě se neinspirujeme u zemí, kde se žije lépe. Tam všude přitom umožňují dlužníkům cestu z oddlužení, z bídy. Proč by to nemohlo fungovat u nás?“ navrhuje Hůle.

 

Jak jsme na tom v Česku s finanční gramotností? A jak si vedeme ve srovnání s ostatními státy EU?

Ačkoli často od politiků a finančních institucí slýcháme, že Češi jsou zoufale finančně negramotní - asi proto, že máme tolik exekucí - tak myslím, že opak je pravdou. V Evropském měřítku Češi patří mezi jedny z nejdisciplinovanějších národů v oblasti splácení férových služeb, jako jsou hypotéky atd. Tedy tam, kde si věřitelé řádně prověřili bonitu, tak to funguje. Tím neříkám, že se finanční gramotností nemáme zabývat, ale není to lék na 5 milionu exekucí. Další slabinou konceptu finanční gramotnosti prosazovaného finančními institucemi je, že spíše radí jaké konzumovat finanční produkty místo akcentu na dluhovou gramotnost. Ostatně nejvíc by pro odpovědné fungování lidí banky udělaly, pokud by přestaly vnucovat kontokorentní úvěry a kreditní karty lidem s nižšími příjmy a obecně mladým.

Kolik je v Česku v současnosti exekucí a proč jich je tolik?

V roce 2017 bylo v Česku 4,7 milionu exekucí vedených proti 863 tisícům lidí. To je astronomické číslo a jde primárně o relikt nedávno platných zákonů, kdy se vyplácelo vytvářet dlužníky s malým dluhem a následně tento dluh navýšený o vysoké sankce vymáhat. Poté, kdy exministr Pelikán v roce 2014 snížil zjevně nemravné odměny advokátů za vymáhání malých dluhů a v roce 2016 vstoupila v účinnost efektivní regulace spotřebitelských úvěrů, se nových nespravedlností děje o mnoho méně. Z dnešního objemu exekucí však naprostou většinu řízení tvoří ta, která jsou vedena pro pohledávky, které by dneska již nemohly vzniknout. To znamená, že řešení současné neutěšené situace nespočívá v další regulaci podmínek poskytování služeb, ale v nalezení cesty pro lidi, kteří již v exekuci jsou.

hule 2

Koho se exekuce nejčastěji dotýkají?

Vzhledem k počtu lidí, vůči nimž je vedena exekuce, je zřejmé, že tato skupina není jednoznačně definována socioekonomickým statusem. Největší podíl exekucí mají lidé v produktivním věku, ale ohromnému riziku jsou vystaveni mladí lidé. V 18 letech má exekuci 1 % lidí, ve 25 to je již 10 % a ve 30 letech dokonce 14 %, ten strmý nárůst je hrůzostrašný. Velkou obavu mám také z toho, až lidé s neřešitelnými exekucemi v produktivním věku půjdou do důchodu, pak nám, pokud nepřijmeme řešení, naroste podíl důchodců v exekuci. A pak nesmíme zapomínat, že lidé v exekuci také mají rodiny, malé děti a ti všichni jsou exekucí také postiženi, adaptují se na život v bídě a osvojují si modely chování.

S jakými potížemi se zadlužení lidé potýkají?

Tak zadlužení, respektive exekuce, způsobují celou řadu dalších potíží. Dnes třeba díky situaci na trhu práce není tolik zřejmý dopad na chování zaměstnavatelů, protože ti mají nouzi o lidi, ale jakmile poleví konjunktura, tak lidé s exekucí budou jedni z prvních, koho se zaměstnavatelé budou zbavovat. Představují pro ně totiž administrativní zátěž a na tyto lidi nefungují běžné motivační nástroje, jako jsou odměny, protože jim je vše strženo. Stejně tak jsou lidé s exekucí problémem pro pronajímatele bytů.

hule 4

Zažívají nějaké formy stigmatizace a diskriminace?

Na pracovním trhu to není dnes tolik vidět, protože si to zaměstnavatelé nemohou dovolit, ale při hledání bydlení to je zcela zjevné. Byť bych to nenazýval diskriminací.

Dokáží se lidé z problémů dostávat, nebo většinou při oddlužení selhávají?

V současné době naprostá většina lidí nemá šanci se z problémů dostat. Pokud budeme uvažovat, že je v Česku přibližně 600 tisíc neřešitelně předlužených lidí a ročně jich díky bariérám do oddlužení vstupuje jen dvacet tisíc, tak je zjevné, že většina zůstává mimo a často žije v šedé zóně nebo na její hranici. Spolu s Balkánem je přitom Česko jedinou zemí EU, kde neexistuje šance pro většinu předlužených lidi začít znovu.

Jak se jim dá nejlépe pomoci? Co by byl pro stát a jeho občany dobrý způsob řešení?

Myslím, že toto je klíčová otázka. Někteří politici se pasovali do role jakýchsi rozhodčích, kteří pískají zápas mezi věřiteli a dlužníky. Opomíjejí přitom, že zde jde o mnohem víc, o celou společnost, atmosféru, ve které všichni žijeme, ve které volíme své zástupce. Významná část pohledávek v exekucích by dnes nemohla vzniknout. Tyto pohledávky vznikly díky nemravným zákonům, které prosadili někteří politici s významným přispěním vymahačské lobby, a tito dlužníci tak jsou oběti ne-mravných zákonů. Nevím, proč v Česku pořád vymýšlíme nějaké novinky a specifika a prostě se nein-spirujeme u zemí, kde se žije lépe. Tam všude přitom umožňují dlužníkům cestu z oddlužení, z bídy. Proč by to nemohlo fungovat u nás? Na to vám lidé z ANO či KDU řeknou, že ne vše, co mají na západě, je dobře. O to úsměvnější jsou dnešní výzvy k odstoupení Babiše s odkazem na to, že na západě by už dávno rezignoval. Vyzobává se jen to, co se jim hodí.

Proč oddlužování vzbuzuje takové emoce?

Budí to opravdu velké emoce. V poslední době se jak potrefené husy ozývají čelní představitelé KDU či TOPky, když člověk upozorňuje na hlasování jejich poslanců. Všichni to berou hodně osobně. Zajímavé přitom je, že z chudoby dlouhodobě těží strany jako KSČM, SPD či částečně ANO. Naopak na narůstající frustraci doplácejí středopravé strany jako KDU či TOP09, ale to nikdo z nich nechce slyšet. Místo toho je politiky často podpora oddlužení nálepkována politicky, jako levicový či neomarxistický koncept. Přitom řada českých ekonomů západoevropské oddlužení jednoznačně podporuje, a to včetně takových pravicových doyenů jako je Mojmír Hampl a další. V Německu liberalizaci oddlužení prosadila Merkelová, v Rakousku zrušení 10% hranice lidovci. Oddlužení není levicový či pravicový koncept. Je to moderní nástroj předcházející nárůstu chudoby a motivující věřitele chovat se odpovědněji, finančně gramotněji.

hule 3

Ilustrační foto: Freepik.com

Čtěte dále

Oliver se narodil s genetickým onemocněním. Rodiče v Česku iniciovali výzkum léčby vzácných onemocnění

Oliver se narodil před dvěma a půl lety těsně před Vánoci. Již v prvních měsících si rodiče všimli mírného zpoždění ve vývoji, které se časem stále prohlubovalo. Ve čtrnácti měsících se pak rodina dozvěděla diagnózu - Angelmanův syndrom, vzácné genetické onemocnění, které se v Česku a na Slovensku týká asi padesáti lidí. „Nikdy nezapomenu okamžik, kdy jsem si poprvé přečetla, co to je Angelmanův syndrom. Okamžik, kdy se vám zastaví srdce. Sevře hrdlo. Zaplaví vás tolik bolesti v jednom okamžiku. Moment, kdy máte pocit, že už se nikdy nenadechnete! Bylo vám sděleno, že vaše dítě je nevyléčitelně nemocné, do konce života zcela závislé na vás,” popisuje Oliverova maminka Lenka Matějková. Rodinu však zjištění nezlomilo a kromě Oliverka se rozhodla pomoci i dalším lidem s genetickými poruchami. Ve spolupráci s českými vědci a odborníky iniciovala ojedinělý výzkum léčby vz ...

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit Ústav pro soudobé dějiny ve spolupráci s washingtonským Muzeem holokaustu. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyov ...

„Při rasistických urážkách mají fotbalisté přestat hrát a odejít. Nastaví hranice,” říká odborník

Fotbal je nejrozšířenější sport na planetě. Rozděluje nás nebo spojuje? Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International a odborník na extremismus ve fotbale, si myslí, že neexistuje téma, které by lidi spojovalo více. „Na pólu, v posledním slumu, všude lze vzít míč a s kýmkoliv si zahrát nebo zabřednout do diskuze, zda Barcelona, nebo Real, zda Messi, či Ronaldo.“ Přesto má fotbalové fandění své stinné stránky, objevuje se v něm násilí i rasismus. „Existuje pro nás spousta omezení. Fotbal je jedno z mála prostředí, kde se můžete veřejně projevit doslova jako zvíře, bez zábran, a přitom je to chování sociálně tolerované. Lidi se jdou odreagovat, jdou se ,vyřádit'. To funguje u 95 % lidí. Těch zbylých 5 % ale posunuje rasismus či nenávist za hranu,“ vysvětluje Martin a dodává: „Celý fotbal je postavený na hecování, ironii, špičkování se, je to hra na válku.“

Pochází z Ghany, vystudoval v Československu. Působil jako prorektor na brněnské univerzitě

Na začátku 80. let přijel Samuel Darkwah z Ghany do Československa. Byl jedním z vybraných studentů, kteří tu v rámci mezivládních dohod mohli vystudovat a pak se vrátit do své domoviny a pokračovat ve své profesi. Nejhorší byly první Vánoce bez jídla, krkolomná komunikace, ale také propaganda, kdy Samuelovi ukazovali jen vzorová zemědělská družstva. Po revoluci pracoval na Mendelově univerzitě a od roku 2016 byl prorektorem na své alma mater.


Judita Matyášová 9. 6. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.