Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Exekuce dopadají i na děti dlužníků. Osvojí si život v chudobě i modely chování,” říká expert

 

hule big

paszJiří Pasz
Autor

Vystudoval Humanitární a sociální práci v Olomouci a Mezinárodní rozvojová studia v Utrechtu. Pracoval jako sociální pracovník či na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Fotil pankáče v Barmě, psal o dětských vojácích v Ugandě a natočil dokument o prostitutkách v Nepálu.

19
prosince
2018

Daniel Hůle je expertem na zadluženost a sociální vyloučení. Jak jsou na tom s finanční gramotností Češi? Hůle si myslí, že na tom nejsme tak špatně, jak se někdy z veřejné debaty zdá:„ V evropském měřítku Češi patří mezi jedny z nejdisciplinovanějších národů v oblasti splácení férových služeb, jako jsou hypotéky,“ říká Hůle a dodává: „Tím neříkám, že se finanční gramotností nemáme zabývat, ale není to lék na 5 milionů exekucí. Nejvíc by pro odpovědné fungování lidí banky udělaly, pokud by přestaly vnucovat kontokorentní úvěry a kreditní karty lidem s nižšími příjmy a obecně mladým.“  Exekuce se pak nejčastěji dotýkají všech lidí v produktivním věku, nejvíce ohrožení jsou podle Hůleho ale především mladí lidé. „V 18 letech má exekuci 1 % lidí, ve 25 to je již 10 % a ve 30 letech dokonce 14 %, ten strmý nárůst je hrůzostrašný,“ komentuje situaci. Dokáží se lidé z problémů dostávat, nebo většinou při oddlužení selhávají? „V současné době naprostá většina lidí nemá šanci se z problémů dostat,“ myslí si Hůle. „V Česku je přibližně 600 tisíc neřešitelně předlužených lidí, ročně jich do oddlužení vstupuje jen dvacet tisíc, tak je zjevné, že většina zůstává mimo a často žije v šedé zóně nebo na její hranici. Spolu s Balkánem je přitom Česko jedinou zemí EU, kde neexistuje šance pro většinu předlužených lidi, jak začít znovu.“ Jaké je řešení? „Nevím, proč v Česku pořád vymýšlíme nějaké novinky a specifika a prostě se neinspirujeme u zemí, kde se žije lépe. Tam všude přitom umožňují dlužníkům cestu z oddlužení, z bídy. Proč by to nemohlo fungovat u nás?“ navrhuje Hůle.

 

Jak jsme na tom v Česku s finanční gramotností? A jak si vedeme ve srovnání s ostatními státy EU?

Ačkoli často od politiků a finančních institucí slýcháme, že Češi jsou zoufale finančně negramotní - asi proto, že máme tolik exekucí - tak myslím, že opak je pravdou. V Evropském měřítku Češi patří mezi jedny z nejdisciplinovanějších národů v oblasti splácení férových služeb, jako jsou hypotéky atd. Tedy tam, kde si věřitelé řádně prověřili bonitu, tak to funguje. Tím neříkám, že se finanční gramotností nemáme zabývat, ale není to lék na 5 milionu exekucí. Další slabinou konceptu finanční gramotnosti prosazovaného finančními institucemi je, že spíše radí jaké konzumovat finanční produkty místo akcentu na dluhovou gramotnost. Ostatně nejvíc by pro odpovědné fungování lidí banky udělaly, pokud by přestaly vnucovat kontokorentní úvěry a kreditní karty lidem s nižšími příjmy a obecně mladým.

Kolik je v Česku v současnosti exekucí a proč jich je tolik?

V roce 2017 bylo v Česku 4,7 milionu exekucí vedených proti 863 tisícům lidí. To je astronomické číslo a jde primárně o relikt nedávno platných zákonů, kdy se vyplácelo vytvářet dlužníky s malým dluhem a následně tento dluh navýšený o vysoké sankce vymáhat. Poté, kdy exministr Pelikán v roce 2014 snížil zjevně nemravné odměny advokátů za vymáhání malých dluhů a v roce 2016 vstoupila v účinnost efektivní regulace spotřebitelských úvěrů, se nových nespravedlností děje o mnoho méně. Z dnešního objemu exekucí však naprostou většinu řízení tvoří ta, která jsou vedena pro pohledávky, které by dneska již nemohly vzniknout. To znamená, že řešení současné neutěšené situace nespočívá v další regulaci podmínek poskytování služeb, ale v nalezení cesty pro lidi, kteří již v exekuci jsou.

hule 2

Koho se exekuce nejčastěji dotýkají?

Vzhledem k počtu lidí, vůči nimž je vedena exekuce, je zřejmé, že tato skupina není jednoznačně definována socioekonomickým statusem. Největší podíl exekucí mají lidé v produktivním věku, ale ohromnému riziku jsou vystaveni mladí lidé. V 18 letech má exekuci 1 % lidí, ve 25 to je již 10 % a ve 30 letech dokonce 14 %, ten strmý nárůst je hrůzostrašný. Velkou obavu mám také z toho, až lidé s neřešitelnými exekucemi v produktivním věku půjdou do důchodu, pak nám, pokud nepřijmeme řešení, naroste podíl důchodců v exekuci. A pak nesmíme zapomínat, že lidé v exekuci také mají rodiny, malé děti a ti všichni jsou exekucí také postiženi, adaptují se na život v bídě a osvojují si modely chování.

S jakými potížemi se zadlužení lidé potýkají?

Tak zadlužení, respektive exekuce, způsobují celou řadu dalších potíží. Dnes třeba díky situaci na trhu práce není tolik zřejmý dopad na chování zaměstnavatelů, protože ti mají nouzi o lidi, ale jakmile poleví konjunktura, tak lidé s exekucí budou jedni z prvních, koho se zaměstnavatelé budou zbavovat. Představují pro ně totiž administrativní zátěž a na tyto lidi nefungují běžné motivační nástroje, jako jsou odměny, protože jim je vše strženo. Stejně tak jsou lidé s exekucí problémem pro pronajímatele bytů.

hule 4

Zažívají nějaké formy stigmatizace a diskriminace?

Na pracovním trhu to není dnes tolik vidět, protože si to zaměstnavatelé nemohou dovolit, ale při hledání bydlení to je zcela zjevné. Byť bych to nenazýval diskriminací.

Dokáží se lidé z problémů dostávat, nebo většinou při oddlužení selhávají?

V současné době naprostá většina lidí nemá šanci se z problémů dostat. Pokud budeme uvažovat, že je v Česku přibližně 600 tisíc neřešitelně předlužených lidí a ročně jich díky bariérám do oddlužení vstupuje jen dvacet tisíc, tak je zjevné, že většina zůstává mimo a často žije v šedé zóně nebo na její hranici. Spolu s Balkánem je přitom Česko jedinou zemí EU, kde neexistuje šance pro většinu předlužených lidi začít znovu.

Jak se jim dá nejlépe pomoci? Co by byl pro stát a jeho občany dobrý způsob řešení?

Myslím, že toto je klíčová otázka. Někteří politici se pasovali do role jakýchsi rozhodčích, kteří pískají zápas mezi věřiteli a dlužníky. Opomíjejí přitom, že zde jde o mnohem víc, o celou společnost, atmosféru, ve které všichni žijeme, ve které volíme své zástupce. Významná část pohledávek v exekucích by dnes nemohla vzniknout. Tyto pohledávky vznikly díky nemravným zákonům, které prosadili někteří politici s významným přispěním vymahačské lobby, a tito dlužníci tak jsou oběti ne-mravných zákonů. Nevím, proč v Česku pořád vymýšlíme nějaké novinky a specifika a prostě se nein-spirujeme u zemí, kde se žije lépe. Tam všude přitom umožňují dlužníkům cestu z oddlužení, z bídy. Proč by to nemohlo fungovat u nás? Na to vám lidé z ANO či KDU řeknou, že ne vše, co mají na západě, je dobře. O to úsměvnější jsou dnešní výzvy k odstoupení Babiše s odkazem na to, že na západě by už dávno rezignoval. Vyzobává se jen to, co se jim hodí.

Proč oddlužování vzbuzuje takové emoce?

Budí to opravdu velké emoce. V poslední době se jak potrefené husy ozývají čelní představitelé KDU či TOPky, když člověk upozorňuje na hlasování jejich poslanců. Všichni to berou hodně osobně. Zajímavé přitom je, že z chudoby dlouhodobě těží strany jako KSČM, SPD či částečně ANO. Naopak na narůstající frustraci doplácejí středopravé strany jako KDU či TOP09, ale to nikdo z nich nechce slyšet. Místo toho je politiky často podpora oddlužení nálepkována politicky, jako levicový či neomarxistický koncept. Přitom řada českých ekonomů západoevropské oddlužení jednoznačně podporuje, a to včetně takových pravicových doyenů jako je Mojmír Hampl a další. V Německu liberalizaci oddlužení prosadila Merkelová, v Rakousku zrušení 10% hranice lidovci. Oddlužení není levicový či pravicový koncept. Je to moderní nástroj předcházející nárůstu chudoby a motivující věřitele chovat se odpovědněji, finančně gramotněji.

hule 3

Ilustrační foto: Freepik.com

Čtěte dále

Užívali drogy, demolovali město, dnes skáčí. Parkourista dává dětem ulice alternativu

Před 12 lety začal dnes 26letý Václav (Venca) Kumprecht s partou kamarádů trénovat parkour, sport, který využívá skoků, salt i předmětů k pohybu ve městě. Postupně se k nim přidávali další kluci i holky a tak začali parkour i učit. Během posledních let prošlo novoměstským týmem NERCO dvě stě dětí. Mnohé z nich Venca a jeho tým vytáhli přímo z ulice, kde je špatná parta strhávala k alkoholu, drogám a násilí. Společným úsilím pak ve městě vybudovali speciální hřiště, které je otevřené všem. Co jej motivuje k práci s dětmi, které se dostaly do problémů? Jaké jsou cíle NERCO týmu?


Marie Škardová 23. 1. 2019

Zavraždili mu otce, za války pomáhal ukrytým uprchlíkům. Dnes díky Čechům studuje

Pětadvacetiletý student Luther Yapelendi ze Středoafrické republiky má za sebou nelehkou cestu životem. Když byl dítě, zabili mu lupiči otce a stal se sirotkem. „Mně bylo devět let. Vůbec jsem nemohl uvěřit tomu, co se stalo,“ říká Luther a dodává: „Po smrti táty jsem musel na tři roky přestat chodit do školy, protože jsme zůstali bez peněz.“ Později mu do života zasáhl vleklý konflikt, během války se pomáhal starat o uprchlíky. „Velkou výzvou bylo také to, že na misii uprchlo i hodně těhotných žen, které tam pak rodily. Já sám jsem pak po porodech chodil omývat miminka. Z nemocí se objevovala hlavně malárie. Choleru jsme tam naštěstí neměli.“ Situace v zemi je i nadále velmi vážná a nový konflikt se může znovu rozhořet. Podle Luthera by ale lidé v zemi mohli rozpory překonat a smířit se. „Já jsem musel odpustit vrahům svého otce. Nechtěl jsem žít s pomstou. Pomsta je vždycky problém,“ říká L ...

Kvůli rakovině přišla o část tváře, u pojišťovny narazila. Na rekonstrukci obličeje se jí složili Češi

Mirka přišla v důsledku rakoviny v dětství o část tváře. Přes změnu vzhledu se dokázala přenést díky přátelům, zejména z LGBT komunity. Později vystudovala vysokou a dnes pracuje jako novinářka. Před pár lety se jí však obličej začal měnit, pod okem jí z tkáně stále více vystupuje titanová mřížka, která jí současně dále deformuje obličej. Mirka akutně potřebuje náročnou operaci v zahraničí, u pojišťovny však narazila. Požádala proto o pomoc veřejnost a nestačí se divit. Po několika týdnech se Češi na sérii potřebných operací v řádu asi pěti milionů složili. Přispěly jich tisíce.


Lukáš Houdek 21. 1. 2019

Přišli o domov, žili v chudobě. Díky Čechům teď v Afghánistánu podnikají

Lailuma pochází z Herátu v Afghánistánu. Dříve pracovala především v domácnosti, pečovala o děti, prala a uklízela. Pomocí organizace Člověk v tísni se zapojila do svépomocné skupiny a absolvovala kosmetický kurz. „Když jsem se naučila kosmetiku, využila jsem příležitosti a otevřela jsem si doma kosmetický salon. Od té doby jsem měla mnoho zákazníků - sousedů i příbuzných,” vypráví Lailuma, která nyní může pravidelně přispívat do rodinného rozpočtu. „Teď, když mám práci, jsem mnohem šťastnější než dřív,” podotýká.


Marie Škardová 20. 1. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.