Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Exekuce dopadají i na děti dlužníků. Osvojí si život v chudobě i modely chování,” říká expert

 

hule big

paszJiří Pasz
Autor

Vystudoval Humanitární a sociální práci v Olomouci a Mezinárodní rozvojová studia v Utrechtu. Pracoval jako sociální pracovník či na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Fotil pankáče v Barmě, psal o dětských vojácích v Ugandě a natočil dokument o prostitutkách v Nepálu.

19
prosince
2018

Daniel Hůle je expertem na zadluženost a sociální vyloučení. Jak jsou na tom s finanční gramotností Češi? Hůle si myslí, že na tom nejsme tak špatně, jak se někdy z veřejné debaty zdá:„ V evropském měřítku Češi patří mezi jedny z nejdisciplinovanějších národů v oblasti splácení férových služeb, jako jsou hypotéky,“ říká Hůle a dodává: „Tím neříkám, že se finanční gramotností nemáme zabývat, ale není to lék na 5 milionů exekucí. Nejvíc by pro odpovědné fungování lidí banky udělaly, pokud by přestaly vnucovat kontokorentní úvěry a kreditní karty lidem s nižšími příjmy a obecně mladým.“  Exekuce se pak nejčastěji dotýkají všech lidí v produktivním věku, nejvíce ohrožení jsou podle Hůleho ale především mladí lidé. „V 18 letech má exekuci 1 % lidí, ve 25 to je již 10 % a ve 30 letech dokonce 14 %, ten strmý nárůst je hrůzostrašný,“ komentuje situaci. Dokáží se lidé z problémů dostávat, nebo většinou při oddlužení selhávají? „V současné době naprostá většina lidí nemá šanci se z problémů dostat,“ myslí si Hůle. „V Česku je přibližně 600 tisíc neřešitelně předlužených lidí, ročně jich do oddlužení vstupuje jen dvacet tisíc, tak je zjevné, že většina zůstává mimo a často žije v šedé zóně nebo na její hranici. Spolu s Balkánem je přitom Česko jedinou zemí EU, kde neexistuje šance pro většinu předlužených lidi, jak začít znovu.“ Jaké je řešení? „Nevím, proč v Česku pořád vymýšlíme nějaké novinky a specifika a prostě se neinspirujeme u zemí, kde se žije lépe. Tam všude přitom umožňují dlužníkům cestu z oddlužení, z bídy. Proč by to nemohlo fungovat u nás?“ navrhuje Hůle.

 

Jak jsme na tom v Česku s finanční gramotností? A jak si vedeme ve srovnání s ostatními státy EU?

Ačkoli často od politiků a finančních institucí slýcháme, že Češi jsou zoufale finančně negramotní - asi proto, že máme tolik exekucí - tak myslím, že opak je pravdou. V Evropském měřítku Češi patří mezi jedny z nejdisciplinovanějších národů v oblasti splácení férových služeb, jako jsou hypotéky atd. Tedy tam, kde si věřitelé řádně prověřili bonitu, tak to funguje. Tím neříkám, že se finanční gramotností nemáme zabývat, ale není to lék na 5 milionu exekucí. Další slabinou konceptu finanční gramotnosti prosazovaného finančními institucemi je, že spíše radí jaké konzumovat finanční produkty místo akcentu na dluhovou gramotnost. Ostatně nejvíc by pro odpovědné fungování lidí banky udělaly, pokud by přestaly vnucovat kontokorentní úvěry a kreditní karty lidem s nižšími příjmy a obecně mladým.

Kolik je v Česku v současnosti exekucí a proč jich je tolik?

V roce 2017 bylo v Česku 4,7 milionu exekucí vedených proti 863 tisícům lidí. To je astronomické číslo a jde primárně o relikt nedávno platných zákonů, kdy se vyplácelo vytvářet dlužníky s malým dluhem a následně tento dluh navýšený o vysoké sankce vymáhat. Poté, kdy exministr Pelikán v roce 2014 snížil zjevně nemravné odměny advokátů za vymáhání malých dluhů a v roce 2016 vstoupila v účinnost efektivní regulace spotřebitelských úvěrů, se nových nespravedlností děje o mnoho méně. Z dnešního objemu exekucí však naprostou většinu řízení tvoří ta, která jsou vedena pro pohledávky, které by dneska již nemohly vzniknout. To znamená, že řešení současné neutěšené situace nespočívá v další regulaci podmínek poskytování služeb, ale v nalezení cesty pro lidi, kteří již v exekuci jsou.

hule 2

Koho se exekuce nejčastěji dotýkají?

Vzhledem k počtu lidí, vůči nimž je vedena exekuce, je zřejmé, že tato skupina není jednoznačně definována socioekonomickým statusem. Největší podíl exekucí mají lidé v produktivním věku, ale ohromnému riziku jsou vystaveni mladí lidé. V 18 letech má exekuci 1 % lidí, ve 25 to je již 10 % a ve 30 letech dokonce 14 %, ten strmý nárůst je hrůzostrašný. Velkou obavu mám také z toho, až lidé s neřešitelnými exekucemi v produktivním věku půjdou do důchodu, pak nám, pokud nepřijmeme řešení, naroste podíl důchodců v exekuci. A pak nesmíme zapomínat, že lidé v exekuci také mají rodiny, malé děti a ti všichni jsou exekucí také postiženi, adaptují se na život v bídě a osvojují si modely chování.

S jakými potížemi se zadlužení lidé potýkají?

Tak zadlužení, respektive exekuce, způsobují celou řadu dalších potíží. Dnes třeba díky situaci na trhu práce není tolik zřejmý dopad na chování zaměstnavatelů, protože ti mají nouzi o lidi, ale jakmile poleví konjunktura, tak lidé s exekucí budou jedni z prvních, koho se zaměstnavatelé budou zbavovat. Představují pro ně totiž administrativní zátěž a na tyto lidi nefungují běžné motivační nástroje, jako jsou odměny, protože jim je vše strženo. Stejně tak jsou lidé s exekucí problémem pro pronajímatele bytů.

hule 4

Zažívají nějaké formy stigmatizace a diskriminace?

Na pracovním trhu to není dnes tolik vidět, protože si to zaměstnavatelé nemohou dovolit, ale při hledání bydlení to je zcela zjevné. Byť bych to nenazýval diskriminací.

Dokáží se lidé z problémů dostávat, nebo většinou při oddlužení selhávají?

V současné době naprostá většina lidí nemá šanci se z problémů dostat. Pokud budeme uvažovat, že je v Česku přibližně 600 tisíc neřešitelně předlužených lidí a ročně jich díky bariérám do oddlužení vstupuje jen dvacet tisíc, tak je zjevné, že většina zůstává mimo a často žije v šedé zóně nebo na její hranici. Spolu s Balkánem je přitom Česko jedinou zemí EU, kde neexistuje šance pro většinu předlužených lidi začít znovu.

Jak se jim dá nejlépe pomoci? Co by byl pro stát a jeho občany dobrý způsob řešení?

Myslím, že toto je klíčová otázka. Někteří politici se pasovali do role jakýchsi rozhodčích, kteří pískají zápas mezi věřiteli a dlužníky. Opomíjejí přitom, že zde jde o mnohem víc, o celou společnost, atmosféru, ve které všichni žijeme, ve které volíme své zástupce. Významná část pohledávek v exekucích by dnes nemohla vzniknout. Tyto pohledávky vznikly díky nemravným zákonům, které prosadili někteří politici s významným přispěním vymahačské lobby, a tito dlužníci tak jsou oběti ne-mravných zákonů. Nevím, proč v Česku pořád vymýšlíme nějaké novinky a specifika a prostě se nein-spirujeme u zemí, kde se žije lépe. Tam všude přitom umožňují dlužníkům cestu z oddlužení, z bídy. Proč by to nemohlo fungovat u nás? Na to vám lidé z ANO či KDU řeknou, že ne vše, co mají na západě, je dobře. O to úsměvnější jsou dnešní výzvy k odstoupení Babiše s odkazem na to, že na západě by už dávno rezignoval. Vyzobává se jen to, co se jim hodí.

Proč oddlužování vzbuzuje takové emoce?

Budí to opravdu velké emoce. V poslední době se jak potrefené husy ozývají čelní představitelé KDU či TOPky, když člověk upozorňuje na hlasování jejich poslanců. Všichni to berou hodně osobně. Zajímavé přitom je, že z chudoby dlouhodobě těží strany jako KSČM, SPD či částečně ANO. Naopak na narůstající frustraci doplácejí středopravé strany jako KDU či TOP09, ale to nikdo z nich nechce slyšet. Místo toho je politiky často podpora oddlužení nálepkována politicky, jako levicový či neomarxistický koncept. Přitom řada českých ekonomů západoevropské oddlužení jednoznačně podporuje, a to včetně takových pravicových doyenů jako je Mojmír Hampl a další. V Německu liberalizaci oddlužení prosadila Merkelová, v Rakousku zrušení 10% hranice lidovci. Oddlužení není levicový či pravicový koncept. Je to moderní nástroj předcházející nárůstu chudoby a motivující věřitele chovat se odpovědněji, finančně gramotněji.

hule 3

Ilustrační foto: Freepik.com

Čtěte dále

"Lidé tu na nás někdy reagují s averzí. Bojujeme s nálepkou levné práce," říká Běloruska žijící v Praze

„Historie České republiky a Běloruska je provázaná více, než si uvědomujeme. Málokdo třeba ví, že jeden z posledních dopisů prezident Havel poslal běloruskému politickému vězni,” říká Kryścina (32), která už 10 let v Čechách pracuje jako lektorka češtiny a tlumočnice. Přála by si, aby spolu lidé více mluvili a nestyděli se poznávat odlišné kultury. Snaží se tomu pomoci skrze facebookovou stránku BLRČR, kterou přesně za tímto účelem spolu s dalšími aktivistkami založila.


OPU 22. 3. 2019

„Nejprve panika a nejistota, dnes z ní máme radost,” říká otec dcery s Downovým syndromem

Tomáš Hečko je otcem tří dcer. U jedné z nich se spolu s manželkou týden po jejím narození dozvěděli, že má Downův syndrom (pozn. dále jen DS). „ Můj první dojem byl takový, že mi najednou skončil život, který znám. Že už to nikdy nebude jako dřív. Je to celkem slušná panika,” vzpomíná. Dodává, že se s tou skutečností ale velmi rychle srovnali právě díky empatické lékařce, která rodiče poučeně uklidnila. Anežce je nyní 7 let a chodí do první třídy klasické základní školy. Rok před tím nastoupila do školy na přípravku, aby si zvykla. „Všechno, co děláme, děláme proto, aby ona v dospělosti mohla žít co nejsamostatnější život. Což už dnes víme, že u ní půjde relativně velmi dobře. Běžný život ale znamenají také nějaké sociální vazby,” vysvětluje důvody, proč dceru nepřihlásili na speciální školu, ale běžnou základku, kde má u sobe asistentku pedagoga. Podle Tomáše je zásad ...

„Vegan se musí neustále morálně obhajovat,” říká popularizátorka vědy a veganka Selinger

V České republice žije odhadem asi sto tisíc veganů. Co vlastně dnes veganství znamená? Eliška Selinger, popularizátorka vědy a veganka, tvrdí: „Je to snaha vyhnout se zneužívání zvířat, jak nejvíce je to možné.“ To zahrnuje především nekonzumaci živočišných produktů, nekupování oblečení ze zvířat a kosmetiky testované na nich. Eliška se jako veganka nejčastěji setkává s nepochopením právě svých etických principů. „Lidé to velmi často vidí jen jako zdravotní volbu, navíc samozřejmě špatnou (smích) a z toho podle mě pramení velká řada dalších nedorozumění,” přibližuje budoucí lékařka a výzkumnice. Podle Elišky se vegani necítí morálně nadřazení, ač je jim to často vyčítáno. „Pokud někdo dává najevo, že je nadčlověk, tak to není veganstvím nebo jakoukoliv jeho jinou etickou volbou, ale tím, že je to prostě blbec. A blbce bohužel najdeme v každé lidské skupině, tomu lze jen velmi ...

Rakovina kůže sužuje albíny v Ghaně. Čeští vědci našli řešení. Vyvinuli pro ně levný ochranný krém

Lidé s albinismem se v Africe potýkají s předsudky, diskriminací i násilím a také s řadou zdravotních problémů. Nejvíce je ohrožená jejich světlá kůže. „Kůži chybí melanin, a to je ochrana před UV zářením. Pokud melanin nemáš a vystavíš se sluníčku, budeš mít popáleniny. A ty mohou vést k rakovině kůže. Slunci se u nás ale vyhneš jen těžko,” vysvětluje albínský sociální pracovník Kwame Andrews Daklo. „Opalovací krémy se v Ghaně dají sehnat, ale pouze ve velmi drahých nákupních centrech v hlavním městě. Mnozí si je nemohou dovolit,” upřesňuje. Spousta lidí tak na rakovinu předčasně zemře. S možným řešením nyní přicházejí Češi pod vedením Lukáše Houdka z HateFree Culture, který se situaci albínů věnuje. Brněnský chemik Vojta Kundrát mu nabídl svou pomoc při hledání udržitelného řešení a s kolegy z FCH VUT - Ústavu chemie potravin a biotechnologie tak z lokál ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.