Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Kampaň středoškoláků o duševním zdraví pohltila tisíce lidí. Vybrali statisíce, které rozdávají dalším

 

biza big

paszJiří Pasz
Autor

Vystudoval Humanitární a sociální práci v Olomouci a Mezinárodní rozvojová studia v Utrechtu. Pracoval jako sociální pracovník či na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Fotil pankáče v Barmě, psal o dětských vojácích v Ugandě a natočil dokument o prostitutkách v Nepálu.

21
října
2018

Dá se střední škola přežít se zdravou hlavou? „Sám jsem byl překvapen, s kolika problémy se studenti potýkají. Nevím, jestli dříve tolik problémů neměli nebo jejich problémy zůstávaly více skryty.“ Učitel pražského gymnázia GEVO Matěj Bíža pomáhá studentům vést kampaň Dávám židli do kruhu, která je zaměřená na starost o duševní zdraví. „Dnes jsou často problematické vztahy nejen v rodině, ale existuje velký tlak okolí a sociálních sítí na to, jak vypadat, co říkat, co dělat, nedělat, sdílet a tak dále. Přitom chybí jasný návod pro středoškoláky, kam se mohou obrátit, když vidí, že jejich kamarád má problém ve škole, doma, se šikanou, bulimií, drogami, sexuální orientací, když si oni sami s něčím neví rady.“ K tématu se škola překvapivě dostala přes vlastní autorské muzikály. „Po pěti letech od posledního muzikálu jsme došli k závěru, že máme opravdu silné a zajímavé téma, které by si zasloužilo vlastní dílo,“ objasňuje Bíža a pokračuje: „Jak ale seděl tvůrčí tým nad původním námětem, došlo k jeho posunu. A to směrem k tématu duševního zdraví a možnosti ve zdraví přežít střední školu, což nemusí být vůbec jednoduché.“ U muzikálu ale nezůstalo, naopak se z nápadu stala mezinárodní kampaň. „Napadla nás myšlenka na focení židlí a symbolické pomoci těm, kteří se potřebují zastavit, na chvilku si sednout a říci svůj příběh. Říci, co je trápí,“ popisuje Bíža. „Když se o problému ví, je naděje, že se může i vyřešit. Naše kampaň má také za cíl, aby se o duševních poruchách mluvilo věcně a nemocní lidé nebyli vystavováni předsudkům a diskriminaci.“

biza 1

Matěj Bíža

Jak se škola dostala k muzikálům?

Na naší škole Gymnázium Evolution se nám díky nadšení učitelů a studentů dařilo připravovat vánoční koncerty. S reformou středoškolského vzdělávání, která začala kolem roku 2004 a podporovala nové formy vzdělávání, vznikl nápad na vlastní autorský muzikál. Do jeho přípravy se zapojila celá škola a po půlroční práci jsme hráli náš první muzikál Ludvík.

Jaká byla témata původně a proč jste postupně došli k tématu duševního zdraví?

Ve dvouletých cyklech jsme napsali a secvičili další dva hudební projekty - oratorium O Světostroji a muzikál Pekelnej škvár. Náměty her se hodně dotýkaly obecných otázek člověčenství a měly často trochu nadpřirozený nádech. Po pěti letech od posledního muzikálu jsme došli k závěru, že máme opravdu silné a zajímavé téma, které by si zasloužilo vlastní dílo. Tím nápadem byl horor ze školního prostředí. Co se vlastně ve škole děje, když se nikdo nedívá. Jak ale seděl tvůrčí tým nad původním námětem, došlo k jeho posunu. A to směrem k tématu duševního zdraví a možnosti ve zdraví přežít střední školu, což nemusí být vůbec jednoduché.

biza 2

Z muzikálu nakonec vznikl projekt Dávám židli do kruhu. O čem je?

Kampaň Dávám židli do kruhu vznikla jako podpůrná mediální aktivita. Se studenty, kteří pracovali v sekci PR a marketingu v rámci příprav muzikálu, jsme hledali způsob, jak přitáhnout pozornost okolního světa k naší hře. Protože název, který jsme pro muzikál vybrali, byl Židle v kruhu, napadla nás myšlenka na focení židlí a symbolické pomoci těm, kteří se potřebují zastavit, na chvilku si sednout a říci svůj příběh. Říci, co je trápí. Na sociálních sítích rychle přibývaly fotky židlí s hashtagem #davamzidlidokruhu či v anglické verzi #iaddmychairtothecircle. Ve výsledku jsou jich tisíce, a to nejenom z České republiky, ale z celé Evropy, Spojených států, Kanady, Argentiny, Nového Zélandu a dalších zemí. Výtěžek z muzikálu a dary od sponzorů jsme nabídli na podporu destigmatizačních aktivit Národního ústavu duševního zdraví. Získali jsme tak odborného garanta všech našich navazujících aktivit.

biza 8

Co se dělo dál?

Velká virtuální aktivita i předané peníze ve výši přes 200 000 Kč nás přesvědčily o tom, že v našem úsilí máme pokračovat. Vymysleli jsme tak nový projekt. Peníze, které studenti získali při obnovené premiéře muzikálu v lednu 2018, jsme se rozhodli předat dál. Vyzvali jsme mladé lidi napříč republikou, aby nám napsali o svém vlastním projektu, kterým chtějí podpořit duševní zdraví, případně pomoci destigmatizovat duševní nemoci. Vybrané projekty jsme se rozhodli podpořit částkou až 10 000 Kč. Peníze tak putovaly na projekty na 3. lékařskou fakultu i na Fakultu tělesné výchovy a sportu (FTVS) Univerzity Karlovy. Podpořili jsme projekt Gymnázia Třeboň nebo Střední průmyslové školy na Smíchově. Rád bych se i trochu pochlubil, protože jsme letos získali první místo v Ceně Nadace O2 za přínos ve vzdělávání v České republice, která se udělovala v rámci cen Gratia Tibi. To nám nalilo hodně sil do žil do dalších let a také se nám podařilo najít další finanční prostředky, abychom mohli pokračovat v naší práci ještě minimálně dva roky. Nové kolo žádostí o granty jsme vyhlásili 10. října na Světový den zdraví.

biza 3

Podařilo se angažovat studenty?

Muzikál oslovil nejenom naši školu, jinak by se ani nemohl povést. Nyní pokračuje v pravidelné práci pro Židli asi 10 až 12 studentů. Jedná se o práci v grantové komisi, jde o práci s donátory, získávání dalších finančních prostředků i výjezdy mimo školu a prezentace naší aktivity a jejího zařazení v rámci reformy psychiatrické péče. Nabízíme studentům najít si vlastní oblast zájmu, tam napnout síly a celý projekt posunout dál. Rádi bychom se výhledově stali mezinárodní kampaní, protože problémy s duší mají lidé v celém světě. Stále hledáme a se studenty přemýšlíme, jak se stát mezinárodní i v naší nadační činnosti.

Zajímá studenty středních škol duševní zdraví?

Sám jsem byl překvapen, s kolika problémy se studenti potýkají. Nevím, jestli dříve tolik problémů neměli nebo jejich problémy zůstávaly více skryty. Dnes jsou často problematické vztahy nejen v rodině, ale existuje velký tlak okolí a sociálních sítí na to, jak vypadat, co říkat, co dělat, nedělat, sdílet a tak dále. Přitom chybí jasný návod pro středoškoláky, kam se mohou obrátit, když vidí, že jejich kamarád má problém ve škole, doma, se šikanou, bulimií, drogami, sexuální orientací, když si oni sami s něčím neví rady. Studenti se začali zajímat o to, co vše patří do duševního zdraví, že je něco špatně, když nemám přátele, nevěřím si nebo nezvládám běžné situace.

biza 4

Prožívají studenti často stres spojený s učením? Jak dnes škola podporuje studenty, aby nebyli pod příliš velkým tlakem?

Je třeba pracovat se sebehodnocením studentů i učitelů. Podporovat je v jejich vzdělávaní, mít nastavená kritéria, která jsou srozumitelná, obecně přijatelná a umožňující další rozvoj. Věřím, že z velké části tomu jdeme naproti. V naší škole máme systém opravných testů nebo možnost získání hodnocení za další aktivity, než je jenom neustálé ověřování encyklopedických znalostí. Dnešní škola občas odráží postoje i negativa společnosti. Jak často se setkáváme s tím, že pro mnohé je prioritou přesvědčovat, že jenom jeho vize světa je ta správná. Důležité je ale spolupracovat a ptát se, jak já můžu pomoci, aby hodiny a věci, které se ve škole dělají, byly užitečné, obohacující pro všechny zúčastněné a měly i přesah do světa mimo školní zdi. Přece se neučíme pro školu, ale pro život. Je třeba se učit přijímat neúspěch i radovat se z úspěchu. Mít nastavenou cestu, vizi, jak dosáhnout úspěchu, jak se, byť po malých krůčcích, posouvat dál. Každý to může dělat trochu jinak, ale vždy s respektem a pochopením k ostatním.

biza 5

Mají studenti o duševním zdraví a duševních nemocech správné informace? Jak vy s kampaní bojujete proti stereotypům?

Jak se s tématy a studenty potkávám, mám pocit, že informací je relativně hodně, ale mezi studenty zatím moc odezvu nemají. Možná to je i tím, že ani „dospělá společnost“ toho mnoho neví. Podívejme se, kolik je sebevražd mladých a úspěšných lidí, známých sportovců. Někdy je těžko pochopitelné, když člověk, kterého společnost vnímá jako velmi úspěšného, najednou udělá něco tak absolutního. Proto je naše kampaň hodně postavená na výzvě nebojme se mluvit o tom, co nás trápí. Myslíme si, že každý z nás má někdy problém, každému z nás je někdy smutno a nevidíme dobré řešení. Najděme někoho, kdo nás vyslechne a kdo nám může pomoci. Nemusí to být jen lékař nebo terapeut. Proto bych si přál, aby naši studenti měli lepší znalosti i v oblasti duševního zdraví a také dost porozumění a empatie pro každého s problémem. Když se o problému ví, je naděje, že se může i vyřešit. Naše kampaň má také za cíl, aby se o duševních poruchách mluvilo věcně a nemocní lidé nebyli vystavováni předsudkům a diskriminaci. Stereotyp a stigmatizace duševně nemocných lidí stále ve společnosti je a jednou z cest nápravy je právě více vědomostí o těchto nemocech a porozumění pro takto nemocné lidi.

biza 6

Podpořilo vás již mnoho známých osobností. Kdo to byl a proč myslíte, že podporují zrovna vás?

Byli jsme opravdu překvapeni, kolik osobností nás podpořilo a vyfotili se s naší židlí. Velmi mě až zaskočila velká podpora od velvyslanců a jejich nápadité fotografie jako například Jany Thompsonové, bývalé britské velvyslankyně, nebo dánského, nizozemského i českého velvyslance při EU. Potěšily mne fotografie Jana Svěráka a lidí z Divadla Járy Cimrmana, některých poslanců a herců, zpěváků, moderátorů. To vše zařizovali studenti, využili své mladické drzosti a odvahy oslovit veřejně známé osobnosti. Musím ale ocenit všechny, kteří se vyfotili a podpořili naši aktivitu, aby se lidé více zajímali o duševní zdraví i destigmatizaci duševně nemocných. Je to sympatická a velmi potřebná aktivita středoškoláků, tak snad i proto jsme získali podporu tolika lidí známých i zatím méně známých.

biza 7

Svoje aktivity jste se rozhodli šířit i na další školy a podporovat i jejich nápady. Jaké nápady vás zaujaly?

Velkou radost jsme měli z projektu na FTVS v Praze. Postgraduální studentka kinantropologie připravila sérii interaktivních přednášek pro studenty fyzioterapie o mentálních problémech příjmu potravin a o tom, jakým způsobem s nimi pracovat. Na středních školách se studenti většinou spojovali s místními pobočkami FOKUS a zabývali se prevencí duševního zdraví. Každopádně se těšíme, jaké nápady a projekty přijdou letos.

biza 9

Jak jsou na tom s duševním zdravím sami pedagogové a jak je v duševní hygieně podporuje škola?

To je velké téma. Učitelé jsou také jen lidi a jako všichni mají své problémy. Práce učitele je krásná, ale také hodně náročná. Pokud učitel má motivovat, vést, dobře učit, chápat, naslouchat, řešit problémy studentů, potřebuje také podporu. Systematickou pomoc zatím asi bohužel neumíme. Stejně jako jsme neřešili, nebo možná neviděli problémy u dětí, je třeba začít více vnímat i problémy učitelů.

Foto: Archiv Dávám židli do kruhu

Čtěte dále

„Když cestuju, lidé mě považují za Čecha,” říká ghanský elektroinženýr. Vystudoval v Brně

Ernest Mensah pochází z dobře situované rodiny respektovaného vědce. Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy matka v jeho raném dětství zemřela a po několika letech ji následoval i otec. Ernest už na střední škole značně vynikal. Když pak nastoupil roční národní službu, kterou musí absolventi pro zemi ve svých oborech odvést, dozvěděl se o možnosti pokračovat ve studiu v cizině. „Když přišel dopis o tom, že jsem stipendium dostal, bylo to upřímně poprvé v životě, kdy jsem o Československu slyšel,” směje se Ernest. Do Prahy odletěl na podzim 1989. Revoluci tak prožil v Jihlavě, kde nastoupil na téměř roční jazykový a vyrovnávací kurz. Už tam si velmi oblíbil Čechy.


Lukáš Houdek 25. 4. 2019

Po pracovním úrazu skončil na vozíku, myslel na sebevraždu. Snímky o jeho životě uspěly ve World Press Photo

Fotograf Michael Hanke v dubnu získal druhé místo v prestižní soutěži World Press Photo se souborem fotografií ze sportovního a rodinného života Zdeňka Šafránka. Zdeněk je od pracovní nehody před šestnácti lety upoután na vozík. „V práci na mě spadly skoro dvě tuny železa a díky tomu nemůžu chodit,“ popisuje zlomovou životní událost. „Úraz ale není jen konec s chozením, je toho mnohem více. Dekubity (pozn. defekty měkkých tkání) jsou noční můra každého vozíčkáře. Pár lidí na to už umřelo, dost lidí na to trpí doma nebo v nemocnici.“ Zdeněk si díky intenzivnímu sportování zažil s dekubity obrovské problémy, chronická intenzivní bolest ho dohnala k myšlenkám na sebevraždu. „Nedá se to nikdy nikomu popsat a vysvětlit. Každý máme jiný práh bolesti a citlivost. Díky tomu každého vše bolí jinak,“ popisuje paraboxer. „Musel jsem se s tím srovnat sám. Je to zoufalství a útěk do neznáma, jsem ...

„Víme, že v tom nejsme sami.” Romských studentů přibývá, podporují se navzájem

Dvacetiletá Andrea Grundzová pochází z romsko-české rodiny z Loun. Studuje češtinu a angličtinu na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. „Plním si svůj sen,” usmívá se. Učitelkou totiž chtěla být už od raného dětství. Dnes je ve druhém ročníku na angličtině a v prvním na češtině. Svůj sen si plní také díky finanční podpoře, kterou získala od Nadace OSF. Její stipendijní program je určený pro romské vysokoškoláky do 26 let. Ti mohou studovat prezenčně i dálkově na soukromých nebo státních vysokých školách.


Lukáš Houdek 23. 4. 2019

„Matka lvice” přemohla muže znásilňující dceru, jednoho zabila. Soud ji nyní osvobodil

Nokubongu Qampi z Jihoafrické republiky začali lidé přezdívat „matka lvice” poté, co zabila jednoho ze tří mužů, kteří znásilňovali její dceru, a ostatní zranila. Byla obviněná z vraždy, ale později byla všechna obvinění stažena. Její příběh přinesla televizní stanice BBC.


Nina Djukanovićová 19. 4. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.