Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Narážky jsou už pro mě normální,” říká Čech čínského původu

 

zai xiu big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

7
srpna
2018

Zai Xu je studentem Střední školy umění a designu v Brně. Narodil se před 20 lety v Praze rodičům, kteří pocházejí z Číny. Přestože se v Česku narodil a vnímá ho jako svůj domov, necítí se být Čechem. „Je to především právě tím, jak na mě lidi reagují, jako bych byl jiný. Také mi připadá, že cokoliv udělám, tak zastupuji všechny Asiaty. Okolí soudí Asiaty na základě toho, co udělám já, místo aby soudili mě jako jednotlivce,“ komentuje Zai. „Asi nejhorší to bylo v dny, kdy přijel čínský prezident do Česka. Šel jsem fotografovat demonstrace pro fotografický soubor do školy. Nikdy jsem neslyšel v tak krátké době tolik xenofobních a rasistických nadávek ze strany protestujících na mě jako na Asiata s foťákem i na zastánce čínského prezidenta. Plně jsem tehdy chápal nesouhlas, rozhořčení i naštvání protestujících, ale to, že většina nadávek byla xenofobní i rasistická, mě znepokojilo,“ dodává. Zai více než rok řeší problém, na který narazil při hledání bydlení. „Odpověděl jsem na inzerát jedné realitní kanceláře. Realitní makléřka mi však obratem odpověděla, že majitel v bytě cizince neubytovává. Informoval jsem ji, že mám české občanství. Ona mi však odepsala, že byt je již pronajatý,“ popisuje. „Rozhodl jsem se o tom mluvit, abych na to upozornil a tyto situace se tolik nestávaly,“ uzavírá.

Více než rok řešíte problém, na který jste narazil při hledání bydlení. Co se stalo?

Před čtyřmi lety jsem začal studovat v Brně. Nejprve jsem bydlel na intru, ale ve čtvrtém ročníku jsem si hledal vlastní bydlení. Odpověděl jsem tedy na inzerát jedné realitní kanceláře. Realitní makléřka mi však obratem odpověděla, že majitel v bytě cizince neubytovává. Informoval jsem ji, že mám české občanství. Ona mi však odepsala, že byt je již pronajatý.

zai xiu 3

Jak jste situaci řešil?

Já jsem se nejprve svěřil své kamarádce a tu ta situace hodně naštvala, vlastně víc než mě. Proto se obrátila na svoji sestru, která studuje práva. Ta nás informovala, že ze strany realitní makléřky nebo majitele mohl být porušen zákon a doporučila, abych situaci řešil s Veřejným ochráncem práv. Ti mi odpověděli obratem a začal jsem komunikovat s jejich právničkou. Na její radu jsem podal stížnost České obchodní inspekci. Je to už rok a bohužel se stále nic dalšího neděje. Proto jsem se rozhodl o tom mluvit, abych na to upozornil a tyto situace se tolik nestávaly.

Setkáváte se kvůli svému jménu či původu s dalšími problémy?

Ani ne tak s problémy jako spíš s tím, že jsem stále vnímaný jako cizinec, i když jsem se zde narodil. Setkávám se s tím, že lidé se mnou jednají spíše jako s cizincem než jako s Čechem. Časté jsou také různé narážky. Třeba když jsem jel ze školy a čekal jsem na taťku u metra, začal na mě neznámý muž pokřikovat, že sem nepatřím a ať se vrátím, odkud jsem přišel. To se stává často, takže je to pro mě už taková norma, na kterou jsem si zvykl. Ona by to ale vlastně norma být neměla. Sexismus v reklamách je také normální a lidé jsou na to do jisté míry zvyklí, ale přitom to není v pořádku.

Cítíte se jako Čech?

Ne. Necítím se jako Čech, ale ani jako Číňan. Je to především právě tím, jak na mě lidi reagují, jako bych byl jiný. Třeba sestra mé kamarádky jednou řekla, že na Číňana jsem dost v pohodě. Lidé mě prostě jako Čecha nevnímají. Připadá mi taky, že ať udělám cokoliv, zastupuji automaticky všechny Asiaty. Okolí soudí Asiaty na základě toho, co udělám já, místo aby soudili mě jako jednotlivce. Asi nejhorší to bylo ve dnech, kdy přijel do Česka čínský prezident. Šel jsem fotografovat demonstrace pro fotografický soubor do školy a nikdy jsem neslyšel v tak krátké době tolik xenofobních a rasistických nadávek ze strany protestujících na mě jako na Asiata s foťákem i na zastánce čínského prezidenta. Jsem si vědom, že chování některých zastánců a státu bylo v mnoha ohledech velice špatné a nepřípustné. Také si myslím, že by Tibet měl mít demokratickou volbu, zda v Číně zůstat, nebo ne. A nejsem pro politický systém Číny ani pro ekonomické přátelství mezi Čínou a Českem. Plně jsem tedy chápal nesouhlas, rozhořčení i naštvání protestujících. Ale to, že řada nadávek byla xenofobní i rasistická, mě znepokojilo.

zai xiu 1

Máte přehled o tom, kolik lidí z Číny v České republice žije a jak?

Přesná čísla z hlavy nevím, ale v Praze funguje i škola, kam chodí čínské děti po základce. Učí se tam čínsky i anglicky. Ale moji rodiče vlastně nikdy moc nežili v čínské komunitě ani mě do této školy neposlali. Hlavně proto, abych se lépe integroval do české společnosti.

V posledních letech se v České republice mluví o vzestupu xenofobních nálad, případně nenávisti vůči cizincům či migrantům. Jak vnímáte situaci vy?

Já myslím, že vůči Asiatům je situace tak nějak konstantní. Bohužel se příliš nezlepšuje, ale ani se nezhoršuje. Zřejmě i proto, že Asiaté, hlavně Vietnamci, zde žijí už dlouho. A vlastně tomu myslím asi pomáhá i ten Okamura, že se stal poslancem. Lidé tak vidí, že i Asiati se v této zemi podílí na vládě. Ale to je jen takový můj pocit, možná to tak není.

Zároveň je ale Tomio Okamura známý svými negativními výroky na adresu cizinců a menšin.

Ano, to já třeba vůbec nechápu, když on to má podobně jako já. Narodil se tu, ale jeden z jeho rodičů do Česka také přišel jako cizinec. Jak může mít on sám takové názory na cizince? Nepřeji si, aby byl poslancem, nemyslím si o něm nic moc dobrého, myslím si, že je populista a taky ho nechápu. Ale chci říct, že teoreticky tím, že je poslancem, pomáhá asijské komunitě se více začlenit do společnosti.

Co máte na Česku nejraději?

Je to vtipné, ale poslední dobou především jídlo. A také architekturu a celkově kulturu.

Foto: Archiv Zai Xiu

Čtěte dále

Na Slovensku ho měli za výrostka, v Anglii nyní nastoupil k policii. Rozhodl se sloužit zdarma

Ladislav Demeter, kterému jeho okolí říká Laco, pochází z romské rodiny z východního Slovenska. V jeho útlém věku rodina odešla za lepším životem i rovným zacházením do Velké Británie. Zatímco se ve škole na Slovensku setkával se šikanou a byl podle svých slov považován proto, že se bránil, za „grázla”, v Anglii našel vášeň k učení. Od malička touží po práci policisty a za svým cílem jde stůj co stůj. Prošel vyšším vzděláním a nyní se chystá na jednu z pěti univerzit, které ho přijaly ke studiu kriminologie. Sen si ale už částečně splnil. Ještě během studia se pustil do intenzivní roční policejní přípravy a před pár týdny se stal policistou. Ke sboru nastoupil jako zvláštní konstábl, který se vyzna-čuje tím, že má téměř identické pravomoci jako ostatní kolegové, pracuje ale zdarma a na menší úva-zek. Přestože se totiž Laco chce věnovat práci u policie naplno, je pro něj na prvním ...

Jak se žije na východním Slovensku. Čtyři příběhy, které boří stereotypy

Slovenská republika je našemu srdci ze všech evropských států nejblíže, přeci jenom jsme byli jeden stát a jeden národ, máme společnou historii a nemáme jazykovou bariéru. Východní Slovensko je domovem velkého počtu Romů. Značná část odešla za lepším životem do zahraničí, ale i tak zde mnoho Romů zůstává, a to i přesto, že tzv. východ patří mezi nejchudší kraje Slovenska.


Stanislava Ondová 15. 2. 2019

Léčba rakoviny i zkoumání vesmíru. České vědkyně, které přispěly k rozvoji zdejší i světové vědy

Robosoutěž Českého vysokého učení technického měla v loňském roce nečekaného vítěze. Poprvé v historii zvítězil dívčí tým. Alena Gorčíková, Elisabet Truhlářová a Vu Hoang Anh vyhrály v konkurenci 97 týmů. „Ukazuje se, že neplatí stereotyp, že technika je jen pro kluky,“ uvedl pro server Novinky hlavní organizátor soutěže, Martin Hlinovský z ČVUT. Přesto však podle statistik UNESCO celosvětově pouze 28 % výzkumných a vědeckých pracovníků tvoří ženy. V České republice je pak žen ve vědě pouze 27 %. Zásadní úlohu žen ve vědeckém světě připomněl 11. února Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR v rámci něj prostřednictvím kampaně na sociálních sítích připomnělo vědkyně, které přispěly k rozvoji české i světové vědy. „V roce 2018 měly ženy na kontě množství důležitých a pro společno ...

Vystudoval v Česku, je světovým expertem na TBC. V Ghaně spoluzaložil český klub Czechslov

Sedmapadesátiletý Kennedy Kwasi Addo se narodil do rodiny kakaového farmáře. Ten velmi brzy zemřel a péče o početnější rodinu tak padla na bedra ovdovělé matky. Kennedy byl nejlepším studentem ze školy, prostředků na jeho další studium však matka příliš neměla. Lékaři působící v jeho rodné vesnici vystudovali v Rumunsku a právě oni ho přesvědčili, aby zažádal o stejné stipendium. Prošel a spolu s dalšími dvěma Ghaňany byl vyslán do Československa. Přestože vždy toužil studovat medicínu, byla mu po příjezdu do Prahy v roce 1984 přidělena veterina v Košicích. Vztahy se spolužáky byly sice podle něj skvělé a vzájemně si pomáhali, vztahy s lidmi mimo školu ale bývaly problematické, zejména na venkově. „Nebyli zvyklí vidět černochy,” líčí. „Křičeli: Bože moj! Preboha, čo je to?” reprodukuje ve slovenštině. Dodává, že to studenti z Afriky přijímali a rozuměli tomu. 


Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.