Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Je obtížné být v mladém věku slyšen," říká oceňovaný 19letý Čech

 

matej prokop big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

13
července
2018

„Myslím, že v poslední době se mladí zajímají o dění kolem sebe čím dál více, což je skvělé. Hodně z nás chce být aktivní, je jedno, jestli sportem, účastí v soutěžích, na stážích, podnikáním nebo třeba politickou angažovaností. Nejvíce mne nadchne, když vidím mladé lidi, kterým není lhostejné, co se v jejich městě nebo zemi děje a už v raném věku debatují a vymýšlejí možnosti, jak situaci zlepšit a zapojit se,“ popisuje Matěj Prokop, 19letý ostravský rodák, který toho má navzdory obecným představám o aktivitě a zájmu teenagerů už mnoho za sebou. „Bohužel je velký problém v tom, že obzvlášť mladým lidem jsou do cesty kladeny poměrně velké překážky, ať už při začínajícím podnikání nebo třeba při snaze vstupu do politiky. Je obtížné být v mladém věku slyšen a panuje obava, že když už člověk slyšen je, může jej náš politický systém dost rychle srazit na kolena,“ doplňuje. On se však odradit nenechal a vytváří společensky přínosné projekty.  Athenaeum středoškolákům přibližuje vysokoškolské obory, aplikace TutoryApp zase propojuje v rámci doučování studenty s učiteli. Matěj je také držitelem několika prestižních ocenění. Letos mu byla udělena cena v soutěži Hledá se LEADr. 2018, stal se i Středoškolákem roku 2018. Zajímá se také o své okolí a politické dění. Na Pražském studentském summitu byl vyhlášen nejlepším nováčkem v orgánu UNESCO a byl členem nejlepší delegace. Co Matěje motivuje k takto aktivnímu přístupu? Jak vše stíhá? A co si o jeho činnosti myslí rodina a okolí?

Je vám 19 let, stojíte za několika projekty a získal jste již několik ocenění v soutěžích. Co vás motivuje k tak aktivnímu přístupu?

Motivace je pro každý projekt a soutěž různá, ale pokud bych měl shrnout nějakou celkovou myšlenku, která mě táhne k tomu být na střední škole, a doufám, že i v pozdějším životě, aktivní, je to nejspíše radost z toho, že dělám něco, co mě baví. Pocit, že si můžu vyzkoušet různé aktivity, nejsem vázán každodenní prací a navíc jsem díky těmto činnostem i (sobecky) o krok napřed. Nikdy jsem nechtěl pracovat zavřený v kanceláři a řekl jsem si, že pro to musím něco dělat už od mládí, abych se odlišil od konkurence.

Zajímá se podle vás mladá generace o věci kolem sebe?

Myslím, že v poslední době se mladí zajímají o dění kolem sebe čím dál více, což je skvělé. Hodně z nás chce být aktivní, je jedno, jestli sportem, účastí v soutěžích, na stážích, podnikáním nebo třeba politickou angažovaností. Sám vím, že nejsložitější je začít a poté už člověk sbírá zkušenosti a kontakty a další aktivity přicházejí samy. Nejvíce mne nadchne, když vidím mladé lidi, kterým není lhostejné, co se v jejich městě nebo zemi děje a už v raném věku debatují a vymýšlejí možnosti, jak situaci zlepšit a zapojit se. Bohužel je velký problém v tom, že obzvlášť mladým lidem jsou do cesty kladeny poměrně velké překážky, ať už při začínajícím podnikání nebo třeba při snaze vstupu do politiky. Je obtížné být v mladém věku slyšen a panuje obava, že když už člověk slyšen je, může jej náš politický systém dost rychle srazit na kolena.

Stojíte za projektem Athenaeum, se kterým jste vyhrál soutěž Hledá se LEADr. 2018. O čem je?

Athenaeum je hodně o tom vyslovit dobře název /:aténeum:/. Vymyslel jsem si extravagantní hloupost, kterou nikdo neumí vyslovit. Co se týče projektu samotného, Athenaeum se zaměřuje na středoškolské studenty, kterým se snažíme poradit, jak dál po střední škole. V Ostravě organizační tým každoročně připravuje dvoudenní akci, během které se středoškolákům představují formou přednášek jednotlivé vysokoškolské obory, jejich výhody, nevýhody a uplatnění v praxi. Je sice pěkné, že máme v ČR veletrh vysokých škol, jenže u mnoha lidí je problém vybrat si spíše obor ke studiu než konkrétní vysokou. Proto během těchto dvou dnů (letos 3. a 4.12.) zveme na Athenaeum vysokoškolské profesory a jiné experty z praxe daných oborů, aby nám přiblížili právě své zaměření. V průběhu Athenaea také organizujeme debaty s vysokoškolskými studenty z ČR i zahraničí, kteří zase sdělí informace „z druhé strany.“

matej prokop 2

Jste také jedním z nejmladších stážistů Americké ambasády v Praze. Čemu se na ní věnujete?

Na ambasádě se jednou za měsíc scházíme s dalšími stážisty a zaměstnanci ambasády, případně velvyslancem, probíráme její fungování a připravujeme podzimní akci, na které se bude ambasáda prezentovat mladým lidem v Česku.

Zúčastnil jste se Pražského studentského summitu, kde jste se spolužáky jako delegace Čínské lidové republiky vybojovali ocenění Nejlepší delegace PSS a vy sám jste navíc získal ocenění Nejlepší nováček. Jak se vám podařilo takového úspěchu dosáhnout?

Pražský studentský summit je skvělá akce, a teď budu dělat trochu neplacenou reklamu, ale zrovna PSS bych doporučil všem, kteří se chtějí naučit mluvit před lidmi a prezentovat své názory. Není to akce jen pro budoucí diplomaty a politiky, ač se to tak může jevit, ale po jejím skončení dost možná o této kariéře začnete uvažovat. Já osobně jsem na summit přijel již trochu seznámen s obdobnými simulacemi, kterých jsem se předtím zúčastnil, ale PSS mi otevřel oči v tom, co ještě neznám a neumím. Během tohoto ročního projektu jsem poznal mnoho přátel, získal skvělé zkušenosti a i díky summitu se dnes už nebojím vystoupit před lidi a mluvit. S tím jsem měl jako malý hodně velké problémy. To, že jsme obdrželi toto ocenění, byla jen třešnička na dortu, reálná hodnota summitu leží jinde.

V Olympiádě lidských práv 2016 jste obsadil 4. místo se svou esejí na téma hanobení prezidenta republiky. O čem práce konkrétně byla?

Olympiády lidských práv jsem se zúčastnil na doporučení své učitelky společenských věd, napsal jsem dvě eseje, které ale dle mého názoru za moc nestály, a skončil jsem na 4. místě, což pro mne bylo velké překvapení s ohledem na to, že jsem do Prahy ten den jel vlastně skládat zkoušku z právnické angličtiny a OLP jsem stihl opravdu těsně. Esej na v té době aktuální téma hanobení prezidenta republiky byla jednoduše shrnutí mých mladistvých filozofických názorů, které byly pro hodnotitele nejspíše zajímavé, já tehdy napsal jen to, co jsem si myslel. Tato olympiáda je pro mne stále aktivitou, kterou jsem úplně nepochopil, ale například přinesla hodně účastníkům možnost podívat se později i na zahraniční lidskoprávní semináře, takže dá se říci, za málo peněz hodně muziky. Čímž nechci říkat, že je tato soutěž špatná, jen v porovnání třeba se summitem nebo jinými aktivitami mi nepřinesla tolik zajímavých zkušeností.

Jak to vše stíháte?

Když člověk chce a určí si priority, jde to vždycky stíhat a ještě si udělat čas na blízké. To je pro mne hodně důležité. Aktivity a nějaká pseudosláva pominou, ale rodina a nejbližší jsou mi stálou oporou a hodně mi záleží na tom, dělat si čas i na ně. Je to možná ještě mladická naivita, ale zatím jsem se nesetkal s tím, že by něco nešlo, i když je to někdy složité.

matej prokop 1

Jak na vaše aktivity pohlíží vaše okolí?

Moji rodiče jsou relativně skeptičtí a moc nechválí, což je podle mě dobře, protože jsem od malička i jejich výchovou motivovaný k tomu, abych je nějakým způsobem „oslnil“. V poslední době vidím, že se mi to možná trochu daří. Vidět je šťastné a snad i hrdé je pro mne velikou odměnou. Názory přátel se různí, moc oceňuji jejich podporu, ale jsem opatrný. Snažím se udržovat jen několik nejbližších kamarádů, o kterých vím, že se na ně můžu kdykoliv obrátit a neotočí se ke mně zády.

Setkáváte se také s negativními reakcemi či nedůvěrou?

Určitě ano. Obzvlášť ze začátku, když jsme začínali s Athenaeem, nám nikdo příliš nevěřil. Nakonec jsme získali důvěru spolku Proxima, který nám dal malý obnos peněz na uskutečnění myšlenky, a náš projekt vznikl. Nyní za mnou stojí více takových projektů a jsem trochu věrohodnější, stále se ale setkávám s lidmi, kteří mi nevěří, že dělám to, co dělám. Negativní reakce se objevují občas, ale snažím se jimi příliš netrápit. Pokud se jedná o feedback k mým aktivitám, jsem za to rád, ale pomluvám a podobným negativním řečem se snažím nevěnovat pozornost.

Letos jste úspěšně odmaturoval. Chystáte se na studium vysoké?

Dlouho jsem se nemohl rozhodnout, který obor by mě bavil nejvíce. Nakonec jsem si řekl, že zkusím dva a v průběhu studia uvidím. Vyhrálo u mne Právo na Karlově univerzitě a Diplomacie a mezinárodní vztahy na VŠE. Uvidím, jak mi školy vyjdou vstříc a jak to půjde skloubit s dalšími aktivitami a v průběhu studia se rozhodnu, zda zvládnu dostudovat obě nebo třeba jen jednu z nich.

Co dalšího plánujete?

Do budoucna příliš neplánuji, protože jsem zjistil, že člověk může dost rychle nabrat jiný směr a pak je zklamaný, že mu původní plán nevyšel. Snaží se k němu vrátit a nevyužije naplno nové situace. Chtěl bych především dělat to, co mě bude bavit, ať už to bude podnikání, diplomacie, politika nebo třeba vaření. Když se v tom člověk najde a baví jej to, je to mnohem lepší, než celý život zůstat u činnosti, která je nudná.

Je něco, co byste ostatním mladým lidem vzkázal?

Nebojte se začít co nejdříve, dělejte, co vás baví a budete v tom dobří. Nenechte se do ničeho tlačit a sami se rozhodněte, čemu budete věnovat svůj čas. Především mládež má totiž dostatek času a energie na to, změnit svět. Nepromarněme to.

Foto: Archiv Matěje Prokopa

Čtěte dále

„Češi se starají sami o sebe, zároveň nejsou ignoranti,” říká Ukrajinec žijící v Praze

Viktor Tverdochlibov pochází z Ukrajiny, v Česku žije pět let. Usadil se na pražském Žižkově. Patnáct let prožil na Slovensku, kde studoval žurnalistiku, dnes se věnuje hudbě. Na Ukrajinu, ze které odcházel, vzpomíná dramaticky. „Běžně se střílelo na ulicích. Problémy se totiž mnohdy řešily násilím. Policie v podstatě neexistovala, ona sama byla největší mafií,” říká. Dodává však, že mu při poslední návštěvě došlo, jak moc se změnila a že Charkov, ze kterého pochází, je moderní evropské město. A změnili se podle něj i lidé, zejména kvůli válce. Vnímá je jako semknutější. „Spojilo je to. Nyní jsou k sobě o dost tolerantnější - ať už z pohledu subkultur, tak různých sociálních prostředí. Všichni se snaží vycházet, snaží se být milí. Což byl pro mě nezvyk,” přiznává. Dnes za svůj domov považuje Prahu a zejména „špinavý Žižkov”, jak říká. „ Před pár měsíci jsem se v ...

Čelí výhrůžkám, byl pobodán nožem. Německý starosta nadále začleňuje uprchlíky. A má úspěchy

„Nemůžeme vyřešit všechny problémy milionů uprchlíků ve světě, ale můžeme udělat to nejlepší, co svedeme, pro to, aby se věci zlepšily. Myslím, že jsme to udělali a nesemlelo nás to,” říká Andreas Hollstein, 55letý starosta západoněmeckého městečka Altena, které je dáváno za příklad úspěšné integrace nově příchozích. Obec o 17 tisících obyvatelích totiž od roku 2013 dobrovolně přijala na 450 uprchlíků, které se snaží pomocí inovativních přístupů, a zejména respektu a principu aktivního sousedství, začlenit do společnosti. A má úspěch. Nyní se také obec spolu se starostou stali finalisty prestižní Nansenovy ceny, kterou každoročně uděluje UNHCR.


Lukáš Houdek 19. 9. 2018

„Dnes mi třískli hlavou o zeď.” Systém na odhalení šikany zachytil 2000 zpráv. Používá ho už 1000 škol

Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. „Vím, že se chce zabít,” nebo „Mám o ni strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů. Platforma vytvořená brněnskými teenagery funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci loňského školního roku se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.


HateFree Culture 18. 9. 2018

„Někteří násilí ze strachu z jinakosti ospravedlňují ochranou křesťanských hodnot. To si odporuje,” říká katolický kněz

Chebský farář Petr Hruška je spoluzakladatelem mobilního hospice, držitelem ocenění za péči o nemocné, běžcem, hráčem geocachingu a prototypem velmi otevřeného katolického kněze. Role církve v dnešní společnosti pro něj spočívá v předávání moudrosti, důrazu na pospolitost, nabízení možnosti někam patřit a ve službě chudým, trpícím a žijícím na okraji společnosti. Proč podle něj některá témata tak dramaticky rozdělují společnost, církve i samotné lidi v jedné církvi? „Jednou z hlubších příčin tohoto rozdělení je, dle mého, strach z jinakosti. Myslím, že tento strach často pramení z neznalosti vlastní identity či z nedostatečného zakořenění v ní,“ líčí farář Hruška. Podle něj je stálou výzvou náboženství vyrovnávat se s fundamentalismem a politickým zneužitím náboženských myšlenek.


Jiří Pasz 18. ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.