Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Neziskovky nejsou pašeráci ani vítači uprchlíků,” říká ředitelka Multikulturního centra

 

schreiberova big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

15
června
2018

Hoaxy se nevyhýbají ani neziskovým organizacím. Nedávno se například šířil řetězový e-mail s předmětem: „Okamura má pravdu. Rozesílejte! Dost lidí, hlavně v Praze, nemorálně PARAZITUJE s neziskovými organizacemi a má vystaráno.“ E-mail dorazil i na kontaktní adresu Multikulturního centra Praha. „Skvělé bylo, že pisatelka napsala, že dříve, než e-mail rozpošle, chtěla by si ověřit informace v něm uvedené,“ uvádí jeho ředitelka Zuzana Schreiberová, která se rozhodla na dezinformaci reagovat veřejně pomocí videa. „E-mail operoval s částkami přidělenými ze státního rozpočtu neziskovkám zabývajícím se migrační tématikou, ale vůbec neuváděl, zda je to za rok, nebo za delší období. Pokud bychom přistoupili na jejich hru a domnívali se, že se jedná o částku za rok, lišilo se v našem případě číslo o patnáct miliónů, a to nejenom ze státních dotací, ale z celého obratu naší organizace,“ vysvětluje Schreiberová. Jak přidělování dotací na činnost neziskových organizací nejčastěji probíhá a jak potom kontrola, zda byly využity správně?

Mohla byste vysvětlit, jak vypadá financování Multikulturního centra Praha z veřejných peněz?

Stát vystupuje jako zákazník a od nás si nakupuje služby, které potřebuje zajistit. Migrační neziskovky například pokrývají kurzy češtiny, jejich sociální pracovníci pomáhají s každodenními problémy jednotlivých rodin, pomáhají jim vysvětlit vše potřebné a orientovat se v českém prostředí. Státu nestačí jen nějaký příslib, že tyto služby zajistíme, ale v grantu musíme podrobně popsat, co a jakým způsobem pro stát zajistíme a vytvoříme. Předem existuje dohoda o konkrétních číslech – o počtu lidí, kteří budou projektem neziskové organizace podpořeni, kolik hodin jim věnujeme, jestli vznikne nějaká učebnice, publikace atd. A tím pádem existuje možnost kontroly a postihu, pokud organizace neplní to, na čem se se státem dohodla.

Jak ta kontrola probíhá?

V každém projektu, na který nezisková organizace dostane grant nebo dotaci od státu, je předem určeno, jaké úkoly mají být splněny nebo kolik osob má být podpořeno a sankce v případě nesplnění. Také existuje kontrola, zda se přidělené peníze použily pouze na to, na co měly. V případě takzvaného „porušení rozpočtové kázně“ může být část nebo dokonce celá dotace odebrána. Jsme také povinni zasílat zprávy o realizaci projektu. U některých projektů si stát přeje pouze závěrečnou zprávu, u jiných se v pravidelných intervalech zpracovávají monitorovací zprávy. Hlavně financování neziskových organizací není nic tajného – každá funkční neziskovka je povinna zveřejňovat finanční zprávu každý rok na státním serveru www.justice.cz. My například na našich webových stránkách vždy uvádíme, z jakých prostředků je projekt placený a kdo je dárce.

Jakou činnost konkrétně Multikulturní centrum Praha vykonává?

Já vždycky říkám, že si nejsem jistá, zda existuje nějaká „ideologie multikulturalismu“ a rozhodně nemáme za cíl ji šířit. Společnost, i ta česká, už ale dávno multikulturní je. Naším cílem je tedy zprostředkovat pochopení a porozumění mezi různými kulturami a vlastně tím předcházet konfliktům. Naším cílem je poskytovat kvalitní informace, které často pocházejí z našeho výzkumného oddělení. Organizujeme různé vzdělávací aktivity – od studentů po seniory, školíme zahraniční manažery přicházející do Česka pracovat, mistry nebo nadřízené, kteří se během své práce setkávají se zahraničními dělníky a také policisty nebo úředníky ze státní správy. Pořádáme i plno kulturních aktivit, například minifestival filmů o migraci Migfilm nebo projekt Praha sdílená a rozdělená, v rámci kterého se dělají procházky po různých historických zajímavostech.

schreiberova 1

Jeden z řetězových mailů o neziskových organizacích

Neziskové organizace jsou často cílem různých pomluv či hoaxů. Jaké jste zaznamenala?

Hoaxy o neziskových organizacích se podobají všem ostatním. Na začátku může být i reálná informace, která je ale na konci dezinterpretována k nepoznání. Například se šíří seznamy všech neziskovek, které se zabývají Romy nebo cizinci. Je jich hodně, ale když se člověk podívá blíže, zjistí, že většina z nich už je dávno neaktivních. Také se někdo podívá do výroční zprávy, vezme si celou položku „osobní náklady“, vydělí ji počtem zaměstnanců a dospěje ke skutečně pohádkovým platům zaměstnanců neziskovek. Jenže si neuvědomuje, že tahle částka zahrnuje i státní odvody, zdravotní a sociální pojištění a také například náklady na jednorázové dohody o provedení práce pro externí spolupracovníky. Ve skutečnosti se platy v neziskovkách pohybují na nižší hladině tabulkových platů.

Proč myslíte, že se takové mylné informace o neziskových organizacích objevují?

Vnímám tento negativní postoj k neziskovkám od doby dezinformační kampaně spojené s takzvanou migrační krizí. Ale nedokážu říct, kde se vzalo vnímání neziskovek jako „pašeráků“ nebo automatických „vítačů“ uprchlíků. Právě proto, že jsou zaměstnanci neziskovek zabývajících se migrací profesionálové, vědí, že je potřeba dodržovat zákony a už po dlouhá léta vyzkoušené principy integrace. Ale myslím, že migrační neziskovky posloužily jako takový zástupný důvod k útoku na neziskovky a občanskou společnost obecně. Silná občanská společnost je spolu s akademiky a nezávislými médii velmi důležitou pojistkou demokracie, a to bohužel v dnešní době opět začíná vadit.

V poslední době jste se zaměřili také na řetězové e-maily, které kolují po internetu. Jak jste se k nim dostali?

I když se v několika projektech zabýváme dezinformacemi, mediální gramotností a kritickým myšlením, je sběr řetězových e-mailů moje soukromá aktivita. Na jedné kulturní akci jsem se setkala s jedním starším pánem, dali jsme se do řeči a já jsem se dozvěděla, že mu tyto e-maily chodí a že jim věří. Když jsem o tom zveřejnila status na Facebooku, sdílelo jej více než 500 lidí a moji známí i cizí lidé mě začali e-maily zásobovat.

Co v e-mailech nacházíte a jak na ně reagujete?

Opravdu se naplnily moje nejčernější obavy. Světové spiknutí, zlá EU, strach z uprchlíků, hoaxy o islámu, podpora jistých českých politiků a očerňování těch ostatních. Čas od času se objeví i antisemitismus. Občas napíšu konkrétnímu člověku, kterého osobně znám, svůj názor, doložím, že jde o hoax a ukazuju mu, jak ověřovat informace. Ale nemám na to moc času, takže hlavně ty nejhorší posílám právě HateFree Culture, Manipulátoři.cz a dalším webům.

Plánujete do budoucna svoji činnost v tomto ohledu rozšířit?

Ano, mám jeden sen. Moc bych chtěla vytvořit stránku, kde by bylo možné všechny tyhle e-maily zveřejňovat v reálném čase, třeba s nějakým komentářem. Mám pocit, že nejhorší je, když o něčem nevíme a šíří se to takhle potají. Věřím, že už jen tohle „vynesení na světlo“ hodně pomůže.

Foto: Archiv Zuzany Schreiberové

Čtěte dále

„Cestu k nenávisti otevírá lhostejnost a sobectví,” říká místostarosta brněnského Sokola

Česká republika má letos za sebou šestnáctý všesokolský slet, který připomněl 100 let od vzniku Československa, a účastnilo se jej 15 tisíc cvičenců. Michal Doležel je jedním z nich. Sokol podle něj nehraje jen roli sportovní a tělovýchovnou, ale i společenskou při budování demokracie a ochrany svobody. „Sokol je jedním z těch spolků, který pro svobodu, demokracii a vůbec vytvoření české samostatnosti sehrál klíčovou roli,“ tvrdí Doležel. Proč se podle něj Sokolové stavěli totalitám i za cenu nejvyšších obětí? „Filozofie Sokola byla takto od počátku koncipována, mělo se z něj stát celonárodní hnutí s cílem demokratizovat českou společnost, nemělo jít jen o aktivní trávení volného času nebo dokonalé tělo,“ vypráví Doležel. „Mnozí Sokolové tu filozofii vnímali jako životní program a byli ochotni položit svůj život v době, kdy se jejich země ocitla v kontrastu s nějakou totalitní ideologií ...

Albínský chlapec zemřel v bolestech a v opuštění. Pojmenují po něm cenu

Samuel Njogma pocházel z rodiny zemědělců z vesničky na severu Ghany. Skalní fanoušek fotbalového klubu Chelsea vystudoval obchodní střední školu a toužil pomáhat druhým. Chtěl se stát zdravotním bratrem. Před čtyřmi lety se však u něj projevila rakovina kůže. Od narození žil s albinismem, kvůli velké stigmatizaci a neinformovanosti nevěděl, jak se chránit. A tak odmalička pomáhal rodičům na ostrém slunci na poli, následky se později dostavily. Albínský sociální pracovník Kwame Andrews Daklo ho objevil před rokem, kdy byl už ve velmi vážném stavu. „Na hlavě se mu rozvinula rakovina, na čele měl velký nádor a tváře samou ránu. Bolest, kterou zažíval, byla nesnesitelná,” vzpomíná. Samuelovi podle jeho slov následkem rakoviny chyběla větší část hlavy a rána byla otevřená. „Rozhodl jsem se, že udělám vše pro to, abych mu pomohl.” 


Lukáš Houd ...

„Maminko, raději se posaďte.” Ivana o umírání své 12leté dcery Martinky. Doma, v kruhu rodinném

Martina Školudíková by letos v půlce září oslavila 25. narozeniny. Ve 12 letech se u ní však projevil kostní nádor - osteosarkom. Martinka s nemocí bojovala několik let, nakonec však její síly nestačily. Díky neutuchající snaze své matky, která dceru do poslední chvíle podporovala, zemřela bez bolestí v kruhu rodiny. Jak se cítí rodič, kterému umírá dítě? A jak rodině pomohla služba mobilního hospice Nadačního fondu Klíček (www.klicek.org)? To ve svém autentickém textu popsala matka Ivana Školudíková.


Ivana Školudíková 15. 11. 2018

„Bude nejčistší to tam vystřílet.” Přelomové rozhodnutí soudu: První odsouzený v ČR za výhrůžky neziskovce

„Asi bude nejčistší to tam vystřílet, asi si pustím nějaké lahodné video s panem Breivikem. - Je to ta smradlavá kunda Kalibová. - Snad začne válka a ty svině budeme beztrestně mrzačit. - Zde pak zveřejním jeho jméno a fotku a nakonec ho zastřelím, přejedu autem a hodím to do septiku.” To jsou některé z výhrůžek a urážek, kterým čelily zaměstnankyně organizace In IUSTITIA, která pomáhá obětem činů z nenávisti. Ta včera uspěla poměrně přelomovým, zatím nepravomocným, rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6. Byl jím za výhrůžky smrtí a napadení zatím nepravomocně odsouzen muž, který organizaci a jejím zaměstnankyním opakovaně vyhrožoval od srpna loňského roku. Rozhodnutí je v českém kontextu mimořádné. Poprvé je v ČR odsouzen někdo za útoky na ochránce lidských práv coby trestný čin z nenávisti. Pachatel byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 30 000 Kč. Obžalovaný, státní zástupkyně i ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.