Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Neziskovky nejsou pašeráci ani vítači uprchlíků,” říká ředitelka Multikulturního centra

 

schreiberova big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

15
června
2018

Hoaxy se nevyhýbají ani neziskovým organizacím. Nedávno se například šířil řetězový e-mail s předmětem: „Okamura má pravdu. Rozesílejte! Dost lidí, hlavně v Praze, nemorálně PARAZITUJE s neziskovými organizacemi a má vystaráno.“ E-mail dorazil i na kontaktní adresu Multikulturního centra Praha. „Skvělé bylo, že pisatelka napsala, že dříve, než e-mail rozpošle, chtěla by si ověřit informace v něm uvedené,“ uvádí jeho ředitelka Zuzana Schreiberová, která se rozhodla na dezinformaci reagovat veřejně pomocí videa. „E-mail operoval s částkami přidělenými ze státního rozpočtu neziskovkám zabývajícím se migrační tématikou, ale vůbec neuváděl, zda je to za rok, nebo za delší období. Pokud bychom přistoupili na jejich hru a domnívali se, že se jedná o částku za rok, lišilo se v našem případě číslo o patnáct miliónů, a to nejenom ze státních dotací, ale z celého obratu naší organizace,“ vysvětluje Schreiberová. Jak přidělování dotací na činnost neziskových organizací nejčastěji probíhá a jak potom kontrola, zda byly využity správně?

Mohla byste vysvětlit, jak vypadá financování Multikulturního centra Praha z veřejných peněz?

Stát vystupuje jako zákazník a od nás si nakupuje služby, které potřebuje zajistit. Migrační neziskovky například pokrývají kurzy češtiny, jejich sociální pracovníci pomáhají s každodenními problémy jednotlivých rodin, pomáhají jim vysvětlit vše potřebné a orientovat se v českém prostředí. Státu nestačí jen nějaký příslib, že tyto služby zajistíme, ale v grantu musíme podrobně popsat, co a jakým způsobem pro stát zajistíme a vytvoříme. Předem existuje dohoda o konkrétních číslech – o počtu lidí, kteří budou projektem neziskové organizace podpořeni, kolik hodin jim věnujeme, jestli vznikne nějaká učebnice, publikace atd. A tím pádem existuje možnost kontroly a postihu, pokud organizace neplní to, na čem se se státem dohodla.

Jak ta kontrola probíhá?

V každém projektu, na který nezisková organizace dostane grant nebo dotaci od státu, je předem určeno, jaké úkoly mají být splněny nebo kolik osob má být podpořeno a sankce v případě nesplnění. Také existuje kontrola, zda se přidělené peníze použily pouze na to, na co měly. V případě takzvaného „porušení rozpočtové kázně“ může být část nebo dokonce celá dotace odebrána. Jsme také povinni zasílat zprávy o realizaci projektu. U některých projektů si stát přeje pouze závěrečnou zprávu, u jiných se v pravidelných intervalech zpracovávají monitorovací zprávy. Hlavně financování neziskových organizací není nic tajného – každá funkční neziskovka je povinna zveřejňovat finanční zprávu každý rok na státním serveru www.justice.cz. My například na našich webových stránkách vždy uvádíme, z jakých prostředků je projekt placený a kdo je dárce.

Jakou činnost konkrétně Multikulturní centrum Praha vykonává?

Já vždycky říkám, že si nejsem jistá, zda existuje nějaká „ideologie multikulturalismu“ a rozhodně nemáme za cíl ji šířit. Společnost, i ta česká, už ale dávno multikulturní je. Naším cílem je tedy zprostředkovat pochopení a porozumění mezi různými kulturami a vlastně tím předcházet konfliktům. Naším cílem je poskytovat kvalitní informace, které často pocházejí z našeho výzkumného oddělení. Organizujeme různé vzdělávací aktivity – od studentů po seniory, školíme zahraniční manažery přicházející do Česka pracovat, mistry nebo nadřízené, kteří se během své práce setkávají se zahraničními dělníky a také policisty nebo úředníky ze státní správy. Pořádáme i plno kulturních aktivit, například minifestival filmů o migraci Migfilm nebo projekt Praha sdílená a rozdělená, v rámci kterého se dělají procházky po různých historických zajímavostech.

schreiberova 1

Jeden z řetězových mailů o neziskových organizacích

Neziskové organizace jsou často cílem různých pomluv či hoaxů. Jaké jste zaznamenala?

Hoaxy o neziskových organizacích se podobají všem ostatním. Na začátku může být i reálná informace, která je ale na konci dezinterpretována k nepoznání. Například se šíří seznamy všech neziskovek, které se zabývají Romy nebo cizinci. Je jich hodně, ale když se člověk podívá blíže, zjistí, že většina z nich už je dávno neaktivních. Také se někdo podívá do výroční zprávy, vezme si celou položku „osobní náklady“, vydělí ji počtem zaměstnanců a dospěje ke skutečně pohádkovým platům zaměstnanců neziskovek. Jenže si neuvědomuje, že tahle částka zahrnuje i státní odvody, zdravotní a sociální pojištění a také například náklady na jednorázové dohody o provedení práce pro externí spolupracovníky. Ve skutečnosti se platy v neziskovkách pohybují na nižší hladině tabulkových platů.

Proč myslíte, že se takové mylné informace o neziskových organizacích objevují?

Vnímám tento negativní postoj k neziskovkám od doby dezinformační kampaně spojené s takzvanou migrační krizí. Ale nedokážu říct, kde se vzalo vnímání neziskovek jako „pašeráků“ nebo automatických „vítačů“ uprchlíků. Právě proto, že jsou zaměstnanci neziskovek zabývajících se migrací profesionálové, vědí, že je potřeba dodržovat zákony a už po dlouhá léta vyzkoušené principy integrace. Ale myslím, že migrační neziskovky posloužily jako takový zástupný důvod k útoku na neziskovky a občanskou společnost obecně. Silná občanská společnost je spolu s akademiky a nezávislými médii velmi důležitou pojistkou demokracie, a to bohužel v dnešní době opět začíná vadit.

V poslední době jste se zaměřili také na řetězové e-maily, které kolují po internetu. Jak jste se k nim dostali?

I když se v několika projektech zabýváme dezinformacemi, mediální gramotností a kritickým myšlením, je sběr řetězových e-mailů moje soukromá aktivita. Na jedné kulturní akci jsem se setkala s jedním starším pánem, dali jsme se do řeči a já jsem se dozvěděla, že mu tyto e-maily chodí a že jim věří. Když jsem o tom zveřejnila status na Facebooku, sdílelo jej více než 500 lidí a moji známí i cizí lidé mě začali e-maily zásobovat.

Co v e-mailech nacházíte a jak na ně reagujete?

Opravdu se naplnily moje nejčernější obavy. Světové spiknutí, zlá EU, strach z uprchlíků, hoaxy o islámu, podpora jistých českých politiků a očerňování těch ostatních. Čas od času se objeví i antisemitismus. Občas napíšu konkrétnímu člověku, kterého osobně znám, svůj názor, doložím, že jde o hoax a ukazuju mu, jak ověřovat informace. Ale nemám na to moc času, takže hlavně ty nejhorší posílám právě HateFree Culture, Manipulátoři.cz a dalším webům.

Plánujete do budoucna svoji činnost v tomto ohledu rozšířit?

Ano, mám jeden sen. Moc bych chtěla vytvořit stránku, kde by bylo možné všechny tyhle e-maily zveřejňovat v reálném čase, třeba s nějakým komentářem. Mám pocit, že nejhorší je, když o něčem nevíme a šíří se to takhle potají. Věřím, že už jen tohle „vynesení na světlo“ hodně pomůže.

Foto: Archiv Zuzany Schreiberové

Čtěte dále

"Lidé tu na nás někdy reagují s averzí. Bojujeme s nálepkou levné práce," říká Běloruska žijící v Praze

„Historie České republiky a Běloruska je provázaná více, než si uvědomujeme. Málokdo třeba ví, že jeden z posledních dopisů prezident Havel poslal běloruskému politickému vězni,” říká Kryścina (32), která už 10 let v Čechách pracuje jako lektorka češtiny a tlumočnice. Přála by si, aby spolu lidé více mluvili a nestyděli se poznávat odlišné kultury. Snaží se tomu pomoci skrze facebookovou stránku BLRČR, kterou přesně za tímto účelem spolu s dalšími aktivistkami založila.


OPU 22. 3. 2019

„Nejprve panika a nejistota, dnes z ní máme radost,” říká otec dcery s Downovým syndromem

Tomáš Hečko je otcem tří dcer. U jedné z nich se spolu s manželkou týden po jejím narození dozvěděli, že má Downův syndrom (pozn. dále jen DS). „ Můj první dojem byl takový, že mi najednou skončil život, který znám. Že už to nikdy nebude jako dřív. Je to celkem slušná panika,” vzpomíná. Dodává, že se s tou skutečností ale velmi rychle srovnali právě díky empatické lékařce, která rodiče poučeně uklidnila. Anežce je nyní 7 let a chodí do první třídy klasické základní školy. Rok před tím nastoupila do školy na přípravku, aby si zvykla. „Všechno, co děláme, děláme proto, aby ona v dospělosti mohla žít co nejsamostatnější život. Což už dnes víme, že u ní půjde relativně velmi dobře. Běžný život ale znamenají také nějaké sociální vazby,” vysvětluje důvody, proč dceru nepřihlásili na speciální školu, ale běžnou základku, kde má u sobe asistentku pedagoga. Podle Tomáše je zásad ...

„Vegan se musí neustále morálně obhajovat,” říká popularizátorka vědy a veganka Selinger

V České republice žije odhadem asi sto tisíc veganů. Co vlastně dnes veganství znamená? Eliška Selinger, popularizátorka vědy a veganka, tvrdí: „Je to snaha vyhnout se zneužívání zvířat, jak nejvíce je to možné.“ To zahrnuje především nekonzumaci živočišných produktů, nekupování oblečení ze zvířat a kosmetiky testované na nich. Eliška se jako veganka nejčastěji setkává s nepochopením právě svých etických principů. „Lidé to velmi často vidí jen jako zdravotní volbu, navíc samozřejmě špatnou (smích) a z toho podle mě pramení velká řada dalších nedorozumění,” přibližuje budoucí lékařka a výzkumnice. Podle Elišky se vegani necítí morálně nadřazení, ač je jim to často vyčítáno. „Pokud někdo dává najevo, že je nadčlověk, tak to není veganstvím nebo jakoukoliv jeho jinou etickou volbou, ale tím, že je to prostě blbec. A blbce bohužel najdeme v každé lidské skupině, tomu lze jen velmi ...

Rakovina kůže sužuje albíny v Ghaně. Čeští vědci našli řešení. Vyvinuli pro ně levný ochranný krém

Lidé s albinismem se v Africe potýkají s předsudky, diskriminací i násilím a také s řadou zdravotních problémů. Nejvíce je ohrožená jejich světlá kůže. „Kůži chybí melanin, a to je ochrana před UV zářením. Pokud melanin nemáš a vystavíš se sluníčku, budeš mít popáleniny. A ty mohou vést k rakovině kůže. Slunci se u nás ale vyhneš jen těžko,” vysvětluje albínský sociální pracovník Kwame Andrews Daklo. „Opalovací krémy se v Ghaně dají sehnat, ale pouze ve velmi drahých nákupních centrech v hlavním městě. Mnozí si je nemohou dovolit,” upřesňuje. Spousta lidí tak na rakovinu předčasně zemře. S možným řešením nyní přicházejí Češi pod vedením Lukáše Houdka z HateFree Culture, který se situaci albínů věnuje. Brněnský chemik Vojta Kundrát mu nabídl svou pomoc při hledání udržitelného řešení a s kolegy z FCH VUT - Ústavu chemie potravin a biotechnologie tak z lokál ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.