Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Neziskovky nejsou pašeráci ani vítači uprchlíků,” říká ředitelka Multikulturního centra

 

schreiberova big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

15
června
2018

Hoaxy se nevyhýbají ani neziskovým organizacím. Nedávno se například šířil řetězový e-mail s předmětem: „Okamura má pravdu. Rozesílejte! Dost lidí, hlavně v Praze, nemorálně PARAZITUJE s neziskovými organizacemi a má vystaráno.“ E-mail dorazil i na kontaktní adresu Multikulturního centra Praha. „Skvělé bylo, že pisatelka napsala, že dříve, než e-mail rozpošle, chtěla by si ověřit informace v něm uvedené,“ uvádí jeho ředitelka Zuzana Schreiberová, která se rozhodla na dezinformaci reagovat veřejně pomocí videa. „E-mail operoval s částkami přidělenými ze státního rozpočtu neziskovkám zabývajícím se migrační tématikou, ale vůbec neuváděl, zda je to za rok, nebo za delší období. Pokud bychom přistoupili na jejich hru a domnívali se, že se jedná o částku za rok, lišilo se v našem případě číslo o patnáct miliónů, a to nejenom ze státních dotací, ale z celého obratu naší organizace,“ vysvětluje Schreiberová. Jak přidělování dotací na činnost neziskových organizací nejčastěji probíhá a jak potom kontrola, zda byly využity správně?

Mohla byste vysvětlit, jak vypadá financování Multikulturního centra Praha z veřejných peněz?

Stát vystupuje jako zákazník a od nás si nakupuje služby, které potřebuje zajistit. Migrační neziskovky například pokrývají kurzy češtiny, jejich sociální pracovníci pomáhají s každodenními problémy jednotlivých rodin, pomáhají jim vysvětlit vše potřebné a orientovat se v českém prostředí. Státu nestačí jen nějaký příslib, že tyto služby zajistíme, ale v grantu musíme podrobně popsat, co a jakým způsobem pro stát zajistíme a vytvoříme. Předem existuje dohoda o konkrétních číslech – o počtu lidí, kteří budou projektem neziskové organizace podpořeni, kolik hodin jim věnujeme, jestli vznikne nějaká učebnice, publikace atd. A tím pádem existuje možnost kontroly a postihu, pokud organizace neplní to, na čem se se státem dohodla.

Jak ta kontrola probíhá?

V každém projektu, na který nezisková organizace dostane grant nebo dotaci od státu, je předem určeno, jaké úkoly mají být splněny nebo kolik osob má být podpořeno a sankce v případě nesplnění. Také existuje kontrola, zda se přidělené peníze použily pouze na to, na co měly. V případě takzvaného „porušení rozpočtové kázně“ může být část nebo dokonce celá dotace odebrána. Jsme také povinni zasílat zprávy o realizaci projektu. U některých projektů si stát přeje pouze závěrečnou zprávu, u jiných se v pravidelných intervalech zpracovávají monitorovací zprávy. Hlavně financování neziskových organizací není nic tajného – každá funkční neziskovka je povinna zveřejňovat finanční zprávu každý rok na státním serveru www.justice.cz. My například na našich webových stránkách vždy uvádíme, z jakých prostředků je projekt placený a kdo je dárce.

Jakou činnost konkrétně Multikulturní centrum Praha vykonává?

Já vždycky říkám, že si nejsem jistá, zda existuje nějaká „ideologie multikulturalismu“ a rozhodně nemáme za cíl ji šířit. Společnost, i ta česká, už ale dávno multikulturní je. Naším cílem je tedy zprostředkovat pochopení a porozumění mezi různými kulturami a vlastně tím předcházet konfliktům. Naším cílem je poskytovat kvalitní informace, které často pocházejí z našeho výzkumného oddělení. Organizujeme různé vzdělávací aktivity – od studentů po seniory, školíme zahraniční manažery přicházející do Česka pracovat, mistry nebo nadřízené, kteří se během své práce setkávají se zahraničními dělníky a také policisty nebo úředníky ze státní správy. Pořádáme i plno kulturních aktivit, například minifestival filmů o migraci Migfilm nebo projekt Praha sdílená a rozdělená, v rámci kterého se dělají procházky po různých historických zajímavostech.

schreiberova 1

Jeden z řetězových mailů o neziskových organizacích

Neziskové organizace jsou často cílem různých pomluv či hoaxů. Jaké jste zaznamenala?

Hoaxy o neziskových organizacích se podobají všem ostatním. Na začátku může být i reálná informace, která je ale na konci dezinterpretována k nepoznání. Například se šíří seznamy všech neziskovek, které se zabývají Romy nebo cizinci. Je jich hodně, ale když se člověk podívá blíže, zjistí, že většina z nich už je dávno neaktivních. Také se někdo podívá do výroční zprávy, vezme si celou položku „osobní náklady“, vydělí ji počtem zaměstnanců a dospěje ke skutečně pohádkovým platům zaměstnanců neziskovek. Jenže si neuvědomuje, že tahle částka zahrnuje i státní odvody, zdravotní a sociální pojištění a také například náklady na jednorázové dohody o provedení práce pro externí spolupracovníky. Ve skutečnosti se platy v neziskovkách pohybují na nižší hladině tabulkových platů.

Proč myslíte, že se takové mylné informace o neziskových organizacích objevují?

Vnímám tento negativní postoj k neziskovkám od doby dezinformační kampaně spojené s takzvanou migrační krizí. Ale nedokážu říct, kde se vzalo vnímání neziskovek jako „pašeráků“ nebo automatických „vítačů“ uprchlíků. Právě proto, že jsou zaměstnanci neziskovek zabývajících se migrací profesionálové, vědí, že je potřeba dodržovat zákony a už po dlouhá léta vyzkoušené principy integrace. Ale myslím, že migrační neziskovky posloužily jako takový zástupný důvod k útoku na neziskovky a občanskou společnost obecně. Silná občanská společnost je spolu s akademiky a nezávislými médii velmi důležitou pojistkou demokracie, a to bohužel v dnešní době opět začíná vadit.

V poslední době jste se zaměřili také na řetězové e-maily, které kolují po internetu. Jak jste se k nim dostali?

I když se v několika projektech zabýváme dezinformacemi, mediální gramotností a kritickým myšlením, je sběr řetězových e-mailů moje soukromá aktivita. Na jedné kulturní akci jsem se setkala s jedním starším pánem, dali jsme se do řeči a já jsem se dozvěděla, že mu tyto e-maily chodí a že jim věří. Když jsem o tom zveřejnila status na Facebooku, sdílelo jej více než 500 lidí a moji známí i cizí lidé mě začali e-maily zásobovat.

Co v e-mailech nacházíte a jak na ně reagujete?

Opravdu se naplnily moje nejčernější obavy. Světové spiknutí, zlá EU, strach z uprchlíků, hoaxy o islámu, podpora jistých českých politiků a očerňování těch ostatních. Čas od času se objeví i antisemitismus. Občas napíšu konkrétnímu člověku, kterého osobně znám, svůj názor, doložím, že jde o hoax a ukazuju mu, jak ověřovat informace. Ale nemám na to moc času, takže hlavně ty nejhorší posílám právě HateFree Culture, Manipulátoři.cz a dalším webům.

Plánujete do budoucna svoji činnost v tomto ohledu rozšířit?

Ano, mám jeden sen. Moc bych chtěla vytvořit stránku, kde by bylo možné všechny tyhle e-maily zveřejňovat v reálném čase, třeba s nějakým komentářem. Mám pocit, že nejhorší je, když o něčem nevíme a šíří se to takhle potají. Věřím, že už jen tohle „vynesení na světlo“ hodně pomůže.

Foto: Archiv Zuzany Schreiberové

Čtěte dále

„Češi se starají sami o sebe, zároveň nejsou ignoranti,” říká Ukrajinec žijící v Praze

Viktor Tverdochlibov pochází z Ukrajiny, v Česku žije pět let. Usadil se na pražském Žižkově. Patnáct let prožil na Slovensku, kde studoval žurnalistiku, dnes se věnuje hudbě. Na Ukrajinu, ze které odcházel, vzpomíná dramaticky. „Běžně se střílelo na ulicích. Problémy se totiž mnohdy řešily násilím. Policie v podstatě neexistovala, ona sama byla největší mafií,” říká. Dodává však, že mu při poslední návštěvě došlo, jak moc se změnila a že Charkov, ze kterého pochází, je moderní evropské město. A změnili se podle něj i lidé, zejména kvůli válce. Vnímá je jako semknutější. „Spojilo je to. Nyní jsou k sobě o dost tolerantnější - ať už z pohledu subkultur, tak různých sociálních prostředí. Všichni se snaží vycházet, snaží se být milí. Což byl pro mě nezvyk,” přiznává. Dnes za svůj domov považuje Prahu a zejména „špinavý Žižkov”, jak říká. „ Před pár měsíci jsem se v ...

Čelí výhrůžkám, byl pobodán nožem. Německý starosta nadále začleňuje uprchlíky. A má úspěchy

„Nemůžeme vyřešit všechny problémy milionů uprchlíků ve světě, ale můžeme udělat to nejlepší, co svedeme, pro to, aby se věci zlepšily. Myslím, že jsme to udělali a nesemlelo nás to,” říká Andreas Hollstein, 55letý starosta západoněmeckého městečka Altena, které je dáváno za příklad úspěšné integrace nově příchozích. Obec o 17 tisících obyvatelích totiž od roku 2013 dobrovolně přijala na 450 uprchlíků, které se snaží pomocí inovativních přístupů, a zejména respektu a principu aktivního sousedství, začlenit do společnosti. A má úspěch. Nyní se také obec spolu se starostou stali finalisty prestižní Nansenovy ceny, kterou každoročně uděluje UNHCR.


Lukáš Houdek 19. 9. 2018

„Dnes mi třískli hlavou o zeď.” Systém na odhalení šikany zachytil 2000 zpráv. Používá ho už 1000 škol

Přes dva tisíce nahlášení rizikového chování za poslední rok prošlo systémem Nenech to být. „Vím, že se chce zabít,” nebo „Mám o ni strach, hodně se pořezala,” jsou jen příklady ze stovek příběhů. Platforma vytvořená brněnskými teenagery funguje již na více než tisícovce škol po celé České republice. Ty se do ní mohou zdarma registrovat a aplikace jim pak pomáhá s odhalováním šikany či jejího rizika. Funguje jako online schránka důvěry na adrese www.nntb.cz. Nechává tak anonymně promluvit ohrožené děti, jejich spolužáky i rodiče. Po konci loňského školního roku se autoři platformy, která má záštitu MŠMT, rozhodli veškerá nahlášení analyzovat a ukázat, s jakými problémy se děti skrz službu Nenech to být svěřují.


HateFree Culture 18. 9. 2018

„Někteří násilí ze strachu z jinakosti ospravedlňují ochranou křesťanských hodnot. To si odporuje,” říká katolický kněz

Chebský farář Petr Hruška je spoluzakladatelem mobilního hospice, držitelem ocenění za péči o nemocné, běžcem, hráčem geocachingu a prototypem velmi otevřeného katolického kněze. Role církve v dnešní společnosti pro něj spočívá v předávání moudrosti, důrazu na pospolitost, nabízení možnosti někam patřit a ve službě chudým, trpícím a žijícím na okraji společnosti. Proč podle něj některá témata tak dramaticky rozdělují společnost, církve i samotné lidi v jedné církvi? „Jednou z hlubších příčin tohoto rozdělení je, dle mého, strach z jinakosti. Myslím, že tento strach často pramení z neznalosti vlastní identity či z nedostatečného zakořenění v ní,“ líčí farář Hruška. Podle něj je stálou výzvou náboženství vyrovnávat se s fundamentalismem a politickým zneužitím náboženských myšlenek.


Jiří Pasz 18. ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.