Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Neziskovky nejsou pašeráci ani vítači uprchlíků,” říká ředitelka Multikulturního centra

 

schreiberova big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

15
června
2018

Hoaxy se nevyhýbají ani neziskovým organizacím. Nedávno se například šířil řetězový e-mail s předmětem: „Okamura má pravdu. Rozesílejte! Dost lidí, hlavně v Praze, nemorálně PARAZITUJE s neziskovými organizacemi a má vystaráno.“ E-mail dorazil i na kontaktní adresu Multikulturního centra Praha. „Skvělé bylo, že pisatelka napsala, že dříve, než e-mail rozpošle, chtěla by si ověřit informace v něm uvedené,“ uvádí jeho ředitelka Zuzana Schreiberová, která se rozhodla na dezinformaci reagovat veřejně pomocí videa. „E-mail operoval s částkami přidělenými ze státního rozpočtu neziskovkám zabývajícím se migrační tématikou, ale vůbec neuváděl, zda je to za rok, nebo za delší období. Pokud bychom přistoupili na jejich hru a domnívali se, že se jedná o částku za rok, lišilo se v našem případě číslo o patnáct miliónů, a to nejenom ze státních dotací, ale z celého obratu naší organizace,“ vysvětluje Schreiberová. Jak přidělování dotací na činnost neziskových organizací nejčastěji probíhá a jak potom kontrola, zda byly využity správně?

Mohla byste vysvětlit, jak vypadá financování Multikulturního centra Praha z veřejných peněz?

Stát vystupuje jako zákazník a od nás si nakupuje služby, které potřebuje zajistit. Migrační neziskovky například pokrývají kurzy češtiny, jejich sociální pracovníci pomáhají s každodenními problémy jednotlivých rodin, pomáhají jim vysvětlit vše potřebné a orientovat se v českém prostředí. Státu nestačí jen nějaký příslib, že tyto služby zajistíme, ale v grantu musíme podrobně popsat, co a jakým způsobem pro stát zajistíme a vytvoříme. Předem existuje dohoda o konkrétních číslech – o počtu lidí, kteří budou projektem neziskové organizace podpořeni, kolik hodin jim věnujeme, jestli vznikne nějaká učebnice, publikace atd. A tím pádem existuje možnost kontroly a postihu, pokud organizace neplní to, na čem se se státem dohodla.

Jak ta kontrola probíhá?

V každém projektu, na který nezisková organizace dostane grant nebo dotaci od státu, je předem určeno, jaké úkoly mají být splněny nebo kolik osob má být podpořeno a sankce v případě nesplnění. Také existuje kontrola, zda se přidělené peníze použily pouze na to, na co měly. V případě takzvaného „porušení rozpočtové kázně“ může být část nebo dokonce celá dotace odebrána. Jsme také povinni zasílat zprávy o realizaci projektu. U některých projektů si stát přeje pouze závěrečnou zprávu, u jiných se v pravidelných intervalech zpracovávají monitorovací zprávy. Hlavně financování neziskových organizací není nic tajného – každá funkční neziskovka je povinna zveřejňovat finanční zprávu každý rok na státním serveru www.justice.cz. My například na našich webových stránkách vždy uvádíme, z jakých prostředků je projekt placený a kdo je dárce.

Jakou činnost konkrétně Multikulturní centrum Praha vykonává?

Já vždycky říkám, že si nejsem jistá, zda existuje nějaká „ideologie multikulturalismu“ a rozhodně nemáme za cíl ji šířit. Společnost, i ta česká, už ale dávno multikulturní je. Naším cílem je tedy zprostředkovat pochopení a porozumění mezi různými kulturami a vlastně tím předcházet konfliktům. Naším cílem je poskytovat kvalitní informace, které často pocházejí z našeho výzkumného oddělení. Organizujeme různé vzdělávací aktivity – od studentů po seniory, školíme zahraniční manažery přicházející do Česka pracovat, mistry nebo nadřízené, kteří se během své práce setkávají se zahraničními dělníky a také policisty nebo úředníky ze státní správy. Pořádáme i plno kulturních aktivit, například minifestival filmů o migraci Migfilm nebo projekt Praha sdílená a rozdělená, v rámci kterého se dělají procházky po různých historických zajímavostech.

schreiberova 1

Jeden z řetězových mailů o neziskových organizacích

Neziskové organizace jsou často cílem různých pomluv či hoaxů. Jaké jste zaznamenala?

Hoaxy o neziskových organizacích se podobají všem ostatním. Na začátku může být i reálná informace, která je ale na konci dezinterpretována k nepoznání. Například se šíří seznamy všech neziskovek, které se zabývají Romy nebo cizinci. Je jich hodně, ale když se člověk podívá blíže, zjistí, že většina z nich už je dávno neaktivních. Také se někdo podívá do výroční zprávy, vezme si celou položku „osobní náklady“, vydělí ji počtem zaměstnanců a dospěje ke skutečně pohádkovým platům zaměstnanců neziskovek. Jenže si neuvědomuje, že tahle částka zahrnuje i státní odvody, zdravotní a sociální pojištění a také například náklady na jednorázové dohody o provedení práce pro externí spolupracovníky. Ve skutečnosti se platy v neziskovkách pohybují na nižší hladině tabulkových platů.

Proč myslíte, že se takové mylné informace o neziskových organizacích objevují?

Vnímám tento negativní postoj k neziskovkám od doby dezinformační kampaně spojené s takzvanou migrační krizí. Ale nedokážu říct, kde se vzalo vnímání neziskovek jako „pašeráků“ nebo automatických „vítačů“ uprchlíků. Právě proto, že jsou zaměstnanci neziskovek zabývajících se migrací profesionálové, vědí, že je potřeba dodržovat zákony a už po dlouhá léta vyzkoušené principy integrace. Ale myslím, že migrační neziskovky posloužily jako takový zástupný důvod k útoku na neziskovky a občanskou společnost obecně. Silná občanská společnost je spolu s akademiky a nezávislými médii velmi důležitou pojistkou demokracie, a to bohužel v dnešní době opět začíná vadit.

V poslední době jste se zaměřili také na řetězové e-maily, které kolují po internetu. Jak jste se k nim dostali?

I když se v několika projektech zabýváme dezinformacemi, mediální gramotností a kritickým myšlením, je sběr řetězových e-mailů moje soukromá aktivita. Na jedné kulturní akci jsem se setkala s jedním starším pánem, dali jsme se do řeči a já jsem se dozvěděla, že mu tyto e-maily chodí a že jim věří. Když jsem o tom zveřejnila status na Facebooku, sdílelo jej více než 500 lidí a moji známí i cizí lidé mě začali e-maily zásobovat.

Co v e-mailech nacházíte a jak na ně reagujete?

Opravdu se naplnily moje nejčernější obavy. Světové spiknutí, zlá EU, strach z uprchlíků, hoaxy o islámu, podpora jistých českých politiků a očerňování těch ostatních. Čas od času se objeví i antisemitismus. Občas napíšu konkrétnímu člověku, kterého osobně znám, svůj názor, doložím, že jde o hoax a ukazuju mu, jak ověřovat informace. Ale nemám na to moc času, takže hlavně ty nejhorší posílám právě HateFree Culture, Manipulátoři.cz a dalším webům.

Plánujete do budoucna svoji činnost v tomto ohledu rozšířit?

Ano, mám jeden sen. Moc bych chtěla vytvořit stránku, kde by bylo možné všechny tyhle e-maily zveřejňovat v reálném čase, třeba s nějakým komentářem. Mám pocit, že nejhorší je, když o něčem nevíme a šíří se to takhle potají. Věřím, že už jen tohle „vynesení na světlo“ hodně pomůže.

Foto: Archiv Zuzany Schreiberové

Čtěte dále

„Když je někdo na vozíku, neznamená to, že své tělo nepoužívá,“ říká tanečnice

„Svá těla nepoužíváme jen tehdy, když jsme mrtví. Tělo dýchá, srdce rozlévá do organismu krev, která pulzuje celým člověkem,“ říká šéfka taneční skupiny pro lidi s hendikepem Proty Boty Kateřina Hanzlíková a dodává: „Když je někdo na vozíku, neznamená to, že své tělo nepoužívá. Používá ho stále, jen třeba trošku jinak než my chodící.“ Taneční skupina funguje už téměř dvacet let, střídají se v ní různí tanečníci i tanečnice a svá představení zaměřuje na témata, jako je třeba svoboda vs. hendikep. Kdo jsou a jaké mají příběhy? „Dáša byla ve skupině pět let, od narození má nemoc, kterou překládáme jako lámavost kostí,“ vypráví Kateřina.

Jiří Pasz 3. 6. 2020

„Neděláme to schválně," říká dívka žijící s hraniční poruchou osobnosti

První roky dětství strávila dvacetiletá Ari v kojeneckém ústavu. Poté potkala svoji pěstounku, u které až do dospělosti vyrůstala. Život bez rodiny v raném dětství v ní však zanechal pocity nejistoty a osamělosti, se kterými se potýká dodnes. „Je to vidět v přístupu k životu. Nikomu nevěřím a nedokážu si vytvořit pocit rodiny a bezpečí. Je to osamělý život a svět ti může víc ublížit, protože nemáš důvěru k ničemu,” popisuje Ari. V dospívání jí byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti, která dle jejích slov ovlivňuje celý život.

Marie Škardová 2. 6. 2020

Meda se narodila se vzácným syndromem. „Problém jsem měla já, ne ona. Je těžké si to přiznat,” říká její matka

Meda Slezáková se narodila se vzácným syndromem oculo dento digitální dysplázie (ODDD). „Podle statistiky postihuje jednoho člověka z deseti milionů a na světě je popsáno jen několik stovek případů. S naší diagnózou jsme si připadali ztracení. Většina lékařů ji také slyšela poprvé,“ říká maminka Medy Petra a dodává že mezi symptomy mohou patřit potíže se zrakem, srostlé prsty na rukou, zuby bez zubní skloviny a neurologické potíže. „Když jsem měla před sebou ten bezbranný flekatý uzlíček, bála jsem se, že se bude trápit. Na vzhled je pořád kladen velký důraz. Jenže je tu také osobnost a vím, že to říká každý rodič, ale Meda je prostě bourák, má charisma a veselou povahu,“ vypráví. Jak si Meda a její rodina vedou v jejích dvou a půl letech a po sedmi hospitalizacích? 

Jiří Pasz 28. 5. 2020

„U maturity jsem selhal. Se školou jsem chtěl skončit. Nakonec jsem našel motivaci,” říká romský stipendista

„Jednou se ve třídě někomu něco ztratilo, nevím už, jestli šlo o peněženku, telefon nebo o jinou cennost. Učitelka řekla, že se všem žákům prohledají tašky. Jedno z dětí ukázalo na mě: „To určitě ukradl ten cigán“. Otevřel jsem tašku – a peněženka tam byla! Někdo mi ji tam podstrčil. Byla to hrozná situace, jak tohle máte vysvětlit?“ vypráví dvacetiletý Michal Gábor, mladý romský student druhého ročníku Fyzické geografie a geoekologie na Ostravské univerzitě, s jakými překážkami se musel na počátku své cesty za vzděláním potýkat. Naštěstí jich nebylo mnoho. 

Adéla Gálová 27. 5. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.