Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Zamiloval jsem si české pivo, guláš i rohlíky,“ říká kurdský chirurg

 

ahmed chirurg big

paszJiří Pasz
Autor

Vystudoval Humanitární a sociální práci v Olomouci a Mezinárodní rozvojová studia v Utrechtu. Pracoval jako sociální pracovník či na destigmatizaci lidí s duševním onemocněním. Fotil pankáče v Barmě, psal o dětských vojácích v Ugandě a natočil dokument o prostitutkách v Nepálu.

9
května
2018

Třiatřicetiletý Kurd Ahmed Al-Hashemi je chirurgem v Azadi Teaching Hospital ve městě Duhok, jednom z největších v Iráckém Kurdistánu. V roce 2016 absolvoval výcvik v České republice v rámci programu MEDEVAC a mohl si vyzkoušet za pomoci českých lékařů nové chirurgické techniky. Netušil, jak mu může měsíční pobyt přijít vhod. Nedlouho po návratu byl jedním z lékařů pomáhajících na frontě i v zázemí operovat raněné během probíhající ofenzivy na Mosul. „Tím, že se osvobodil Mosul, se zničil mýtus neporazitelnosti Daeše,“ říká Ahmed. Jak prožil ony měsíce, kdy se bojovalo o hlavní město tzv. Islámského státu? Jak se situace vyvíjí dnes? A jaké má vzpomínky na Českou republiku.

ahmed chirurg 8

Proč sis vybral povolání lékaře?

Vždycky mě fascinovala biologie a její záhady. Moji rodiče jsou veterináři a doma máme velkou knihovnu, kde jsem trávil hodně času čtením knížek uchvácený světem zvířat. V sedmi letech jsme si hráli venku s kamarádem a on si zlomil nohu. Ostatní ze strachu utekli, ale já zůstal a pomohl mu. Pamatuju si, že večer jsem se ptal táty, jak se můžu stát doktorem a jeho odpověď byla hrozně stručná: „Prostě hodně studuj.“

ahmed chirurg 4

A proč ses pak stal chirurgem?

Všeobecná chirurgie byla na počátku všech ostatních disciplín. Já se rozhodl už na začátku medicíny. Bavila mě anatomie a fyziologie a podle našeho profesora anatomie jsem měl přirozené předpoklady, abych se stal chirurgem. Nakonec jsem skončil u traumatologie, akutní chirurgie a onkochirurgie.

ahmed chirurg 6

Jak vypadá zdravotnictví v Iráckém Kurdistánu?

Je to velký boj, někdy jsme blízko kolapsu. Po desítkách let útlaku Saddámova režimu a záměrného zanedbávání našeho zdravotnictví nás dorazilo 10 let sankcí OSN. Systém zdravotnické péče se tu pak začal pořádně budovat po roce 2005, kdy jsme dostali vlastní regionální vládu. Jenže do toho zasáhly vnitřní politické rozpory, pak globální ekonomická krize. A nakonec boj proti teroristům z Daeš (pozn. red. takzvaný Islámský stát), který vysál strašně moc ekonomických a lidských zdrojů.

ahmed chirurg 5

Jak jsou na tom sami lékaři?

Lékaři jsou tu teď strašně přepracovaní, není nás dost a máme malé platy. Proto hodně lékařů opustilo zemi – což dál zvyšuje tlak na nás, co jsme zůstali. Všechny nemocnice, zdravotnická střediska i doktoři jedou nad svou kapacitu. Nemáme dostatečné vybavení a je tu nedostatek léků. Taky chybí specialisté. Proto hodně Kurdů hledá lékařskou pomoc mimo naši zemi anebo prostě musí čelit osudu bez lékařské pomoci.

ahmed chirurg 7

Strávil jsi měsíc v České republice, co si myslíš o téhle zemi, kultuře a lidech?

Měl jsem to štěstí, že jsem byl součástí skupiny lékařů, kteří přijeli v rámci programu MEDEVAC a studovali měsíc na Karlově univerzitě traumatologické operace s Dr. Filipem Burgetem. Lidé v Česku byli úžasně pohostinní a milí, kdekoliv jsem se octnul. A jsem hrdý na to, že jsem si v Česku našel přátele. Máte bohatou historii. Fascinovaly mě nádherné památky. A taky různé památníky, které dokumentují český boj za svobodu, lidská práva a demokratickou společnost. Dozvěděl jsem se o Václavu Havlovi, českém studentském hnutí STUHA a Sametové revoluci. Myslím si, že Iráčané a speciálně Kurdové se můžou hodně učit z toho, jak jste mírumilovní. No a taky jsem si zamiloval české pivo, slivovici, rohlíky, guláš a tatarák.

ahmed chirurg 9

Co čeština?

Protože pocházím z vícejazyčného prostředí, zajímala mě i čeština. Je to krásná řeč a učit se základy byla sranda, zvlášť některá slova a jejich výslovnost. Naučil jsem se u vás přísloví „kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem.“

Co se teď děje v tvojí zemi poté, co skončila ofenzíva na Mosul?

Doufám, že je to pro nás nová éra, která začne parlamentními volbami v květnu 2018. Snad přijde změna, kterou chce každý Iráčan, i když výzvy, kterým čelíme, jsou obrovské. Největší prioritou je oprava měst zničených při vojenských operacích, návrat vysídlených lidí domů a musíme taky pracovat na minimalizaci korupce, na vládních reformách. Taky investovat hodně do zdravotnictví, vzdělání a do bezpečnosti. Ekonomická krize v naší zemi tvrdě dopadla na obyčejné lidi a státní správu. Irák taky prožívá krizi federace. V referendu o nezávislosti Kurdistánu se vyjádřilo 92,7 % lidí pro. I když ale čelíme těmhle věcem, myslím, že Kurdové jsou teď ohledně budoucnosti země optimističtí.

ahmed chirurg 1

Jak je to u vás s uprchlíky a vysídlenými lidmi?

Máme tu okolo milionu vysídlených místních a uprchlíků ze Sýrie. Kurdové je díky své povaze přijali pohostinně, taky proto, že si sami prožili mnoho strastí, zvlášť během operace Anfal na konci 80. let. V té době Saddámův režim útočil na Kurdy.

Co se dělo během ofenzívy?

Tím, že se osvobodil Mosul, se zničil mýtus neporazitelnosti Daeše. Na to čekal celý národ. Že se všichni spojíme, poprvé po letech politické krize, abychom dosáhli společného cíle. Iráčani bojovali bok po boku s kurdskými pešmergy. My měli v nemocnicích během ofenzívy zraněné civilisty i vojáky. Já jsem dělal dobrovolníka pro Lékaře bez hranic v polní nemocnici blízko Mosulu. Nikdy na to nezapomenu – krev, pot a slzy. Mosul je třetí největší město Iráku s populací okolo 1,8 milionu. Jeho historie sahá až do 2500 před naším letopočtem. Když v květnu 2014 padl do rukou Daeš, Irák tím přišel o třetinu území. Než začala ofenzíva, odhadem asi milion lidí zůstalo ve městě v pasti pod nadvládou teroristů. Ofenzíva za osvobození pak trvala 8 měsíců.

ahmed chirurg 3

Co jsi během ofenzívy dělal ty?

Dobrovolníka pro švýcarské Lékaře bez hranic v Khataře, pár kilometrů od fronty. Našim hlavním úkolem bylo zachránit ty, kteří potřebovali urgentní operaci, kvůli zraněním. O Lékařích bez hranic jsem se poprvé dozvěděl právě během pobytu v Česku od doktora Burgeta.

Jak bys popsal kurdskou kulturu?

Irák má sedm tisíc let historie. Proto je tu teď mnoho etnik, mnoho náboženských skupin, mnoho jazyků a velmi rozmanitá společnost. Některé tradice a zvyky a slova jdou zpět až k Sumeřanům, Babyloňanům nebo Asyřanům. Myslím, že Kurdové jsou mimořádně vstřícní a pohostinní.

ahmed chirurg 2

Jak bys popsal vaše náboženství?

Myslím, že náboženství je o hledání osobní spokojenosti. Lidé se snaží odpovědět na záhadnost našeho vesmíru a vnést mu trochu pochopení. V Iráku je majoritní islám, ale je tu hodně škol a výkladů. Jsou tu taky křesťané, židé, jezídi, zaoroastrijci, na vzestupu je agnosticismus a ateismus. V minulosti tu často lidi s různým náboženstvím dokázali koexistovat v míru. Po americké invazi v roce 2003 se objevila nová vlna politizovaného islámu. Různé náboženské a etnické hnutí využily tohohle chaotického prostředí na podporu svých radikálních, netolerantních ideologií k vytváření politického zmatku mezi Iráčany, svoji roli sehrály i vnější politické zásahy. Nakonec to vedlo k vzedmutí vlny terorismu, sektářskému násilí a stálo to život velké množství lidí.

Foto: MV ČR, Jiří Pasz

Čtěte dále

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


...

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vy ...

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí d ...

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.