Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Registrované partnerství a manželství se liší ve 105 paragrafech. Buďme fér,“ říká Walek

 

walek big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

13

března
2018

Czeslaw Walek je předsedou spolku Prague Pride, který mimo jiné pořádá v českém hlavním městě duhový festival. Toho se každoročně účastní desítky tisíc lidí. Je také šéfem kampaně Jsme fér, jejímž cílem je vyvolat celospolečenskou diskusi na téma otevření možnosti manželství také pro stejnopohlavní páry. Jaké jsou mezi uzákoněným registrovaným partnerstvím a manželstvím rozdíly? Podporují Češi takovou změnu? Škodí festivaly jako Prague Pride LGBT komunitě? A jak se české úřady vypořádaly s Walkovým sňatkem uzavřeným v Holandsku?

Proč manželství pro všechny?

My jsme v Prague Pride několik let sledovali, jak stále k projednávání změny zákona o registrovaném partnerství nedochází kvůli chování politiků a rostla v nás frustrace. V jednu chvíli jsem nabyl přesvědčení, že pokud by se to mělo změnit, musíme do toho investovat daleko více síly, energie a peněz a zapojit do toho i společnost, ne jen lobbovat v parlamentu. Pak jsme přemýšleli o tom, že pokud do toho takto půjdeme, nemá smysl usilovat jen o dílčí změnu. Člověk totiž stejně skončí s jednou dílčí změnou a začne hned se snahou o další. A že když do toho půjdeme naplno, má smysl otevřeně říci, co opravdu chceme. Že by tu měla být rovnoprávnost, stejné podmínky pro všechny. Myslím, že je přirozené, že se o manželství snažíme. Jednak to jsou vlivy zvenčí, kdy vidíme, že se to daří v okolních zemích nebo ve světě. Jednak si to LGBT lidé přejí. Chtějí mít stejné podmínky jako ostatní. Je to logické vyústění. Dělali jsme si výzkumy, zda o to vůbec gayové a lesby stojí a 86 % dotázaných odpovědělo, že tu možnost mít chtějí.

Proč je možnost manželství tak důležitá? Nestačí registrované partnerství?

Za mě osobně tě registrované partnerství posouvá do nějaké ohrádky, která je jen pro homosexuály. A tím tě odlišuje jen na základě sexuální orientace. Já vlastně nevidím důvod, proč bychom to manželství neměli mít možnost uzavírat.

Je nějaký rozdíl mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím v právní rovině?

Jsou tam velké rozdíly. Náš právník Petr Kalla dělal jejich analýzu a našel rozdíly ve 105 paragrafech nebo předpisech. Ty nejzákladnější se například týkají adopcí, společného jmění. Registrovaní partneři nemají právo na vdovský nebo vdovecký důchod. Dotýká se to ale také bydlení. Když si s partnerem koupíš družstevní byt, může být členem družstva jen jeden z vás. V případě manželů mohou být oba. Takže si pak musíte mezi sebou složitě řešit nějaké smlouvy a majetkoprávní vztahy pro případ rozchodu nebo úmrtí jednoho z partnerů. Jsou tam ale také detailnější rozdíly. Když jsi například členem bezpečnostních zdrojů – ať už voják, nebo policista – jsou ty rozdíly ještě větší. Jejich manželé a manželky totiž dostávají výsluhy a u registrovaných partnerů to nefunguje. A já se ptám proč? Ti lidé riskují svůj život stejně. Ten stát je ale stejně nebere.

walek 2

V diskusích často zaznívá argument, že když vcházel v platnost zákon o registrovaném partnerství, slíbili tehdejší aktivisté, že nikdy LGBT komunita nebude chtít víc. Je tedy vaše nynější snažení podraz na veřejnost?

Já jsem nic před těmi jedenácti lety nesliboval. Je zajímavé, že nás někteří lidé vnímají jako nějakou politickou stranu nebo unifikovaný spolek, který se usnese, že se něco bude dít a všichni se toho budou držet. Gayové a lesby ale žádným spolkem, který si před jedenácti lety odhlasovat, že chce registrované partnerství a nikdy nic více, nejsou. Navíc společnost a život v ní se vyvíjí. Já jsem byl před jedenácti lety úplně někde jinde. Dnes věřím tomu, že manželství je něco, co gayům a lesbám v Česku může pomoct. A nejen kvůli tomu svazku, ale i kvůli pozici gayů a leseb ve společnosti. Jak je společnost bude vnímat. A třeba tady pak zase za dvacet let bude nějaký Honza, kterému je dnes deset, a vůbec ho teď aktivismus nezajímá. A za dvacet let bude on, a lidé kolem něj, chtít něco jiného. To, co před jedenácti lety byla realita, ve které naši rodiče a prarodiče žili, je dneska dávno přežité. Podle mě tomu ti lidé rozumí. Ale myslím, že v tomto konkrétním případě to prostě někteří nechtějí pochopit, protože to manželství gayům a lesbám bytostně umožnit nechtějí a používají tenhle argument jako určitou zástěrku.

Proč myslíš, že ta představa některým lidem tolik vadí?

Protože celý život žijí v představě i realitě toho, jak manželství vypadá. A my to teď chceme změnit. Nežili jsme například ve společnosti, ve které se vstupovalo do manželství na základě domluvy rodičů. Takže jsme nezažili to, jak se ten institut měnil. Model, který my známe, je prostě nějaký svazek, do kterého lidé – muž a žena - vstupují z lásky. A najednou tu jsme my a říkáme, že manželství může být otevřené všem. Takže lidem trochu měníme myšlení a není to pro ně vůbec jednoduché. Nabouráváme zažitou představu manželství jako vztahu mezi mužem a ženou. A proto taky děláme kampaň Jsme fér. Musíme o tom s tou společností diskutovat, otevřít mysl lidí a vedle toho jít cestou změny zákona. Dokud ale ve společnosti tu myšlenku neotevřeme, tak tu změnu lidé nepřijmou.

walek 1

Jak se k manželství staví veřejnost? Jsou známá nějaká čísla?

Průzkumy jsou vlastně dobré. My teď máme aktuální data od Medianu. Podle něj je 65 % lidí pro možnost manželství také pro gaye a lesby. A je to už tuším pátý výzkum v řadě, který ukazuje nadpoloviční podporu veřejnosti. Ten pozitivní trend ukazují i pravidelné výzkumy CVVM. Čechům tedy, podle mě, to, že se u nás budou moct gayové a lesby brát, vadit nebude. Jim bude vadit, když se budeš líbat na ulici. To ten průzkum také ukázal. Možnost umožnění svateb ale překousnou bez větších problémů.

Čím to je, že se ten postoj veřejnosti stále lepší?

Jsem přesvědčen, že je to tím, že o tom mluvíme, ta témata se objevují v médiích a společnost se také samozřejmě mění pod vlivem ostatních států. Na dalších zemích vidíme, že i když se stejnopohlavním párům umožní manželství nebo adopce dětí, společnost existuje i nadále. Je to ale i tím, že u nás máme už jedenáct let registrované partnerství a lidé vidí, že to nic s tou společností špatného neudělalo. I Pride, který mnoha lidem leží v žaludku, minimálně jednou ročně v létě tu tematiku vnese do společnosti. Média píší o festivalu, o gayích a lesbách a o tom, jak se jim žije. Další věcí je nastupující mladá generace, která se na to dívá úplně jinak.

Občas zaznívají na adresu Prague Pride argumenty, že ten festival LGBT komunitě spíše škodí, než pomáhá. A jsou občas slyšet i ze samotné komunity. Jak se na takovou kritiku díváš?

Takové hlasy budou zaznívat vždy. Pamatuju si, že když jsme dělali první ročník, měli jsme poměrně velkou vlnu negativních reakcí z komunity. Tehdy se bála, že tím zvedneme větší odpor u většinové společnosti proti nám. Já vlastně ani neočekávám, že festival bude mít nějakou stoprocentní podporu od LGBT komunity. Nejsme žádné hnutí mluvící jedním hlasem. Jsme naopak strašně různorodí. Jsem ale přesvědčen o tom, že ten Pride, jak jsem už řekl, otevírá myšlení lidí. Ano, každý rok se také píše o holých zadcích a je to asi to, co proti nám ti odpůrci vždy vytáhnou, ale je to postavené na vodě. Ti odpůrci tam nikdy nebyli. Když se podíváme na každé druhé shromáždění, vždy se tam nějaký exces objeví a nikdo o tom nepíše. Musí se to očekávat. U nás je to holt jednou za čas nějaký kožeňák nebo někdo, kdo je oblečený jako pes, ale i takoví lidé existují. Pokud někoho neohrožují na životě nebo na zdraví, tak prostě jsou mezi námi. A proč by nebyli? I mně samotnému to zpočátku vadilo. Měl jsem sám pocit, že nám to takoví lidé kazí. Že by na Pride chodit nemuseli. Po těch letech si ale říkám, že je nás tam 40 tisíc, každý jsme nějaký, každý máme rád nějakou barvu nebo materiál a společně se projdeme městem a nikomu neubližujeme.

walek 3

Ty sám máš manžela. Vzali jste se v zahraničí, v jeho vlasti. Uznaly vám manželství i naše úřady?

My jsme se vzali v Holandsku a pro nás to nebylo těžké rozhodnutí. Když jsme zjistili, že tady se můžeme jen registrovat, vzali jsme se tam, kde nám stát dává stejné podmínky jako ostatním. Tady nám ale manželství neuznali, a proto se soudíme. Chtějí nám to uznat jako registrované partnerství, na to ale nechceme přistoupit. Nevím, jak to dopadne. Vzali jsme se v Holandsku, jiné členské zemi EU na základě holandského práva, a Česká republika to neuzná. Přijde mi to směšné.

Foto: Lukáš Houdek

Čtěte dále

Sní o novém životě, v táboře je drží nad vodou sport a aktivity. Pomáhají i Češi

Shan pochází z Kábulu. Hlavní město Afghánistánu je bombardováno, dochází zde k vraždám, únosům a dalším násilnostem. Shanova rodina proto na takovém místě již nevidí svoji budoucnost. Nejprve odešel starší bratr a později i Shan začal hledat své místo ve světě. Nyní žije v uzavřených prostorách rozlehlého utečeneckého tábora v Srbsku. Mluví plynně anglicky a učí se srbsky. Jeho snem je vystudovat ekonomii, v Afghánistánu však školy bombardovali a studenty unášeli z přednášek. Poté by si chtěl otevřít kancelář a pomáhat mladým migrantům, jako je on. O svých snech mluví s úsměvem a věří, že se mu splní.


Marie Škardová 22. 6. 2018

HFFest: Family Fest v Malých Karpatech na Slovensku. Nocování v chatkách i kvalitní hudba

Family fest je eko-geek open air festival při Smolencích v lesním prostředí Malých Karpat v rekreačním středisku Záruby – Jahodník. 22. a 23. června se uskuteční už čtvrtý ročník a očekává účast 500-600 lidí. Rodinná atmosféra, kvalitní domácí i zahraniční hudba, přednášky a množství doprovodného programu - to vše k němu už neodmyslitelně patří. Letos se festival hlásí k označení HateFree Fest. 


HateFree Culture 20. 6. 2018

Mučení a tresty smrti. Aktivita tisíců lidí ročně osvobodí stovky nespravedlivě vězněných

Egyptský student Mahmoud Hussein byl v roce 2014 uvězněný za nošení trička s nápisem „Nation Without Torture" (Národ bez mučení). Bez soudu nakonec strávil za mřížemi více než dva roky. Byl propuštěn díky intervenci organizace Amnesty International, která se celosvětově staví za práva nespravedlivě odsouzených a mučených osob a utlačovaných skupin. V roce 2016 se organizaci za pomoci lidí z celého světa povedlo osvobodit více než 650 nespravedlivě a často i násilně vězněných lidí. „Zlepšit jejich situaci nebo dosáhnout úplného osvobození se nám dlouhodobě daří ve 30-40 % případů!” uvádějí na svých stránkách. „Jsem tak vděčný vám, příznivcům Amnesty, kteří jste zahájili kampaň na mou podporu. Naplnilo mě to velkou nadějí a cítil jsem skutečnou podporu, protože i když jsem byl zavřen bez jakéhokoli kontaktu, na hřbitově života, byl jsem stále živý v myšlenkách j ...

„Cítil jsem jen prázdnotu, která bolela,“ říká filmař Janíček

Jeroným Janíček bojuje s úzkostmi. První úzkost v osmnácti letech pro něj byla nečekaným zážitkem. „Myslím, že jsem seděl večer doma v obýváku a povídal si s mámou. Žádné velké emoce v tom nebyly. Najednou jsem ucítil chlad v nohách a rukách, rozbušilo se mi srdce, přidal se tlak na hrudi, motání hlavy a pocení, máma tehdy zavolala záchranku,“ líčí první manifestaci svých obtíží. Než mu ale byla diagnostikována panická porucha, trvalo to ještě řadu let. Dnes umí s nemocí lépe pracovat. „Už se nebojím, že zešílím, nesnažím se nikam utéct, protože není kam, a když přijde strach ze smrti, vím, že je iracionální. Ale hrůza a nepopsatelný děs z udušení, ztráty vědomí a smrti zůstaly.“ Jeroným Janíček si během léčby své nemoci zažil od lékařů trpělivost, profesionalitu, rovný přístup a lidskost, ale výjimečně i antipatie.


Jiří Pa ...