Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Nenávist k Romům opět sílí. Vyhrožují i mé rodině, říká šéf Romey

 

rysavy big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

29
září
2017

Podle Zdeňka Ryšavého, ředitele romské mediální agentury ROMEA, se nenávistné projevy vůči Romům po krátké odmlce vracejí a jsou o to intenzivnější. Současně se podle něj posouvá laťka takových projevů i jejich tolerance. „Když si vzpomeneme, tak v roce 2010 byli Tomáš Vandas a jeho spolustraníci odsouzeni za výrok, že nás čeká ‚ničivá imigrantská vlna tsunami‘. A obdobné výroky v roce 2015 říkal Miloš Zeman,“ uvádí v rozhovoru. „Je tedy otázkou, zda ta rezignace na trestání šíření verbální nenávisti zapříčinila to, že dnes jsou takové útoky mnohem horší – jak proti uprchlíkům, tak proti Romům. Protože zákony se nezměnily,“ dodává. Měla by se podle něj hate speech trestat? Existuje rasismus ze strany Romů? Jsou stipendia pro romské studenty diskriminační? A proč je potřeba mít romská periodika?

Občas se říká, že se v souvislosti s uprchlickou krizí nenávist vůči Romům snižuje, protože lidi více pálí uprchlíci nebo muslimové. Máš i ty ten pocit?

Tohle platilo, když probíhala takzvaná uprchlická krize. Je fakt, že rok 2015 byl tím, kdy Romové z médií v podstatě zmizeli. Nahradili je uprchlíci a řešila se v podstatě každá hloupost s nimi spojená. V druhé polovině roku 2016 se začala média opět vracet, nejčastěji skrz politiky, k Romům. Je to vidět na webech, které zveřejňovaly nenávistné články proti uprchlíkům. Ty teď řeší zase Romy. Například na Parlamentních Listech se objevuje spousta protiromských článků skrze výroky některých politiků. A někteří politici to téma živí, protože uprchlíci tu žádní nejsou. Podle mě se to vrací, a to s dvojnásobnou intenzitou. Respektive ty výroky jsou mnohem horší, než před těmi dvěma nebo třemi lety.

Čím si to vysvětluješ?

Ty protiuprchlické výroky postupně sílily. A začali je říkat nejen ti politici a ta média, od kterých jsme na to byli zvyklí, ale i další, od kterých nic takového dříve nezaznívalo. A k tomu všemu stál prezident na jednom pódiu s Martinem Konvičkou. Myslím, že někteří lidé získali pocit, že říkat takové věci je normální a plynule v tomto trendu přešli na Romy. Když si vzpomeneme, tak v roce 2010 byli Tomáš Vandas a jeho spolustraníci z Dělnické strany odsouzeni za výrok, že nás čeká „ničivá imigrantská vlna tsunami“. A obdobné výroky v roce 2015 říkal Miloš Zeman. Je tedy otázkou, zda ta rezignace na trestání šíření verbální nenávisti zapříčinila to, že dnes jsou takové útoky mnohem horší – jak proti uprchlíkům, tak proti Romům. Protože zákony se nezměnily. A pokud v roce 2010 byl někdo odsouzený za takovýto výrok, zatímco dneska procházejí o hodně horší prohlášení, bylo buď něco špatně před tím, nebo teď.

A má se podle tebe takzvaná hate speech, neboli verbální nenávistné projevy, trestat? A co si obecně myslíš o mazání takových komentářů?

To je přesně ta otázka. Bylo to dobře tehdy, nebo je to dobře teď? Každý výrok se musí samozřejmě posuzovat individuálně. Podle mě například Vandas za tento konkrétní výrok být odsouzený neměl. Pokud už ale někdo konkrétně vyhrožuje – například tím, že nám vypálí kancelář – je to přeci něco úplně jiného. My jsme podávali například 11 trestních oznámení na ty komentáře, kde skutečně někdo někomu vyhrožoval buď zabitím, nebo jiným útokem. A nic. Podle státního zastupitelství nešlo ani o trestné činy, ani o přestupky. U některých mediálně více viditelných případů je to jiné, například posprejování míst zapojených do sítě HateFree Zone. V mnoha dalších případech je to ale shazované ze stolu. Otázkou samozřejmě pak je, jak to případně trestat. Myslím, že u některých výroků úplně stačí, když je začne policie vyšetřovat a pisatelé zjistí, že ani na internetu nelze překračovat určitá pravidla. I to má podle mě na ty lidi výchovným efekt.

rysavy 1

Není to cenzura?

Platí nějaké zákony. Ty, když přijdeš do hospody a začneš vykřikovat: Já vás tady všechny pozabíjím; tak na tebe asi někdo zavolá policii a nějak se to řeší. A nikoho nenapadne debatovat o tom, zda jde o svobodu projevu. Na Facebooku je to podobné. Tím, že někomu vyhrožuješ, omezuješ jeho svobodu. Ten člověk se může bát o svůj život, může to mít pro něj psychické následky. Bude se třeba bát chodit po ulici, bude se bát o svou rodinu.

V diskusích na naší facebookové stránce často zaznívají názory některých diskutérů, že se na Facebooku Romey objevují rasistické komentáře ze strany Romů vůči majoritě, které se ale na rozdíl od těch opačných neřeší. Je to tak?

Můžu říct, že se s tím samozřejmě setkáváme. Je normální, že v každé komunitě je určité procento rasistů, kteří v tomto případě třeba nemají rádi Čechy. A můžeme se bavit o těch důvodech, proč k tomu dochází. Může to být například tím, že jde o obranný mechanismus, protože tady v Česku podle průzkumů až 80 % lidí nemá Romy rádo a dává jim to najevo. Je také zajímavé sledovat, jak takové komentáře vznikají. Velmi často jde o reakce na nějaké negativní chování vůči Romům – když třeba máme článek, že někdo někoho například někam nepustil, nebo napadl, případně jim z důvodu původu nepronajal byt. Pak se tam takové komentáře objevují. Mnohdy jde také o vyhrocené reakce na nějaké jiné rasistické komentáře vůči Romům od ostatních diskutérů. A pak po internetu kolují screeny těchto rasistických komentářů od Romů, aniž by ale zahrnovaly to, na co reagují.

Co s takovými komentáři děláte?

My jsme proti rasismu jakémukoliv. Je nám proto jedno, jestli takový komentář napíše Rom, nebo Nerom. My se to snažíme všechno mazat. Je otázkou, jak se nám to daří. Pod některými posty, jako byl například přímý přenos z demonstrace v Žatci, se objeví tisíce komentářů. My prostě nejsme schopni to projít, každý komentář přečíst a ten rasistický smazat. I proto, že Facebook nemá pro tyto případy administrativně příjemné prostředí, aby to člověk mohl systematicky procházet. Na druhou stranu primární odpovědnost toho, co se objevuje na Facebooku, nese tato sociální síť. My jsme zodpovědní za to, co se objeví na zpravodajském serveru Romea.cz a tam jsme schopni diskuzi uhlídat.

rysavy 3

Zmiňoval jsi, že může jít o reakci na určité příkoří a rasismus. Nedá se tedy na ten rasismus ze strany většiny vůči Romům nahlížet stejně? Jako na reakci na určité chování některých Romů?

Chtěl bych jen zdůraznit, že tím ten rasismu rozhodně neomlouvám. Rasismus ze strany majority k Romům může určitě být reakcí na nějakou osobní zkušenost. Na druhou stranu velkou roli hrají média, kdy mnoho lidí žádnou zkušenost s Romy nemá a přebírá své názory z médií. Když se podíváš na vývoj grafu, jak Češi vnímají soužití s Romy, je v nich přesně vidět, že tu je určitá skupiny lidí, kteří se rozhodují podle toho, jak se o Romech píše. Když se o Romech v době takzvané uprchlické krize přestalo psát, tak „oblíbenost“ Romů u veřejnosti stoupala, protože klesal počet lidí, kteří vnímali soužití s Romy jako negativní. I z těch průzkumů CVVM vlastně vyplývá, že lépe hodnotí soužití s Romy ti, kteří s nimi mají nějakou zkušenost. Takže ten rasismus může mít celou řadu důvodů – od osobních zkušeností, přes historky kamarádů po to, co se píše v novinách.

Jak na to reagujete?

Snažíme se podporovat mladé Romy a Romky ve vzdělání. Máme stipendijní program, který je zaměřený přímo na Romy s tím, že tady nějaká diskriminace Romů ve vzdělávání objektivně existuje. Stejně jako existuje například diskriminace svobodných matek s dětmi na trhu práce. Pak nastupuje někdo, kdo tyto skupiny obyvatel podporuje. A matky samoživitelky takovou podporovanou skupinou jsou. My zase speciálně podporujeme mladé Romy, aby studovali. Protože podle nás je jednou z těch cest právě vzdělání. Pokud budou Romové vzdělaní, povedou i další generaci ke vzdělání. To není o tom, že někomu dáváme něco navíc. Vyrovnáváme jen jejich startovní pozici.

Podle tebe tedy o diskriminaci majority nejde? Řada lidí to tak může cítit.

Kdyby mělo jít o diskriminaci většiny, tak bychom museli někomu činit nějaké příkoří. Ano, někdo to může označit jako pozitivní diskriminaci, ale my tady někomu dáváme šanci, aby se jeho podmínky při studiu vyrovnaly ostatním. Nikomu v ničem nebráníme, naopak. Snažíme se, aby se tato skupina lidí dostala na stejnou pozici jako děti z většinové společnosti. A nejde jen o stipendia. Našim studentům nabízíme také doučování, které jim mnohdy nemůžou rodiče poskytnout. Jsou to totiž většinou lidé se základním vzděláním. Studenti, které podporujeme, jsou nezřídka prvními v rodině, kdo studují. A těžko jim v tom pomůže rodič, který má základní vzdělání, protože ty znalosti prostě nemá a nemá ani finance na zaplacení doučování. Je přeci jedině dobře, když tady vyroste nová generace, pro které bude vzdělání normální a své děti bude ke vzdělávání vychovávat. Kam jinam už by ta podpora měla jít?

A co kdyby to bylo naopak? Kdyby byla stipendia jen pro neromské studenty? Nazíral bys na to jako diskriminaci?

Existují tu třeba stipendia pro sociálně slabé. Je to opět nějaká skupina, která potřebuje vyrovnat šance oproti těm, kteří mají to štěstí, že se narodili do rodiny, kde mají dobré zázemí. Nebo jiný příklad. Nevidomí mají také nárok na speciální podporu a nejde přeci o diskriminaci těch, co mají zrak v pořádku.

Spíš může být pro některé sporný ten etnický přístup. Člověk dostane peníze proto, že patří k určitému etniku. Když patří k jinému, nedostane nic.

Bavíme se tu o Romech kvůli tomu, že tam objektivně k diskriminaci dochází. Nejen v přístupu ke vzdělání, ale například i k bydlení nebo zaměstnání. My máme mnoho případů studentů, kteří chtěli jít na brigádu do světově známých značek rychlého občerstvení, aby si ke studiu přivydělali, a nebyli přijatí. Protože si údajně zákazníci nepřejí, aby je obsluhoval Rom. A tohle se tomu studentovi, který je bílý, nestane. Nemusí obejít deset nebo patnáct podnájmů, jako ten romský, a nemusí pak třeba platit o hodně větší nájem. My tu opravdu mluvíme o specifické skupině, která má specifický problém s diskriminací, který ti ostatní sociálně slabí nemají. A proto podporujeme konkrétní romské studenty. A zahrnujeme tam právě i to kritérium, že většinou pochází ze sociálně slabých rodin.

rysavy 2

Je potřeba, aby takový server jako Romea.cz, tedy založen na etnické bázi, existoval?

Média vytvářejí o romské menšině nějaký obraz. Podle nás je velmi pokřivený. O Romech se píše v momentě, kdy s nimi má většina problém. Média samozřejmě informují o problémech a konfliktech, je to logické. My se však snažíme přinášet i ten druhý pohled. Píšeme o Romech, kteří něco dokázali. Přinášíme názory samotných Romů na různé věci. Média totiž často v případě konfliktů píší jako o konfliktech „Romové versus Češi“. Vidí to strašně černobíle. Když si jako příklad vzpomeneme Duchcov, měla mnohá média jasno. Romové napadli neromský pár. Hotovo, vyřízeno. Už mezi těmi Romy málokdo rozlišoval. Ve skutečnosti došlo k napadení českého páru čtyřmi Romy. Nebylo to ale tak, že tam bylo deset romských agresorů, ale vedle čtyř útočníků bylo ve skutečnosti dalších několik Romů, kteří se tomu snažili zabránit. A to ta média už nezachytí, přestože jde o podstatnou informaci. Proto se v takových konfliktních situacích snažíme přinést i pohled Romů, aby oni sami řekli, jak to vnímají. Protože se jich málokdo zeptá, přestože se jich to týká. Romů se mnohdy nikdo neptá ani na další věci, jako je například zvýšení nebo snížení daní. I oni takové věci ale řeší.

Jak se to dá změnit?

Snažíme se dávat prostor Romům – jak na straně autorů, tak respondentů. Snažíme se také skrz naše mediální kurzy pro mladé Romy a Romky vychovávat generace Romů, kteří budou pracovat v médiích. Richard Samko je v České televizi řadu let a dneska už nedělá pouze romská témata, ale funguje jako „normální“ novinář. To stejné Tomáš Bystrý na Radiožurnálu. Ono totiž někdy, když přijde Rom do nějaké redakce, mají nadřízení tendenci mu dávat převážně romská témata. Ten člověk přitom může být odborník na něco jiného.

Daří se podle tebe pohled společnosti na Romy těmito příklady úspěšných Romů posouvat?

Občas dochází k paradoxu, že když je nějaký Rom, který neodpovídá obecné představě – tedy nežije ve vybydleném domě, není špinavý a na sociálních dávkách, tak ho ta společnost jako Roma neidentifikuje. Mám mnoho zkušeností, kdy takové Romy nebo Romky lidé považují za cizince. Vůbec je nenapadne, že by mohli být Romové. Na serveru jsme měli například rozhovor s psycholožkou Andreou Tibenskou, která říká, že když jí lidé potkají na ulici, tak vědí, že je Romka a podle toho s ní i jednají. Když k ní však přijdou do ordinace, nenapadne snad nikoho, že jsou u romské lékařky. Protože tam tu Romku nečekají. Ptají se jí, zda není Řekyně nebo Brazilka, a následně jsou překvapení. Tito Romové se pak velmi často setkávají s takovým tím tvrzením: „No jo, vždyť ty ale vlastně nejsi Rom. Ty nejsi jako oni.“ Je důležité, aby tihle lidé řekli, že oni ale Romové jsou a takových jako oni je velké množství. Samozřejmě je pochopitelné, že je do toho nikdo nemůže nutit, to vysvětlování je pro ně určitě vyčerpávající.

Často slýcháme, že na provoz serveru Romea.cz jdou nemalé peníze daňových poplatníků. Jak je tedy financován ve skutečnosti?

Zpravodajský server Romea.cz vznikl už v roce 2003. My jsme na začátku, někdy v roce 2005 a 2006, dostali od tehdejšího Ministerstva informatiky při rozdělování dotací na internetové projekty podvakrát asi 300 000 korun. Na část serveru – konkrétně na videa a dokumentaci romské kultury – stále dostáváme od Ministerstva kultury grant mezi 100 až 200 tisíci ročně. To je všechno. Od státu tedy na ten server přichází minimum peněz. Další prostředky pochází v současné době od soukromé americké nadace Bader Philantropies nebo od německé nadace EVZ. Vždy je velmi těžké získat peníze na samotné fungování toho serveru. Peníze se dají získat na určité nadstavbové projekty, například na mediální watchdog, nebo mediální kurzy pro studenty, od nichž pak vznikne několik textů i pro web. Menší příjem máme také z reklamy a teď také spouštíme kampaň směrem k veřejnosti, aby nám menšími dary s financováním pomohla. Je nutné říct, že tisk národnostních menšin je v Česku podporovaný speciálním programem Ministerstva kultury, kam se server nehlásí, jelikož je v jeho rámci podporovaný náš časopis Romano voďi. Tam ale třeba mnohem větší peníze získávají například polská média, což mnoho lidí ani neví.

Bereš si nenávist vůči Romům i osobně?

Já nejsem Rom, ale mám romskou přítelkyni a mám s ní dvě děti. Takže pro mě už to vlastně osobní je, protože se s tím občas setkáváme. A jelikož mám kluka, kterému je šest a půl roku a šel do školy, a je tmavší, tak mám obavy z toho, jak se s tím vyrovná. Přítelkyně je vystudovaná zdravotní sestra, pracuje v oboru, a má zážitky, kdy jede v metru a někdo na ní plivne. Jen tak. Měli jsme také problém se sháněním bytu. Občas se nám to stane. A kromě toho mi vyhrožovali, že mi zabijí děti. Což tehdy policie odložila, protože pachatele nedopadla.

Foto: Stephen McKenzie

Čtěte dále

Tři mladíci byli před 36 lety křivě obviněni z vraždy a odsouzeni na doživotí. Propuštěni byli až nyní

Osmiletý Daniel Hunt z Tennessee byl koncem srpna svědkem požáru domu, v němž bydlel se svou rodinou. Plameny kromě jiného nemilosrdně pohltily i veškeré Danielovy hračky. „Požár začal v kuchyni. Nevím, jak k tomu došlo. Některé drobnosti šly ještě zachránit, třeba můj snubní prstýnek požár přežil, ale nic jiného,“ popsala pro CNN požár Danielova matka Kristen Wilburn.


Kateřina Gamal Richterová 5. 12. 2019

„Místo konzervace Chanova bychom měli podpořit obyvatele v odchodu do města,” říká expert

Už několik měsíců probíhají vypjaté debaty mezi vedením Mostu a Agenturou pro sociální začleňování a řešení situace v Chanově, který je od svého vzniku na konci 70. let sociálně vyloučenou lokalitou. Neshody byly také oficiálně důvodem, proč v říjnu Ústecký kraj vypověděl memorandum o spolupráci s vládní Agenturou, která pomáhá obcím a městům vyloučení některých obyvatel na jejich území řešit. „To znamená, že nesouhlasíme s postupem města, kdy chce udělat v Chanově další výstavbu formou unimobuněk, zvýšit tam tak počet bytových jednotek a tím to místo dál udržovat jako sociálně vyloučenou lokalitu,” říká Michal Kratochvíl, vedoucí Regionálního centra Západ, které pod Agenturu spadá. „Navrhujeme městu jinou variantu řešení, aby v horizontu desítek let využila trend, který v Chanově už nějakou dobu je.


 

Lukáš Houdek ...

„Lidé si myslí, že nepracujeme, jsme blbí a žijeme na jejich úkor,” říká muž bez domova

Šestašedesátiletý Libor Jelínek, přezdívaný Jelen, žije už přes 10 let střídavě na ulici, v ubytovnách či holobytech. „Štve mě, že nás hážou všechny do jednoho pytle. Dělají to s Romama a náma taky. Každý člověk je jiný,“ říká Jelen, který se na ulici dostal po rozchodu s manželkou a dodává, že na ulici se může dostat každý. „Stačí nějaká blbost, třeba dvakrát nezaplatit nájem, exekuce, rozvod… Cokoliv. Jednoho krásného letního večera jsem přijel domů a manželka s dětma byla pryč. Byt byl prodaný, já jsem tam našel cizí lidi, skončil jsem na ulici,“ popisuje Jelen začátek příběhu. 

Jiří Pasz 4. 12. 2019

Pomoc lidem bez domova, seniorům i zvířatům. Studenti burcují Čechy k dobrým skutkům

Pátého prosince loňského roku navštívila skupina dobrovolníků v převlecích anděla, čerta a Mikuláše mateřské školy a nízkoprahová zařízení v Ústeckém kraji, aby udělala radost dětem. Tak začala loňská Prosincová výzva dobrých skutků, kterou organizují studenti Fakulty sociálně ekonomické Univerzity Jana Evangelisty Purkyně Tomáš Nejedlý a Kamila Petrová. „Rozhodl jsem se, že v prosinci udělám každý týden dobrý skutek, který se bude týkat dětí, zvířat, lidí bez přístřeší a seniorů. Rád bych tímto motivoval ostatní ke konání dobrých skutků, ať už jsou jakkoliv veliké,” říká Tomáš. Projekt Dělám dobré skutky, který vymyslel, má tak za cíl motivovat co nejvíce lidí k zapojení a dobrovolnictví. Letošní prosincové dobré skutky začínají již zítra.

Marie Škardová 3. 1 ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.