Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

"Škola by neměla být izolovaným ostrovem," říká expert Hruda

 

hruda big

malaKlára Malá
Autorka

Klára Malá působí jako PR expertka Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR. Vystudovala historii a společenské vědy na FF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

19
září
2017

„Je stále důležitější, aby škola odpovídala reálnému životu a reálným potřebám. Dovednosti získáváme jednoduše tím, že jsme jejich přijímání vystaveni. Větší variabilita dává i příležitost poznat rozdílné názory, postoje a role,“ říká k inkluzivnímu vzdělávání Tomáš Hruda. Je absolventem ekonomie a mezinárodních vztahů na FSV UK. Mimo jiné působil také jako náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství. Je spoluzakladatelem projektu Education Republic, který si klade za cíl podporovat pravidelné vzdělávání jako nedílnou součást života. Ve škole by se podle něj mělo více pracovat se vstupní motivací, která má obrovský vliv na výsledek učení. „Do školy nechodíme, abychom dokazovali, co všechno umíme. Chodíme tam, abychom se naučili něco nového,“ dodává.

Jakou roli hraje při vzdělávání dítěte rodina a jakou škola?

Obě hrají zásadní roli.  Pokud jedna selhává, je celkový výsledek neporovnatelně horší. Naopak, pokud je jejich působení v souladu a odpovídá potřebám dítěte, pak je to naprosto skvělý vklad do jeho budoucího života.  Je třeba si uvědomit, že vzdělávání je daleko komplexnější proces než jen prosté předávání informací. Mnohé dovednosti, postoje a hodnoty se ani nedají předat jinak než dlouhodobým poskytováním vhodných podnětů.  Ty by měla poskytovat jak rodina, tak i škola. Jsou totiž téměř nejdůležitějším předpokladem pro úspěšné fungování ve stále komplexnějším světě. 

hruda 1

Jak u nás spolupracují školy s rodiči a naopak rodiče se školou? Jak poznáme, že toto partnerství funguje?

Je to velmi různé.  A je to i jeden z velmi spolehlivých ukazatelů kvality školy.  Již z minulé otázky je zřejmé, že rodina hraje spolu se školou zásadní roli.  Pokud se tedy škola o rodiče nezajímá a dobrovolně se vzdá možnosti aktivně spolupracovat se svými „největšími spojenci“, pak tím jasně deklaruje i nezájem o výsledek svého počínání. Nejde o to dětem něco předat, jde o to mít hlavně klid. Školy, kterým děti skutečně leží na srdci, jsou s rodiči v úzkém kontaktu. Rychleji reagují, když nastane problém a umí ho i vyřešit. Partnerství funguje, když jsou obě strany aktivní. Je to důkaz, že obě strany chápou jeho hodnotu a jsou ochotny se mu věnovat. 

Má náš vzdělávací systém limity? Jakým směrem by se měl posunout?

Limity má velmi malé.  Je dobře utajovanou skutečností, že možnosti nejsou zdaleka využívány. Například Rámcový vzdělávací program dává školám obrovskou volnost, jak předepsané výstupy naplňovat.  Mnoho rodičů by se asi divilo, co všechno je možné.  Mnoho škol ale tento potenciál nevyužívá a nehledá způsoby, jak s ním pracovat.  Klíčové je posouvat se směrem k individuálnímu přístupu k jednotlivým žákům. A vnímat a brát ohled na všechny jejich osobnostní předpoklady.  Dnešní technologické možnosti jsou úžasné, už není žádný důvod, proč by se každému dítěti nemělo dostat odpovídajícího způsobu výuky.

hruda 2

V jednom rozhovoru jste hovořil o tom, že je důležité naučit se měřit změnu u dítěte, nikoliv výsledek. Jak jste to přesně myslel?

Když testem zjistíte, že nějaký žák dobře zvládá goniometrické funkce, co vám to říká?  Co když je uměl ještě dřív, než se vůbec ve škole probíraly?  Do školy nechodíme, abychom dokazovali, co všechno umíme. Chodíme tam, abychom se naučili něco nového. Abychom mohli měřit změnu, musíme vědět, co už dítě umí a co potřebuje.  Pak mu také dáváme to, co nejvíce potřebuje a na co by mělo mít i nárok. Když budeme sledovat pokrok, pak bude každý žák jasně vidět, k čemu jeho píle vede. A to i když nebude premiant.  Rozdávání špatných známek ještě v nikom lásku ke vzdělávání neprobudilo a velmi nadané děti si zase zvykly, že dostávají jedničky, i když se vlastně vůbec neučí.  Podvědomě zjišťují, že být úspěšný je nároková záležitost nevyžadující žádné úsilí.

Jaké výhody podle Vás představuje společné vzdělávání všech dětí?

Škola by neměla být izolovaným ostrovem.  Je stále důležitější, aby odpovídala reálnému životu a reálným potřebám. Dovednosti získáváme jednoduše tím, že jsme jejich přijímání vystaveni. Větší variabilita dává i příležitost poznat rozdílné názory, postoje a role.  Pokud izolujeme stejné děti do uzavřených skupin, zjednodušujeme si sice práci, ale ochuzujeme je o značnou část důležitých podnětů. A protože je každé dítě jiné a má i jiné potřeby, měla by se jim přizpůsobovat i forma, jakou jim v učení škola dává. Dobrý učitel dokáže pracovat s individuálními potřebami každého žáka.  A pokud k žákům přistupujete individuálně, pak ve většině případů není žádný důvod, proč děti filtrovat podle nějakých umělých kritérií. 

hruda 3

Jak nejlépe vysvětlit široké veřejnosti podstatu inkluzivního vzdělávání?

Je to podobné jako někomu vysvětlovat, proč by měly ženy mít volební právo nebo proč by homosexuálové neměli být předmětem posměchu.  Každé dítě má právo na odpovídající způsob vzdělávání. Pokud neexistují opravdu závažné překážky, pak neexistuje žádný důvod, proč bychom je měli o tuto možnost připravovat.  Častá silně negativní odezva na inkluzivní vzdělávání ukazuje, že nefunguje ani onen „hlavní vzdělávací proud.“  Pokud si nedokáže poradit s různými nároky, tak nemůže být efektivní pro nikoho. Ani pro ty, kteří byli „uznáni“ za hodné standardního přístupu. Kolik je ale těch úplně průměrných a normálních, pro které je vše nastaveno? Naučme se pracovat s individuálními potřebami a profitovat z inkluzivního vzdělávání budou úplně všichni.

Ilustrační foto: Petr Vinš / Agentura pro sociální začleňování

Čtěte dále

„Exekuce se dotýkají téměř čtvrtiny Čechů,“ říká vládní dluhová expertka

Být dlužníkem je ve společnosti přetrvávající stigma. Přesto je ale podle listopadových čísel v exekuci téměř 900 tisíc Čechů. Ti mají nezřídka rodiny a jiné blízké. Podle Barbary Halířové, dluhové expertky Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády, se tak může tato problematika dotýkat až 3 milionů lidí. Problémem je rostoucí počet lidí žijící na nebo pod hranicí chudoby. Čím dál více Čechů si tak nemůže dovolit neočekávaný výdaj. Právě ty je pak často ženou do dluhové pasti a nejvíce ohroženými skupinami lidí jsou ti, kteří zůstali sami - tedy lidé po rozvodu, matky samoživitelky nebo senioři. Proč počet exekucí stále narůstá? V čem by měla přinést změnu chystaná novela zákona a je vůbec nějaká cesta ven?


Lukáš Houdek 18. 4. 2018

Týrání u nás sužuje pětinu seniorů. Postaví se mu běžci v červených šatech

Paní Věra po smrti manžela věnovala dům synovi, který slíbil, že se o ni postará. Syn ale o 68letou matku nijak nepečuje. Snacha jí navíc zakazuje pohyb po společné zahradě a zahrnuje ji výčitkami a sprostými nadávkami. S příběhem paní Věry se setkali pracovníci krizové telefonní linky Senior telefon, kteří ročně řeší až 15 tisíc případů seniorů v nouzi. „Nejčastějším problémem, se kterým lidé na Senior telefon volají, je samota. Výjimečné nejsou ani případy týrání a zanedbávání péče. Jen v minulém roce jsme řešili přes 150 telefonátů osob se sebevražednými tendencemi a 334 hovorů s problematikou domácího násilí nebo týrání,“ říká Jan Lorman z organizace Život 90, která krizovou linku provozuje a již 27 let se v České republice stará o seniory. Na problematiku stále rostoucího počtu týraných seniorů letos upozorní třetí ročník charitativního Red Dress Run nebol ...

HOAX: Selfie Angely Merkelové s Usámou bin Ládinem

V posledních dnech se na sociální síti Facebook šíří fotografie, na které se spolu fotí německá kancléřka Angela Merkel a zakladatel teroristické organizace al-Káida Usáma bin Ládin. Snímek se šíří s komentářem: “TOHLE JE ZAKAZANA FOTKA, FACEBOOK UZ JI NEKOLIKRAT SMAZAL, NESMI SE TO DOSTAT MEZI LIDI, SDILEJTE AT VSICHNI VIDI PRAVDU!!!! RYCHLE NEZ TO ZASE SMAZOU!!!!”. Fotografie má v současnosti přes 4 tisíce sdílení.


HateFree Culture 16. 4. 2018

Podnikat začal ve 12, dnes vyvíjí aplikace pro globální boj se šikanou

Osmnáctiletý Honza Sláma začal podnikat ve dvanácti. Rozbil tehdy prasátko a koupil první akcie. O dva roky později už spolu se spolužáky vyvinuli jednu z nejúspěšnějších studentských aplikací u nás – Taháky do kapsy. Protože se sám setkal se šikanou, rozhodl se těm, kteří ji zažívají i dnes, pomoci. A s přáteli vyvinuli online službu Nenech to být, skrz kterou mohou žáci anonymně nahlásit, že některého z jejich spolužáků něco trápí. Během ročního provozu eviduje více než 1000 nahlášení šikany ve školách. V sedmnácti Honza založil regulérní firmu o dvanácti lidech, kteří spolu s ním pracují na vyvinutí revoluční aplikace FaceUp, která se snaží globálně řešit problémy se šikanou, sexuálním obtěžováním nebo rizikem sebevražd v USA. Jak se mu daří kloubit náročnou práci se školou? Co říkají rodiče na jeho čím dál častější pracovní cesty do zámoří? A proč by rád odjel stavět ...

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.