Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

David Tišer: Homosexualita byla u Romů donedávna tabu

 

tiser big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

13
srpna
2017

Jakým výzvám čelí gayové, lesby a trans lidi v romské komunitě? Proč došlo nedávno mezi Romy k bouřlivé diskusi o právu LGBT lidí držet romskou vlajku? Proč je důležité na vícečetnou diskriminaci této menšiny poukazovat? O tom více v rozhovoru s Davidem Tišerem. Vystudoval romistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se také herectví a režii. Za roli v představení Můj soused, můj nepřítel, se ocitl v širší nominaci na Cenu Alfréda Radoka. Působí jako pedagog a v neposlední řadě je ředitelem spolku Ara Art, který se věnuje snoubení umění a romského LGBT aktivismu. David Tišer je prvním romským gay aktivistou v Česku.

Už několik let se věnuješ tématu Romů s odlišnou sexuální orientací nebo pohlavní identitou. Proč?

Než jsme se na tuto komunitu zaměřili s Ara Art, nevěnoval se tomu v Česku absolutně nikdo. A tihle lidé se neměli na koho obrátit, na někoho, kdo by jim rozuměl. Obraceli se třeba na lidi z různých romských neziskovek, ale nebyla to jejich doména, nevěděli, jak na to, a tak je odkazovali zase na klasické LGBT organizace, kde zase neznali ten romský kontext. My to téma neřešíme proto, že by v kontextu Česka byl nějaký šílený útlak LGBT osob, to ale neznamená, že se o těch problémech, se kterými se reálně potýkají, nebude mluvit. V romské komunitě to bylo dlouhou dobu naprosté tabu. Dnes se na nás proto obrací čtyřicátníci, kteří mají i tři čtyři děti, a neví, jak z toho ven. Nebo máme naopak mladé kluky, kteří se to bojí říct svému okolí a přemýšlí nad sebevraždou.

Proč?

Je na ně třeba kladeno víc nároků naráz – aby byli například výborní ve škole, dobře se chovali a byli dobrými dětmi – a do toho si sami uvědomili, že se jim líbí muži. A došlo jim, že to může být pro jejich rodinu přes čáru. Protože znají svého otce, matku, babičku nebo strýce. Nezřídka může jít jen o plané obavy, které jsme měli skoro všichni. Ono to pak mnohdy nemusí být tak černé, jak jsme si představovali, a rodiče nás pak třeba příjemně překvapí. Je to ale také o tom, že si tihle lidé jednoduše nemají s kým popovídat. Proto máme romské LGBT konzultanty v krajích. A to je prostě jen takový kámoš, se kterým si člověk popovídá. Protože když si na tohle téma hledající se člověk nemá ve svém okolí s kým promluvit, dusí to v sobě a frustrace roste. Jeden z důvodů, proč jsme s prací v této oblasti začali, také je – a to i u Romů samotných - že potřebujeme pozitivní vzory. Lidi, kteří jsou šikovní v tom, co dělají, a kteří se nebojí říct, že jsou Romové. O to se snažíme právě i v té romské LGBT komunitě.

 

Je něco, v čem je ta identita spojená se sexuální orientací u Romů oproti majoritě specifická?

Specifická je případná exkomunikace z té rodiny, která je pro většinu Romů velmi důležitá. To je takový největší trest. U některých skupin Romů je to ještě tak, že je neexkomunikují jen z nukleární rodiny, ale i z té širší. Samozřejmě se to netýká všech Romů, ale i takové případy známe a řešíme. Pro lidi v takové situaci pak chybí ještě pomoc v oblastech, které teď nedokážeme systematicky pokrýt, ač se individuálně snažíme. Tím je například potřeba pomoci s hledáním bydlení a zajištění práce, aby mohli někde začít ten život nanovo. Když jsou totiž vyloučeni z té své rodiny nukleární i širší, nejsou pak schopni dál fungovat tam, kde žili doposud. Odjedou proto do jiného města, kde potřebují někoho, kdo jim pomůže.

V souvislosti s romskou LGBT komunitou zaznívá, že dochází k vícečetné diskriminaci. V čem spočívá?

Romský gay je například diskriminován celkově ve společnosti jako homosexuál, stejně tak jako Rom a navíc ještě jako gay v romské komunitě. Samozřejmě to tak neplatí vždy. Jsou lidé, kteří diskriminaci ve svém životě nezažili – ať už Romové nebo příslušníci majority z LGBT komunity. Znám spoustu Romů, kteří nikdy nezažili, že je nepustili na diskotéku nebo je neobsloužili. Vedle toho ale znám mnoho lidí, kteří to zažívají pravidelně. A těm je potřeba pomoct. Takže ano, romská LGBT menšina je diskriminována několikanásobně. Stejně tak například romské ženy. Ty jsou diskriminovány jako ženy ve většinové společnosti, jako ženy v té romské komunitě a jsou diskriminovány i jako Romky.

tiser 10

Před pár lety proběhlo první setkání romských LGBT lidí v ČR, které pořádal právě spolek Ara Art. V souvislosti s tím se vám stala paradoxní situace, kdy vás následně nepustili do jednoho z pražských gay klubů. Co se přesně stalo?

My jsme se po té konferenci rozhodli, že bychom někam společně vyrazili za zábavou, bylo nás víc než dvacet. Polovina z nás se šla ještě převléct na hotel, ta druhá zamířila do klubu. Tu tam bez problémů pustili a druhou o něco později už ne. Protože jsem byl v té první skupině, která už byla dole u baru, tak mi zavolali, jestli bych jim mohl přijít pomoct. Dlouze jsme se zaměstnanci klubu řešili, proč jim ochranka nechce umožnit vstup, až nakonec polevili a oni se k nám mohli přidat. Nebylo to snadné a vlastně v tu chvíli zafungovalo to, že jsme začali ochranku upozorňovat na vzdělání a funkce, které někteří z nás zastávají. Následně ta situace byla medializovaná a ten klub čelil silné kritice.

Měla ta ledová sprcha, po tom, co jste se společně na konferenci emancipovali a podporovali, na účastníky nějaký dopad?

Jen nám potvrdila tu vícečetnou diskriminaci. Setkali jsme se s diskriminací dokonce i ze strany LGBT - na základě barvy pleti. Byli jsme samozřejmě všichni v šoku. Zejména ti z regionů z toho byli úplně vyřízení a mělo to samozřejmě pak vliv i na náladu v klubu, kde jsme se už nedokázali uvolněně bavit. Proto jsme se další roky rozhodli ten klub už nenavštěvovat.

tiser 2

Sociálními sítěmi nedávno otřásla fotografie romských LGBT aktivistů, kteří na ní drží vedle duhové vlajky také vlajku romskou. Vyvolala bouřlivé diskuse zejména mezi Romy a romskými aktivisty. Fotografie se šířila z tvého soukromého profilu, mohl bys proto vysvětlit, o co šlo?

Jednalo se o třetí mezinárodní romskou LGBT konferenci na půdě Rady Evropy ve Štrasburku. Na jejím závěru jsme se všichni účastníci společně vyfotili a drželi jsme na ní romskou a duhovou vlajku. Fotku jsem klasicky postnul na svůj Facebook a začala divoká debata, která trvala neuvěřitelné tři týdny na různých facebookových zdech. Napočítali jsme, že čítala téměř dva tisíce komentářů. Nejděsivější na tom bylo, že ty homofobní nebo diskriminující příspěvky psali lidskoprávní aktivisti, zástupci romských politických stran nebo aktivistky hájící práva romských žen. Rád bych ale také zmínil, že většina lidí v té debatě stála při nás.

tiser 1

Proč některým ta fotografie vadila?

Pohoršovalo je, že držíme romskou vlajku. Tam ta „diskuse“ začala. A záměrně to slovo diskuse říkám v uvozovkách, protože ti lidé byli agresivní, objevovaly se výhrůžky a připomínalo to ohranou desku.

Proč jste tu romskou vlajku vedle duhové drželi?

Protože jsme Romové a současně gayové a lesby. A to je přesně to, co se na té konferenci řešilo. Kdybychom tam řešili jen to, že jsme LGBT komunita, tak to romství odpadá. My jsme se tam ale zabývali právě tou třetí z vícečetné diskriminace. To, že romský gay může být diskriminován i v rámci romského společenství. Když jde totiž Rom na diskotéku, kam ho nepustí, vrátí se domů a tam za ním budou všichni stát a podrží ho. Pak se ale může stát, že Gejza bude k tomu gay, tohle se mu stane například v gay klubu, a on nebude mít kam se jít svěřit. Samozřejmě že je už dnes řada romských rodin, kde by ho podrželi zrovna tak, ale v řadě případů tomu tak není. I v té diskusi o romské vlajce z úst diskutérů zaznívalo, že jsou matky, otcové a babičky a jak milují svou rodinu a děti. Kdyby ale měli dceru nebo syna lesbu nebo gaye, tak si to neumím představit.

tiser 9

Z jakého důvodu jim ta fotka vadila?

Říkali, že to je proti našim předkům, kteří za tyto symboly umírali. Aniž by vlastně věděli, jak vůbec romská vlajka vznikla, kdy a kde se vzala romská hymna. Bylo to absurdní. Říkali také, že neznáme romipen (pozn. red. soubor tradičních romských hodnot, které by měl Rom dodržovat). Že tu vlajku, když ji v rukou držíme právě my, znevažujeme. Zaznívalo také to, že LGBT komunitu nadřazujeme nad romskou menšinu a v neposlední řadě také to, že na tom vyděláváme nebo že si myslíme, že z „p*dele porodíme děti“.

tiser 4

A měli byste mít možnost držet romskou vlajku?

Samozřejmě že ano. Jsme Romové. Mně to hrozně rozčílilo. Podle téhle logiky by pak mohl bohatý Rom říct, že nechce, aby romskou vlajku držel chudý, protože by tím říkal, že jsou všichni Romové chudí.

Tím narážíš na jeden z častých argumentů ve zmíněné diskusi, že pokud držíte romskou vlajku právě vy, tak říkáte, že jsou všichni Romové homosexuální?

Přesně tak. Podle této logiky by pak naši vlajku nemohl držet ani jednooký, protože by to znamenalo, že jsou jednoocí všichni Romové.

tiser 6

Jestli si to dobře vybavuji, tak řada diskutérů zpochybňovala právě právo LGBT lidí romskou vlajku držet. Proč myslíš, že to právo naopak máš?

Protože jsem Rom. A i kdybych nebyl. Kdybych prostě cítil, že tu vlajku držet chci, že například cítím nějakou sounáležitost, tak ji držet budu. Je to úplně stejně mimo, jako když některý z Čechů řekne, že Rom nesmí držet českou vlajku. A navíc jde přeci o základní lidské právo. Můžu si dělat, co chci.

Zúčastnili jste se včerejšího pochodu Prague Pride, kde jste měli v průvodu vlastní romský alegorický vůz. Ten do určité míry na tuto diskusi reagoval. Jak?

Na pátek jsme do Prahy na workshop pozvali romské gaye a lesby, kde jsme je s tou diskusí seznámili a debatovali o tom, zda na to nějak prostřednictvím vozu reagovat nebo ne. Začaly padat nápady, které jsme se rozhodli realizovat. Vzniklo několik transparentů, které pak byly v průvodu vidět.

tiser 8

Co na nich bylo?

Byly ve třech jazycích – v češtině, romštině a angličtině. Jeden z nich například říkal, že i my máme romipen. Nebo Kamiben hin kamiben / Láska je láska. Jeden z nich zase znázorňoval dva trojúhelníky, které se používaly v koncentračních táborech pro typologii vězňů. Jeden byl tedy černý, kterým se označovali Romové, druhý růžový, který připadal na LGBT komunitu. Pro ten jsme se rozhodli, protože Romové právě vedle LGBT lidí v koncentračních táborech, vedle řady dalších, trpěli.

tiser 12

Jak probíhal tvůj coming out?

Díky Bohu naprosto v pořádku. Řekl jsem to doma po tom, co jsem měl už dlouholetý vztah. A vůbec nic se nestalo. Mojí babičce například bylo 83 let a pamatuju si, že tehdy za mnou přišla a řekla mi romsky: Sar pre tute vareko vareso phenela, ta len marava, mučinava, dokaľičinava! / Jakmile ti někdo něco řekne, tak ho zmlátím a zmučím, až zčerná. A to pro mě bylo hrozně důležité. A vrátím se zpátky k té facebookové diskusi, kde těm lidem bylo padesát, šedesát let a dělali ze sebe nejstarší a taky nejmoudřejší lidi na světě. Moje třiaosmdesátiletá babička by je za to chování a názory propleskla. Člověk, který miluje svoji rodinu, své děti, tak v životě nemůže brát věk jako argument pro diskriminaci nebo homofobii. Mojí druhé babičce je přes sedmdesát a ta by je taky hnala. Protože to prostě není v pořádku.

Jak dlouho jste spolu se svým partnerem? Měl i on takový pohodový coming out?

S mým partnerem jsme dvanáct let. On to právě tak jednoduché neměl. Když se to o něm rodina dozvěděla, nutila ho do sňatku. Následně ho dost brutálně napadla, takže skončil v nemocnici. Podepsal revers a utekl do Prahy. Pak strašně dlouho s rodinou nebyl v kontaktu, dnes si občas volají s mámou. Jestli mi tedy ti lidé budou říkat, že nemáme žádný problém, protože oni nikoho takového neznají, tak je to už jen vůči mému příteli neuctivé. To je jako kdyby nějaký gádžo řekl, že se žádnému Romovi v Česku neubližuje, protože to on sám nikdy reálně neviděl. Je to prostě ubohé. Pokud tohle nějaký romský aktivista používá jako argument, tak se vůbec neliší například od rasistů, proti kterým bojuje.

tiser 11

Myslíš, že se situace romských LGBT lidí zlepšuje?

Určitě. A musím neskromně říct, že i díky Ara Art, protože do doby, než jsme to téma otevřeli, se tu o tom nemluvilo. Nebyly konference, nebyly kampaně. Mění se to ale samozřejmě také díky době. Žijeme díky Bohu v České republice, kde to sice není úplně ideální, ale je to určitě lepší než třeba v Polsku. Častým argumentem v homofobních diskusích je, že dnes je být gayem in a že je jich strašně moc. Tím to ale není. Řada z nich se k tomu dříve nepřihlásila. Dnes máme reklamy, které jsou s gayi nebo lesbami, máme pohádku Princ a princ v češtině, LGBT komunita je ve filmech a seriálech. A tak s tím jdou mladí prostě ven. A je tomu tak i u Romů, protože i Romové se na televizi samozřejmě dívají a ty produkty z reklam kupují. A pak je samozřejmě hrozně důležité, aby i Romové viděli ty romské LGBT pozitivní vzory. To vše společně situaci k lepšímu stále posouvá.

Foto: Archiv Davida Tišera a Ara Art

Čtěte dále

Muslimové v Evropě: Islám na Balkánu

Když Viktor Orbán v nedávném rozhovoru pro německý Focus řekl, že islám nikdy do Evropy nepatřil, popřel nejen staletí mnohonáboženského života ve středověké Andalusii (711-1492) a Sicílii (948-1091), ale i něco víc: existenci evropských muslimských společností na Balkáně. Asi třetina obyvatelstva tzv. západního Balkánu jsou muslimové. Nejenže má nám blízká Evropa vlastní autochtonní muslimské obyvatelstvo, jde navíc o společnosti, jež má zkušenosti dlouhodobého soužití křesťanů s muslimy a také první zkušenosti menšinových muslimských obcí s životem v sekulárních státech. V mnohém mohou tyto zkušenosti představovat ponaučení pro dnešek.


Zora Hesová 19. 10. 2017

Ve škole i v práci zažila šikanu, začala proto znovu v Británii. A daří se jí

Kamila Plachetková se narodila a vystudovala v Brně. Její otec je Rom, což do značné míry předznamenalo její další životní dráhu, aniž by to sama kdy předpokládala. Po klidném dětství nastal první šok po nástupu do první třídy, kde se stala kvůli svému původu terčem šikany. Tehdy si také poprvé uvědomila svou odlišnost. „Spolužáci mi začali nadávat do černých sviní a držek, a já jsem vůbec nechápala, co se děje,“ vzpomíná Kamila. V dospělosti se pak opakovaně setkala se šikanou ze strany zaměstnavatele a kolegů, rozhodla se proto před pěti lety Česko opustit a nyní žije se svým synem v Manchesteru. Živí se online marketingem a IT podporou pro několik britských společností. Přestože pro ni není jako pro samoživitelku výchova syna, kterému nedávno diagnostikovali autismus, snadná, do Česka se vrátit nechce, i když ho stále považuje za svůj domov. „Už si to vůbec nedokážu představit,“ říká.< ...

Výstava HateFree? v Brně reflektuje vztah společnosti k Romům

V Muzeu romské kultury v Brně byla 12. října zahájena mezinárodní výstava s názvem Bez nenávisti? HateFree?, která navazuje na stejnojmennou loňskou výstavu v pražském centru DOX. „Je zaměřena speciálně na Romy, na jednu z menšin, jejíž kvalita života je také mimo jiné důsledkem selhávání mechanismů státu, které by měly zajistit důstojné podmínky k životu,“ uvedla při jejím zahájení ředitelka muzea Jana Horváthová. „Výstava reaguje na nárůst nenávisti vůči menšinám jakýmkoliv, u nás jsou v tomto rozměru Romové menšinou výraznou,“ dodala. Část výstavy probíhá také ve veřejném prostoru – ve výloze Café in the Ghetto nedaleko od Muzea – a HateFree Culture je jejím partnerem. Potrvá do 25. února, následně se přesune na Slovensko, do Maďarska a Polska. K výstavě je také připraven bohatý doprovodný program.


HateFree Culture 16

Debata Liberec: Čas dluhů a exekucí

Žijeme v době dluhů a exekucí. Dluhy dnes často bývají chápány jako společenská norma, zatímco jejich nesplácení jako společenské selhání. Dluhy se týkají každého z nás, zároveň každý z nás známe někoho, koho dluhy přivedly do exekuce. Od exekuce nás může dělit krůček. Koho se týká? A jak z toho ven?


HateFree Culture 15. 10. 2017

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.