Být dlužníkem je ve společnosti přetrvávající stigma. Přesto je ale podle listopadových čísel v exekuci téměř 900 tisíc Čechů. Ti mají nezřídka rodiny a jiné blízké. Podle Barbary Halířové, dluhové expertky Agentury pro sociální začleňování při Úřadu vlády, se tak může tato problematika dotýkat až 3 milionů lidí. Problémem je rostoucí počet lidí žijící na nebo pod hranicí chudoby. Čím dál více Čechů si tak nemůže dovolit neočekávaný výdaj. Právě ty je pak často ženou do dluhové pasti a nejvíce ohroženými skupinami lidí jsou ti, kteří zůstali sami - tedy lidé po rozvodu, matky samoživitelky nebo senioři. Proč počet exekucí stále narůstá? V čem by měla přinést změnu chystaná novela zákona a je vůbec nějaká cesta ven?

Lukáš Houdek 18. 4. 2018

Pětadvacetiletý Blake Sonnenfeld pochází z Bermud, které sám označuje za velmi konzervativní. Velkou roli hraje v každodenním životě většiny obyvatel náboženství. Do roku 1994 byla homosexualita na ostrově nelegální, což se do značné míry podepisuje na životě tamní LGBT komunity, která žije dodnes v undergroundu. Ostrovy letos také zrušily necelý rok platný zákon umožňující sňatky osob stejného pohlaví. „Lidé to vnímají jako něco proti přírodě a jako rouhání. Současně to není jen tvá ostuda, ale celé rodiny, zejména rodičů. Myslí si, že pokud je někdo gay, museli jeho rodiče udělat něco špatně,“ popisuje. „Na Bermudách jsem neměl nikoho, za kým bych se mohl jít zeptat. Hlavně si pamatuju ten pocit, že jsem úplně sám. Máš strach to říct narovinu i kamarádům,“ dodává. Ve svých dvaceti letech proto odjel do Prahy, na druhou stranu světa, kde ho nikdo nezná. „Když jsem vystoupil z letadla v Praze, věděl jsem, že je čas objevit, kdo jsem. Prožil jsem tu skoro šest neskutečných let, miluju Prahu. Je místem, které mě obrovským způsobem formovalo,“ hodnotí. Za dva týdny však z Česka odjíždí. Jedním z důvodů je také měnící se společenské klima. „Praha, do které jsem přišel, byla úplně jiná než Praha, ze které odcházím. Klima se tu prostě mění, není to tu tak přátelské jako dřív. Lidé se nyní nestydí říct věci, které druhým ubližují,“ dodává.

Lukáš Houdek 10. 4. 2018

Taťáně Okopné ještě není třicet a už přeložila do ukrajinštiny zásadní české knihy o ekonomii, politice či významnou krásnou literaturu. Za svůj nejlepší překlad považuje Moc bezmocných od Václava Havla. V současnosti Taťána pracuje pro České centrum a taky na volné noze jako lektorka českého jazyka, překladatelka a tlumočnice. Jaký význam hraje nyní česká kultura na Ukrajině? Jakou roli mají knihy v demokratické tradici a v boji za svobodu? A jaký vlastně byl Majdan a proč tam bábušky chtěly zbít policajty?

Jiří Pasz 6. 4. 2018

Osmnáctiletý Honza Sláma začal podnikat ve dvanácti. Rozbil tehdy prasátko a koupil první akcie. O dva roky později už spolu se spolužáky vyvinuli jednu z nejúspěšnějších studentských aplikací u nás – Taháky do kapsy. Protože se sám setkal se šikanou, rozhodl se těm, kteří ji zažívají i dnes, pomoci. A s přáteli vyvinuli online službu Nenech to být, skrz kterou mohou žáci anonymně nahlásit, že některého z jejich spolužáků něco trápí. Během ročního provozu eviduje více než 1000 nahlášení šikany ve školách. V sedmnácti Honza založil regulérní firmu o dvanácti lidech, kteří spolu s ním pracují na vyvinutí revoluční aplikace FaceUp, která se snaží globálně řešit problémy se šikanou, sexuálním obtěžováním nebo rizikem sebevražd v USA. Jak se mu daří kloubit náročnou práci se školou? Co říkají rodiče na jeho čím dál častější pracovní cesty do zámoří? A proč by rád odjel stavět školu nebo vodovod do rozvojových zemí?

Lukáš Houdek 16. 4. 2018

Trang Hong Van je studentka 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Narodila se v Praze, své dětství prožila na sídlišti v Letňanech. Její rodiče pocházejí z Vietnamu, odkud do Česka přišli počátkem 90. let za lepším životem. Jak vypadá banánové dítě? Rozumí si vietnamská mládež se svými rodiči? A setkávají se Vietnamci žijící v Česku jen s pozitivními stereotypy?

Lukáš Houdek 9. 4. 2018

Mají-li klauni dobře dělat svou profesi, musí ji brát vážně. A pokud chtějí i léčit, musejí rozumět zákonitostem rozesmívání nemocných i jejich blízkých, předávat pravdy a uvádět do života velmi rozmanité klaunské postavy. Absolvent katedry dokumentární tvorby na FAMU Lukáš Houdek je učitelem klaunů a jeho prací je dohlížet na tým 86 klaunů v organizaci Zdravotní klaun, kteří vykonávají tuto specifickou hereckou profesi. V současné době navštěvují pravidelně 62 nemocnic a 8 domovů pro seniory po celé České republice. „Nejhezčí okamžiky jsou pořád stejné – když se vám podaří upřímně rozesmát děcko, rodiče, stařenku, sestřičku,“ říká. Při své profesi se klauni setkávají jak se smíchem a radostí, tak se smutnými konci příběhů těch, které rozesmívali. Jak se s nimi vyrovnávají? „Tím, že si o tom spolu povídáme. Když ale slyšíte klauny vyprávět příběh, který třeba i má smutný konec, většinou bude vyšperkovaný spoustou radosti, kterou klauni s tím kterým člověkem zažili,“ přiznává Lukáš Houdek. „Vůči smutku nejsme samozřejmě lidsky imunní, ale v klaunské postavě ano. A je to právě proto, abychom mohli dobře odvádět svou práci,“ dodává.

Jiří Pasz 7. 4. 2018