Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Umění se přizpůsobit

Prý se máme přizpůsobit. Chodit do školy, vzdělávat se, nebýt hluční, pracovat, nevybočovat a co já vím co ještě. Dnes jsem tím, po čem mnozí volají a i tak je to málo. V Čechách žiji již desátý rok a už hodně dlouho jsem nepocítila onu xenofobní povahu některých Čechů tak silně jako při hledání bytu. Nesplňovala jsem, tedy alespoň jsem se domnívala, že nesplňuji, žádná kritéria pro nevydařenou dohodu o pronájmu: Praha - relativně anonymní multikulturní hlavní město, čtvrť nezatížená příběhy o romských barácích a přepadeních, studium, stálé zaměstnání, čistý trestní rejstřík …


Renáta Berkyová 20. 1. 2015

Můj manžel je šikmooká opice

Vystupujeme s manželem z tramvaje a vidím, že Jeta něco vyvedlo z míry. Když jsem se ho zeptala, co se stalo, beze slov se otočil a ukázal na plivance, které v tramvaji schytal od spolucestujících. To byla jeho první návštěva Prahy před dvěma lety.


HateFree Culture 25. 11. 2014

Život snů

Ne vždycky se člověku všechno povede tak, jak by ostatní chtěli. Někdy to jenom poděláte třeba tim, že se jako teplej narodíte na malý město a nemáte tak ani šanci dodržovat nepsaný kodexy, co jsou po léta platný – třeba nevybočovat. Na malý město, kde se všichni znaj, kde si lidi sami určujou, co je správný a co ne. Ne každej může do škatulky počestnýho a plnohodnotnýho občana zapadnout. I když se vehementně snaží.


lukáš houdek 29. 3. 2014

Mami, já chci být kluk!

Vždycky jsem si říkal, že až to všechno jednou skončí, až to budu mít za sebou, odstěhuju se někam hodně daleko a nikdy už o tomhle nebudu mluvit. Udělám za minulostí tlustou čáru, zkrátka zapomenu na to, kým jsem byl a začnu znova. Říkal jsem si, jak skvělé to bude a jak se všechno změní, až budu mít konečně svou vysněnou identitu. Skončí ty deprese, ponížení, to neustálé honění se za ideály. Ale až když se to opravdu stane, zjistíte, že to není tak úplně jednoduché.


Kristián Horváth 22. 11. 2014

Židovce už nic nenalívej, za chvíli ji čeká transport!

V 16 letech jsem se začala kamarádit s holkou, která pracovala jako barmanka v náckovském baru. Prožívala jsem tehdy těžké období, táta onemocněl schizofrenií, rodiče se rozvedli, brácha to všechno vyřešil tím, že se předávkoval práškama. Zůstala jsem bydlet s mámou a ségrou, se kterýma jsme se hodně hádaly, peněz bylo tak akorát na jídlo. Bezútěšná situace, kterou člověk v pubertě obvykle řeší tím, že se moc nevyskytuje doma.


lucie bittalová 29. 3. 2014

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.