Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Průkopníci našeho lepšího života

 

prukopnici big

antonovaBarbora Antonová
Autorka

Učitelka, překladatelka, aktivistka, matka, manželka, předsedkyně hnutí, ale nic z toho nedělá pořádně.

13
května
2015

Všimli jste si, kolik je kolem nás divných lidí, které za starých dobrých časů nebylo vidět? Některým není dost dobrá chůze a projíždí se ulicemi na vozíku, další chtějí být zajímaví tím, že si zvolili menšinovou sexuální orientaci, a někteří šli do takového extrému, že si vybrali jinou barvu kůže, než je středoevropský standard. Co naplat, svět už je takový; ale pojďme se podívat, jak těchto kuriozit využít pro kvalitnější život nás obyčejných slušných zdravých bílých heterosexuálních vlastenců.

Začněme jezdci na mechanických nebo elektrických vozících. Představte si, že se kvůli nim, těm pár procentíčkům populace, nakupují nízkopodlažní dopravní prostředky, staví bezbariérové budovy a upravují veřejné prostory! Tu neskutečnou nehospodárnost můžeme vyrovnat tím, že si to všechno přivlastníme, prostě jim to sebereme. Nechť tyto vymoženosti bez skrupulí používají všichni, kdo tlačí kočárky nebo vlečou kufry, kdo si zlomili nohu při lyžování nebo odrovnali kyčle na tenise, kdo ještě nebo už hůře chodí, vidí, slyší. Když se všichni spojíme, hodí to dobrých čtyřicet procent populace. Žádné extrabuřty pro vozmeny, je to nás všech! A je to velmi, velmi příjemné.

A teď k těm gayům a lesbám… Prý chtějí děti. A někteří si je už dokonce bez dovolení pořídili, protože nedávali ve škole pozor a nevědí, že to nejde. A teď pro své děti vymáhají úřední právo na druhého rodiče. Jde samozřejmě o do nebe volající nespravedlnost: proč by mělo mít dítě v homosexuální rodině nárok na DVA milující rodiče, když zhruba polovina dětí z heterosexuálních vztahů si musí vystačit s jedním přítomným (ustaraným, vyčerpaným) a druhým nepřítomným (alimenty zhusta neplatícím) rodičem? A to ani nemluvíme o adopcích. Představte si tu hrůzu, kdyby se gayům povolili adopce a během adopčního řízení se přišlo na to, že jsou schopni poskytnout lásku a domov stejně dobře jako kterýkoli jiný pár. Co pak bude s našimi tradičními hodnotami?! Asi se nám už nepodaří zvrátit chování společnosti a přesvědčit ji, že jediným správným modelem je “máma, táta a dvě děti” (jedno je málo a tři jsou moc, jak každý ví). Tak ať se teda aspoň jasně řekne, co všechno může být rodina a co je právo dítěte. Ale pozor! Neplést s právem dětí heterosexuálních svobodných matek a ovdovělých otců, tyhle děti samozřejmě žádné jistoty v podobě úředně přiznané další pečující osoby nepotřebují… Jakže to mají gayové s tou rodinou vymyšlené?

A teď se podívejme na ty Čechy, kteří se z rozmaru narodili jako Romové. Jak je můžeme využít k vlastnímu prospěchu? Tak v první řadě se zcela přirozeně nabízí zneužití dětí. Dlouhá léta se ví, že s českým školstvím není něco v pořádku. Vyučuje se jako v devatenáctém století, děti se neustále testují, jestli jsou dost dobré pro určitou školu, místo aby se zajistilo, aby byla škola dost dobrá pro každé dítě. A právě malí Romové, kteří se dnes tak obtížně začleňují do hlavního vzdělávacího proudu, můžou namáhavě proklestit cestu k lepšímu vzdělávání i pro naše děcka. Je to úplně snadné: prostě se do každé třídy strčí pár romských kluků a holek a k nim vzdělaný a otevřený pedagog, případně pár pedagogických asistentů, plus nějaké ty vyučovací strategie, díky nimž se děti naučí rozumět světu i sobě. Tadááá! Romové získají kvalitní vzdělání, a tím pádem větší šanci na práci, až dospějí; ale co je důležitější, naše děti z toho (zdarma!) vytřískají neocenitelnou dovednost - vezmou na vědomí, že život je pestrý, různorodý, proměnlivý a každý člověk má svou hodnotu. Vyrostou z nich sebevědomí, nezamindrákovaní a empatičtí frajeři bez předsudků, kteří se nebojí jinakosti. A to se vyplatí!

Ano, zasloužíme si kvalitnější, pohodlnější život. Na předchozích skromných příkladech jsme si ukázali, že nás to nemusí stát ani příliš velké úsilí. Stačí jen maličko podpořit jiné lidi, kteří to oddřou za nás.

 

Foto: Lukáš Houdek (ze série Teorie přizpůsobivosti)

 

Čtěte dále

HOAX: Afričané se replikují jako vačice, napsal vyznamenaný botanik

V posledních měsících se šíří na českém internetu text zabývající se populační explozí v Africe a na Blízkém východě a stavící se proti programu Strany zelených a dalších ekologických stran, které dle autora „svůj boj za trvale udržitelný stav světa nemyslí vážně. Kdyby ano, museli by ho především cílit na ty, kteří se replikují jako vačice.” Text je připisován českému botanikovi a spisovateli Václavu Větvičkovi. Dnes 81letý Čech za celoživotní přínos v oblasti botaniky a popularizace vědy. V některých facebookových skupinách se text šíří i s jeho fotografií. Je ale známý český botanik opravdu autorem textu?


HateFree Culture 21. 2. 2019

Novinářka se infiltrovala mezi bojovníky proti islámu. „Chtějí nás zachránit, cítí se opomíjení,” říká

„Nové migrantofobní hnutí stojí na podpoře lidí, kteří se do té doby často o politiku nezajímali, nechodili ani moc k volbám. Tahle domněnka ohrožení je najednou zmobilizovala,” říká novinářka Petra Dvořáková, která se před rokem rozhodla pod falešnou identitou infiltrovat mezi antiislámské aktivisty a scénu zmapovat. Až na některé vůdčí osobnosti, které podle ní motivuje zejména osobní prospěch, svým postojům a konání věří. „Vzpomínám si na moment, kdy jsem byla na debatě Kláry Samkové. O slovo se přihlásila sympatická žena ve středním věku, která začala vyprávět o tom, jak její synovci a mladší příbuzní jsou sluníčkáři, kteří si o ní myslí, že je extremistka. A ona že přitom není žádná extremistka, že není skin. Ale až její dcera doroste a zeptá se jí, co udělala pro boj s islámem, chce mít čisté svědomí, chce moct říct, že něco udělala. A rozbrečela se u toho.” 

...

HFFest: Praha od čtvrtka pohostí přehlídku arabských filmů

V pražském kině Lucerna proběhne od 21. do 24. února přehlídka Arabské noci, která představí premiéry tří pozoruhodných filmů s blízkovýchodní tématikou: strhující, aktuálně na Oscara nominovaný libanonský Kafarnaum, egyptský Yomeddine a francouzské drama Bojovnice slunce. Hosty přehlídky budou tvůrci egyptského filmu Yomeddine – režisér A. B. Shawky a producentka Dina Emam. Všechny tři filmy Arabských nocí měly úspěšnou premiéru na festivalu v Cannes 2018, kde byly nominovány na Zlatou palmu a Kafarnaum si kromě vynikajících ohlasů odnesl i Cenu poroty. Kafarnaum byl také čerstvě nominován na Oscara v kategorii Zahraniční film. Festival se hlásí k označení HateFree Fest.


HateFree Culture 19. 2. 2019

„Deprese není výmysl nebo lenost, ale bolestná beznaděj. Nedá se z ní vyspat,” říká Kamil Fila

Úspěšný filmový kritik Kamil Fila ví, že život není jen peříčko, protože zažívá stavy deprese a mánie. Co přesně člověk prožívá, je ale podle něj velmi těžké sdělit okolí. „Nedá se to vysvětlit ničím. Dokud jsem to nezažil, vůbec jsem lidem s depresí nerozuměl, co by jim mělo být.“ Fila předpokládá, že větší porozumění mají lidé, kteří podobný stav sami zažili či mají někoho ve svém okolí. „Člověk, který to nezná, to bude nejspíš považovat za něco bizarního, co jde pochopit jen na povrchně rozumové úrovni, ale nedokáže se do toho empaticky ponořit. A ani bych to nikomu nepřál,“ přibližuje. Sám vyhledal pomoc díky dvěma faktorům – podpořila ho tehdejší partnerka a sám lidi s duševními obtížemi nestigmatizuje. Obtíže se u něj objevily pravděpodobně kombinací velkého pracovního vytížení a krachu vztahu. „Najednou se zasekla motivace jít dál. Přišlo mi, že už se to nik ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.