Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Tereza Cajthamlová: Venčení psů v Teplicích je nejpovedenější recesistickou kampaní

 

venceni big

cajthamlovaTereza Cajthamlová
Autorka

Studentka žurnalistiky a sociální práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, "pseudohumanistka" a "xenofilka".

4
srpna
2015

Napětí, které v Česku vyvolává strach z uprchlíků a cizinců obecně, se v posledních letech více či méně úspěšně snaží tlumit nejrůznější recesistické kampaně. Bylo by dobré, aby nezapadla ta poslední z nich. Je postavená na geniálním nápadu venčení psů v parku, ideálně v době, kdy nad zvířaty vyděšenými k smrti vybuchuje ohňostroj.

Ať už to byla kampaň Čechy v ČR nechceme nebo novější varianta Island v ČR nechceme, tvůrci vždy usilovali o jedno – převrátit stereotypy tak, aby vynikla jejich absurdita. V ideálním případě by se měl člověk dosud trpící předsudky zarazit, upřímně se zasmát, plácnout do čela a nakonec s úlevou zvolat: „Jsem to ale pitomec! Teď už vidím, že generalizace nějaké skupiny lidí podle národnosti, barvy pleti či náboženství je úplně nesmyslná. Konečně jsem prohlédl!“ Na tomto místě je však třeba dodat, že nic takového se patrně nikdy nestalo a asi ani nestane. Ostatně příčinu neúspěchu podobných kampaní už dávno odhalil jeden poválečný americký výzkum.

Kdo trpí předsudky, nepozná vtip

Kauzální vztah mezi předsudkem a problémem rozpoznat ironii byl potvrzen během výzkumu mezi čtenáři amerického komiksu Mr. Biggott. Hlavní komiksová postava, zcela dle rčení nomen omen, vykazovala sklony k antisemitismu a nesnášenlivosti, které v kontextu působily směšně. Výzkum tehdy prokázal, že zatímco čtenáři bez předsudků vůči židům se u ilustrací náramně bavili, ti, kteří sdíleli svůj pohled na svět právě s antisemitou Biggottem, vtip nepostřehli. Někteří si dokonce mysleli, že Biggott je sám židovského původu a celý komiks je proto antisemitský. Zjednodušeně by se tedy dalo říci, že lidé s předsudky nepoznají ironii. Podobné antirasistické kampaně proto těžko mohou přesvědčit ty, na které primárně cílí.

Američtí výzkumníci nám tedy nabízí vysvětlení, proč tolik lidí zcela vážně upozorňovalo na to, že kampaň, která představovala Čechy tak, jak oni sami vnímají cizince nebo příslušníky menšin, je rasistická. Stejně tak se už lze s určitým pochopením dívat i na ty, kteří nepřečetli správně název iniciativy Island v ČR nechceme, a svým facebookovým lajkem se přihlásili k tomu, že muslimové mohou za sopečnou činnost nebo tuhou zimu. Žádný výzkum ale dosud nedal odpověď na to, jak humorem skutečně zvítězit nad nenávistí.

Útok Teplických na vlastní kulturu

Tepličtí přišli v rámci antirasistických kampaní, které měly dosud spíše virtuální charakter a k cílové skupině se dostávaly pouze prostřednictvím médií, s akčnější variantou. Dokonce se jim povedlo přimět lidi s předsudky vůči muslimům k tomu, aby sami dělali to, co muslimům vyčítají.

Poprvé svolali místní k venčení psů v době, kdy lázeňští hosté, kteří vyznávají islám, slavili konec Ramadánu ohňostrojem. Obávám se však, že potenciál úvodní etapy kampaně nebyl zcela vyčerpán. Když jsem pročítala diskusní příspěvky účastníků, kteří se naprosto vážně rozčilovali nad tím, jak jsou jejich pejskařská práva ohňostrojem narušena, očekávala jsem minimálně petici požadující úplné zrušení všech ohňostrojů na území České republiky. Vyznavačům islámu by to patrně příliš nevadilo, nakonec Ramadán má pro ně i bez ohňostroje důležitý náboženský význam. Ale jak by bez dělbuchů a rachejtlí oslavili ateističtí Češi příchod nového roku, to si úplně představit neumím.

Za eticky spornou však lze pořád považovat samotnou přítomnost psů uprostřed rušných oslav. Tvůrcům kampaně se podařilo zmanipulovat lidi, kteří mají své psí kamarády určitě rádi a za jiných okolností by je nikdy nevystavili podobné extrémní situaci. Věřím tomu, že při tradičních českých oslavách Silvestra se s nimi také nevydávají na procházku parkem. Iniciátoři kampaně by mohli na svou obranu před obviněním za utrpení zvířat namítnout, že k tak krutému zacházení přece majitele psů nikdo nenutil a z celého záměru je navíc patrná ironie. Ale jak jsme si před chvílí vysvětlili, lidé s předsudky vtipům nerozumí a všechno berou smrtelně vážně.

Cíl naplněn, v médiích se role obrátily

Dost už ale kritiky. Dosavadním vrcholem kampaně je venčení druhé a třetí, kdy mají už psi park téměř pro sebe a mnozí lázeňští hosté zůstávají doma. To je celkem pochopitelné, na trávě s psími exkrementy nechce sedět nikdo, bez ohledu na náboženské vyznání. A tak se Teplickým daří vytvářet perfektní podmínky pro to, aby se park mohl stát neobyvatelným i pro ně samotné.

Muslimové reagovali na kampaň různě. Někteří také hned neprohlédli zjevnou ironii, čemuž se za současné situace nelze moc divit, a do parku přestali chodit. Jiní chtěli svůj pokřivený obraz před českou veřejností napravit a v reflexních vestách začali park uklízet. To je tedy – beze vší legrace – dost ponižující způsob boje s předsudky. Nicméně výsledný efekt stojí za to. Aktuální mediální obraz dění v teplickém parku totiž jasně říká: Tepličtí trápí své psy a dělají v parku nepořádek, zatímco muslimové tam uklízí.

Iniciátorům hromadného venčení tedy děkuji za vtipný nápad a těším se, kam dál se jim podaří kampaň dovést. Kdyby jim docházela inspirace, mám pár tipů. Co takhle pod hrozbou vysoké pokuty zakázat lidem sedět na trávě a svačit? Případně stejným způsobem sankcionovat jízdu na kolečkových bruslích? Nebo jak jinak ještě humorně ukázat lidem, že jejich nenávist reaguje stejně jako vyhozený bumerang?

 

Ilustrační foto: Revolution_Ferg

Čtěte dále

HOAX: Afričané se replikují jako vačice, napsal vyznamenaný botanik

V posledních měsících se šíří na českém internetu text zabývající se populační explozí v Africe a na Blízkém východě a stavící se proti programu Strany zelených a dalších ekologických stran, které dle autora „svůj boj za trvale udržitelný stav světa nemyslí vážně. Kdyby ano, museli by ho především cílit na ty, kteří se replikují jako vačice.” Text je připisován českému botanikovi a spisovateli Václavu Větvičkovi. Dnes 81letý Čech za celoživotní přínos v oblasti botaniky a popularizace vědy. V některých facebookových skupinách se text šíří i s jeho fotografií. Je ale známý český botanik opravdu autorem textu?


HateFree Culture 21. 2. 2019

Novinářka se infiltrovala mezi bojovníky proti islámu. „Chtějí nás zachránit, cítí se opomíjení,” říká

„Nové migrantofobní hnutí stojí na podpoře lidí, kteří se do té doby často o politiku nezajímali, nechodili ani moc k volbám. Tahle domněnka ohrožení je najednou zmobilizovala,” říká novinářka Petra Dvořáková, která se před rokem rozhodla pod falešnou identitou infiltrovat mezi antiislámské aktivisty a scénu zmapovat. Až na některé vůdčí osobnosti, které podle ní motivuje zejména osobní prospěch, svým postojům a konání věří. „Vzpomínám si na moment, kdy jsem byla na debatě Kláry Samkové. O slovo se přihlásila sympatická žena ve středním věku, která začala vyprávět o tom, jak její synovci a mladší příbuzní jsou sluníčkáři, kteří si o ní myslí, že je extremistka. A ona že přitom není žádná extremistka, že není skin. Ale až její dcera doroste a zeptá se jí, co udělala pro boj s islámem, chce mít čisté svědomí, chce moct říct, že něco udělala. A rozbrečela se u toho.” 

...

HFFest: Praha od čtvrtka pohostí přehlídku arabských filmů

V pražském kině Lucerna proběhne od 21. do 24. února přehlídka Arabské noci, která představí premiéry tří pozoruhodných filmů s blízkovýchodní tématikou: strhující, aktuálně na Oscara nominovaný libanonský Kafarnaum, egyptský Yomeddine a francouzské drama Bojovnice slunce. Hosty přehlídky budou tvůrci egyptského filmu Yomeddine – režisér A. B. Shawky a producentka Dina Emam. Všechny tři filmy Arabských nocí měly úspěšnou premiéru na festivalu v Cannes 2018, kde byly nominovány na Zlatou palmu a Kafarnaum si kromě vynikajících ohlasů odnesl i Cenu poroty. Kafarnaum byl také čerstvě nominován na Oscara v kategorii Zahraniční film. Festival se hlásí k označení HateFree Fest.


HateFree Culture 19. 2. 2019

„Deprese není výmysl nebo lenost, ale bolestná beznaděj. Nedá se z ní vyspat,” říká Kamil Fila

Úspěšný filmový kritik Kamil Fila ví, že život není jen peříčko, protože zažívá stavy deprese a mánie. Co přesně člověk prožívá, je ale podle něj velmi těžké sdělit okolí. „Nedá se to vysvětlit ničím. Dokud jsem to nezažil, vůbec jsem lidem s depresí nerozuměl, co by jim mělo být.“ Fila předpokládá, že větší porozumění mají lidé, kteří podobný stav sami zažili či mají někoho ve svém okolí. „Člověk, který to nezná, to bude nejspíš považovat za něco bizarního, co jde pochopit jen na povrchně rozumové úrovni, ale nedokáže se do toho empaticky ponořit. A ani bych to nikomu nepřál,“ přibližuje. Sám vyhledal pomoc díky dvěma faktorům – podpořila ho tehdejší partnerka a sám lidi s duševními obtížemi nestigmatizuje. Obtíže se u něj objevily pravděpodobně kombinací velkého pracovního vytížení a krachu vztahu. „Najednou se zasekla motivace jít dál. Přišlo mi, že už se to nik ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.