Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Manipulace: Brno zavádí arabštinu na úřadech. Napomáhá tak expanzi islámu do města

 

brno-arabstina big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture.

13
února
2018

Více než rok se Českou republikou prostřednictvím e-mailové komunikace a některých serverů šíří zkreslené informace o vytvoření čtyř pracovních míst pro interkulturní pracovníky v Brně. Ti mají být nápomocni při zlepšení oboustranné komunikace mezi veřejnými institucemi a nejpočetnějšími skupinami cizinců, hovořícími ukrajinsky a rusky, vietnamsky, arabsky a rumunsky.

Zprávy, šířící nepravdivou informaci, uvádějí, že Brno zavádí arabštinu na Magistrátu a úřadech a město se tak připravuje na příchod většího počtu migrantů. Server Eurabia například v článku uvádí, že „vedení města se připravuje na příchod většího množství muslimských arabských imigrantů“ a „tento krok má napomoci expanzi islámu a muslimů v Brně a okolí“. Server Brno Plus dodává, že „Žít Brno jsou typičtí představitelé tzv. vítací kultury a nepochybně si velmi přejí, aby do Brna imigranti z tohoto jazykového prostředí přicházeli.“

Jak funguje projekt ve skutečnosti? 

Tento krok  města Brna je součástí rozsáhlejších aktivit, směřujících k předcházení problémům a konfliktům při začleňování cizinců do společnosti. Souvisí také s tvorbou ucelené strategie ve spolupráci s Jihomoravským krajem a s celkovou integrační strategií, kterou určuje Ministerstvo vnitra.

„Jestliže chceme, aby tu lidé jiných národností pracovali a žili legálně, tak je jim potřeba vysvětlit naše pravidla, aby jim rozuměli. Z tohoto důvodu připravilo město projekt zaměřený na úředníky a zaměstnance dalších institucí, kterým bude pracovník s jazykovými znalostmi pomáhat v komunikaci s klienty z jiných zemí. Projekt se také snaží zlepšit přehled Magistrátu o dění v cizineckých komunitách na území města Brna.,“ uvádí Magistrát na svém webu. „Projekt nemá za cíl žádným způsobem ovlivňovat migrační politiku, přijímání uprchlíků či přemisťování žadatelů o azyl. Města na to podle zákona nemají ani kompetence,“ komentuje web dále šířící se dezinformace.

brno-arabstina 1

K šířícím se dezinformacím se pro HateFree Culture vyjádřilo také Oddělení sociálního začleňování Odboru sociální péče Magistrátu města Brna, které je za realizaci projektu zodpovědné.

Vyjádření v celém znění

Interkulturní práce je v zahraničí od 90. let 20. století etablovaná disciplína. Zformovala se jako reakce na dosavadní situaci v zemích s dlouhodobou zkušeností s migrací a v těchto zemích se stala důležitým nástrojem integrace cizinců. Dnes jsou interkulturní pracovníci nezbytnou součástí skutečně fungujících integračních politik v mnoha zemích (např. v britském Leedsu funguje i interkulturní pracovník s češtinou, americký New York komunikuje dokonce s cizinci ve více než 120ti jazycích).

Město Brno bylo vždy multikulturním městem a je tomu tak i nyní v 21. století. V současné době žije na území města přibližně 30 000 cizinců, což je cca 8% celkového obyvatelstva města. Z toho počtu, dle statistik Ministerstva vnitra ČR, je více než 1000 cizinců, kteří pocházejí ze zemí, kde se hovoří arabským jazykem. Jedná se o občany široké palety zemí z celého světa. Tito lidé přicházejí do města především za zaměstnáním (často se jedná o vysoce kvalifikované pozice nebo podnikatelskou činnost), dále za studiem či za svými rodinnými příslušníky, kteří ve městě již žijí. Stejně jako všichni ostatní cizinci musí dodržovat zákony a plnit povinnosti, jež z jejich pobytu vyplývají. Pokud budeme s těmito 8% obyvatel nakládat s opovržením a nezodpovědným přístupem (princip "zaintegruj se sám", který dlouhodobě realizovaly některé země západní Evropy), hrozí, že se v budoucnu budeme potýkat s podobnými problémy, kterým tyto země čelí v současné době.

Na MMB proto v současné době prostřednictvím projektu financovaného z 95% z evropských fondů testujeme fungování 4 interkulturních pracovníků, a to s jazyky ukrajinština/ruština, rumunština, vietnamština a arabština. Tyto jazyky byly vybrány jednak s ohledem na množství cizinců v Brně, pro které daný jazyk představuje mateřský jazyk, a dále s ohledem na míru podpory, kterou daná skupina cizinců potřebuje.

Z praxe i díky lingvistickým studiím je patrné, že dospělým a především těm, jejichž mateřský jazyk je neslovanský, trvá minimálně 6 – 7 let, než český jazyk zvládnou na běžné komunikační úrovni. Již v této době však musejí přicházet do styku s úřady i dalšími institucemi, jako jsou zdravotnická, vzdělávací a další zařízení ve městě. V této situaci mají zaměstnanci veřejných institucí minimální podporu. Cizinci shánějí tlumočníky mezi svými známými, přičemž důsledkem jsou častá nedorozumění, neschopnost cizinců svým povinnostem a právům porozumět a své povinnosti plnit. Vzniká tak závislost na zprostředkovatelských sítích, které cizince na úřadech zastupují, čímž ještě prohlubují případný proces segregace od většinové společnosti. Tento fakt se týká zejména těch skupin cizinců, které jsou vizuálně odlišné či mají odlišné náboženství.

S ohledem na popsanou situaci by se náplň práce interkulturních pracovníků dala shrnout takto:

  • podpora zaměstnancům veřejných institucí (Magistrát města Brna, Městská policie, městské nemocnice, školy, atd.) a cizincům při vzájemném kontaktu, zprostředkování tzv. bezpečného kontaktu (tlumočení, mediace, asistence oběma stranám, poskytování základních informací o veřejných institucích v Brně),
  • mapování cizineckých komunit v jejich přirozeném prostředí, informací o cizincích za účelem prevence negativních sociálních jevů,
  • přenos základních informací o povinnostech a právech cizinců, poskytování základního poradenství v oblasti pobytu, podpora samostatného sociálního fungování cizince a jeho integrace na místní úrovni.

Úvodní foto: Flickr

Čtěte dále

Na Slovensku ho měli za výrostka, v Anglii nyní nastoupil k policii. Rozhodl se sloužit zdarma

Ladislav Demeter, kterému jeho okolí říká Laco, pochází z romské rodiny z východního Slovenska. V jeho útlém věku rodina odešla za lepším životem i rovným zacházením do Velké Británie. Zatímco se ve škole na Slovensku setkával se šikanou a byl podle svých slov považován proto, že se bránil, za „grázla”, v Anglii našel vášeň k učení. Od malička touží po práci policisty a za svým cílem jde stůj co stůj. Prošel vyšším vzděláním a nyní se chystá na jednu z pěti univerzit, které ho přijaly ke studiu kriminologie. Sen si ale už částečně splnil. Ještě během studia se pustil do intenzivní roční policejní přípravy a před pár týdny se stal policistou. Ke sboru nastoupil jako zvláštní konstábl, který se vyzna-čuje tím, že má téměř identické pravomoci jako ostatní kolegové, pracuje ale zdarma a na menší úva-zek. Přestože se totiž Laco chce věnovat práci u policie naplno, je pro něj na prvním ...

Jak se žije na východním Slovensku. Čtyři příběhy, které boří stereotypy

Slovenská republika je našemu srdci ze všech evropských států nejblíže, přeci jenom jsme byli jeden stát a jeden národ, máme společnou historii a nemáme jazykovou bariéru. Východní Slovensko je domovem velkého počtu Romů. Značná část odešla za lepším životem do zahraničí, ale i tak zde mnoho Romů zůstává, a to i přesto, že tzv. východ patří mezi nejchudší kraje Slovenska.


Stanislava Ondová 15. 2. 2019

Léčba rakoviny i zkoumání vesmíru. České vědkyně, které přispěly k rozvoji zdejší i světové vědy

Robosoutěž Českého vysokého učení technického měla v loňském roce nečekaného vítěze. Poprvé v historii zvítězil dívčí tým. Alena Gorčíková, Elisabet Truhlářová a Vu Hoang Anh vyhrály v konkurenci 97 týmů. „Ukazuje se, že neplatí stereotyp, že technika je jen pro kluky,“ uvedl pro server Novinky hlavní organizátor soutěže, Martin Hlinovský z ČVUT. Přesto však podle statistik UNESCO celosvětově pouze 28 % výzkumných a vědeckých pracovníků tvoří ženy. V České republice je pak žen ve vědě pouze 27 %. Zásadní úlohu žen ve vědeckém světě připomněl 11. února Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR v rámci něj prostřednictvím kampaně na sociálních sítích připomnělo vědkyně, které přispěly k rozvoji české i světové vědy. „V roce 2018 měly ženy na kontě množství důležitých a pro společno ...

Vystudoval v Česku, je světovým expertem na TBC. V Ghaně spoluzaložil český klub Czechslov

Sedmapadesátiletý Kennedy Kwasi Addo se narodil do rodiny kakaového farmáře. Ten velmi brzy zemřel a péče o početnější rodinu tak padla na bedra ovdovělé matky. Kennedy byl nejlepším studentem ze školy, prostředků na jeho další studium však matka příliš neměla. Lékaři působící v jeho rodné vesnici vystudovali v Rumunsku a právě oni ho přesvědčili, aby zažádal o stejné stipendium. Prošel a spolu s dalšími dvěma Ghaňany byl vyslán do Československa. Přestože vždy toužil studovat medicínu, byla mu po příjezdu do Prahy v roce 1984 přidělena veterina v Košicích. Vztahy se spolužáky byly sice podle něj skvělé a vzájemně si pomáhali, vztahy s lidmi mimo školu ale bývaly problematické, zejména na venkově. „Nebyli zvyklí vidět černochy,” líčí. „Křičeli: Bože moj! Preboha, čo je to?” reprodukuje ve slovenštině. Dodává, že to studenti z Afriky přijímali a rozuměli tomu. 


Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.