Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Manipulace: Na české turistky zaútočili Palestinci. Zachránila je izraelská policie

 

cesky palestina big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture.

11
ledna
2018

„Češky zabloudily cestou k Mrtvému moři. Palestinci na ně zaútočili kameny, zachránila je izraelská policie,“ říká  titulek včerejšího článku serveru Lidovky.cz. „České turistky, které na cestě k Mrtvému moři zabloudily, musela zachraňovat izraelská policie. Vstoupily na území kontrolované Palestinci. Pod doprovodem policistů se dostaly zpět na izraelské území, ale na jejich automobil zaútočili místní obyvatelé,” píše dále v článku s odkazem na článek  deníku Times of Israel. Podle zpráv také dalších českých médií  policisté museli pomoci českým turistkám, které špatně odbočily a vjely na území kontrolované Palestinou, kde na ně místní obyvatelé zaútočili kameny. Jeden z policistů dokonce musel vystřelit do vzduchu, aby dav rozehnal a v doprovodu strážců zákona se pak turistky bezpečně a bez zranění dostaly zpět na izraelské území. Samy turistky se proti takovému vykreslení příběhu ohradily. Situace se prý odehrála jinak a zveřejnění nesprávné verze může podle nich napomáhat šíření nenávisti.

cesky palestina 3

Po vydání článků v českých médiích se nám ozvala jedna z účastnic incidentu s přáním uvést zprávu na pravou míru. Ta totiž podle ní, jak je z komentářů pod články patrné, může takto vyvolávat nenávist. Dle jejího vyjádření cestují s kamarádkou po Palestině již od konce prosince a nesetkaly se zde s žádnými problémy. V úterý je na cestě k Mrtvému moři zastavila izraelská policie a o chvíli později na ně začali dva náctiletí z vesnice házet kameny. Situaci uklidnil policista, který vystřelil do vzduchu. Dle jedné z žen, Karolíny Škápíkové, by však na ně nikdo kameny neházel, pokud by je policie nezastavila. „Nechci soudit palestinsko-izraelský konflikt. Chci jen říct, že jsme hranice Palestiny za posledních 14 dní projely snad dvacetkrát a všechno bylo v pořádku. Místní jsou moc milí a turisty mají rádi. A ti dva hloupí puberťáci, kteří něco slyšeli od dospělých a přebrali si to jako puberťáci, určitě nejsou reprezentativní vzorek Palestiny,” popsala Škápíková ve svém vyjádření na Facebooku.

cesky palestina 1

„Ještě bych ráda dodala, že jsme celou dobu měly pocit, že nás izraelská policie tlačí k tomu, abychom to „Palestincům co nejvíce osolily.” Tedy, že máme jít událost oznámit, že problém jsme měly až tehdy, kdy jsme chtěly pokračovat palestinským územím. Z článku vyplývá, že jsme vjely do palestinské vesnice, místní nás začali kamenovat a kvůli tomu musela přijet policie. Bylo to ale přesně naopak. Kameny začaly až tehdy, kdy přijela policie. A nebylo to ve vesnici, ale asi 80 metrů za odbočkou do vesnice - byly jsme mezi poli ne mezi domy. A ještě jedno upřesnění - minuly jsme ceduli, že vstupujeme na palestinské území a že to může být nebezpečné. Nikde nebyl žádný zákaz vstupu. Totéž nám řekla i dopravní policie při prvním kontaktu, incident se odehrál až několik minut poté. A v těch článcích zmiňovaný dav byli dva kluci,” dovysvětluje situaci podrobně pro HateFree Culture Karolína Škápíková.

cesky palestina 2

Jedna z českých turistek (Foto: Archiv Karolíny Škápíkové)

Celé vyjádření Karolíny Škápíkové

Milí přátelé i nepřátelé,

obvykle nevydávám veřejná prohlášení, ale jelikož jsem jedním ze dvou hlavních aktérů dnešního příběhu, připadá mi, že bych vše měla uvést na pravou míru. Ano, přiznávám, já řídila to auto, které omylem vjelo do palestinské vesnice.

Abych vyprávěla příběh od začátku. Od 28.12. cestujeme vypůjčeným autem s izraelskou spz po Izraeli. Dvě ženy. Za tu dobu jsme projely mnoho palestinského území. Propíraný incident se stal 9.1. Jen den před tím jsme po Západním břehu jezdily křížem krážem, malými vesnicemi, vždycky vše probíhalo v klidu, asi jako bychom jezdily třeba po Slezsku.

Inu 9.1. jsme se rozhodly jet k Mrtvému moři, a to nejkratší cestou, tedy přes malé vesnice na palestinském území. Když nás navigace poslala doleva, do vesnice Tuqu'a, neujely jsme ani 80 m a ozvala se za námi policejní siréna. Zastavily jsme tedy. Policisté k nám dojeli a velice mírně nám řekli, že tudy sice jet můžeme, ale může to být nebezpečné a raději bychom se měly otočit. To jsme také začaly dělat. V tu chvíli se k nám z opodál postávajícího hloučku rozeběhli dva kluci, odhadem v pubertě, a začali házet kamením. V reakci na to jeden policista vystoupil ze svého auta a několikrát vystřelil do vzduchu. To kluky zahnalo. Z vesnice jsme vyjely a zkontrolovaly auto. Na kufru byl malý škrábanec.

Policisté s námi chvíli mluvili, pak řekli, že máme jet. Když jsme se ale vydaly jinou cestou, širokou silnicí, kudy jezdilo spoustu aut s izraelskou spz, volali, ať se vrátíme. A začal výslech. „Řekněte pravdu. Vy nejste turisti. Dejte nám pasy. Vy nejedete k Mrtvému moři." Pak přišli vojáci. „Dejte nám pasy. Doklady od auta. Jak dlouho incident trval? Kam až jste dojely? Kolik bylo útočníků?" Tlačili na nás, abychom šly vše oznámit na policejní stanici kvůli pojištění auta, což je ovšem nesmysl, protože v Palestině pojištění auta neplatí. Vzali si na mě telefon, aby mě mohli „později kontaktovat". Nakonec jsme je přesvědčily, že turisti jsme a mohly jsme odjet, ale ne přes palestinské (po minulých zkušenostech bezpečné) území. Zajímalo by mě ale, proč jsme měly problém až ve chvíli, kdy jsme chtěly pokračovat v cestě Palestinou.

Od novináře ČT, který nás kontaktoval a který žije již 4 roky v Izraeli, jsme se dozvěděly následující. On sám jezdí do těchto končin s izraelskou spz několikrát týdně a nikdy problém neměl. Podle něj ti kluci útočili spíš na izraelské policisty, než na nás. Kdyby tam to auto nepřijelo, projely bychom vesnici bez povšimnutí.

Nechci soudit palestinsko-izraelský konflikt. Chci jen říct, že jsme hranice Palestiny za posledních 14 dní projely snad dvacetkrát a všechno bylo v pořádku. Místní jsou moc milí a turisty mají rádi. A ti dva hloupí puberťáci, kteří něco slyšeli od dospělých a přebrali si to jako puberťáci, určitě nejsou reprezentativní vzorek Palestiny.
A když jsme v té svaté zemi, připomenu ještě jednu věc - „nesuďte, abyste nebyli souzeni". 

Úvodní foto: Pixabay

Čtěte dále

Klece, mříže a okovy. „Duševně nemocní žijí na Bali v nejhrubším odloučení,“ říká tamní psychiatr

Indonéský ostrov Bali je symbolem ráje na zemi. Ne však pro duševně nemocné. V Indonésii je odhadem až 26 000 lidí z důvodu duševního onemocnění drženo v nelidských podmínkách. Proč jsou v klecích, přikovaní, spoutaní? „Mimo města nejsou žádné služby. Rodiny mají nulové možnosti. I když je Bali bohatý ostrov se spoustou pětihvězdičkových hotelů, spousta lidí tu žije ze dne na den. Takové rodiny to třeba někdy zkoušejí ve velkých nemocnicích. Ale často to nepřinese žádné zlepšení u jejich nemocných příbuzných. Po nějaké době se rozhodnou k radikální metodě,“ říká v rozhovoru pro HFC psychiatr Cokorda Bagus Jaya Lesmana ze Suryani institutu, který se na ostrově snaží proti stigmatizaci a nedostatku lékařských i sociálních služeb bojovat. Chce pomoci rodinám vyjít ze začarovaného kruhu nepochopení léčby duševních onemocnění.


Jiří Pasz&n ...

Starci na netu: Nejvíce dezinformací šíří senioři, ukázal výzkum

Většina preventivních programů bezpečnosti na internetu dnes cílí především na děti a mládež. Neopomíjet je však třeba i druhou nejvíce ohroženou skupinu - seniory. To vyplývá z výzkumu „Starci na netu”, který v minulém roce mapoval chování na internetu a zaměřil se na skupinu tzv. starců, lidí, kteří vyrůstali v době, kdy pro ně nebyl běžně dostupný internet a jeho služby. Výsledky výzkumu, provedeného na lidech starších 34 let, například ukazují, že s přibývajícím věkem se zvyšuje počet uživatelů, kteří rozšiřují spam. A to jak pravdivé, tak nepravdivé informace, tzv. hoaxy. „Cílem výzkumu bylo zjistit, jak na tom tato věková kategorie uživatelů internetu je a mým úkolem bude na ni lépe mířit prevenci. Pokud budeme naši pozornost směřovat nejen na děti, ale i na druhou nejvíce ohroženou skupinu, seniory, můžeme prostředí na českém internetu výrazně zlepšit,” ří ...

HOAX: EU otevře hranice pro miliony klimatických uprchlíků

EU otevře hranice pro miliony „klimatických uprchlíků“. Taková zpráva se po Novém roce začala šířit po českém internetu. Články zabývající se touto problematikou varují, že Evropský parlament rozhodl o povinnosti přijímat klimatické uprchlíky, a to na základě Usnesení o ženách, rovnosti žen a mužů a spravedlnosti v oblasti klimatu, které bylo přijato 16. ledna 2018 ve Štrasburku. „Díky tomuto dokumentu a všem ostatním, které již byly v minulostí schváleny, se nám zde vytváří nová figura, kterou, dle toho jak bylo hlasováno, budou muset členské státy EU chránit a přijímat tím, že se otevřou dokořán EVROPSKÉ hranice každému, kdo bude tvrdit, že byl nucen utéct z vlastní Země kvůli nepříznivému klimatu,” uvádí server Pravý prostor. „Díky hlasování některých europoslanců se otevřou hranice pro miliony ‘klimatických uprchlíků’,” dodává.


Britka “adoptovala“ syrského mladíka, který prožil teror v Calais. „Jsem na něj hrdá, je jako můj syn.“

„Jsem na něj neskutečně hrdá a oslněná jeho houževnatostí a povahou. Je skvělým vzorem pro mého mladšího syna,“ říká matka tří dětí Ingrid Van Loo Plowman žijící nedaleko Londýna. Ta před časem otevřela svůj domov dnes 19letému Abdulovi ze Sýrie, který je stále traumatizovaný zážitky z nechvalně známého slumu u francouzského města Calais, kde nějaký čas na cestě do Británie pobýval. „Byl jsem si jistý, že zemřu. Nikdy v životě jsem nezažil takový teror,“ vzpomíná Abdul. Hned první den se spřátelil s Ingridiným synem Rossem, našli totiž společnou zálibu ve fotbalu a videohrách. Ten nyní Abdula vnímá jako svého staršího bratra. Pocit bezpečí a domova dává mladému Syřanovi možnost věnovat se studiu angličtiny, aby se mohl přihlásit na svůj vysněný obor, na stavařinu. „Doufám, že si jednoho dne najdu práci a budu jí moct všechno oplatit. Můj život se díky ní změnil o 180 stupňů,“ ...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.