Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Manipulace: Na české turistky zaútočili Palestinci. Zachránila je izraelská policie

 

cesky palestina big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture.

11
ledna
2018

„Češky zabloudily cestou k Mrtvému moři. Palestinci na ně zaútočili kameny, zachránila je izraelská policie,“ říká  titulek včerejšího článku serveru Lidovky.cz. „České turistky, které na cestě k Mrtvému moři zabloudily, musela zachraňovat izraelská policie. Vstoupily na území kontrolované Palestinci. Pod doprovodem policistů se dostaly zpět na izraelské území, ale na jejich automobil zaútočili místní obyvatelé,” píše dále v článku s odkazem na článek  deníku Times of Israel. Podle zpráv také dalších českých médií  policisté museli pomoci českým turistkám, které špatně odbočily a vjely na území kontrolované Palestinou, kde na ně místní obyvatelé zaútočili kameny. Jeden z policistů dokonce musel vystřelit do vzduchu, aby dav rozehnal a v doprovodu strážců zákona se pak turistky bezpečně a bez zranění dostaly zpět na izraelské území. Samy turistky se proti takovému vykreslení příběhu ohradily. Situace se prý odehrála jinak a zveřejnění nesprávné verze může podle nich napomáhat šíření nenávisti.

cesky palestina 3

Po vydání článků v českých médiích se nám ozvala jedna z účastnic incidentu s přáním uvést zprávu na pravou míru. Ta totiž podle ní, jak je z komentářů pod články patrné, může takto vyvolávat nenávist. Dle jejího vyjádření cestují s kamarádkou po Palestině již od konce prosince a nesetkaly se zde s žádnými problémy. V úterý je na cestě k Mrtvému moři zastavila izraelská policie a o chvíli později na ně začali dva náctiletí z vesnice házet kameny. Situaci uklidnil policista, který vystřelil do vzduchu. Dle jedné z žen, Karolíny Škápíkové, by však na ně nikdo kameny neházel, pokud by je policie nezastavila. „Nechci soudit palestinsko-izraelský konflikt. Chci jen říct, že jsme hranice Palestiny za posledních 14 dní projely snad dvacetkrát a všechno bylo v pořádku. Místní jsou moc milí a turisty mají rádi. A ti dva hloupí puberťáci, kteří něco slyšeli od dospělých a přebrali si to jako puberťáci, určitě nejsou reprezentativní vzorek Palestiny,” popsala Škápíková ve svém vyjádření na Facebooku.

cesky palestina 1

„Ještě bych ráda dodala, že jsme celou dobu měly pocit, že nás izraelská policie tlačí k tomu, abychom to „Palestincům co nejvíce osolily.” Tedy, že máme jít událost oznámit, že problém jsme měly až tehdy, kdy jsme chtěly pokračovat palestinským územím. Z článku vyplývá, že jsme vjely do palestinské vesnice, místní nás začali kamenovat a kvůli tomu musela přijet policie. Bylo to ale přesně naopak. Kameny začaly až tehdy, kdy přijela policie. A nebylo to ve vesnici, ale asi 80 metrů za odbočkou do vesnice - byly jsme mezi poli ne mezi domy. A ještě jedno upřesnění - minuly jsme ceduli, že vstupujeme na palestinské území a že to může být nebezpečné. Nikde nebyl žádný zákaz vstupu. Totéž nám řekla i dopravní policie při prvním kontaktu, incident se odehrál až několik minut poté. A v těch článcích zmiňovaný dav byli dva kluci,” dovysvětluje situaci podrobně pro HateFree Culture Karolína Škápíková.

cesky palestina 2

Jedna z českých turistek (Foto: Archiv Karolíny Škápíkové)

Celé vyjádření Karolíny Škápíkové

Milí přátelé i nepřátelé,

obvykle nevydávám veřejná prohlášení, ale jelikož jsem jedním ze dvou hlavních aktérů dnešního příběhu, připadá mi, že bych vše měla uvést na pravou míru. Ano, přiznávám, já řídila to auto, které omylem vjelo do palestinské vesnice.

Abych vyprávěla příběh od začátku. Od 28.12. cestujeme vypůjčeným autem s izraelskou spz po Izraeli. Dvě ženy. Za tu dobu jsme projely mnoho palestinského území. Propíraný incident se stal 9.1. Jen den před tím jsme po Západním břehu jezdily křížem krážem, malými vesnicemi, vždycky vše probíhalo v klidu, asi jako bychom jezdily třeba po Slezsku.

Inu 9.1. jsme se rozhodly jet k Mrtvému moři, a to nejkratší cestou, tedy přes malé vesnice na palestinském území. Když nás navigace poslala doleva, do vesnice Tuqu'a, neujely jsme ani 80 m a ozvala se za námi policejní siréna. Zastavily jsme tedy. Policisté k nám dojeli a velice mírně nám řekli, že tudy sice jet můžeme, ale může to být nebezpečné a raději bychom se měly otočit. To jsme také začaly dělat. V tu chvíli se k nám z opodál postávajícího hloučku rozeběhli dva kluci, odhadem v pubertě, a začali házet kamením. V reakci na to jeden policista vystoupil ze svého auta a několikrát vystřelil do vzduchu. To kluky zahnalo. Z vesnice jsme vyjely a zkontrolovaly auto. Na kufru byl malý škrábanec.

Policisté s námi chvíli mluvili, pak řekli, že máme jet. Když jsme se ale vydaly jinou cestou, širokou silnicí, kudy jezdilo spoustu aut s izraelskou spz, volali, ať se vrátíme. A začal výslech. „Řekněte pravdu. Vy nejste turisti. Dejte nám pasy. Vy nejedete k Mrtvému moři." Pak přišli vojáci. „Dejte nám pasy. Doklady od auta. Jak dlouho incident trval? Kam až jste dojely? Kolik bylo útočníků?" Tlačili na nás, abychom šly vše oznámit na policejní stanici kvůli pojištění auta, což je ovšem nesmysl, protože v Palestině pojištění auta neplatí. Vzali si na mě telefon, aby mě mohli „později kontaktovat". Nakonec jsme je přesvědčily, že turisti jsme a mohly jsme odjet, ale ne přes palestinské (po minulých zkušenostech bezpečné) území. Zajímalo by mě ale, proč jsme měly problém až ve chvíli, kdy jsme chtěly pokračovat v cestě Palestinou.

Od novináře ČT, který nás kontaktoval a který žije již 4 roky v Izraeli, jsme se dozvěděly následující. On sám jezdí do těchto končin s izraelskou spz několikrát týdně a nikdy problém neměl. Podle něj ti kluci útočili spíš na izraelské policisty, než na nás. Kdyby tam to auto nepřijelo, projely bychom vesnici bez povšimnutí.

Nechci soudit palestinsko-izraelský konflikt. Chci jen říct, že jsme hranice Palestiny za posledních 14 dní projely snad dvacetkrát a všechno bylo v pořádku. Místní jsou moc milí a turisty mají rádi. A ti dva hloupí puberťáci, kteří něco slyšeli od dospělých a přebrali si to jako puberťáci, určitě nejsou reprezentativní vzorek Palestiny.
A když jsme v té svaté zemi, připomenu ještě jednu věc - „nesuďte, abyste nebyli souzeni". 

Úvodní foto: Pixabay

Čtěte dále

„Neměla by míň papat? Neměla bys už mít dítě?” ptají se nadživotní kresby v ulicích Prahy

Až do poloviny června bude v pražském veřejném prostoru k vidění výstava kreseb slovenské autorky Ivany Šátekové. Ta na několikametrových panelech Galerie Artwall na zdi pod Letenskými sady tematizuje situace, v nichž se ženy setkávají v různých obdobích svého života s kritikou nebo nepochopením, které autorka vnímá jako genderově podmíněné. „Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří. Tyto komentáře mají často formu zdánlivě nevinných a dobře míněných otázek. Výstava je zaměřená na stereotypy o ženách a odkrývá skrytý sexismus a ageismus – tedy předsudky a diskriminaci na základě pohlaví a věku,” uvádí jedna z kurátorek výstavy Lenka Kukurová. „Otázky vypovídají o vžitých společenských představách o tom, jak by se měla chovat ,správná žena'. Mnohé z nich ale vycházejí z předsudků, které se opakov ...

Děti migrantů se setkávají s českými při hrách a sportu. Učí se česky a navazují přátelství

Skupina jednadvaceti dětí se v posledních měsících nenudila. Během čtyř lekcí parkouru se učily základy bezpečnosti, skoky, parakotouly, udržení se na zdi a také týmovému duchu. Při bubnování během měsíce nacvičily společně s lektory rytmickou skladbu. Street dance lekce přinesly možnost naučit se základním pohybům. Děti zaujal zejména break dance a hip hop. Na výtvarných workshopech pak malovaly abstraktní obrazy pomocí barevných tuší a pěny na holení, pracovaly s linorytem a vytvořily také obrovské puzzle, do nichž každé dítě vytvořilo svůj vlastní dílek. Nabídnout dětem možnost si vyzkoušet různorodé aktivity je jedním z cílů mezinárodního projektu LAB 31. V České republice jej realizuje Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Dalším z cílů je podpora integrace. Proto projekt spojuje české děti s dětmi cizinců. Zapojeny jsou děti ve věku osmi až patnácti let z devíti zemí sv ...

„Mýty o válečném násilí vychovávají ženy, aby sexuální násilí čekaly a nebránily se,“ říká expertka

Maďarská Židovka Judith Magyar Isaacson se narodila v roce 1925. V červenci roku 1944, když jí bylo devatenáct let, byla deportována do koncentračního tábora Osvětim a následně nucena k pracím v Hessisch Lichtenau. Ve své autobiografii popsala neustálý strach ze sexuálního násilí a také své pocity, když jí jednoho dne velitel koncentračního tábora Lichtenau řekl, aby ho následovala. „Dědí ženy vzpomínky na znásilnění?” pomyslela si při tom Judith. Vzpomněla si na mýtus o únosu Sabinek Římany a na další příběhy násilí na ženách. „Můj úděl není výjimečný, řekla jsem si. Zasáhlo mě starověké právo sexu a války.” Mýty a příběhy o válečném násilí na ženách připravují ženy na tuto možnost a ženy jsou tak vychovávány k tomu, aby sexuální násilí očekávaly a aby se mu případně nebránily.


Nina Djukanovićová 21

HFFest: Brno ovládne festival extrémních pochutin. Nabídne hmyz nebo kuřecí pařáty

V sobotu 25. května se v Brně uskuteční již čtvrtý ročník Extrem food festivalu. Akce potrvá od 10:00 do 18:00 a nabídne exotickou kuchyni, neobvyklé nápoje a bohatý doprovodný program. Festival proběhne na známém fotbalovém stadionu Za Lužánkami a pořadatelé se na něm pokusí vytvořit nový český rekord v počtu lidí pojídajících smažený hmyz na jednom místě. Festival se letos hlásí k označení HateFree Fest, čímž dává najevo, že je otevřený všem návštěvníkům bez rozdílu. Kromě jiného si na něm tak budete moci vyzvednout naše placky nebo nálepky.


HateFree Culture 21. 5. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.