Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Manipulace: Další útok afrických migrantů na Polku v Itálii

 

polska ridicka big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture.

4
září
2017

Českým internetem a dezinformačními servery se začalo šířit video pocházející z twitterového účtu Voice of Europe. Krátký záznam zveřejněný předevčírem zachycuje situaci, kdy se skupina mužů staví před auto, které mezi nimi záhy projede a srazí kameramana. Voice of Europe komentují záznam tím, že jde tedy o migranty, kteří blokují polskou řidičku poblíž Itálie, a „není to dobrý nápad“. K záznamu nejsou uvedeny žádné další informace ani zdroje. Přesto příběh přebírají některá česká média. Server Eurabia zveřejňuje o videu článek s názvem “Další útok afrických imigrantů/uprchlíku na polskou ženu!” Dává tak video do souvislosti s útokem a hromadným znásilněním polské ženy, který se nedávno odehrál v italském Rimini.

polska ridicka 2

O pár hodin později zveřejňují Parlamentní listy článek s názvem “Už ho máme. Jedenáct hodin starý záznam, letící kolem světa: Houf migrantů se snažil zablokovat Polku v autě. Nechutně a v přesile”. V článku opět popisují situaci stejně - migranti dle nich zaútočili na polskou ženu v autě. Záznam sdílela také facebooková stránka Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamura Plzeňský kraj - SPD, na které administrátor připojuje komentář o útoku Afričanů na polskou řidičku. Stránka také uvádí, že celá situace se odehrála bez zájmu policie: “Afričani v Itálii očividně přepadají ženy na ulicích a silnicích naprosto bez zábran a také bez zájmu policie. Problém mají snad jen pouze v případě, že si jako kořist vyberou Polku.”

polska ridicka 3

Zveřejněná část původního záznamu pochází ve skutečnosti z roku 2015 z italsko-francouzské hranice. Zde se v září toho roku, v návaznosti na některé předchozí akce, odehrálo několik demonstrací a blokád skupiny známé jako No Border Network, kterých se účastnilo několik desítek lidí z řad migrantů a aktivistů. Ti zde v přítomnosti policie a médií blokovali hranici mezi Francií a Itálií, aby tak podle slov organizátorů poukázali na situaci migrantů, pro něž byla hranice zavřená, a uctili i památku obětí, které na své “cestě za nadějí” přišly o život. Aktivisté také mimo jiné při akci plavali v moři, aby situaci co nejvíce přiblížili. Během této blokace byl podle organizátorů autem sražen a zraněn francouzský novinář (tuto situaci zobrazuje nyní kolující video), který byl převezen na pohotovost. Celá akce byla reakcí na tehdejší situaci přibližně 200 lidí, kteří přespávali na hranici a nebyli vpuštěni do Francie.

polska ridicka 1

Skupina No Border organizovala v oblasti více protestů, některé z nich skončily násilnými srážkami s policií. Úmyslně zkrácený záznam, který je aktuálně sdílen, však nezobrazuje aktuální útok migrantů, jak se některé skupiny snaží zjevně podsunout, ale dva roky starou akci této skupiny. Není pravda ani to, že policie nebyla na akci přítomna. K blokádě automobilu a sražení novináře došlo v její přítomnosti, což dokládá celý videozáznam. Jedná se tedy o manipulaci.

Úvodní foto: Wikipedia

Čtěte dále

„Uprchl jsem před radikály. Zde mě považují za jednoho z nich,“ říká jezídský umělec

Pětadvacetiletý umělec Dachil Sado pochází ze severního Iráku z pronásledované komunity Jezídů. Po sérii útoků a poprav ve svém okolí se rozhodl vlast opustit. Do Berlína přišel v lednu 2015 a Německo mu udělilo azyl. Po příjezdu do Evropy ho však překvapily postoje části veřejnosti: „Z Iráku jsem utekl kvůli radikálním islamistickým skupinám a pak přijdu sem, kde se na mě lidé dívají, jako bych byl jedním z těch radikálů.“ Dachil se v Německu začal věnovat umění a v říjnu nastupuje na prestižní uměleckou školu Weissensee. Aktuálně má do 21. září výstavu v brněnské Galerii Klubovna. Jak se žije Jezídům v Iráku a proč jsou napříč historií pronásledovaní? Jaké byly Dachilovy začátky v novém domově? Proč se začal věnovat umění a z jakého důvodu mu vadí označení „uprchlík“? I o tom je následující rozhovor.


Lukáš Houdek 2 ...

Vyrůstala s afroamerickými bratry. “Nežila jsem s barvami,” říká

Elenini rodiče, kteří byli běloši, v roce 1969 adoptovali dva čtyřměsíční chlapce afroamerického původu. Elena Kennedy se narodila o rok později. Rodina tak vznikla jen dva roky poté, kdy byly zrušeny zákony zakazující mezirasová manželství, a pouhých pět let od přijetí zákona o občanských právech, který zakázal diskriminaci na základě rasy a rasovou diskriminaci ve školách. „Mnoho lidí se mě za ta léta ptalo, jaké to bylo vyrůstat s afroamerickými bratry. Nudná pravda je, že moje rodina byla úplně normální. Jenom já jsem bílá. Moji adoptovaní bratři jsou černí,“ říká Elena. Přiznává ale, že ačkoliv jsou sourozenci, nedívá se na ně společnost stejně a stále se objevuje řada situací, kde je na její bratry pohlíženo odlišně.


Marie Škardová 20. 9. 2017

"Škola by neměla být izolovaným ostrovem," říká expert Hruda

„Je stále důležitější, aby škola odpovídala reálnému životu a reálným potřebám. Dovednosti získáváme jednoduše tím, že jsme jejich přijímání vystaveni. Větší variabilita dává i příležitost poznat rozdílné názory, postoje a role,“ říká k inkluzivnímu vzdělávání Tomáš Hruda. Je absolventem ekonomie a mezinárodních vztahů na FSV UK. Mimo jiné působil také jako náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství. Je spoluzakladatelem projektu Education Republic, který si klade za cíl podporovat pravidelné vzdělávání jako nedílnou součást života. Ve škole by se podle něj mělo více pracovat se vstupní motivací, která má obrovský vliv na výsledek učení. „Do školy nechodíme, abychom dokazovali, co všechno umíme. Chodíme tam, abychom se naučili něco nového,“ dodává.


Klára Malá 19. 9. 2017

...

HateFree Zone: Síť míst bez násilí a nenávisti!

HateFree Culture představuje vznikající síť zón bez násilí a nenávisti. Ty vznikají po celé České republice pod značkou HateFree Zone.


HateFree Culture 11. 2. 2015

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.