Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

HOAX: Werich islamoklastem

 

werich big

hatefreeHateFree Culture
Autor

Článek redakce HateFree Culture.

27
listopadu
2015

V posledních měsících se objevuje stále více manipulativních či lživých zpráv, tzv. hoaxů, které mají za cíl poškodit jednotlivce či skupiny obyvatel a šířit tak nenávist. Tyto zprávy se často po zveřejnění lavinovitě šíří po internetu, aniž by si sdílející zprávu ověřili. Naštěstí se také stále více lidí učí zprávy ověřovat a tyto hoaxy jsou vysvětlovány. Jak jednoduše se lživá zpráva šíří a jak někteří k šíření lživých informací přistupují, ukázal nedávný případ údajného citátu Jana Wericha.

Citáty a obrázky odsuzující islám a imigraci jsou na Facebooku velmi oblíbené. Možná i proto vytvořil falešný profil Jiřího Ovčáčka jako parodii obrázek s údajným citátem Jana Wericha, který měl říci 23. září 1938 v rozhovoru pro rozhlas. V citátu Werich přirovnává nacisty k muslimům.

werich1

O tom, že se jedná o profil recesistický, nelze po přečtení popisku stránky pochybovat: „Nekorektní, neformální a neoficiální fanclub profesionála v politickém PR dění Jiřího Ovčáčka.“ Oficiální a autentický profil mluvčího Hradu lze nalézt ZDE.

Obrázek, který v kontextu recesistického profilu dával smysl, nasdílela česká právnička Klára Samková, která mu dala svým komentářem „Že by něco do Konvovy sbírky islamofobů??“ zcela jiný kontext.

werich2

Citát nasdílelo více než 6000 lidí, mnozí z nich s přesvědčením, že se jedná o slova Jana Wericha. Na situaci zareagoval autor obrázku vysvětlením, že si vymyslel nejen citát, ale i danou situaci. Tím mohla být situace vyřešená. Následující události však ukazují, jak se na českém internetu pracuje s informacemi a jak se lživé informace šíří.

Klára Samková své šíření hoaxu okomentovala slovy, že 99% informací nelze ověřit a proto je ověřování si faktů 100% ztrátou času. Ze statistického hlediska dle ní prověří informace čas.

werich3

K hoaxu se vyjadřovali také další lidé. V diskuzi lze dohledat názory, že není důležité, zda Werich výrok uvedl, důležité je, že je pravdivý. To je bohužel dnes velmi časté jednání. Mnoha uživatelům nevadí, že sdílí lživé informace, je pro ně důležitější, že daná informace podporuje jejich názor, případně, že se jim zdá pravdivá. Někteří z diskutujících dále žádali důkaz, že Werich daná slova nepronesl. Je paradoxní, že v této situaci musí být prokázáno, že se situace nestala, přičemž je spíše zvykem (například také u soudu), že je naopak třeba na základě důkazního materiálu prokázat, že se daná situace skutečně odehrála. Stejný problém vzniká u prokazování různých příběhů, jako například známý šířící se hoax o situaci v mnichovské nemocnici. Daný příběh, byť zcela nesmyslný, je vnímám jako pravdivý až do chvíle, než někdo přinese důkaz, že pravdivý není. U některých případů, které se nestaly, tak není možné jejich smyšlení prokázat, protože neexistují o situaci žádné záznamy.

V tomto případě se však prokázat, že se situace nestala, podařilo. Český rozhlas se k situaci vyjádřil následovně: „Český rozhlas prošel svůj archiv, přehled vysílání i noviny a žádné takové prohlášení nenašel. Víme, že ten den měl Jan Werich jiné starosti, neboť vozil vojáky během mobilizace a můžeme s největší pravděpodobností říct, že se jedná o podvrh.“

Ani to však některým uživatelům internetu nestačilo. To, zda citát Werich pronesl, či nikoli, je pro mnoho z nich zcela nepodstatné. Například politička Eva Hrindová z Bloku proti islámu k situaci uvedla, že není podstatné, že je obrázek hoax, protože se ukazuje, že lidé mají tendenci tomu věřit, jelikož je to pravda. A to je, podle ní, pozitivní.

werich4

Stáváme se tak často svědky toho, jak je pro některé uživatele nepodstatné, zda je informace pravdivá, důležité je, že zapadá do jejich ideologického rámce. Příště tak může podobný komentář napsat například Jára Cimrman.

werich5

Čtěte dále

„Uprchl jsem před radikály. Zde mě považují za jednoho z nich,“ říká jezídský umělec

Pětadvacetiletý umělec Dachil Sado pochází ze severního Iráku z pronásledované komunity Jezídů. Po sérii útoků a poprav ve svém okolí se rozhodl vlast opustit. Do Berlína přišel v lednu 2015 a Německo mu udělilo azyl. Po příjezdu do Evropy ho však překvapily postoje části veřejnosti: „Z Iráku jsem utekl kvůli radikálním islamistickým skupinám a pak přijdu sem, kde se na mě lidé dívají, jako bych byl jedním z těch radikálů.“ Dachil se v Německu začal věnovat umění a v říjnu nastupuje na prestižní uměleckou školu Weissensee. Aktuálně má do 21. září výstavu v brněnské Galerii Klubovna. Jak se žije Jezídům v Iráku a proč jsou napříč historií pronásledovaní? Jaké byly Dachilovy začátky v novém domově? Proč se začal věnovat umění a z jakého důvodu mu vadí označení „uprchlík“? I o tom je následující rozhovor.


Lukáš Houdek 2 ...

Vyrůstala s afroamerickými bratry. “Nežila jsem s barvami,” říká

Elenini rodiče, kteří byli běloši, v roce 1969 adoptovali dva čtyřměsíční chlapce afroamerického původu. Elena Kennedy se narodila o rok později. Rodina tak vznikla jen dva roky poté, kdy byly zrušeny zákony zakazující mezirasová manželství, a pouhých pět let od přijetí zákona o občanských právech, který zakázal diskriminaci na základě rasy a rasovou diskriminaci ve školách. „Mnoho lidí se mě za ta léta ptalo, jaké to bylo vyrůstat s afroamerickými bratry. Nudná pravda je, že moje rodina byla úplně normální. Jenom já jsem bílá. Moji adoptovaní bratři jsou černí,“ říká Elena. Přiznává ale, že ačkoliv jsou sourozenci, nedívá se na ně společnost stejně a stále se objevuje řada situací, kde je na její bratry pohlíženo odlišně.


Marie Škardová 20. 9. 2017

"Škola by neměla být izolovaným ostrovem," říká expert Hruda

„Je stále důležitější, aby škola odpovídala reálnému životu a reálným potřebám. Dovednosti získáváme jednoduše tím, že jsme jejich přijímání vystaveni. Větší variabilita dává i příležitost poznat rozdílné názory, postoje a role,“ říká k inkluzivnímu vzdělávání Tomáš Hruda. Je absolventem ekonomie a mezinárodních vztahů na FSV UK. Mimo jiné působil také jako náměstek ministra školství pro výzkum a vysoké školství. Je spoluzakladatelem projektu Education Republic, který si klade za cíl podporovat pravidelné vzdělávání jako nedílnou součást života. Ve škole by se podle něj mělo více pracovat se vstupní motivací, která má obrovský vliv na výsledek učení. „Do školy nechodíme, abychom dokazovali, co všechno umíme. Chodíme tam, abychom se naučili něco nového,“ dodává.


Klára Malá 19. 9. 2017

...

HateFree Zone: Síť míst bez násilí a nenávisti!

HateFree Culture představuje vznikající síť zón bez násilí a nenávisti. Ty vznikají po celé České republice pod značkou HateFree Zone.


HateFree Culture 11. 2. 2015

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.