Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

HOAX: Perzekuce muslimů v Japonsku

 

tokyo big

libicherMiroslav Libicher
Autor

Vystudoval marketingové komunikace a mediální studia. Zabývá se světovou kinematografií, muslimskou kulturou a mediální reprezentací muslimů.

28
října
2015

Již několik let kolují internetem různé variace sdělení, podle kterého Japonsko uplatňuje přísné právní i sociální restrikce vůči islámu a muslimům. Stoupenci islámu prý v této východoasijské zemi například nemají možnost získat občanství ani povolení k trvalému pobytu a čelí konsenzuálnímu společenskému opovržení. Stejný text tvrdí, že Japonsko udržuje jen minimální diplomatické styky s muslimskými zeměmi. Tento hoax využívající nízkého povědomí o Japonsku napříč západními zeměmi má v očích jeho šiřitelů sloužit jako následováníhodný příklad, jak přistupovat k muslimům. Přitom však očerňuje samotné Japonsko, které ve skutečností ctí zásady demokracie, lidských práv a občanských svobod.

japonsko

Hoax v podobě několika položkového seznamu, který je šířen prostřednictvím e-mailu a sociálních sítí, je na internetu vysledovatelný minimálně už od roku 2012. Obsahově má k němu velmi blízko také o rok mladší článek izraelského arabisty Mordechaie Kedara, který převzalo značné množství blogů a internetových stránek (viz například tento čerstvý slovenský překlad – zveřejněný s upozorněním, že článek „možná“ není pravdivý).

Japonská ústava přitom výslovně garantuje svobodu náboženského vyznání. Ve zprávě amerického Ministerstva zahraničí o svobodě náboženství v Japonsku za rok 2014 není zaznamenán žádný případ, kdy by tato zásada byla porušena. Zpráva naopak zmiňuje, že Japonsko udělilo dočasné povolení k pobytu barmským muslimům, kteří do země přišli ve strachu z perzekuce. Zmiňuje taktéž pokračující snahy japonského Islámského centra (založeného roku 1966) o aktivity v rámci mezináboženského dialogu. Mezi ty patří například účast ve speciálních mezináboženských týmech na maratonu ve městě Kjóto.

Islámské centrum přitom není jedinou muslimskou organizací, která v Japonsku působí. Již roku 1938 byla postavena turecká mešita přímo v hlavním městě Tokiu (viz Tokyo Camii). Za původní stavbou (mešita byla v 80. letech kvůli poškození zbourána a nahrazena novou, vůbec největší v celém Japonsku) stála komunita tatarských imigrantů, která do Japonska utekla z carského Ruska na počátku 20. století a mimo jiné založila i mešitu v Kóbe.

tokio camii

Mešita Tokyo Camii (foto: Wikipedia)

Blog Turning Japanese, který provozují naturalizovaní japonští občané (mezi nimi i jeden muslim) pak zveřejňuje informace, jež rozporují tvrzení, že se muslimové nemohou stát plnohodnotnými členy japonské společnosti. Ke státem posvěcené diskriminaci nemůže docházet už proto, že se státní instituce na náboženství občanů ani cizinců nikdy neptají. Článek rovněž zmiňuje, že proselytizační činnost je v Japonsku dovolena všem náboženstvím a arabsky psaný Korán je k nalezení v každé místní mešitě.

Text hoaxu zmiňuje i různé společenské sankce, kterým mají muslimové v Japonsku čelit. Není samozřejmě možné vyvrátit existenci jednotlivých případů, v nichž by byli muslimové některými Japonci přijímání s nelibostí, v obecné rovině je ale toto tvrzení nepravdivé. I mezi známými osobnostmi Japonska najdeme jak přímo muslimy, tak osoby narozené smíšeným párům. Jmenovat lze třeba modelku Rolu (která má otce Bangladéšana) nebo herečku z filmů pro dospělé Fareezu Terunumu, jejíž otec pochází ze Sýrie. Česká fotbalová hřiště nakonec donedávna brázdil mimo jiné Osama Elsamni, syn egyptského otce a japonské matky a rodák z Okinawy. Televizní a filmový herec Mohammed Abedin, známý zejména z populárního seriálu Trick, se pak narodil přímo v muslimské Bangladéši.

V rozporu s fakty je rovněž tvrzení o absenci diplomatických styků Japonska s muslimskými zeměmi, jak výmluvně dokládá tento seznam japonských ambasád a konzulátů na Blízkém východě. Japonsko navíc uskutečňuje objemnou obchodní a kulturní výměnu s Indonésií, zemí s největší muslimskou populací na světě. Pozornost japonské diplomacie se však nevyhýbá ani zemím Perského zálivu a přehlédnout nelze ani výrazný podíl Japonska na poválečné rekonstrukci Afghánistánu.

Z výše řečeného jasně vyplývá, že islám ani jeho vyznavači nejsou v Japonsku vystaveni žádným restrikcím, které by mířily specificky na ně a nelze ani tvrdit, že by v zemi vycházejícího slunce nebyli vítaní. Zprávy, které toto tvrdí, řadíme mezi hoaxy.

Foto: Rick Ruppenthal 

Čtěte dále

„Matka lvice” přemohla muže znásilňující dceru, jednoho zabila. Soud ji nyní osvobodil

Nokubongu Qampi z Jihoafrické republiky začali lidé přezdívat „matka lvice” poté, co zabila jednoho ze tří mužů, kteří znásilňovali její dceru, a ostatní zranila. Byla obviněná z vraždy, ale později byla všechna obvinění stažena. Její příběh přinesla televizní stanice BBC.


Nina Djukanovićová 19. 4. 2019

Respekt je sexy! Vzniká síť podniků, které vyškolí zaměstnance v řešení sexuálního obtěžování

„Jednou se mi stalo, že jsme s holkama šly do klubu a potkala jsem tam jednoho pána, který, aniž by řekl jediné slovo nebo pozdravil, za mnou přišel a začal mi nejdřív sahat na zadek a potom mezi nohy. Když jsem mu řekla, ať přestane, tak se tomu akorát smál a furt pokračoval dál. A když jsme pak odcházela, tak mě celou dobu sledoval, až mě mezi lidmi ztratil a už mě nenašel,” popisuje ve videu organizace Konsent Angela. Její zkušenost sdílí i další návštěvníci klubů, barů a festivalů. V prostředí, kde je hodně lidí často i pod vlivem alkoholu či drog, hraje hlasitá hudba a je ztlumené osvětlení, dochází k sexuálnímu obtěžování. To může mít podobu nechtěných doteků, dotěrného chování či nucení. Zakladatelky organizace Konsent, která chce předcházet sexuálnímu násilí, však nesouhlasí s tím, že by návštěvníci měli kvůli sexuálnímu obtěžování z barů a klubů odcháze ...

Dát nezaměstnaným i trestaným šanci pracovat a ušetřit obecní peníze. Děčín ví, jak na to

Ušetřit peníze městskému rozpočtu a efektivně řešit problémy s dlouhodobou nezaměstnaností v obci. Dva z hlavních důvodů, proč se Děčín odhodlal pro inovativní přístup. Do svého Střediska městských služeb, které se zaměřuje především na úpravu a úklid veřejných prostranství, začal nabírat mezi zaměstnance desítky lidí, kteří jsou v evidenci úřadu práce již delší dobu nebo za sebou mají trestní minulost. Po dobu jednoho roku mají pracovníci možnost získat potřebnou praxi, osvojit si pracovní morálku i získat důležité reference pro svou další pracovní dráhu. Se střediskem dnes totiž spolupracuje už několik soukromých firem, které tyto pracovníky přebírají. A spolupráci si chválí.


Lukáš Houdek 17. 4. 2019

„Jsem strašně smutný,“ opakuje dokola jeden z albínských sourozenců. Děsí je samota, opovržení i násilí

Na okrajovém autobusovém nádraží Madina v ghanském hlavním městě Accra nasedám spolu s albínským sociálním pracovníkem Kwamem do oprýskaného mikrobusu. Široká drncající silnice se postupně zužuje a po více než hodině nám vozidlo zastavuje u prašné cesty v rozlezlé východoghanské obci Akropong. Tam sídlí krajské školské ředitelství, zrovna tak je místo domovem speciální školy pro nevidomé žáky. Už z dálky je slyšet dětský křik a smích. Protože je doba obědu, prokládá je místy i mlácení lžic o plechové talíře. My usedáme v kanceláři ředitele školy, který je podobně jako většina jeho studentů nevidomý. Na stole proto namísto běžného počítače stojí psací stroj pro Braillovo písmo. A po chvíli čekání přicházejí sourozenci Edward a Dorothy. Zatímco jejich obličej vykazuje černošské rysy, kůži mají bílou. Oba se nesměle šourají a hlavu mají sklopenou. Smutek by se dal krájet.

...

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.