Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Chlapec uprchl s rodinou ze Sýrie. Na ulici ho objevila režisérka, dnes je filmovou hvězdou

„Byl jsem ohromený, úplně ohromený,“ vypráví 13letý Zain Al Rafeea, když mu ve stoje aplaudoval plný sál na filmovém festivalu v Cannes. Zain se totiž stal hlavní postavou oceňovaného snímku Kafarnaum libanonské režisérky Nadine Labaki. Ač je z něj v současnosti filmová hvězda, jeho život poznamenala válka v Sýrii. Když mu bylo šest let, odešel se svou rodinou z rodné země do sousedního Libanonu. Tam šestičlenná rodina roky žila ve stísněném bytě, Zain spal na staré matraci a vzpomínal na školu, kterou miloval a do které chodil naposledy v Sýrii. Zainův život se změnil, když ho na jedné z bejrútských ulic zahlédla režisérka Nadine Labaki a obsadila ho do svého připravovaného filmu. Rodině bylo poté povoleno přesídlit se do Norska a začít nový život tam. Zain nevylučuje, že zůstane u herectví, teď je však nejšťastnější, že může zase chodit do školy.


Kateřina Gamal Richterová 3. 10. 2018

94letý muž roky rozdává kolemjdoucím čokolády. Rozdělil jich už 6000 a lidé ho milují

Čtyřiadevadesátiletý Bob Williams, veterán druhé světové války z americké Iowy, už více než dekádu rozdává kolemjdoucím v městečku Long Grove čokolády. Jen tak. Každou sobotu se totiž vydá do obchodu, kde je vše k dostání za pouhý dolar, a pořídí krabici velkých čokolád. První dvě věnuje pokladní, třetí dostane osoba, která stojí za ním, zbytek pak rozdá cestou domů. Tamní komunita mu vedle jména říká jednoduše Candy Man. Obyvatelé se shodují, že je jednou z nejdůležitějších postav v obci, protože spolu s čokoládami rozdává radost a učí druhé k tomu stejnému. „Vykouzlí jim to úsměv na tváři,” usmívá se Bob Williams. „A mně to prostě dělá radost,” dodává. „Je skvělý, lidé ho milují,” hodnotí ho jeden z obyvatel městečka. „Je prostě strašně štědrý. Pokaždé utrousí vlídná slova,” přidává další. Tento bývalý učitel dosud podle odhadů rozdal na 6000 čokolád.


Lukáš Houdek 26. 9. 2018

Jejich babička dostávala e-mailem hoaxy. Založili iniciativu mladých, kteří seniorům posílají pozitivní zprávy

Štěpán a jeho bratr založili babičce e-mailovou schránku. Zpočátku rádi poslouchali její nadšené vyprávění o zprávách, které si zasílá s přáteli. Časem si však všimli, že něco není v pořádku. Seniorce začaly docházet negativní, nenávistné a často i lživé e-maily. „S babičkou jsme si promluvili a doporučili jí, aby si informace z přeposlaných e-mailů ověřovala a tyto nenávistné zprávy dále nešířila,” popisuje Štěpán. „Uvědomil jsem si však, že i tyto zprávy formují její názor na okolní svět a společnost. Rozhodl jsem se s tím něco udělat a začít jí posílat více osobních a jinak zajímavých e-mailů, aby se znovu začala na čtení doručené pošty těšit,” dodává. 


Marie Škardová 19. 9. 2018

„To dítě rozmazlujete,“ pronesla cizí žena k matce s dítětem v nosítku. Ta sepsala emotivní zpověď

„Nošením svoje dítě rozmazlíte a nikdy se nenaučí být nezávislé,“ utrousila před časem neznámá žena k adoptivní matce Kelly Dirkes z amerického Washingtonu, která se svou malou dcerkou v nosítku nakupovala v místním supermarketu. V tu chvíli Kelly nijak nezaregovala, pouze políbila svou dcerku na hlavičku, na cizí ženu se usmála a dál se věnovala nakupování. Později však na Kelly, která adoptovala dvě holčičky a obě s Downovým syndromem, slova cizí ženy o rozmazlování dolehla a rozhodla se na ně zareagovat otevřeným dopisem. V něm popsala, jaká je ve skutečnosti jejich situace a s čím se její dcera dosud vyrovnává. Přestože ho napsala už před dvěma lety, do pozornosti veřejnosti i médií se dostal nyní.


Kateřina Gamal Richterová 27. 9. 2018

75letý dobrovolník chodí do útulku podřimovat s kočkami. Je hvězdou internetu

Pětasedmdesátiletý Terry Lauermann se jednoho dne objevil v útulku pro kočky v obci Green Bay ve Wisconsinu s kartáčem v ruce a dotazem, zda by mohl některé z nich česat. A dal se hned do práce. „Říkal, že je mu při jejich česání stejně příjemně jako jim,” vzpomíná vedoucí útulku Safe Haven Pet Sanctuary Elizabeth Feldhausen. Po šesti měsících, kdy do něj Terry denně docházel, mu zaměstnanci nabídli, jestli by se nechtěl stát oficiálním dobrovolníkem. A Terry si po nějaké době přirozeně našel další z činností, která vyhovuje jemu i kočkám. Téměř každý den se natáhne na jeden z gaučů společně s kočkou a společně si zdřímnou. „Spí kolem hodiny, pak se probudí a kočky prohodí,” popisuje Elizabeth Feldhausen. To podle ní prospívá jak jemu, tak kočkám. Po tom, co útulek zveřejnil sérii fotografií podřimujícího seniora s kočkami na svém Facebooku, stala se z nich internetová senzace. „Je to naprostá šílenost,” směje se Terry, který nyní získal přezdívku Kočičí dědeček. Neskrývá nadšení z toho, že díky němu nyní do útulku proudí tisíce dolarů na záchranu koček s postižením, o které i on denně v rámci svých možností pečuje.


Lukáš Houdek 23. 9. 2018

Jediným černošským kolegou na pracovišti. Jsou komiksy z roku 1969 aktuální i dnes?

Afroamerický kreslíř Tom Floyd vytvořil v 60. letech na základě vlastní zkušenost sérii komiksů, v nichž poukázal na to, jaké v té době bylo být jediným černošským pracovníkem v bělošském vzdělaném kolektivu. Narodil se roku 1929 ve městě Gary v Indianě. Nejprve řídil vlastní propagační firmu, než začal pracovat v podobném odvětví pro jedny z amerických oceláren Inland Steel Company. V kresbách vtipným způsobem reaguje na absurdní situace, jichž se byl nucen podle svých slov účastnit v rámci politiky řízené integrace. Právě na tu odkazuje také název knihy, ve které komiksy následně vyšly - Integration Is A Bitch (Integrace je ku*va). Kniha vyšla ještě v roce 1969 a dočkala se dotisku v 90. letech. A některé jsou aktuální i dnes.


Lukáš Houdek 17. 9. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.