Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

700km cesta neodradila teenagera od doručení milované pizzy umírajícímu muži

Když ještě Rich a Julie Morganovi žili v obci Battle Creek v americkém Michiganu, zastavili se o každé výplatě s železnou pravidelností v tamní restauraci Steveho Pizza (Steve’s Pizza). O pětadvacet let později, v den Juliiných narozenin, se chtěl pár, který donedávna žil ve více než 360 kilometrů vzdáleném Indianapolis, vydat za svou milovanou pizzou. „Rich tehdy vyzvedával Steveho pizzu k večeři. Nedokážu popsat, jak lahodná ta pizza je. Ale i po několika přestěhováních a letech později to je pořád ta nejlepší pizza, jakou jsme kdy ochutnali. Rich velmi často kritizoval ostatní pizzy jako ‚dobré, ale ne tak dobré, jako Steveho Pizza’,” uvedla před dvěma týdny Julie ve svém emotivním facebookovém postu. Plán na bláznivou přes 360kilometrovou cestu nakonec nevyšel. Rich, který dva roky bojoval s rakovinou, totiž skončil kvůli rapidně zhoršenému stavu na pohotovosti. Tam mu lékaři sdělili, že mu zbývá jen pár dnů života, a převezli ho domů na dožití za péče pojízdného hospicu. A pár tak svou cestu za pizzou musel zrušit.


Lukáš Houdek 29. 10. 2018

Prodělal mozkovou obrnu, běh je pro něj vším. Jeho reakce na smlouvu s Nike mluví za vše

Justin Gallegos se narodil s mozkovou obrnou, poruchou, která ovlivňuje schopnost ovládat svaly. Díky terapiím se ve svých 14 letech naučil chodit. A následně se zamiloval  do běhu. Nyní se stal prvním sportovcem s mozkovou obrnou, který podepsal smlouvu s Nike. Společnost tak ukazuje, že heslo „Just do it”, které vzniklo před 30 lety, je opravdu pro všechny. Nejde jen o vítězství nejlepších sportovců, ale o výzvu pro každého, kdo chce překonávat překážky a dělat, co jej baví.


Marie Škardová 18. 10. 2018

Oddanost 6leté dívky paralyzovanému otci, jehož opustila žena, dojímá svět

Poté, co Tian Haicheng z čínské provincie Ningxia skončil před dvěma lety po nehodě taxíku, ve kterém jako klient jel, na vozíku. Došlo u něj k ochrnutí od prsou dolů. Po nedlouhé době od nehody ho pak po sedmi společných letech opustila manželka se synem. „Jednoho dne mi řekla, že odjíždí na pár dní za matkou. Nikdy se ale nevrátila a vzala s sebou i našeho syna,” uvedl. Žena s ním zanechala dnes šestiletou dceru jménem Jia Jia. A ta nyní dojímá svět péčí, jakou ve svém velmi nízkém věku otci věnuje. Je to právě ona, kdo se o něj po většinu času vedle prarodičů stará.


Lukáš Houdek 8. 10. 2018

Andrew celé roky obědval ve školní jídelně sám. Až nastala nečekaná změna

Andrew Kirby, 16letý student střední školy v americké Jižní Karolíně, sedával u oběda ve školní jídelně několik let sám. Schovával se za display svého telefonu, aby nebylo poznat, že je osamělý. Sem tam si k němu přisedl někdo ze školního personálu, ne však jeho vrstevníci. Jeho matka Kay mu dennodenně v čase oběda psala zprávu, zda měl u oběda společnost. Čtyři roky jí přicházela jedna a ta samá odpověď, která ji často dohnala k slzám – „ne“. Až jednoho srpnového dne, kdy Kay stejně jako kdykoli jindy psala Andrewovi zprávu, jí tentokrát vůbec neodpověděl. Když ho později toho dne vyzvedávala ze školy a ptala se, proč jí neodepsal, řekl jí: „Mami, dnes jsem neseděl sám!“


Kateřina Gamal Richterová 21. 10. 2018

Pákistánec otevřel u Bílého domu restauraci. Lidé bez domova jedí zdarma. Ročně rozdá 16 tisíc obědů

„Přijet do Ameriky byl sen. První práce, kde jsem zakotvil, byla čerpací stanice na severovýchodě Washingtonu. Tam jsem viděl bezdomovce, jak hledají jídlo v popelnicích,” vzpomíná Kazi Mannan, pákistánský imigrant, který už několik let žije v USA. „Tehdy jsem si řekl, že jestli jednou budu mít restauraci, otevřu jim dveře,” dodává. A to přesně o několik let později udělal. Když se mu podařilo našetřit dostatek peněz, otevřel si malou nárožní pákistánsko-nepálsko-indickou restauraci jen pár bloků od Bílého domu. Kromě klasicky platících strávníků do ní zve také lidi bez domova a snaží se je ujistit, že se mohou kdykoliv vrátit. Ročně tak zdarma vydá na 16 tisíc jídel. Rád by skóre zvýšil o šest tisíc. Díky svému altruismu si získává respekt okolí, zejména těch, kterým se snaží pomoci.


Lukáš Houdek 13. 10. 2018

V důchodu a s tetováním. Mladická nerozvážnost? Pro řadu seniorů pozdní splněný sen

„Mám tetování. Byl to dárek od mých vnoučat. Pozvala mě na výlet do Amsterdamu. A tam jsme se bavili o tom, jestli by se mi tetování líbilo. A já řekla, že ano,” vypráví paní Albertina, která si své první tetování pořídila teprve loni. Nechala si na zápěstí vytetovat labuť. „Protože u labutího páru, když jedna z nich zemře, druhá zůstane už navždy sama,” pokračuje a dodává, že si ji vybrala právě proto, že ji charakterizuje, jelikož už její manžel zemřel. Je jednou ze seniorů, kteří se nechali spolu se svým tetováním fotografovat dvojicí nizozemských umělkyň, aby ukázali, jaké je stáří s tetováním, které stále množství lidí vnímá jako mladistvou nerozvážnost. „Téměř každý předpokládá, že mají tetování už od mladých let, naprostá většina lidí v naší knize si ho však nenechala udělat dříve než před deseti lety. Někteří z nich si pořídili své tetování až po osmdesátce,” vysvětluje v rozhovoru pro HFC Marion Duimel. Jednou z nich je také Toos. Ta se v momentě, kdy se začala cítit jako stařenka, rozhodla nechat si potetovat obě paže. A protože jí baví provokovat, nosí často tílko, aby byly dobře vidět. „Rády bychom ukázaly, že člověk není nikdy dost starý na to, aby si ho pořídil,” říká ke svému záměru fotografka Marion.


Lukáš Houdek 7. 10. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.