Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Holič platí malým zákazníkům za hlasité předčítání při stříhání. Chce podpořit jejich sebevědomí

V malém pánském holičství City Cuts Barbershop v pensylvánském městě Kutztown je kromě cvakání nůžek a vrčení elektrického strojku možné pravidelně slyšet také nesmělé předčítající dětské hlasy. Patří těm nejmenším zákazníkům, kteří si tím, že nahlas svému holiči během stříhání čtou pohádky nebo jiné knihy, mohou vydělat několik dolarů. Majitel kadeřnictví, filipínský přistěhovalec Jon Escueta, se kvůli neznalosti angličtiny potýkal ve škole s řadou problémů. „Naším cílem je podpořit jejich sebevědomí, když předstoupí před ostatní. Bez strachu, že je budou soudit,” říká. A jeho spontánní program má úspěch. Následují ho další holičství napříč USA.


 

Lukáš Houdek 27. 5. 2019

Dívka zveřejnila fotku během deprese a po ní. Inspirovala tím řadu dalších. „Ovlivňuje náš vzhled,“ shodují se

Jeden z pěti mladistvých žije podle amerického Národního institutu duševního zdraví s vážnou duševní poruchou, jako je deprese či úzkostné poruchy. Nevyhýbají se ani slavným lidem, ani těm, kteří jsou často vidět na sociálních sítích. Jedním z těchto lidí je mladá dívka Quenlin Blackwell. Na svém twitterovém účtu je velmi otevřená, co se duševního zdraví týče, a veřejně mluví o své depresi, úzkosti i nedávné poruše příjmu potravy, kterou se jí podařilo překonat. Na začátku května sdílela několik fotek, na kterých se vyfotila ve chvíli, kdy se ozvaly deprese a úzkosti, a poté. A fotky přidávají i další lidé.


Kateřina Gamal Richterová 21. 5. 2019

Přes řadu vyznamenání žijí v chudobě. Ruský zedník zdarma rekonstruuje byty válečným veteránům

Pětadevadesátiletý válečný veterán Vasilij Fedorovich Gusev strávil přes tři roky v zákopech a podílel se na osvobození Běloruska za druhé světové války. Přestože získal řadu vyznamenání, žije dnes s manželkou ve velmi skromných podmínkách v ruském Jekatěrinburgu. Jeho situace si všiml třiatřicetiletý Anton Savchuk a rozhodl se pomoci. „Díval jsem se na zprávy a uvědomil jsem si, v jak špatné životní situaci jsou lidé, kteří přitom dostávají medaile od úředníků,“ uvedl Anton pro server Bored Panda. „Opravdu mě to trápilo. Pomyslel jsem si: ,Jak je to možné, že ti, kteří sloužili své vlasti, mají takhle žít?“ dodává. Anton proto přišel s projektem bezplatných oprav. Jako dárek k Vasilijevovým narozeninám opravil on a jeho přátelé za vlastní náklady byt manželů Gusevových. „Upřímně řečeno, my sami jsme rádi, že alespoň nějakým způsobem můžeme pomoci rodině válečného veterána, místo nákupu stuh a lepení nápisů ,Děkuji za vítězství, dědečku’,” okomentoval Anton na svém profilu na sociální síti V kontakte. „Koupili jsme jim také nové skříně, pohovku, televizi a nové okno. Koneckonců bojoval za nás všechny, za generaci, která na to nezapomíná a je hrdá. Tohle je to nejmenší, co můžeme udělat,” dodal.


 

Marie Škardová 19. 5. 2019

Uprchla ze syrského Aleppa, domov našla v Kanadě. Nyní vyvinula inovativní nabíječku pro letadla

Vzdálenost mezi syrským Aleppem a laboratoří letecké společnosti Stratos Aviation v Montrealu je osm a půl tisíc kilometrů. Dnes 22letá Shoushi Bakarian tuto vzdálenost symbolicky zvládla za čtyři roky. Shoushi pochází ze syrského města Aleppa, které bylo centrem bojů v syrské válce. Přesto se jí podařilo získat vysokoškolský diplom, přičemž výuka probíhala v bombardovaném městě odpojeném od elektřiny i vody mnohdy potmě. „Naše škola byla přímo v palebné linii, takže jsme studovali v mateřské škole na malinkých židličkách," vzpomíná Shoushi. „Vždycky jsem o tom vtipkovala, ale vlastně to není legrační," dodává. Když Shoushiina matka onemocněla, byla rodina nucená vyhledat pomoc v Libanonu. Zde strávila rok, možnosti vzdělání a práce v zemi však byly velmi omezené. Pak dostala šanci na nový život, když Kanada otevřela dveře syrským uprchlíkům. Na Vánoce 2015 tak rodina získala azyl.


Marie Škardová 26. 5. 2019

Šikana, civění i nevhodné dotazy. Lidé s odlišnými končetinami v roli modelů vyprávějí příběhy

Ashley se narodila s paží končící těsně pod loktem. Vyrostla na farmě v centrální části Floridy, kde se svou sestrou jezdila na koni a často spolu závodily. „Potýkala jsem se hodně se šikanou a nízkým sebevědomím kvůli tomu, že mám jen jednu ruku. Myslela jsem si, že jsem jediný člověk na celém světě, který se takhle narodil,” vzpomíná. Tehdy neměla přístup k internetu a ani v televizi se běžně člověk s lidmi s takovým hendikepem podle ní nesetkával. „Nosila jsem dlouhé rukávy, abych si jeden z nich mohla zastrčit do kapsy a nikdo si toho tak nevšiml. Ale i tak na mě lidi pokřikovali, že jsem jednoruká zrůda, nehráli si se mnou na hřišti nebo mi dokonce jeden kluk řekl, že by se mnou chodil, kdybych druhou ruku měla.” Bylo pro ni hodně těžké zapadnout. Vidí pro jako velmi důležité, aby se o těchto odlišnostech mluvilo a byly vidět. A i proto se ona sama zapojila do focení modelingové agentury Zebedee Managements, která lidi s různými hendikepy zastupuje. Nedávno nafotila téměř dvacítku lidí s různými důvody odlišného vzhledu jejich končetin.


 

Lukáš Houdek 20. 5. 2019

Zavržená otcem, obdivovaná v opeře. Trans pěvkyně září jako Don Giovanni v USA i ve světě

Lucia Lucas je osmatřicetiletá operní pěvkyně z Kalifornie. Během své pěvecké kariéry zpívala na předních operních scénách v Evropě i Asii. První květnový víkend jako první trans zpěvačka debutovala ve Spojených státech, v Tulse. A rovnou v hlavní roli světoznámé Mozartovy opery Don Giovanni. S profesionální dráhou začala tato barytonová zpěvačka před dekádou, několik let před svou změnou pohlaví. „Myslím, že můžu svůj hlas přetrénovat na kontraalt, mezzo nebo soprán. Ale jak dlouho by to trvalo a jaká je pravděpodobnost, že by mi někdo dal roli?” ptá se Lucas v rozhovoru pro deník The Guardian. Reaguje tak na skutečnost, že ač je už několik let ženou, zpívá mužskou polohu. „Přitom mám nasmlouvanou práci jako baryton do roku 2022. Proč bych si s tím měla zahrávat?”


 

Lukáš Houdek 13. 5. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.