Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Před rokem utekla ze Saúdské Arábie, dnes žije svobodně v Kanadě. „Od nikábu ke svobodě,“ píše

 

rahaf al qunun big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

15

února
2020

Příběh Rahaf Mohammed ze Saúdské Arábie, která utekla od své rodiny, plnil v loňském roce stránky světových médií. Tehdy 18letá Saúdská Arabka na začátku ledna utekla od své rodiny a odletěla do thajského Bangkoku, odkud chtěla pokračovat dál do Austrálie. Přes řadu komplikací a strach o život nakonec získala azyl v Kanadě, kde nyní žije jako svobodná žena.

Rahaf Mohammed Al-Qunun se od šestnácti let potýkala ve své rodině s násilím i výhrůžkami smrtí. „Vyhrožovali, že mě zabijí a znemožní mi pokračovat ve studiu. Nenechají mě řídit ani cestovat. Jsem utlačovaná. Miluju život a práci a jsem velmi ctižádostivá, moje rodina mi ale znemožňuje žít,“ uvedla Rahaf. Když s rodinou odletěla na dovolenou do sousedního Kuvajtu, odletěla odtud do Thajska, kde měla v plánu přestoupit na letadlo do Austrálie a požádat tam o azyl. V Bangkoku jí byl však zakázán vstup do země, zabaven cestovní pas a měla být vrácena ke své rodině. Zde se začal její příběh šířit po celém světě s hashtagem #SaveRahaf.

rahaf al qunun 1

V Thajsku se Rahaf na protest zabarikádovala v hotelovém pokoji v tranzitní zóně, v němž byla v případě návratu ke své saúdskoarabské rodině ochotná spáchat sebevraždu. „Zabarikádovala se v pokoji a řekla, že neodejde, dokud jí nebude umožněno setkat se s představiteli Úřadu OSN pro uprchlíky a nebude moci požádat o azyl,” uvedl na Twitteru tajemník ředitele organizace pro ochranu lidských práv Human Rights Watch (HRW) Phil Robertson. Do pokoje byla odvedena, aby v něm čekala na let zpět do Kuvajtu. Thajsko zprvu nechtělo Rahaf Mohammed umožnit setkání s UNHCR, na němž Saúdská Arabka trvala, nakonec se však jeho zástupcům podařilo ženu vyslechnout. „Tato žena se nechce vrátit zpět a my ji nebudeme nutit. Dnes večer nikam poslána nebude,“ řekl šéf thajské imigrační policie. „Thajsko je země úsměvů. Nebude nikoho posílat na smrt. Budeme ctít lidská práva,“ dodal. Dívka požádala na Twitteru o pomoc zejména Kanadu, Spojené státy, Austrálii a Velkou Británii a jejich představitele požádala o spojení. Rahaf Mohammed, která se později zřekla svého rodového jména Al-Qunun uvedla pro BBC, že ji rodina zamkla na půl roku do pokoje poté, co si ostříhala vlasy. „V islámu je totiž zakázané, aby žena vypadala jako muž,“ vysvětlila. „Ubližovali mi hlavně matka a bratr. Bili mě a fyzicky týrali.“ Protože se zřekla islámu, obávala se, že v případě nuceného návratu do vlasti by ji zabili, neboť v Saúdské Arábii se odpadlictví od islámu trestá smrtí.

rahaf al qunun 2

Rahaf Mohammed nakonec získala azyl v Kanadě, kde nyní žije. „Má rodina se ke mně chovala neuctivě, nemohla jsem být, kým jsem a kým chci být. Jak víte, v Saúdské Arábii je toto případ téměř všech Saúdek, kromě těch, které mají chápavé rodiče. Nemohou být nezávislé a ke všemu potřebují souhlas svého mužského opatrovníka. Jakákoli žena by chtěla utéct nebo je na útěku, čelí nebezpečí perzekuce,“ uvedla Rahaf ve svém prohlášení poté, co přiletěla do Kanady. „Chci být nezávislá, cestovat, rozhodovat se sama za sebe v oblasti vzdělání, kariéry nebo toho, koho si vezmu. V ničem z toho jsem dříve neměla slovo. Dnes mohu hrdě říci, že mohu dělat všechna taková rozhodnutí,“ dodala.

rahaf al qunun 3

Na začátku letošního roku si Rahaf na svém Twitteru připomněla, že je tomu rok, co uprchla a dostala se do Kanady.Pod jejím příspěvkem se mimo řady podpůrných komentářů sešly také příspěvky pohrdavé a posměšné, především od arabských mužů. „Před rokem se z tebe stalo zvíře,“ zněl jeden z komentářů. Jiní jí vyčítají neposlušnost a nevděk vůči rodičům, kteří ji vychovali, další lidé v komentářích psaných arabsky narážejí na její nízký věk a naznačují, že teprve až vyroste, uvědomí si následky svých činů a rozhodnutí.

Jen před několika týdny sdílela Rahaf také fotky, z nichž na jedné je zahalena černým nikábem, na druhé už coby svobodná dívka bez šátku, v tmavém letním topu, sedí v písku. „Největší změna v mém životě... od nutnosti nosit černé hábity a být ovládána muži ke svobodné ženě,“ připsala k fotkám. „Jsem si jistá, že prchajících žen přibude. Doufám, že můj příběh, který je známý po celém světě, přispěje ke změně zákona,“ uzavírá.

Foto: Archiv Rahaf Mohammed

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.