Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

80letý muž zemřel v chudobě a opuštění. Na jeho pohřeb se sjelo 2000 cizích lidí

 

veteran pohreb big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

8

října
2019

Osmdesátiletý veterán Edward K. Pearson neměl žádnou rodinu. Žil v chudobě a špatných podmínkách v poničeném přívěsu. Zemřel úplně sám na konci srpna. Když o úmrtí neznámého muže informoval na sociálních sítích pohřební ústav - a přidal dovětek, že jsou na posledním rozloučení vítáni všichni, jelikož veterán příbuzné nemá - začalo se pozvání virálně šířit. Na jeho pohřeb se nakonec sjelo 2000 úplně cizích lidí.

 

Edward K. Pearson se narodil roku 1939 v americké Pensylvánii. Dětství prožil na farmě, skoro celý svůj život pak vstával ve tři ráno. Dvakrát přežil rakovinu a prožil posledních pětadvacet let svého života ve městě Naples na Floridě. Když v tomto regionu v roce 2017 udeřil hurikán Irma, byl přívěs, ve kterém žil, poničen. Odnesla to především střecha, do jeho kuchyně pravidelně zatékalo a byla proto plná plísně. Veterán, který sloužil v šedesátých letech v americké armádě, neměl, z čeho by poničené obydlí opravil. Ze svého nízkého příjmu si opravu dovolit nemohl, byl rozvedený a bezdětný. Neměl ani příbuzné, s nimiž by byl v kontaktu. Napadlo ho proto požádat o příspěvek z fondu na obnovu hurikánem poničeného majetku. Když se vydal na úřad, aby o pomoc požádal, zjistil, že nic nevlastní. Stal se obětí podvodníka, který z důvěřivého muže vylákal peníze, aniž by mu vlastnictví přívěsu převedl. A tak neměl ani nárok na příspěvek na opravu. Formálně totiž nebylo na co.

veteran pohreb 1

Úřednici Patty Trasher, která jeho případ prověřovala, bylo téměř osmdesátiletého opuštěného muže velmi líto, a tak se rozhodla jeho příběh sdílet na sociálních sítích. A stal se zázrak. Ozvali se mnozí lidé z okolí, kteří muži pomohli obydlí opravit. Darovali mu také celkem 1 600 dolarů na další potřebné výlohy. Jedna právnická společnost mu nabídla asistenci při řešení podvodného jednání, kterého byl obětí, s tím, že se v důsledku měl zanedlouho přestěhovat na novou adresu. To už však nestihl.

Úřednice se s Edwardem Pearsonem spřátelila a rozhodla se mu být nablízku. Už tehdy mu na přepážce dala své osobní telefonní číslo. „Bylo mi totiž hrozně. Neměl vůbec nikoho,” popsala pro Herald Tribune. Když se tedy podařilo problém s jeho přívěsem legálně vyřešit, rozhodla se svému o dvacet let staršímu známému zavolat. Zjistila však, že už nežije. Zemřel 31. srpna. Sám.

 

Když pohřební ústav zveřejnil informaci o posledním rozloučení s mužem, na něhož jeho okolí vzpomíná jako na milého a usměvavého dědečka, stal se zázrak podruhé. Ústav na konci svého stručného příspěvku uvedl: „Tento veterán nemá žádnou přímou rodinu. Vítáni jsou všichni.” Oznámení se začalo virálně šířit po sociálních sítích, sdíleli ho také někteří novináři nebo známé osobnosti. A 1. října se tak na pohřbu veřejnosti dosud neznámého muže sešly dva tisíce lidí. Připraveny pro něj byly také vojenské pocty.

veteran pohreb 3

„Četl jsem o panu Pearsonovi na Facebooku, o tom, že neměl žádnou rodinu, která by na jeho pohřeb mohla přijít. A tak jsem si řekl, že nemůže být lépe strávený den, než přijet uctít památku tohoto muže,” vysvětlil své důvody jeden z přítomných. Kondolence zaplavily také web pohřebního ústavu. „Neznám vás, ani nejsem Američan, ale děkuji vám za vaši službu,” zněla například jedna z nich.

veteran pohreb 2

Úřednice Patty Trasher se jeho pohřbu nakonec kvůli pracovním povinnostem zúčastnit nemohla. „Moc mě mrzí, že se svého nového domu nedočkal. Moc se na něj těšil. Mám ale radost, že se o něj aspoň poslední měsíce jeho života někdo staral a záleželo mu na něm. Jsem za to moc vděčná,” uvedla pro Herald Tribune. „Tak by to v naší zemi mělo být.”

Foto: Naples News

Čtěte dále

„Měl by shořet v pekle. Pořád je pro mě ale i tím hodným dědečkem,” říká výtvarnice Toy Box

„Celý život se potýkám s psychickými problémy. Plynou z toho, že jsem byla ve čtyřech letech zneužita nevlastním dědečkem a nebylo to zpracované,” říká známá česká výtvarnice Toy Box. Ve své tvorbě se i proto věnuje těm, jejichž hlas není slyšet. Stejně jako nebyl slyšet ten její, když byla malá. „Traumatický je celý tvůj život. Já jsem jako malá měla deprese odjakživa. Pamatuju si, jak jsem koukala na ségru a přemýšlela, proč je ona dobrá, když já jsem takhle zlá,” popisuje následky zneužití. „Když jsem dospívala, měla jsem hrozné deprese, sebevražedné stavy a doteď, když je mi špatně, mám co dělat, abych si nemyslela, že jsem zlá. A že všechny problémy zmizí, když se zabiju.” Kvůli svým psychickým problémům, které vyústily v hospitalizaci v psychiatrické léčebně, čelí řadě předsudků. Dodnes také řeší trauma v rámci rodiny a snaží se najít smíření se svou matkou. „Pro ...

Český středoškolák vozí seniory na místa, kam se vždy toužili podívat. Pomocí brýlí

Devatenáctiletý Adam Skokan je studentem maturitního ročníku Smíchovské střední průmyslové školy. Kromě studia zvládá řadu aktivit. Díky svým znalostem virtuální reality například pomáhá seniorům. „Pomocí virtuální reality dokážu velmi jednoduše dostat kohokoliv kamkoliv. Konkrétně seniory vozíme po celém světě a ukazujeme jim taková místa, kam se chtěli podívat celý život,” přibližuje pro HFC. Tato mezigenerační setkávání přinášejí mnohé zkušenosti i jemu samotnému. „Co mi přijde obzvláště důležité, je, že jsem se naučil rozpoznat, jak jednat se staršími lidmi. Někdy je třeba se bavit více technicky, někdy lidsky a někdy je i potřeba poznat, že je dobré mlčet,” říká Adam, který je také členem mezinárodních týmů a projektů. Věnuje se tak prosazování práv studentů učňovských oborů na mezinárodní úrovni i organizaci festivalů. Za svoji aktivitu a přínos ...

Její reportáže aktivizují diváky, posílají miliony. „Primární je pro mě dobrá novinařina,” říká Lea Surovcová

Lea Surovcová patří k nejvýraznějším reportérkám České televize, kde se věnuje především sociálním tématům. Vystudovala pedagogiku, učit však vydržela jen krátce. Zaujala ji novinařina a po zpravodajství v televizi Nova se usadila ve veřejnoprávní televizi. Její reportáže často hýbají veřejným děním. Rozpohybovávají jak veřejnost, která se pak mnohdy snaží protagonistům pomoci, tak mívají také za následek nastartování systémových změn. V posledních měsících organizovala po dotočení tematické reportáže sbírku aktovek pro matky samoživitelky žijící v chudobě. Zapadá taková činnost do práce novinářky? Má redaktor zodpovědnost za své respondenty a kde je v pokrývání lidských příběhů hranice hyenismu?

 


 

Lukáš Houdek 16. 10. 2019

„Postoje k uprchlíkům v Evropě jsou stále lepší. Díky zkušenostem,” říká česká vědkyně

„Lidé migranty v porovnání s dobou před deseti lety vnímají více pozitivně a tento trend sledujeme po téměř celé západní Evropě,” říká Lenka Dražanová, vědecká pracovnice Centra pro migrační politiku na Evropském univerzitním institutu v Itálii, kde se zabývá výzkumy politického chování a postoji Evropanů k migraci. Dodává, že oproti době před deseti lety jsou nálady lepší o 5 až 10 %. Za zlepšením jsou podle ní zkušenosti s uprchlíky a migranty, které lidé v západoevropských zemích běžně potkávají. „Sociologické výzkumy z poslední doby ukazují, že když se společnost stává více rozmanitou, hodnotí to lidé na začátku spíše negativně. Ale třeba za deset nebo patnáct let už to vidí mnohem pozitivněji,” vysvětluje důvody změny.


 

Lukáš Houdek 14. 10. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.