Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Žena bez domova uchvátila USA zpěvem v metru. Dostává nabídky koncertů, město nabízí pomoc

 

zamourka big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

5

října
2019

Spojené státy poslední dny žijí dvaapadesátiletou ženou bez domova, jejíž operní zpěv ve stanici losangeleského metra zachytil jeden z tamních policistů. Po zveřejnění videa na Twitteru policejního sboru se z ženy původem z Ruska stala senzace. A zdá se, že jí tato náhoda změní život.

 

V úterý 24. září ve čtvrt na šest odpoledne se Emily Zamourka, dvaapadesátiletá ruská imigrantka, která žije několik let na ulici, procházela po prázdném perónu jedné ze stanic metra v americkém Los Angeles. V jedné ruce táhla vozík obložený věcmi, zatímco v té druhé nesla několik plných tašek. Tak ji zachycuje video natočené mobilním telefonem. Jeho autorem je člen losangeleské policie. Žena na něm náhle začne operně v italštině zpívat Pucciniho skladbu „O mio babbino caro”. Policista video nahrál na twitterový účet svého sboru a stala se z něj okamžitě senzace. Mnozí lidé vyzdvihují její „andělský hlas”.

Krádež houslí

Krátce po zveřejnění nahrávky se začali organizovat lidé, kteří se rozhodli neznámou operní pěvkyni vyhledat a pomoci jí. Našli ji pak v losangeleské čtvrti Koreatown. Až to umožnilo odhalit, kým žena, která doslova přes noc oslnila statisíce lidí, je. Emily Zamourka pochází z Ruska, kde podle dostupných informací vystudovala hru na klavír a housle. Zpěv se podle svých slov naučila napodobováním operních pěvců v televizi po tom, co se ve svých čtyřiadvaceti letech přestěhovala do Spojených států. Více než deset let žila a pracovala ve státě Missouri v domově s pečovatelskou službou a také v restauraci. Poté se přestěhovala do Washingtonu, kde dávala hodiny klavíru.

 

S učením však podle všeho musela přestat v roce 2005 kvůli zdravotním problémům s pankreatem a játry. Po zotavení se k hodinám hudby vrátila, přestěhovala se do Los Angeles a vydělávala si také na ulici hraním na housle do chvíle, kdy jí je zloděj vytrhl při hraní z rukou a při útěku rozbil. Situaci i její srdceryvný pláč zachycuje nahrávka, kterou pořídila jedna z jejích přítelkyň. Tu nyní zveřejnila také americká televize ABC 7.

„Začala jsem mít zpoždění v platbách. Můj bytný jednoho dne řekl: ‚Emily, je mi líto, ale musíš se vystěhovat.’ (Housle) byly má obživa. Byly pro mě vším,” vzpomíná v rozhovoru pro americkou televizi. Nové housle si prý ve své situaci pořídit nedokázala. Nyní žije už několik let na ulici a přivydělává si příležitostně zpěvem v podchodech a ve stanicích metra. „Víte, proč zpívám v metru? Protože to tam zní skvěle,” vysvětlila.

Slavnostní koncert

V návaznosti na vlnu zájmu, který policií zveřejněné video vyvolalo, několik jednotlivců založilo spontánně na crowdfundingovém portálu GoFundMe sbírky na její podporu. V těch se dosud vybraly desítky tisíc dolarů. Někteří lidé jí také nabízeli své staré housle, aby se mohla vrátit ke hraní. Ty ona však podle deníku The New York Times odmítla. Pokud má hrát, chce hrát tak dobře jako kdysi. A k tomu prý potřebuje nástroj profesionální.

 

Ruské amatérské operní pěvkyni se rozhodla pomoci také losangeleská radnice. Radní Joe Buscaino jí nabídl pěvecké vystoupení na dnešní akci, při níž město slavnostně otevře novou čtvrť s názvem Malá Itálie. „Byla hodně nadšená, ale myslím, že ještě nadšenější jsme my,” uvedl mluvčí radního Buscaina Branimir Kvartuc. „Budeme s ní zacházet jako s hvězdou,” dodal. Radnice se také dala do řešení její bytové nouze a slíbila, že jí najde bydlení.

Začátek dlouhé cesty

Příběh, který vypadá jako z produkce Hollywoodu, však podle samotného mluvčího Kvartuce není ještě zdaleka vyhraný. Odchod z ulice se podle něj nestane za den a na nadanou pěvkyni a muzikantku čeká mnoho úskalí, která se s návratem do běžného života pojí. Současně uvedl, že se jí snažili do doby, než jí najdou bydlení, zajistit s okamžitou platností ubytování v bytu přes platformu Airbnb, aby se mohla na svůj sobotní výstup připravit. Když jí pak zavolal, aby jí novinu oznámil, váhala. „Byla ze vší té náhlé pozornosti zahlcená,” uvedl Kvartuc pro deník The Washington Post. Až do večera se jí pak nemohl dovolat.

O tom, že návrat do života není snadný a vyžaduje další podporu, mluvil také před časem v rozhovoru pro HFC výzkumník Rad Bandit z české organizace Jako doma, která ženám bez domova pomáhá. „Výzkumy potvrzují, že jeden rok života na ulici potřebuje osm let na zotavení. Ta doba je tak dlouhá proto, že si lidé bez domova s sebou často nesou těžká traumata. Život na ulici je velmi traumatizující zážitek a není nikdy výběrem toho člověka, i když si to veřejnost často myslí,“ rozporuje některá tvrzení části společnosti. „Jde spíš o to, že ten člověk je v tak těžké situaci, že si nedovede představit cestu ven a nedovede zvolit kroky k tomu, aby se ta jeho situace zlepšila,“ pokračuje. Ženám také podle něj trvá obecně déle než mužům o pomoc požádat. „Tím, že jsou na té ulici déle, tak to zdraví psychické i fyzické strádá. Setkali jsme se se ženami, které třeba i déle než dva roky byly na ulici, než se vůbec dozvěděly o tom, že nějaká služba v tom místě funguje,“ uzavírá.

Foto: Reprot Twitter

Čtěte dále

„Měl by shořet v pekle. Pořád je pro mě ale i tím hodným dědečkem,” říká výtvarnice Toy Box

„Celý život se potýkám s psychickými problémy. Plynou z toho, že jsem byla ve čtyřech letech zneužita nevlastním dědečkem a nebylo to zpracované,” říká známá česká výtvarnice Toy Box. Ve své tvorbě se i proto věnuje těm, jejichž hlas není slyšet. Stejně jako nebyl slyšet ten její, když byla malá. „Traumatický je celý tvůj život. Já jsem jako malá měla deprese odjakživa. Pamatuju si, jak jsem koukala na ségru a přemýšlela, proč je ona dobrá, když já jsem takhle zlá,” popisuje následky zneužití. „Když jsem dospívala, měla jsem hrozné deprese, sebevražedné stavy a doteď, když je mi špatně, mám co dělat, abych si nemyslela, že jsem zlá. A že všechny problémy zmizí, když se zabiju.” Kvůli svým psychickým problémům, které vyústily v hospitalizaci v psychiatrické léčebně, čelí řadě předsudků. 

 


 

Luká ...

Český středoškolák vozí seniory na místa, kam se vždy toužili podívat. Pomocí brýlí

Devatenáctiletý Adam Skokan je studentem maturitního ročníku Smíchovské střední průmyslové školy. Kromě studia zvládá řadu aktivit. Díky svým znalostem virtuální reality například pomáhá seniorům. „Pomocí virtuální reality dokážu velmi jednoduše dostat kohokoliv kamkoliv. Konkrétně seniory vozíme po celém světě a ukazujeme jim taková místa, kam se chtěli podívat celý život,” přibližuje pro HFC. Tato mezigenerační setkávání přinášejí mnohé zkušenosti i jemu samotnému. „Co mi přijde obzvláště důležité, je, že jsem se naučil rozpoznat, jak jednat se staršími lidmi. Někdy je třeba se bavit více technicky, někdy lidsky a někdy je i potřeba poznat, že je dobré mlčet,” říká Adam, který je také členem mezinárodních týmů a projektů. Věnuje se tak prosazování práv studentů učňovských oborů na mezinárodní úrovni i organizaci festivalů. Za svoji aktivitu a přínos ...

Její reportáže aktivizují diváky, posílají miliony. „Primární je pro mě dobrá novinařina,” říká Lea Surovcová

Lea Surovcová patří k nejvýraznějším reportérkám České televize, kde se věnuje především sociálním tématům. Vystudovala pedagogiku, učit však vydržela jen krátce. Zaujala ji novinařina a po zpravodajství v televizi Nova se usadila ve veřejnoprávní televizi. Její reportáže často hýbají veřejným děním. Rozpohybovávají jak veřejnost, která se pak mnohdy snaží protagonistům pomoci, tak mívají také za následek nastartování systémových změn. V posledních měsících organizovala po dotočení tematické reportáže sbírku aktovek pro matky samoživitelky žijící v chudobě. Zapadá taková činnost do práce novinářky? Má redaktor zodpovědnost za své respondenty a kde je v pokrývání lidských příběhů hranice hyenismu?

 


 

Lukáš Houdek 16. 10. 2019

„Postoje k uprchlíkům v Evropě jsou stále lepší. Díky zkušenostem,” říká česká vědkyně

„Lidé migranty v porovnání s dobou před deseti lety vnímají více pozitivně a tento trend sledujeme po téměř celé západní Evropě,” říká Lenka Dražanová, vědecká pracovnice Centra pro migrační politiku na Evropském univerzitním institutu v Itálii, kde se zabývá výzkumy politického chování a postoji Evropanů k migraci. Dodává, že oproti době před deseti lety jsou nálady lepší o 5 až 10 %. Za zlepšením jsou podle ní zkušenosti s uprchlíky a migranty, které lidé v západoevropských zemích běžně potkávají. „Sociologické výzkumy z poslední doby ukazují, že když se společnost stává více rozmanitou, hodnotí to lidé na začátku spíše negativně. Ale třeba za deset nebo patnáct let už to vidí mnohem pozitivněji,” vysvětluje důvody změny.


 

Lukáš Houdek 14. 10. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.