Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Autista se první den ve škole z přetížení zhroutil. Jiný chlapec ho spontánně utěšil. Jsou nejlepší přátelé

 

connor christian big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

9

září
2019

První školní den může být pro děti velmi stresující. Tím spíše pro některé děti s poruchou autistického spektra. To byl také před pár dny případ osmiletého Connora z kansaského města Wichita. Okolní vzruchy před školou pro něj totiž překročily únosnou míru, svalil se na zem a začal brečet. Toho si všiml jiný školák, osmiletý Christian, a přirozeně si k němu sedl a začal ho utěšovat. Pak ho chytil za ruku a šli do školní budovy společně. „Viděla jsem ho na zemi s Connorem, protože Connor plakal v rohu a on se ho snažil utěšit. Chytl ho za ruku a odvedl ho před vstupní dveře. Počkali jsme, až zazvonilo a pak ho odvedl dovnitř do školy,” uvedla Christianova matka Courtney Moore. Dodala, že dnes je mezi nimi velmi silné pouto. Jedna z matek pak zveřejnila fotografii zachycující tento moment na Facebooku a ta se začala virálně šířit.

Connor se prý ten den do školy moc těšil. Současně se rozhodl, že by rád jel autobusem. Ten ale přijel o dost dříve, proto pak musel před školní budovou čekat delší dobu, než s matkou předpokládali. Spolu s ostatními. Všude kolem tak byl velký hluk, až se pro něj stal neúnosným. „Přetížit ho je poměrně snadné,” uvedla pro americkou televizi CNN jeho matka April Crites. Pro portál KAKE pak dodala, že má každý školní den strach, aby se jejímu synovi někdo neposmíval. Má totiž problémy s mluvením a neustále se v lavici pohybuje.

connor christian 1

„Byl na mě moc milý. Byl to první školní den a já jsem začal brečet. On mi pak pomohl a já byl šťastný,” uvedl pro portál KAKE malý Connor, zatímco se svým novým kamarádem hraje videohry. Oba chlapci si hned padli do oka a dnes už si hrají převážně spolu. „Je tak nadšený z toho, že má kamaráda,” prozradila Connorova matka April. „Přišel za mnou a řekl mi: ‚Mám ho rád.’” Christian o autismu svého nového kamaráda vůbec nejprve nevěděl. Podle svých slov viděl dítě, které potřebovalo pomoct, proto mu přišlo logické se toho zhostit. „Našel mě, chytil mě za ruku a mně štěstím tekly slzy,” říká malý Connor.

„Nezáleží na barvě, nezáleží na pohlaví, nezáleží na postižení a nezáleží vlastně na ničem. Jen na tom, aby byl člověk milý, s otevřeným srdcem. To je to, co na tomto světě potřebujeme,” uzavírá dojatě Connorova matka April.

Foto: Courtney Moore

Čtěte dále

„Neměla jsem sílu žít, nikdo nic netušil,” říká česká moderátorka. Čelila posttraumatu a depresím

Lucie Vopálenská patří mezi přední české moderátorky. Začínala ve slovenské redakci Českého rozhlasu, pokračovala v Rádiu Svobodná Evropa. V České televizi osm let připravovala populární diskusní pořad Na hraně, za nějž v roce 1998 získala Cenu Ferdinanda Peroutky. Dnes působí v Českém rozhlasu Plus. Od dětství se potýká s úzkostí, později se přidaly i deprese. Po traumatickém zážitku z nočního vloupání do bytu, kde spala, se při-dala také posttraumatická stresová porucha, která Lucii paralyzovala, omezovala ji jak v osobním životě, tak v práci. „Moderovala jsem pořad a měla jsem problém rozumět tomu, o čem ti lidé mluví. Moderátorka by se k něčemu takovému vůbec neměla přiznávat. Já jsem ale opravdu měla dojem, že vůbec nevím, co se děje. Byla jsem v hrozném stresu, abych to měla pod kontrolou, což jsem pak ale vůbec neměla,” vzpomíná. Vyhledala proto lékařskou pomoc a psychiatrům se ji poda ...

V 18 se rozhodla pro změnu pohlaví. Sáhla si na dno, rovnováhu našla v meditaci

Jmenuji se Romana Ezrová a je mi 29 let. V osmnácti letech jsem se rozhodla pro změnu pohlaví, abych mohla být ženou, tedy sama sebou. Řadu let jsem hledala sama sebe, sáhla jsem si až na dno. Svou cestu jsem nakonec našla díky meditační technice OMChanting. Dnes pomáhám LGBT lidem projít obtížnými situacemi.

Romana Ezrová 23. 1. 2020

„Jako malá jsem vídala matku v minisukni. Dnešní Afghánistán se velmi liší,” říká tamní aktivistka

Nebezpečné povolání? Horia Mosadiq je novinářka a bojovnice za lidská práva v Afghánistánu. „Připadám si jako ten malý komár, bzučím u ucha těm, kdo porušují lidská práva a snažím se jim znepříjemňovat život. Řešila jsem například případ, kde byla žena se svými třemi dcerami gangem místního velitele a jeho muži znásilněna. Ten velitel byl spojen s velice mocnými lidmi, ministry afghánského kabinetu,“ vysvětluje. Po celé zemi mapuje zločiny Tálibánu a dalších ozbrojených skupin, mapuje ale také zločiny spojenců. „Afghánistán, který vidíme dneska, se velmi liší od toho, ve kterém jsem vyrostla. Každý den například dochází k sebevražedným útokům, při kterých jsou zabíjeny a zraňovány desítky lidí,“ popisuje realitu běžného života a dodává: „Vyrostla jsem v liberálním a moderním státě. Víte, v té době byla v Afghánistánu docela otevřená a tolerantní společnost. Chodili jsme do ki ...

„Lidi často strčí Romy do jednoho pytle a tečka,“ říká režisér Marhoul

Z vůbec nejdiskutovanějšího filmu české kinematografie diváci hromadně neodcházejí, jak hlásaly první senzacechtivé titulky. Naopak – jen do kin jich už přišlo bezmála sto tisíc. A to scénárista a režisér vůbec nečekal. „Narovinu říkám, nezlobte se, promiňte, já to nějak špatně odhadl,“ vzkazuje zdejším divákům Václav Marhoul.


Rena Horváthová 23. 1. 2020

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.