Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„U dveří by se hodila klika.“ Učitel kresbami trefně poukazuje na překážky pro hendikepované

 

azari big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

13

června
2019

Už je to 18 let, co Azari Mat Yasir vyučuje na malajsijské technické univerzitě architekturu. Během té doby ho až do dnešních dnů trápí především jedna věc, a to zastaralý působ, kterým firmy i nadále staví budovy či instalují všemožné vybavení veřejných prostor. Stále totiž opomíjejí lidi se speciálními potřebami. Protože už tuto skutečnost nemohl nadále přehlížet, rozhodl se na ni upozornit originálním způsobem. Vytvořil řadu kreseb, kterými trefně poukazuje na potíže, se kterými se mohou hendikepovaní lidé v Malajsii setkat, chtějí-li se na vozíku dostat domů či ven, otevřít si dveře nebo nastoupit do autobusu. „Jako architekti máme za úkol naplnit potřeby cílového zákazníka,“ uvádí Azari pro server Bored Panda a pokračuje: „Nicméně v Malajsii není snadný přístup snad nikdy prioritou kromě nemocnic. Většina výukových programů architektury, které nabízejí místní univerzity, se nijak výrazně nezaměřuje na takzvaný univerzální design, a to včetně mé univerzity.“ Důkazem, že se jeho kresby setkaly s vřelým přijetím i hlubokým pochopením, jsou desítky až stovky komentářů lidí z celého světa, které jeho kresby na Bored Panda zaujaly.

„V naší zemi bývala průměrná délka života nízká a lidé se stěží dožívali 60 let. Většina tedy umírala dřív, než se začali potýkat s potížemi s pohybem, a proto stavitelé budov v Malajsii v 70. a 80. letech nebrali univerzální design na zřetel. V současnosti se lidé dožívají v průměru 70 let, naše myšlení se však nezměnilo a budovy se nadále staví původním způsobem,“ vysvětluje Azari.

1

„K tomu, že jsou některá parkovací místa vyhrazena pro hendikepované, existuje důvod. Tím ale není vaše motorka!“  Řada lidí má své zkušenosti, jaké to je, nemoci se dostat do svého vlastního auta. „Tohle mě dokáže naštvat,“ komentuje uživatelka Carol Emory kresbu. „Manžel mé kamarádky je na vozíku. Jejich van má postranní rampu, po které se dostává do a z auta. Už jsme tolikrát seděli na parkovišti, kde se nám roztékal nákup, protože jsme nebyli schopní dohledat majitele auta, který zabral část parkovacího stání pro hendikepované.“

2

„Pro případ, že byste se divili, proč jsou nové bankomaty navrženy tak, že jsou posazené poměrně nízko a je mírně nepohodlné je obsluhovat vestoje.“ A Michał Jastrzębski připisuje v komentáři další důvod: „Můžete tím také vlastním tělem snáz zakrýt monitor a klávesnici před kolemjdoucími.“

3-2

„Jsou tu lidé, kteří na celé roky „uvízli“ v domech bez výtahu!“ Kresba, na které se paní na vozíku posmutněle dívá přes balkon ven, vzbudila ve sledujících řadu emocí, smutek i vztek. Poukazují na to, že domy bez výtahu omezují v pohybu nejen hendikepované, seniory, ale také rodiny s dětmi.

4

“Věděli jste, že některé nájezdové rampy jsou prudší, než by měly být?“ ptá se Azari u kresby, na níž vozíčkář se strachem v očích sviští z rampy dolů.

5

„Někdy by se hodila spíš klika,“ naráží autor kreseb na skutečnost, že člověk, který z jakéhokoli důvodu přišel o část ruky, si dveře s koulí jen těžko otevře. A komentující poukazují také na podle nich velmi nešikovné dotekové panely místo klasických tlačítek ve výtazích.

6

„Rampy pro hendikepované také umožňují neslyšícím pokračovat v konverzaci.“ Lidé v komentářích Azarimu děkují za kresbu, bez níž by si, jak sami říkají, neuvědomili, že rampa může sloužit i lidem se sluchovým postižením.

7

„Jako by se snad některé dveře neměly zavírat!“ poukazuje na skutečnost, že dveře na toaletách pro hendikepované se mnohdy otevírají velmi nešikovně dovnitř místo ven. Pokud tedy místnost navštíví vozíčkář, je velmi pravděpodobné, že přes vozík nebude moci dveře zavřít. Což potvrzuje v komentářích i Mrta Brzoza: „Nechápu, proč jsou dveře na amerických toaletách otvírány dovnitř a ne ven. V Polsku se vždy otevírají ven a nikdy mě těmi dveřmi nikdo netrefil. Lidi přeci dveře od záchodu neotvírají výkopem z karate. A pokud dveře otevřete ven, máte pak uvnitř víc místa.“

8

„Věděli jste, že se někteří z nás nedostanou ani do vlastního domu?“ ptá se Azari kresbou, na níž vozíčkář nakukuje do domovních dveří. K těm vede několik schodů. „Já bych se teda do vlastního domu rozhodně nedostal, pokud bych skončil na vozíku. Alespoň tedy ne bez výrazné pomoci. Děsivá představa,“ komentuje kresbu uživatel Night Owl.

9

„I na tak prosté věci, jako je výška pultu na recepci, záleží!“ upozorňuje autor a přidávají se lidé v komentářích: „Nenávidím chodit na taková místa. Vždycky se člověku dostane toho naštvaného pohledu recepční nebo obsluhy, když musejí vstát a vynaložit nějaké úsilí. Není to všude, ale je to tak časté, až mě to děsí,“ píše L McN.

Azari své kresby původně sdílel na Facebooku, kde získaly pozornost. „Nyní se zasazuji o univerzální design v malajsijských školách architektury, aby se tento koncept dostal alespoň do několika přednášek, když už by neměl svůj vlastní předmět,“ říká Azari. Je si podle svých slov vědom toho, že změna vyžaduje čas. On sám se snaží šířit povědomí o tomto tématu mezi budoucími architekty, aby byli připraveni se do budoucna umět s univerzálním designem vypořádat.

Foto: Azari Mat Yasir

Čtěte dále

Uprchlík dokumentuje život v táboře v Tanzanii mobilem. Česká programátorka mu pomáhá změnit život

Česka programátorka Hana Francová si vloni splnila svůj celoživotní sen a odjela na čtyři týdny do Afriky, aby procestovala Botswanu a Namibii. Protože se ve svém volném čase věnuje focení, vytvořila po návratu web a facebookovou stránku, kde své snímky z cest zveřejnila. Její facebookové stránky si všiml také mladý africký fotograf Vainqueur Birembano. „Začali jsme si vyměňovat komentáře. Nejdřív o fotografování, postupně jsem se seznámila i s jeho životním příběhem,” vzpomíná. Vainqueur pochází z Konga, nyní žije v uprchlickém táboře v Tanzanii, kam byl nucen uprchnout. Svým starým mobilem začal dokumentovat život a podmínky v táboře. Ty českou programátorku oslnily natolik, že se mu rozhodla pomoci a pokusit se společně jeho situaci změnit.


 

Lukáš Houdek 14. 2. 2020

„Senioři nechtějí domácí násilí hlásit. Stydí se, nechtějí jít proti svým dětem,” říká vedoucí linky pro seniory

Senioři patří mezi zvlášť zranitelné osoby, které jsou oproti ostatním náchylnější ke zneužití. Nezanedbatelnou roli v tom hraje velká důvěřivost. A to jak k cizím lidem, tak zejména k členům vlastní rodiny. Oporou jim je už od 90. let bezplatná nonstop seniorská linka 800 157 157, kterou pod názvem Senior telefon provozuje organizace Život 90. Na tu volá až osmdesát seniorů denně s různými problémy. „Mohou zavolat kdykoliv, povykládat si, svěřit se se svými starostmi, uslyšet pohled někoho jiného nebo získat povzbuzení. Jeden z pilířů naší linky není jen řešení akutních krizových situací, ale je tam i doprovázení,” říká vedoucí linky František Horák.


 

Lukáš Houdek 15. 2. 2020

Jak zpět do hry? Studenti budějovických gymnázií pomáhají znevýhodněným žákům s učením

Řada žáků základních škol zůstává ve škole pozadu a potýká se se špatnými známkami. Důvodem mohou být poruchy učení i nedostatečná podpora v rodině. V Českých Budějovicích těmto dětem již pátým rokem pomáhají žáci místních gymnázií. Zdarma předávají své znalosti mladším žákům.

Marie Škardová 14. 2. 2020

„Kde je sex tabuizován a postoje k sexualitě represivní, tam je nejvíce sexuální patologie,” říká profesor Weiss

Známý sexuolog profesor Petr Weiss tvrdí, že vztah mezi duševním zdravím a sexualitou je obousměrný. „Duševní zdraví je důležité pro zdravou sexualitu a naopak. Psychická onemocnění - jak psychózy, tak i neurózy či osobnostní poruchy - samozřejmě mohou mít na druhou stranu podstatný vliv na sexuální zdraví člověka,“ říká a dodává: „Když člověk má nějaký hendikep, poruchu, dysfunkci či deviaci v oblasti sexuality, může to velmi podstatným způsobem negativně ovlivnit jeho život.“ Víme, co je vlastně v oblasti sexuality „normální“?

Jiří Pasz 15. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.