Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„U dveří by se hodila klika.“ Učitel kresbami trefně poukazuje na překážky pro hendikepované

 

azari big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

13

června
2019

Už je to 18 let, co Azari Mat Yasir vyučuje na malajsijské technické univerzitě architekturu. Během té doby ho až do dnešních dnů trápí především jedna věc, a to zastaralý působ, kterým firmy i nadále staví budovy či instalují všemožné vybavení veřejných prostor. Stále totiž opomíjejí lidi se speciálními potřebami. Protože už tuto skutečnost nemohl nadále přehlížet, rozhodl se na ni upozornit originálním způsobem. Vytvořil řadu kreseb, kterými trefně poukazuje na potíže, se kterými se mohou hendikepovaní lidé v Malajsii setkat, chtějí-li se na vozíku dostat domů či ven, otevřít si dveře nebo nastoupit do autobusu. „Jako architekti máme za úkol naplnit potřeby cílového zákazníka,“ uvádí Azari pro server Bored Panda a pokračuje: „Nicméně v Malajsii není snadný přístup snad nikdy prioritou kromě nemocnic. Většina výukových programů architektury, které nabízejí místní univerzity, se nijak výrazně nezaměřuje na takzvaný univerzální design, a to včetně mé univerzity.“ Důkazem, že se jeho kresby setkaly s vřelým přijetím i hlubokým pochopením, jsou desítky až stovky komentářů lidí z celého světa, které jeho kresby na Bored Panda zaujaly.

„V naší zemi bývala průměrná délka života nízká a lidé se stěží dožívali 60 let. Většina tedy umírala dřív, než se začali potýkat s potížemi s pohybem, a proto stavitelé budov v Malajsii v 70. a 80. letech nebrali univerzální design na zřetel. V současnosti se lidé dožívají v průměru 70 let, naše myšlení se však nezměnilo a budovy se nadále staví původním způsobem,“ vysvětluje Azari.

1

„K tomu, že jsou některá parkovací místa vyhrazena pro hendikepované, existuje důvod. Tím ale není vaše motorka!“  Řada lidí má své zkušenosti, jaké to je, nemoci se dostat do svého vlastního auta. „Tohle mě dokáže naštvat,“ komentuje uživatelka Carol Emory kresbu. „Manžel mé kamarádky je na vozíku. Jejich van má postranní rampu, po které se dostává do a z auta. Už jsme tolikrát seděli na parkovišti, kde se nám roztékal nákup, protože jsme nebyli schopní dohledat majitele auta, který zabral část parkovacího stání pro hendikepované.“

2

„Pro případ, že byste se divili, proč jsou nové bankomaty navrženy tak, že jsou posazené poměrně nízko a je mírně nepohodlné je obsluhovat vestoje.“ A Michał Jastrzębski připisuje v komentáři další důvod: „Můžete tím také vlastním tělem snáz zakrýt monitor a klávesnici před kolemjdoucími.“

3-2

„Jsou tu lidé, kteří na celé roky „uvízli“ v domech bez výtahu!“ Kresba, na které se paní na vozíku posmutněle dívá přes balkon ven, vzbudila ve sledujících řadu emocí, smutek i vztek. Poukazují na to, že domy bez výtahu omezují v pohybu nejen hendikepované, seniory, ale také rodiny s dětmi.

4

“Věděli jste, že některé nájezdové rampy jsou prudší, než by měly být?“ ptá se Azari u kresby, na níž vozíčkář se strachem v očích sviští z rampy dolů.

5

„Někdy by se hodila spíš klika,“ naráží autor kreseb na skutečnost, že člověk, který z jakéhokoli důvodu přišel o část ruky, si dveře s koulí jen těžko otevře. A komentující poukazují také na podle nich velmi nešikovné dotekové panely místo klasických tlačítek ve výtazích.

6

„Rampy pro hendikepované také umožňují neslyšícím pokračovat v konverzaci.“ Lidé v komentářích Azarimu děkují za kresbu, bez níž by si, jak sami říkají, neuvědomili, že rampa může sloužit i lidem se sluchovým postižením.

7

„Jako by se snad některé dveře neměly zavírat!“ poukazuje na skutečnost, že dveře na toaletách pro hendikepované se mnohdy otevírají velmi nešikovně dovnitř místo ven. Pokud tedy místnost navštíví vozíčkář, je velmi pravděpodobné, že přes vozík nebude moci dveře zavřít. Což potvrzuje v komentářích i Mrta Brzoza: „Nechápu, proč jsou dveře na amerických toaletách otvírány dovnitř a ne ven. V Polsku se vždy otevírají ven a nikdy mě těmi dveřmi nikdo netrefil. Lidi přeci dveře od záchodu neotvírají výkopem z karate. A pokud dveře otevřete ven, máte pak uvnitř víc místa.“

8

„Věděli jste, že se někteří z nás nedostanou ani do vlastního domu?“ ptá se Azari kresbou, na níž vozíčkář nakukuje do domovních dveří. K těm vede několik schodů. „Já bych se teda do vlastního domu rozhodně nedostal, pokud bych skončil na vozíku. Alespoň tedy ne bez výrazné pomoci. Děsivá představa,“ komentuje kresbu uživatel Night Owl.

9

„I na tak prosté věci, jako je výška pultu na recepci, záleží!“ upozorňuje autor a přidávají se lidé v komentářích: „Nenávidím chodit na taková místa. Vždycky se člověku dostane toho naštvaného pohledu recepční nebo obsluhy, když musejí vstát a vynaložit nějaké úsilí. Není to všude, ale je to tak časté, až mě to děsí,“ píše L McN.

Azari své kresby původně sdílel na Facebooku, kde získaly pozornost. „Nyní se zasazuji o univerzální design v malajsijských školách architektury, aby se tento koncept dostal alespoň do několika přednášek, když už by neměl svůj vlastní předmět,“ říká Azari. Je si podle svých slov vědom toho, že změna vyžaduje čas. On sám se snaží šířit povědomí o tomto tématu mezi budoucími architekty, aby byli připraveni se do budoucna umět s univerzálním designem vypořádat.

Foto: Azari Mat Yasir

Čtěte dále

„Rom musí dvakrát více dokazovat svůj talent,” myslí si začínající herec. „Vše je o vytrvalosti,” dodává

Herec František „Feri” Kudry se narodil před 28 lety jako nejstarší ze sedmi sourozenců do romské rodiny ze slovenského Hlohovce. Kvůli sociální situaci rodiny jej od dětství vychovávali prarodiče. Po nich zřejmě zdědil i nadání pro hudbu a herectví, ke kterým od mládí inklinoval. „Herecké i hudební nadání se projevovalo v naší rodině už celé generace. Babička měla od dětství talent, nikdy ale umění nestudovala. Než se provdala za mého dědečka, zpívala a tančila dlouhá léta ve folklorním souboru. Pak z tátovy strany byli hudebníci, strýc mého otce například učil soukromě hudbu a byl známým houslistou na Slovensku i v České republice,” vzpomíná pro HFC Feri. On sám pak od sedmi let navštěvoval lidovou uměleckou školu. V pozdějších letech jej však stále více lákalo herectví. Po základní škole nastoupil na konzervatoř do Bratislavy, kde se věnoval studiu herectví, muzikálu, ba ...

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.