Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„Matka ji vyhodila z domu.“ Fotografka přináší příběhy žen po potratu. „Je mezi nimi i má matka,“ říká

 

potraty portrety big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

9

června
2019

V posledních týdnech se stalo často diskutovaným tématem umělé přerušení těhotenství a nezpochybnitelnou roli v tom sehrálo schválení zákona v americké Alabamě. Tamní senát schválil zákon zakazující potrat v jakémkoli stadiu těhotenství, s výjimkou stavu, který by ohrozil život matky. Demokraté navrhovali ještě jednou výjimku, a to přerušení těhotenství žen a dívek, které se staly obětí znásilnění a incestu. Republikáni však tento návrh zamítli. Tara Todras-Whitehill, dokumentární fotografka, nafotila sérii snímků žen, které podstoupily interrupci.

potraty portrety 2 Holly Fritz

„Projekt jsem vytvořila již před deseti lety. Je však stále aktuální vzhledem k tomu, že stále řada lidí vnímá potrat jako tabu a protože ženy o svých zkušenostech stále příliš nemluví,“ vysvětluje autorka pro Bored Panda. Vytvořila proto 17 snímků žen, které spojuje nejen triko s nápisem ,Měla jsem potrat´, ale také emotivní příběhy. „Mezi focenými ženami je i moje matka,“ přiznává Tara a dodává: „Cílem fotek je zažehnout diskuzi, a to nejen mezi lidmi stejného názoru na věc. Tohle je něco, co je součástí nás všech. A tím, že o tom promluvíme a sdělíme naše příběhy, učiníme z potratů v Americe méně konfrontační téma.“ A možná nejen tam.

potraty portrety 1

Florence Rice

Florenc Rice, které bylo v době pořízení fotografie 86 let, vyrostla v pěstounské rodině v New Yorku a svou matku viděla v dětství jen několikrát. Když jako mladá svobodná žena ve 30. letech minulého století otěhotněla, rozhodla se, že si dítě nechá. O několik let, kdy byla svobodnou matkou, otěhotněla znovu. Věděla, že nechce být jako její matka – neschopná postarat se o své dítě- a tak podstoupila interrupci. Jenže ta byla provedena nelegálně a ve špatných hygienických podmínkách a Florence poté dostala vážnou infekci. Když začaly feministky v roce 1969 poprvé veřejně mluvit o potratech, byla jednou z prvních, která tak učinila. Její příběh potvrdil rozdělení do společenských tříd, kdy bohaté ženy měly možnost podstoupit bezpečnější interrupci, zatímco chudé ženy častokrát končily u „řezníka“.

potraty portrety 3

Jennifer a Gillian

Jenny Egan bylo v době vytváření tohoto projektu 25 let. Vyrostla na venkově ve městě Oregan v mormonské rodině a otěhotněla v 16 letech po ne zcela dobrovolném sexu s přítelem. Potrat podstoupila bez vědomí své rodiny, skupina s názvem Bratrstvo však poslala Jennyině rodičům dopis, ve kterém je o interrupci informovala. Její matka ji následně přiměla odejít z domova.
Další ženou, která se stala součástí této série, je Sebastiana Correa, která otěhotněla na výměnném studijním pobytu v Connecticutu. Její matka je vášnivou aktivistkou proti potratům a vede sirotčinec pro děti svobodných matek v Brazílii. „Díky Bohu, že jsem v Americe a můžu podstoupit legální interrupci,“ byly první Sebastianiny myšlenky. Na snímku jí bylo 28 let.

potraty portrety 4

Jenny Egan

Triko s nápisem ,Měla jsem potrat´si oblékla také tehdy 35letá Holly Fritz. Když coby středoškolačka otěhotněla, předpokládala, že se rychle vdá za svého přítele a pustí se do života podobně, jako to udělala její matka, která taktéž otěhotněla se svou středoškolskou láskou, vdala se a porodila právě Holly. Jenže když se Holly své matce s nečekaným těhotenstvím svěřila, ta na ni tlačila, aby místo svatby podstoupila umělé přerušení. Holly je nyní středoškolská učitelka v New Yorku, je vdaná a na fotce drží v náručí svou dceru Zoe.

potraty portrety 5

Liberty a Joe s rodinou

Jennifer (na fotce vlevo) je novinářka a tématu potratů se věnuje už víc než deset let. Vadilo jí, že se z veškerých zpráv na toto téma stává diskuze mezi skupinami, které jsou pro a proti potratům. Měla pocit, jako by se z nich vytratily hlasy a tváře žen, které interrupci podstoupily. A tak začala v roce 2003 mimo jiné pracovat na filmu, který se zaměřuje především na ženy. Na fotce stojí vedle ní její blízká kamarádka Gillian.Ta se rozhodla pro potrat s mužem, který se později stal jejím manželem a s nímž má dnes dceru. Gillian je také filmařka a Jennifer ji požádala, aby režírovala film o příbězích žen, které podstoupily umělé přerušení těhotenství. Z jejich spolupráce vzešel dokumentární film Speak Out: I Had an Abortion. V rámci Tařiny série vystoupil také manželský pár. Liberty Aldrich a Joe Saunders se v prvních letech svého vztahu rozhodli pro potrat. Zůstali spolu a nyní vychovávají dva syny.

potraty portrety 6

Sebastiana Correa

Další fotografie žen a jejich příběhy najdete zde.

Foto: Tara Todras-Whitehill

Čtěte dále

„Vietnamský dril vztahům nepomáhá.” Navzdory rodičům skončil u filmu. Je nominován na Lva

Český herec vietnamského původu Lukáš Tran se narodil v Mostě. Většinu života pak prožil v Opavě, kam se rodiče odstěhovali za obchodem. Přestože je jeho oficiální jméno Duy Anh Tran, používá dnes včetně komunikace s rodinou českou přezdívku Lukáš, kterou mu matka s otcem po poradě s českou chůvou dali. Lukáš vystudoval bakalářský program marketingové komunikace na Fakultě multimediálních studií na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, pracovat začal jako produkční u filmu. Před časem zareagoval na inzerát herce a režiséra Jiřího Mádla, který do svého nového filmu Na střeše hledal Vietnamce. A přestože Lukáš nikdy před kamerou nestál, konkurz vyhrál. Nyní je za svůj výkon nominován na Českého lva a herectví je nyní jeho hlavní pracovní náplní i vášní.

Lukáš Houdek 19. 2. 2020

Tragédiemi opředená syrská samoživitelka finišuje studium práv. Brzy začne odznovu v Británii

Jako jednadvacetiletá uprchla ze Sýrie opředená řadou tragických zážitků a ztrát. Ty pokračovaly i po nalezení útočiště v sousedním Jordánsku. Po řadě kopanců a existenčních problémech se díky své cílevědomosti a talentu ocitla na univerzitě. A brzy spolu s rodinou začne nový život ve Velké Británii. Ta jí ve spolupráci s UNHCR, která její příběh přinesla, dala šanci.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

„Společnost se námi ráda dojímá, zároveň sama vytváří bariéry,“ říká aktivistka lobbující za práva lidí s postižením

„Princip inspiračního porna je takový, že je postižení považováno za cosi strašného, co má tedy fungovat jako motivace pro tzv. normální lidi. To by ale samo o sobě nemělo znamenat, že dojímat se je nemístné. Společnost je obecně hodně nastavená na to, že postižení je strašná věc, zároveň ale zůstává pasivní vůči odstraňování bariér. Chybí předpoklad, že postižení je obtížné právě kvůli překážkám, které by se ale daly odstranit,” říká Jitka Rudolfová. Od narození má dětskou mozkovou obrnu, je na vozíku. Vystudovala Karlovu univerzitu a pracuje pro festival Jeden svět. 

Adéla Gálová 20. 2. 2020

Jako student byl znásilněn. Dnes pomáhá dalším mužům s podobnou zkušeností

Alex Feis-Bryce je ředitelem britské organizace SurvivorsUK, která se zaměřuje na pomoc obětem znásilnění z řad mužů. Tou se stal ve studentském věku i on sám. „Věřím, že mi něco hodil do pití. Nevím to na sto procent, ale po tom, co jsem se napil, jsem najednou začal být malátný. Pak jsem usnul a on mě odnesl nahoru do ložnice. Nedlouho po tom mě znásilnil,” vzpomíná. Podle něj muži často takové zážitky před okolím tají. Bojí se posměchu, cítí současně vinu. O poradenství a skupinové terapie v rámci činnosti organizace je však enormní zájem. „Máme dlouhý waiting list,” říká. On sám se se svou zkušeností podle svých slov vyrovnal bez pomoci odborníků. Lékem mu bylo sdílení a v posledních letech zejména jeho práce.

Lukáš Houdek 20. 2. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.