Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Ve válce téměř přišel o život. Dnes veterán navrací ohrožené ptáky do volné přírody

 

robert vallieres big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

25

dubna
2019

„Z nákladního auta vyletěl velký trám a udeřil mě do spánku. Probudil jsem se v kdesi v nemocnici,“ popisuje dnes 57letý Robert Vallieres, který působil coby bojový inženýr ve válce v Zálivu. Osudné zranění ho však připravilo o vojenskou kariéru a následné zdravotní komplikace téměř o život. Dlouhé roky bojoval s obrovskými bolestmi, až našel útěchu v pozorování a mapování života dravých ptáků, dříve ohrožených sokolů skalních a orlů bělohlavých, národního symbolu Spojených států. „Když vidím orla stoupat, je to úžasné!“ sdílí s CNN své dojmy Vallieres, který již 25 let působí jako dobrovolník v New Hampshire Audubon organizaci na ochranu životního prostředí. A nyní se částečně i díky němu ptáci do volné přírody navracejí.

Robert Vallieres chodí na dlouhé túry, často i třikrát týdně. Leze na útesy, odkud pozoruje své milované ptáky. Stopování a navracení do života sokoly stěhovavé a orly bělohlavé – dva druhy, které byly kvůli používání insekticidu DDT pesticidům v 60. letech téměř vyhubeny, se stalo jeho vášní a novým smyslem života. Jako mladý bojový inženýr prodělal Robert Vallieres během válečné mise v Kuvajtu traumatické poranění mozku, když tam v roce 1990 opevňoval okopy. „Z nákladního auta vyletěl velký trám a udeřil mě do spánku. Probudil jsem se v kdesi v nemocnici,“ popisuje  osudovou chvíli Vallieres. „Po několika dnech mě poslali zpět k jednotce, ale došlo u mě k srdeční výduti, která málem praskla.“ Trpěl i posttraumatickou stresovou poruchou a byl vystaven působení chemických látek, což ukončilo jeho působení ve válce v Zálivu. Poté, co se vrátil domů, prodělal další aneurysma. Následkem vážných zdravotních komplikací žil dlouhá léta v bolestech z častých migrén a jizev. Míval také potíže s dýcháním a necitlivostí kvůli některým umělým částem těla.

robert vallieres 1

Jeden novinový inzerát však změnil jeho život. Když si všiml nabídky na výlet, kde měli jeho účastníci v newhampshirských Bílých horách pozorovat ptáky, přihlásil se. Tam spatřil, jak sokol během letu chytil jiného ptáka. Scéna, která se před ním odehrála, ho zaujala natolik, že se chtěl o ptácích dozvědět co nejvíce a navíc si zamiloval pobyt na čerstvém vzduchu. „Využíváte přitom všechny své smysly. Zrak, sluch, chuť i hmat,“ popisuje Vallieres a pokračuje: „Čerstvý vzduch je něco, co považujete za samozřejmé, dokud nejste nemocný a uvězněný v pokoji.“

Robert coby válečný veterán nemohl pracovat, dobrovolničit však ano. V polovině 90. let, kdy hledal nový smysl života, hledala organizace pro ochranu životního prostřední New Hampshire Audubon dobrovolníky, kteří by počítali a stopovali sokoly stěhovavé a orly bělohlavé. Ti se řadili mezi ohrožené druhy poté, co nyní zakázaný insekticid DDT, hojně používaný v 50. a 60. letech, usmrcoval ještě nevylíhnutá mláďata. Orly a sokoly, kteří pak byli chováni v zajetí, bylo následně potřeba vypustit do volné přírody a sledovat. A právě do tohoto procesu vstoupil i válečný veterán. Monitoroval ptáky a sledoval, jak rostou, rozmnožují se, staví si hnízda a pečují o svá mláďata. Téměř vyhubení sokoli ani orli, americký národní symbol, již nejsou ohrožené druhy.

robert vallieres 3

Nyní se válečný veterán vydává s těžkým batohem, v němž nosí dalekohledy a stojan, do výšek. „Když vidím orla stoupat, je to úžasné!“ sdílí s CNN své dojmy Vallieres, který již 25 let působí v organizaci na ochranu životního prostředí. „Základem vědy je mít údaje. Nemohli bychom sbírat žádné informace, pokud by někdo neřekl, že skutečně viděl ptáky sedět na vejcích, že mají v hnízdech vajíčka, z nichž se budou, nebo nebudou líhnout mláďata,“ říká biolog Chris Martin z organizace New Hampshire Audubon. V tom byla Robertova zkušenost z armády i válečné mise výhodou – dobrovolníci totiž musejí být velmi trpěliví a mít velmi dobré pozorovací schopnosti a čas. Hodně času. „Lidé to čekání často vzdají nebo přestanou být pozorní. Robert je schopný dřepnout v lese a je v pohodě. Takovou schopnost se jen tak nenaučíte,“ vyzdvihuje Robertovy schopnosti Chris Martin, který je Robertovým přítelem i dlouholetým kolegou. Je navíc potřeba umět dalekohledem přečíst údaje na kroužkách, které mají ptáci přichycené na nohách. Ani to však Robertovi nedělá potíže, vždy byl prý velmi dobrý ve čtení z map a navigování.

robert vallieres 2

Když jde Robert sledovat ptáky, dostává se k nim díky svým zraněním velmi pomalu, ale nakonec vždy dosáhne cíle své cesty, ať už je to pěšky nebo v kánoe přes jezero. Tyto aktivity svědčí nejen jeho tělu, ale především duši. „Hodně bojoval s tím, na co se zaměřit poté, co došlo k jeho zranění,“ prozrazuje Chris Martin. „Tohle mu osvítilo mysl. Má se zase na co soustředit,“ dodává Martin. Robert si dokonce na svém dvoře postavil ptačí budku, aby přilákal poštolky. A podařilo se – nyní v jeho budce hnízdí chovný pár. Robert se také zapojil do léčby ptáků v místní nemocnici a naučil se trénovat ptáky, které není možné vypustit do volné přírody, aby odletěli a znovu se k němu vrátili. „Jsou zavření v kleci, tak je vypouštím, aby se hýbali,“ vysvětluje Vallieres.

Každý měsíc vozí sovu, orla a některé další ptáky do domova pro veterány. Chce vrátit organizacím starajícím se o veterány jejich pomoc během dlouhého zotavování. „Lidé na něj stojí fronty. Vždy jsou tu lidé, kteří s ním chtějí mluvit,“ říká Patty Copeland, koordinátorka dobrovolníků. „Jsou velmi zaujatí, zajímá je to.“ Lidé, kteří v domově pro veterány pobývají, byli z Robertových aktivit tak nadšení, že domov požádal o grant a díky němu získali desítky dalekohledů. Veteráni tak mohou nyní sami ptáky pozorovat v lese či u rybníka, které k domovu patří. Vedení domova také nakoupilo víc ptačích krmítek, aby se z pohledu na ptáky mohli potěšit i ti, kteří se již nemohou tolik hýbat.

Robert Vallieres, který se stal spoluautorem knihy Wounded Warriors: A Soldier's Story of Healing through Birds (Zranění bojovníci: Vojákův příběh o hojení skrz ptáky) (Nyní se válečný veterán vydává s těžkým batohem, v němž nosí dalekohledy a stojan, do výšek. „Když vidím orla stoupat, je to úžasné!“ sdílí s CNN své dojmy Vallieres, který již 25 let působí v organizaci na ochranu životního prostředí. Dodnes trpí migrénami a bolestmi. „Někdy mě bolest na několik dní ochromí, jako by mě chtěla sežrat,“ říká upřímně. Pohled na orlí hnízdo ho ale vrátí zpět do života. „Často, když se díváte jen dolů, vás ptačí stín donutí podívat se vzhůru,“ uzavírá.

Foto: Robert Vallieres

Čtěte dále

„Rom musí dvakrát více dokazovat svůj talent,” myslí si začínající herec. „Vše je o vytrvalosti,” dodává

Herec František „Feri” Kudry se narodil před 28 lety jako nejstarší ze sedmi sourozenců do romské rodiny ze slovenského Hlohovce. Kvůli sociální situaci rodiny jej od dětství vychovávali prarodiče. Po nich zřejmě zdědil i nadání pro hudbu a herectví, ke kterým od mládí inklinoval. „Herecké i hudební nadání se projevovalo v naší rodině už celé generace. Babička měla od dětství talent, nikdy ale umění nestudovala. Než se provdala za mého dědečka, zpívala a tančila dlouhá léta ve folklorním souboru. Pak z tátovy strany byli hudebníci, strýc mého otce například učil soukromě hudbu a byl známým houslistou na Slovensku i v České republice,” vzpomíná pro HFC Feri. On sám pak od sedmi let navštěvoval lidovou uměleckou školu. V pozdějších letech jej však stále více lákalo herectví. Po základní škole nastoupil na konzervatoř do Bratislavy, kde se věnoval studiu herectví, muzikálu, ba ...

„Muslimové v Barmě jsou mučeni, znásilňováni i zabíjeni. Dění splňuje znaky genocidy,” říká Kynclová

„Musí žádat o povolení k uzavření manželství, mají kvóty na děti - mohou mít maximálně dvě nebo tři děti. Musí mít také mezi jednotlivými dětmi 36 měsíců pauzu, žena tedy nemůže porodit dřív. Pokud žena ovdoví, nesmí se vdát znovu dřív jak za 36 měsíců. Navíc jsou rohingské ženy nuceny užívat antikoncepci. Takže vláda se takto snaží očividně ovlivňovat jejich reprodukci,” popisuje situaci muslimské menšiny Rohingů na Barmě Lenka Kynclová, která se přístupem vládnoucích struktur k nim zabývala ve své diplomové práci při studiu mezinárodní bezpečnosti a práva na University of Southern Denmark. „Jsou jinak ale také omezeni ve volnosti pohybu, práce, studiu nebo vlastnictví. Žijí pod neustálým nátlakem, nemají volnost jako ostatní lidé,” dodává. Na základě mezinárodních úmluv a závěrů tribunálů se zabývala zejména tím, zda násilí vůči Rohingům vykazuje znaky genocidy. Na základ ...

„Jsem pro lidi hromosvod,” říká umělkyně Šedá. Její tvorba propojuje. Sama čelí urážkám

Kateřina Šedá je jednou z nejúspěšnějších českých umělkyň současnosti. Její projekty jsou zaměřené na pochopení vztahů mezi lidmi a jejich propojování. „Můj přístup dává lidem možnost se setkávat netradičně. Snažím se spojit lidi, kteří by se za normálních okolností třeba nepotkali. Hledám překážky, které zároveň mají v sobě potenciál se proměnit ve spojovací prvek,“ popisuje svou práci a dodává: „Rozdělenost není jen české specifikum. Je to problém současnosti.“ Přes svou celosvětovou úspěšnost a ocenění je Kateřina v Česku často terčem nenávisti. Co je podle ní příčinou hejtů? „Jsem překvapena, jak lidi jsou nespokojeni se svým životem. Mě hrozně zajímá, co jsou ty důvody nespokojenosti a především, jak se projevují navenek. Do jaké míry škodíš ostatním tou svojí nespokojeností,“ tvrdí a dodává, že jí ta situace často přijde neuvěřitelná. „Já si fakt připadám ...

Luštění křížovek i klábosení. Opuštění senioři z Prahy nacházejí přátele mezi mladými

Je pondělí odpoledne a v jednom z bytů v Kobylisích se podobně jako každý týden setkává mladá dobrovolnice Tereza s šestasedmdesátiletou paní Jiřinou. Pomáhá jí zejména s prací na počítači, neméně důležité je také společné klábosení nad šálkem kávy. Občas se spolu také vydají ven do přírody nebo do společnosti. Setkávají se spolu už víc jak rok a jsou jedním z 25 párů, které fungují pod křídly organizace Krása pomoci. Ta se zaměřuje na pomoc opuštěným seniorům.


 

Lukáš Houdek 9. 9. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.