Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Voda, dobití telefonu nebo toalety. Vzniká síť podniků nabízejících lidem v nouzi služby zdarma

 

mistni mistnim big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

24
března
2019

„Dobrý den, já jsem Jirka, já jsem vás chtěl požádat, jestli bych si nemohl nabít telefon a trochu vody, jestli byste mi nemohl nalít,” říká v reportáži ČT24 pan Jiří, který žije na ulici 15 let. Jemu i dalším lidem v podobné situaci pomáhá projekt Místní místním, síť přívětivých podniků, které podporují potřebné ve svém okolí. „Zatím jsme zvolili horkou vodu, sklenici vody, posedět v teple, přečíst si noviny, nabít si telefon, pohovořit s obsluhou,” vyjmenovává Štěpánka Dudková, majitelka Kavárny Čekárna. „Třeba už jenom v zimě se na chvilku ohřát a dojít si na záchod a tak, protože to je dost problematické pro lidi bez domova,” komentuje pan Jiří. „Snažíme se propojovat společnost se světem sociálních služeb a v rámci Místní místním chceme napomáhat vzájemnému sbližování lidí, kteří vedle sebe žijí, ať již je jejich sociální situace jakákoliv,” říkají pro HFC zakladatelé. „Věříme, že změny, které projekt přinese, budou mít pro jednotlivce velký subjektivní význam, a ač ne snadno měřitelné, můžou ve svém lokálním prostředí napomoci ke změně ve vnímání lidí v těžkých životních situacích,”dodávají.

mistni mistnim 1

„Dlouhou dobu jsme si všímali, jak se mnoho lidí těžce potýká s naplněním těch nejobyčejnějších potřeb. Nepřehlédnutelné to bylo hlavně u lidí bez domova. Jako sociální či terénní pracovníci jsme dennodenně vídali, že si lidé bez domova například potřebují jen dojít na záchod, ale bojí se jít do veřejných podniků. Právě na takové maličkosti poznáte obrovskou bariéru a tušíte velké nepřijetí,” říká pro HFC zakladatelka projektu Ester Pacltová. S kolegy se tedy před dvěma lety rozhodla propojit lidi, kteří potřebují základní služby, s podniky, které jim je mohou a chtějí nabídnout. V současné době je zapojeno sedm podniků v Praze a zakladatelé doufají v rozšíření do dalších měst.

mistni mistnim 3

Voda, dobití telefonu i toaleta

„Podniky si sami vyberou, které služby budou zdarma nabízet. Všechny podniky nyní lidem umožňují nechat si natočit sklenici či láhev vody a nabít si mobilní telefon. Do Family Coffee & Bistro si chodí místní lidé často pro vodu. Téměř ve všech zapojených provozovnách je možné využít zdarma toaletu. Další služby jsou specifické. V Jídelně Kuchařek bez domova se lze například zastavit ,na kus řeči’ nebo si přečíst denní tisk. V dalších podnicích mohou lidé požádat o drobnou drogerii. Kavárna Potrvá zase jako jediná nabízí možnost odeslání dopisu po ČR zdarma,” vyjmenovává Pacltová.

mistni mistnim 2

„Nabízíme oblečení, protože jsme obchod s oblečením. Dál nabízíme hygienu, možnost ohřát si jídlo, ohřát si vodu a zároveň jim nabízíme možnost dobít si telefon,” popisuje pro ČT24 konkrétní služby Eva Dudová ze second handu Přestupní stanice. Nabídku oblečení zdarma nejen pro lidi bez domova nabízí i kavárna Obývák ve Studiu Alta. Aby v tom podniky nebyly samy, jsou v kontaktu s nejbližším poskytovatelem sociálních služeb, který může pomoci řešit další problémy lidí v nouzi. Velkou podporou je tak například Naděje, Armáda Spásy a K Srdci klíč, ale zapojují se i další sociální služby, občanské poradny či nízkoprahová centra.

Místo, kde se dobře žije

A projekt má i další rozměr. Místní místním má především pomoci budovat komunitu, kde se lidé vzájemně poznávají a pomáhají si. Podniky tak služby nenabízejí pouze lidem bez domova, ale i náhodným kolemjdoucím či lidem, kteří místo neznají a potřebují pomoci. „Postupně jsme zjistili, že pomoc lidem v nouzi jde ruku v ruce s budováním sousedských komunit a rozvojem lidsky přívětivého prostředí. Prostě míst, ve kterých se vám dobře žije,” komentuje Ester Pacltová.

mistni mistnim 4

„Do projektu se může zapojit podnik jakéhokoliv typu, ať je to kavárna, restaurace, pekařství nebo optika, květinářství či například divadlo. Všude se dá vymyslet něco, co by mohl podnik nabízet zdarma tak, aby ho to nijak výrazně nezatížilo a zároveň pomohlo potřebným lidem,” říká Pacltová a doplňuje, že do projektu se budou moci brzy zapojit i firmy a podnikatelé, kteří se zajímají o své okolí. „I pro ně máme připravenou možnost podpořit místní komunity a sousedství,” slibuje podporu Pacltová. A zapojit se chystají také sousedy a veřejnost. „V polovině letošního roku budeme zavádět systém voucherů – poukázek na nákladnější služby, díky kterým bude moci každý podpořit ve svém okolí někoho, kdo si sám nemůže dovolit koupit oběd v restauraci, pořídit brýle, zajít ke kadeřnici nebo do divadla. Se zavedením voucherů nám pomáhá Sociální bistro Střecha, které již nyní nabízí možnost předplacení „zavěšených obědů“. Vouchery budou k zakoupení přímo v zapojeném podniku nebo přes internet,” upřesňuje.

Sblížení s lidmi v nouzi

„Mimo popsaný systém drobných služeb zdarma se chceme zaměřit na pořádání sousedských akcí či street festivalů. Letos začínáme organizovat výstavy Umělců bez domova, jejichž obrazy si může veřejnost zakoupit. Aktuálně vás také můžeme pozvat na Tour de Muzikanti bez domova, což bude série koncertů pořádaná v podnicích zapojených do sítě Místní místním,” popisuje dále Ester. Všechny aktivity mají jedno společné. Jejich cílem je setkávání lidí a vzájemné poznávání. „Na základě vytvářených vztahů lze bojovat se stereotypizací a mystifikací bezdomovectví či lidí v nouzi. Společnost jim často nerozumí, jejich situace je jí vzdálená a tak vzniká mezi těmito dvěma světy silná bariéra. Sdílením se naopak vytváří a posiluje komunita, která pomáhá budovat neanonymní sousedství,” uzavírají organizátoři.

Foto: Archiv Místní místním

Čtěte dále

Kvůli posměškům se bál tělocviku, žil v odloučení. Cestu ke svému tělu našel díky partnerovi

Čtyřiatřicetiletý Jaroslav Vávra z Mariánských Lázní od dětství hledá vztah k vlastnímu tělu, kvůli kterému od základní školy čelí posměškům a poznámkám okolí. Nejhorší byla pro něj situace v šatně před hodinami tělocviku. „Obdobím bulimie a anorexie jsem naštěstí neprošel, ale na druhém stupni jsem problém s tělocvikem řešil tak, že jsem se po domluvě s učitelem převlékal v jeho kabinetu. Nebylo to vyloženě pohodlné, ale na druhou stranu jsem se aspoň na čas vyhnul posmívání a zesměšňování,” vysvětluje. Kamarády téměř neměl, zaměřil se proto na školu. 

Lukáš Houdek 2. 4. 2020

Solidarita, ale i ponižování. Pandemické časy tvrdě dopadají i na lidi bez domova

Nepředvídaná, těžko přehledná pandemická situace s sebou přinesla mimo jiné karanténní podmínky, které uzavřely valnou většinu obyvatel ČR mezi úzké stěny domácího prostředí. Jak se ale s touto situací vypořádávají ti, jejichž domovem je ulice, respektive nejrůznější ubytovací provizoria? Jsou české sociální služby akceschopné a koordinované dostatečně na to, aby dokázaly jejich situaci ad hoc čelit a chránit tak nejen ty, jichž se to adresně týká, ale také zbytek společnosti? 

Adéla Gálová 1. 4. 2020

„S likvidací Romů za války došlo i k zapomenutí příběhů o jejich úspěšné integraci,“ říká Jana Horváthová

V pěti letech začaly Marii Mocovou trápit velké bolesti nohou, následně prodělala také epileptický záchvat. Diagnostikována jí byla revmatoidní artritida, která v Česku zasáhne kolem 85 tisíc lidí. Přestože se příznaky nejčastěji projevují mezi třicátým a padesátým rokem, nevyhýbá se ani dětem. „Jelikož mám artritidu od pěti let a je mi osmatřicet, postižení jsou už v tuhle chvíli rozsáhlá. Mám deformity na prstech obou rukou, totální endoprotézu obou kyčlí, deformity na prstech nohou, postižení kolen, kotníků, ramen, loktů,” popisuje pro HFC Marie, jejíž stav je dnes díky biologické léčbě stabilizovaný. Nemoc s sebou nese řadu omezení v běžném i pracovním životě. Protože však není na první pohled vidět, potýkají se někteří nemocní s nepochopením okolí i diskriminací. Málokdo také tuší, že revma je třetím nejčastějším onemocněním u dětí a mládeže.

„Vždy jsem musela dokazovat, že jsem lepší než mužští kolegové,” říká slovenská astrobioložka

Astrobioložka Michaela Musilová má velké zkušenosti s izolací a pobytem v omezeném prostoru – účastnila se řady simulovaných letů NASA i dalších vesmírných agentur na Měsíc či Mars, jejichž cílem je připravit člověka na dlouhodobý pobyt ve vesmíru. „Být izolovaný znamená, že člověk ztratí určité svobody, člověku je odepřeno množství věcí, na které je zvyklý. Měli jsme různé krizové situace, například výpadek proudu nebo ztrátu vody, ale opravdu největší výzva byly mezilidské vztahy,“ říká Musilová. Lidem do současné karantény především doporučuje empatickou komunikaci. „Udělejte si čas velmi otevřeně si popovídat o citlivých věcech.

Jiří Pasz 25. 3. 2020

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.