Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Chlapec dva roky po vyučování pracoval v autoservisu, aby kamarádovi koupil elektrický vozík

 

tanner brandon vozik big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

10

března
2019

Americký středoškolák Tanner Wilson z arkansaského městečka Norman před dvěma týdny ve škole slavnostně předal svému nejlepšímu kamarádovi Brandonovi Quallsovi elektrický vozík. Brandon, který prodělal mozkovou obrnu, si ho dlouho přál, jeho rodina si ho však nemohla dovolit. Jezdil proto na klasickém mechanickém. „Mé ruce z něj ale byly strašně unavené. Musel jsem zastavovat a odpočívat,” uvedl v rozhovoru pro televizní stanici KTHV. Tanner proto, aby svého přítele překvapil, ve volných chvílích po škole po dva roky pracoval v tamním autoservisu a vydělané peníze šetřil právě na vozík pro Brandona.

„Je to můj opravdu dobrý kamarád a já jsem mu chtěl udělat laskavost. Prostě jsem cítil, že to musím udělat. Brandon tu je totiž pro mě vždycky,” nechal se slyšet Tanner. Se svám plánem se svěřil učitelům ve škole, kde oba chlapci studují. Ti spolu s ním proto uspořádali slavnostní předávání a učitelé se podíleli také na zdobení nového vozíku. A když pak Brandonovi společně vozík předali, neměl slov. „Strašně jsem brečel. Nemohl jsem uvěřit, že to pro mě udělal,” popsal své bezprostřední pocity Brandon. „Byl můj sen mít takový vozík a ten se najednou stal skutečností.”

Škola o pozoruhodném počinu svého studenta informovala na Facebooku a post se začal virálně šířit. Příběh pak postupně přinášela různá americká média. A oba chlapce pozornost veřejnosti i četné zprávy díků a podpory podle Tannerovy matky Colleen Carmack velmi těší. „Oba si tu pozornost zaslouží, protože jsou oba úžasné děti,” uvedla pro CNN. Chlapci se spolu přátelí už dlouhé roky. „Povídají si spolu o autech, náklaďácích a podobných věcech. Jsem na ně opravdu pyšná.” Podle ní jejího syna tento skutek i následná odezva motivovala k tomu, aby se pomoci druhým věnoval i nadále.

tanner vozik 1

Server The Mighty v souvislosti s příběhem zveřejnil komentář vlastní editorky Karin Willison, která se zaměřuje na texty tematizující různé druhy postižení. Kriticky se v něm zamýšlí nad způsobem, jakým média o tomto bezesporu pozitivním příběhu hlubokého přátelství informovala. „Zpravodajské pokrytí tohoto příběhu je čirý příklad inspiračního porna, které televizní pořad Speechless definuje jako ‚zobrazování lidí s postižením jednodimenzionálně jako svaté, kteří existují jen proto, aby nás zahřáli u srdce a otevírali mysl zdravých lidí’,” píše Willison. Dodává, že příběh za pokrytí rozhodně stojí, naprosto ale dle jejího názoru chybí popis znepokojující situace, kdy musí studující teenager pro svého hendikepovaného kamaráda sám kupovat vozík, který potřebuje. Vypovídá to podle ní o špatně fungujícím systému, kdy si takové rodiny nemohou zásadní pomůcky dovolit. „Jeden důvod, proč inspirační porno tolik škodí, je, že se většinou zaměřuje jen na zdravé zachránce dělající dobrý skutek, bez toho, aby se ptalo, proč ten hendikepovaný vůbec musí být zachráněn. Tím pak chybí ten skutečný příběh,” pokračuje. „Jako osoba s hendikepem jsem se při čtení o Tannerovi a Brandonovi okamžitě ptala, proč za ten vozík nezaplatila Brandonova pojišťovna,” dodává.

Willison dává za pravdu skutečnost, kterou okrajově zmiňuje například televize CNN. S vysněným vozíkem totiž Brandonovým rodičům paradoxně přibyla také nová starost. Jelikož se nedá rozkládat, nejsou schopni ho dostat do svého auta. Vozík tak zatím vždy zůstává ve škole a ve volnu Brandon stále jezdí na svém starém.

Foto: Facebook Caddo Hills School District

Čtěte dále

Oliver se narodil s genetickým onemocněním. Rodiče v Česku iniciovali výzkum léčby vzácných onemocnění

Oliver se narodil před dvěma a půl lety těsně před Vánoci. Již v prvních měsících si rodiče všimli mírného zpoždění ve vývoji, které se časem stále prohlubovalo. Ve čtrnácti měsících se pak rodina dozvěděla diagnózu - Angelmanův syndrom, vzácné genetické onemocnění, které se v Česku a na Slovensku týká asi padesáti lidí. „Nikdy nezapomenu okamžik, kdy jsem si poprvé přečetla, co to je Angelmanův syndrom. Okamžik, kdy se vám zastaví srdce. Sevře hrdlo. Zaplaví vás tolik bolesti v jednom okamžiku. Moment, kdy máte pocit, že už se nikdy nenadechnete! Bylo vám sděleno, že vaše dítě je nevyléčitelně nemocné, do konce života zcela závislé na vás,” popisuje Oliverova maminka Lenka Matějková. Rodinu však zjištění nezlomilo a kromě Oliverka se rozhodla pomoci i dalším lidem s genetickými poruchami. Ve spolupráci s českými vědci a odborníky iniciovala ojedinělý výzkum léčby vz ...

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit Ústav pro soudobé dějiny ve spolupráci s washingtonským Muzeem holokaustu. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyov ...

„Při rasistických urážkách mají fotbalisté přestat hrát a odejít. Nastaví hranice,” říká odborník

Fotbal je nejrozšířenější sport na planetě. Rozděluje nás nebo spojuje? Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International a odborník na extremismus ve fotbale, si myslí, že neexistuje téma, které by lidi spojovalo více. „Na pólu, v posledním slumu, všude lze vzít míč a s kýmkoliv si zahrát nebo zabřednout do diskuze, zda Barcelona, nebo Real, zda Messi, či Ronaldo.“ Přesto má fotbalové fandění své stinné stránky, objevuje se v něm násilí i rasismus. „Existuje pro nás spousta omezení. Fotbal je jedno z mála prostředí, kde se můžete veřejně projevit doslova jako zvíře, bez zábran, a přitom je to chování sociálně tolerované. Lidi se jdou odreagovat, jdou se ,vyřádit'. To funguje u 95 % lidí. Těch zbylých 5 % ale posunuje rasismus či nenávist za hranu,“ vysvětluje Martin a dodává: „Celý fotbal je postavený na hecování, ironii, špičkování se, je to hra na válku.“

Pochází z Ghany, vystudoval v Československu. Působil jako prorektor na brněnské univerzitě

Na začátku 80. let přijel Samuel Darkwah z Ghany do Československa. Byl jedním z vybraných studentů, kteří tu v rámci mezivládních dohod mohli vystudovat a pak se vrátit do své domoviny a pokračovat ve své profesi. Nejhorší byly první Vánoce bez jídla, krkolomná komunikace, ale také propaganda, kdy Samuelovi ukazovali jen vzorová zemědělská družstva. Po revoluci pracoval na Mendelově univerzitě a od roku 2016 byl prorektorem na své alma mater.


Judita Matyášová 9. 6. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.