Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Zavrhla ho rodina, na studium se mu složila veřejnost. Nyní založil fond pro další LGBT studenty

 

vzkazy tacobell big

marie skardovaMarie Škardová
Autorka

Marie Škardová (*1985) vystudovala obor Informační zdroje a knihovnictví na Masarykově univerzitě v Brně. Věnuje se informační bezpečnosti, online komunikaci a nástrojům. V HFC se věnuje sociálním sítím a ověřování hoaxů.

10
března
2019

Pro osmnáctiletého Setha Owena byla vysoká škola vždy vysněným cílem. „V páté třídě jsem byl nerd, který neustále mluvil o tom, jak chce být astronautem," přiblížil Seth pro NBC News. „Pořád jsem se učil, chodil do knihovny, vždycky něco četl," dodal. Když díky výborným výsledkům dostal dopis potvrzující jeho přijetí na Georgetown University, věřil, že se jeho sny splní. Poté se ale vše začalo hroutit. Jeho rodina jej odmítla podpořit ve studiu, protože jeho sexuální orientace byla neslučitelná s jejich náboženským přesvědčením. V posledním ročníku střední školy se tak ocitl na ulici a bez možnosti dále studovat.

Sethovy problémy v rodině začaly ve chvíli, kdy se mu jeho otec rozhodl zkontrolovat telefon. „Našel mou fotografii s jiným mužem. Nešlo o nic nevhodného, ale bylo patrné, že jsem gay,” vysvětluje Owen. Silně věřící rodina hlásící se k baptistické církvi začala situaci ihned řešit. Seth navštívil náboženského poradce a následně začal docházet na konverzní terapie, jejichž cílem je změnit sexuální orientaci nebo genderovou identitu u gayů, leseb nebo transexuálů. Terapeutického programu se poté Owen účastnil dle svých slov několik měsíců, než přesvědčil rodiče, aby mu dovolili jej ukončit. „Byla to taková nešikovná konverzní terapie, kde se v nás snažili podporovat stereotypní mužské role a podobně," popsal. Přestože řada odborníků tyto terapie odsuzuje, podle loňské zprávy Williamsova institutu jimi v USA prošlo kolem 700 tisíc lidí, z toho asi polovina před dosažením dospělosti.

Bez domova

V posledním roce svého studia na střední škole se Owen rozhodl z domu rodičů odejít. „Začal jsem vyjadřovat svůj nesouhlas s jednáním církve, k níž patříme. To vedlo k jednomu problému za druhým," říká Owen. „Mluvili velmi negativně o komunitě LGBTQ+. Říkali, že homosexuálové nemohou ministrovat v kostele. Také mluvili o trans osobách, jako by to ani nebyli lidé, a to mě opravdu hodně vadilo," přibližuje. Snažil se tedy přesvědčit rodiče, aby mohl navštěvovat jiný kostel. Ti mu však dali ultimátum. Buď bude respektovat jejich víru a církev, nebo odejde. „Nejhorší bylo, když jsem si sbalil tašky a stál před dveřmi a pořád jsem doufal, že mě máma zastaví. Doufal jsem, že řekne: ,Miluji své dítě víc než své náboženství’,” vzpomíná. Ale nestalo se tak a Owen od té chvíle spal u kamarádů. Jeho otec, Randy Owen, však podle Washington Post uvedl, že jej rodina nevyhodila. „Nevyhnali jsme ho. Jako rodina ale máme svou víru. Může zde žít, pokud bude mít stejnou víru jako my,” okomentoval.

Podpora a pomoc

V té době mu sílu dodávala myšlenka na vysokou školu. Jen pár týdnů po odchodu z domova jej však čekal další šok. Prestižní škola, která jej přijala ke studiu, mu nabídla stipendium, jehož podmínkou však byla spoluúčast rodiny ve výši 20 tisíc dolarů. „Začal jsem plakat, protože jsem si uvědomil, že neexistuje způsob, jak bych mohl jít na vysokou školu," vzpomíná Owen. Myslel si, že jeho situace je beznadějná.

S tím se však odmítla smířit jeho učitelka biologie Jane Martin. „Seth není typ člověka, který by žádal o pomoc. Naopak je velmi ambiciózní a vždy se snaží najít řešení. Proto jsem si řekla, že přišla chvíle, abych se toho ujala a ujistila se, že se vše vyřeší,” okomentovala učitelka pro NBC News. Následně založila na GoFundMe pro studenta sbírku, aby pomohla potřebných 20 tisíc dolarů sehnat. Jeho příběh zaujal lidi po celé zemi a na účtu je nyní celých 140 tisíc dolarů. „Dostalo se mu obrovské podpory a lidé psali ,Nejsi sám’ a ,Bude lépe’, prostě všechny ty věci, které potřebujeme slyšet, když jsme teenageři a trpíme,” dodala Martin, která se identifikuje jako lesba. „Děkuji všem mým příznivcům v Jacksonville a po celém světě, kteří mi poskytli čas, zkušenosti i finanční podporu, abych si splnil svůj sen a mohl studovat na Georgetown University," děkoval Owen v rozhovoru pro PinkNews.

Fond pro LGBT studenty

A zatímco lidé přispívali na jeho sen pomocí kampaně, pracovníkům z Úřadu studentských finančních služeb (Office of Student Financial Services) se podařilo upravit jeho stipendium tak, aby nemusel doplácet nic. Seth se tedy rozhodl oplatit pomoc, které se mu dostalo, a vybrané peníze využít pro vytvoření stipendijního fondu pro LGBT teenagery, kteří čelí podobným problémům jako on sám. Podle serveru PinkNews studie ukazují, že až 40 procent mladistvých bezdomovců v USA jsou právě lidé z LGBT komunity. A Seth nezůstává jen u finanční pomoci. Plánuje vytvořit platformu, kde budou moci sdílet své příběhy a zapojit se do pomoci komunitě. „Myslím, že jednoduché ,Děkuji vám’ za všechnu pomoc a podporu, které se mi dostalo, nestačí. Budu se snažit oplatit veškerou štědrost a laskavost, které se mi dostalo,” uzavřel.

Foto: Archiv Setha Owena

Čtěte dále

Oliver se narodil s genetickým onemocněním. Rodiče v Česku iniciovali výzkum léčby vzácných onemocnění

Oliver se narodil před dvěma a půl lety těsně před Vánoci. Již v prvních měsících si rodiče všimli mírného zpoždění ve vývoji, které se časem stále prohlubovalo. Ve čtrnácti měsících se pak rodina dozvěděla diagnózu - Angelmanův syndrom, vzácné genetické onemocnění, které se v Česku a na Slovensku týká asi padesáti lidí. „Nikdy nezapomenu okamžik, kdy jsem si poprvé přečetla, co to je Angelmanův syndrom. Okamžik, kdy se vám zastaví srdce. Sevře hrdlo. Zaplaví vás tolik bolesti v jednom okamžiku. Moment, kdy máte pocit, že už se nikdy nenadechnete! Bylo vám sděleno, že vaše dítě je nevyléčitelně nemocné, do konce života zcela závislé na vás,” popisuje Oliverova maminka Lenka Matějková. Rodinu však zjištění nezlomilo a kromě Oliverka se rozhodla pomoci i dalším lidem s genetickými poruchami. Ve spolupráci s českými vědci a odborníky iniciovala ojedinělý výzkum léčby vz ...

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit Ústav pro soudobé dějiny ve spolupráci s washingtonským Muzeem holokaustu. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyov ...

„Při rasistických urážkách mají fotbalisté přestat hrát a odejít. Nastaví hranice,” říká odborník

Fotbal je nejrozšířenější sport na planetě. Rozděluje nás nebo spojuje? Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International a odborník na extremismus ve fotbale, si myslí, že neexistuje téma, které by lidi spojovalo více. „Na pólu, v posledním slumu, všude lze vzít míč a s kýmkoliv si zahrát nebo zabřednout do diskuze, zda Barcelona, nebo Real, zda Messi, či Ronaldo.“ Přesto má fotbalové fandění své stinné stránky, objevuje se v něm násilí i rasismus. „Existuje pro nás spousta omezení. Fotbal je jedno z mála prostředí, kde se můžete veřejně projevit doslova jako zvíře, bez zábran, a přitom je to chování sociálně tolerované. Lidi se jdou odreagovat, jdou se ,vyřádit'. To funguje u 95 % lidí. Těch zbylých 5 % ale posunuje rasismus či nenávist za hranu,“ vysvětluje Martin a dodává: „Celý fotbal je postavený na hecování, ironii, špičkování se, je to hra na válku.“

Pochází z Ghany, vystudoval v Československu. Působil jako prorektor na brněnské univerzitě

Na začátku 80. let přijel Samuel Darkwah z Ghany do Československa. Byl jedním z vybraných studentů, kteří tu v rámci mezivládních dohod mohli vystudovat a pak se vrátit do své domoviny a pokračovat ve své profesi. Nejhorší byly první Vánoce bez jídla, krkolomná komunikace, ale také propaganda, kdy Samuelovi ukazovali jen vzorová zemědělská družstva. Po revoluci pracoval na Mendelově univerzitě a od roku 2016 byl prorektorem na své alma mater.


Judita Matyášová 9. 6. 2019

 

 

 

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.