Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Z dětského vojáka a následně uprchlíka z Konga ředitelem školy v USA

 

bertine bahige big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

9

ledna
2019

Bertine Bahige vyrostl na východě Demokratické republiky Kongo a jeho snem bylo stát se lékařem. Vše se však změnilo, když mu bylo třináct let a do jeho rodného města přijelo rebelské uskupení Mai Mai, které začalo obcházet stavení a sbírat po rodinách nové rekruty. „Nejtěžší bylo podívat se do očí svých rodičů a vědět, že nás od sebe úplně oddělí. Od všeho, co vám bylo po váš dosavadní život blízké,” uvádí pro UNHCR, která jeho příběh přinesla. V zajetí strávil dva roky, než se rozhodl uprchnout. Nebyl schopen přijmout způsob, jak se navzájem dětští vojáci terorizovali. „Věděl jsem, že by to mohl být můj konec. Ale musel jsem pokusit své štěstí,” přiznává. Vydal se na náročnou cestu, která ho po mnoha letech přivedla do pozice, ve kterou ani nedoufal.

Bertine po útěku z dětské armády absolvoval stovky kilometrů dlouhou a náročnou cestu přes jezero Tanganika, kde ho na svou loďku zdarma přijal jeden z rybářů. Ten mu pak také umožnil ukrýt se na korbě svého náklaďáku plného vysušených slaných ryb. Ty byly po několik dní také jeho jedinou stravou.

Když pak vystoupil a vydal se na cestu pěšky, zkolaboval u jednoho ze stromů v pustině. Když se probral, byli kolem něj cizí lidé, kteří mluvili jazykem, jemuž nerozuměl. Ukázalo se, že je v Mozambiku a lidé jsou z tamního uprchlického tábora v Maputu pod správou UNHCR, kde pak Bertine strávil pět let.

Jeho největší obavou bylo, že se mu nepodaří získat vysněné vzdělání. Střední škola totiž v táboře nebyla, neměl tedy kde pokračovat ve studiu. Po několika pohovorech mu ale bylo sděleno, že bude jedním ze šťastlivců a dočká se přesídlení. V té době ještě netušil, co přesně to znamená. Později mu došlo, že dostane příležitost začít nový život ve Spojených státech. O tom, že se takový sen plní jen hrstce uprchlíků ve světě, svědčí také statistiky z roku 2017, kdy bylo do přesídlovacího programu UNHCR do třetích zemí, kterého se účastní na 35 států po celém světě, zařazeno jen necelé procento z nich.

Tři zaměstnání a do školy na kole

Do amerického Baltimoru dorazil roku 2004. Záhy si našel práci v místním Burger Kingu, kde začínal na uklízečské pozici, brzy se však vypracoval na pokladního. „Dostal jsem příležitost začít nový život, získat vzdělání, a tak jsem z toho chtěl vytěžit maximum,” uvádí. V jeden moment tak měl tři zaměstnání a vedle toho po večerech studoval. Protože neměl auto, jezdil do školy 10 kilometrů na kole. Podle svých slov nevynechal jedinou přednášku. A protože byl výtečným studentem, dostalo se mu pro něj revoluční nabídky na stipendium na University of Wyoming.

bertine bahige 2

Bertine a jeho dvě dcery

Na vysoké pak také potkal svou ženu, s níž má dnes dvě děti. Po dosažení titulu z matematiky a jejího vyučování se přestěhoval do města Gillette, kde získal práci středoškolského učitele. Dnes, o několik let později, je ředitelem základní školy v Rawhide. Na svou předchozí školu však nezapomněl. Dosud trénuje tamní studenty ve fotbale. „Tahle země dala šanci někomu, kdo neměl vůbec nic. To ze mě udělalo toho, kým dnes jsem,” říká Bertine. „Vrátit něco proto vnímám jako svou občanskou povinnost,” doplňuje.

Zažít úspěch

„Ve společnosti panuje nedorozumění v tom, kdo uprchlíci jsou a co chtějí. Všichni uprchlíci si přejí příležitost,” řekl ve svém loňském projevu v sídle OSN v New Yorku. „Často se na to díváme jako: ‚Kolik mě to bude stát?’ A nedokážeme se na to podívat z jiného úhlu: ‚Co nám mohou uprchlíci nabídnout? Jak mohou naši komunitu obohatit?’”

bertine bahige 1

Bertine při projevu v OSN

I díky tomu, čím si jako dítě sám prošel, úspěšně a rád pracuje také s ohroženými dětmi. Dokáže jim totiž také snáze než řada běžných učitelů porozumět. A děti mu důvěřují. „Rozumím tomu, odkud pochází, jaké je mít hlad, myslet si, že je proti tobě celý svět, nerozumět anglicky,” líčí. „Současně ale rozumím, že mám příležitost jim ukázat, že úspěch zažít mohou.” O tom, že se mu práce s takovými dětmi daří, svědčí také bývalí žáci, kteří i po opuštění školy za Bertinem občas docházejí pro rady i podporu.

Foto: UNHCR/Cynthia Hunter

Čtěte dále

Oliver se narodil s genetickým onemocněním. Rodiče v Česku iniciovali výzkum léčby vzácných onemocnění

Oliver se narodil před dvěma a půl lety těsně před Vánoci. Již v prvních měsících si rodiče všimli mírného zpoždění ve vývoji, které se časem stále prohlubovalo. Ve čtrnácti měsících se pak rodina dozvěděla diagnózu - Angelmanův syndrom, vzácné genetické onemocnění, které se v Česku a na Slovensku týká asi padesáti lidí. „Nikdy nezapomenu okamžik, kdy jsem si poprvé přečetla, co to je Angelmanův syndrom. Okamžik, kdy se vám zastaví srdce. Sevře hrdlo. Zaplaví vás tolik bolesti v jednom okamžiku. Moment, kdy máte pocit, že už se nikdy nenadechnete! Bylo vám sděleno, že vaše dítě je nevyléčitelně nemocné, do konce života zcela závislé na vás,” popisuje Oliverova maminka Lenka Matějková. Rodinu však zjištění nezlomilo a kromě Oliverka se rozhodla pomoci i dalším lidem s genetickými poruchami. Ve spolupráci s českými vědci a odborníky iniciovala ojedinělý výzkum léčby vz ...

Romové často neznají detaily o perzekuci svých předků. To teď mění mezinárodní tým badatelů

O romském holokaustu se začalo více mluvit až v posledních letech. V našem prostředí zejména v souvislosti s výkupem a bouráním prasečáku na místě bývalého koncentračního tábora v Letech u Písku. I z toho důvodu dosud řada pozůstalých nezná historii své rodiny, která v koncentračních táborech nebo táborech smrti skončila. To se nyní snaží změnit Ústav pro soudobé dějiny ve spolupráci s washingtonským Muzeem holokaustu. Zejména Romům a Sintům z Česka nabízí zdarma jedinečnou možnost prohledání bohatých archivů amerického muzea i dalších databází a v případě úspěšného pátrání předání detailů o perzekvovaném příbuzenstvu. „Nemusí se vždy jednat o rodiny, které o svých předcích nevědí, může jít také o pátrání po konkrétních místech a událostech týkajících se příbuzných v dobových dokumentech a databázích, ke kterým mají pozůstalí obtížný přístup,” uvádí Renata Berkyov ...

„Při rasistických urážkách mají fotbalisté přestat hrát a odejít. Nastaví hranice,” říká odborník

Fotbal je nejrozšířenější sport na planetě. Rozděluje nás nebo spojuje? Martin Balcar, vedoucí kampaní Amnesty International a odborník na extremismus ve fotbale, si myslí, že neexistuje téma, které by lidi spojovalo více. „Na pólu, v posledním slumu, všude lze vzít míč a s kýmkoliv si zahrát nebo zabřednout do diskuze, zda Barcelona, nebo Real, zda Messi, či Ronaldo.“ Přesto má fotbalové fandění své stinné stránky, objevuje se v něm násilí i rasismus. „Existuje pro nás spousta omezení. Fotbal je jedno z mála prostředí, kde se můžete veřejně projevit doslova jako zvíře, bez zábran, a přitom je to chování sociálně tolerované. Lidi se jdou odreagovat, jdou se ,vyřádit'. To funguje u 95 % lidí. Těch zbylých 5 % ale posunuje rasismus či nenávist za hranu,“ vysvětluje Martin a dodává: „Celý fotbal je postavený na hecování, ironii, špičkování se, je to hra na válku.“

Pochází z Ghany, vystudoval v Československu. Působil jako prorektor na brněnské univerzitě

Na začátku 80. let přijel Samuel Darkwah z Ghany do Československa. Byl jedním z vybraných studentů, kteří tu v rámci mezivládních dohod mohli vystudovat a pak se vrátit do své domoviny a pokračovat ve své profesi. Nejhorší byly první Vánoce bez jídla, krkolomná komunikace, ale také propaganda, kdy Samuelovi ukazovali jen vzorová zemědělská družstva. Po revoluci pracoval na Mendelově univerzitě a od roku 2016 byl prorektorem na své alma mater.


Judita Matyášová 9. 6. 2019

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.