Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

Z dětského vojáka a následně uprchlíka z Konga ředitelem školy v USA

 

bertine bahige big

lukas houdekLukáš Houdek
Autor

Koordinátor projektu HateFree Culture. Vystudoval romistiku na FFUK v Praze. Věnuje se také vlastní umělecké tvorbě, ve které reflektuje téma identity, násilí z nenávisti a bezpráví.

9

ledna
2019

Bertine Bahige vyrostl na východě Demokratické republiky Kongo a jeho snem bylo stát se lékařem. Vše se však změnilo, když mu bylo třináct let a do jeho rodného města přijelo rebelské uskupení Mai Mai, které začalo obcházet stavení a sbírat po rodinách nové rekruty. „Nejtěžší bylo podívat se do očí svých rodičů a vědět, že nás od sebe úplně oddělí. Od všeho, co vám bylo po váš dosavadní život blízké,” uvádí pro UNHCR, která jeho příběh přinesla. V zajetí strávil dva roky, než se rozhodl uprchnout. Nebyl schopen přijmout způsob, jak se navzájem dětští vojáci terorizovali. „Věděl jsem, že by to mohl být můj konec. Ale musel jsem pokusit své štěstí,” přiznává. Vydal se na náročnou cestu, která ho po mnoha letech přivedla do pozice, ve kterou ani nedoufal.

Bertine po útěku z dětské armády absolvoval stovky kilometrů dlouhou a náročnou cestu přes jezero Tanganika, kde ho na svou loďku zdarma přijal jeden z rybářů. Ten mu pak také umožnil ukrýt se na korbě svého náklaďáku plného vysušených slaných ryb. Ty byly po několik dní také jeho jedinou stravou.

Když pak vystoupil a vydal se na cestu pěšky, zkolaboval u jednoho ze stromů v pustině. Když se probral, byli kolem něj cizí lidé, kteří mluvili jazykem, jemuž nerozuměl. Ukázalo se, že je v Mozambiku a lidé jsou z tamního uprchlického tábora v Maputu pod správou UNHCR, kde pak Bertine strávil pět let.

Jeho největší obavou bylo, že se mu nepodaří získat vysněné vzdělání. Střední škola totiž v táboře nebyla, neměl tedy kde pokračovat ve studiu. Po několika pohovorech mu ale bylo sděleno, že bude jedním ze šťastlivců a dočká se přesídlení. V té době ještě netušil, co přesně to znamená. Později mu došlo, že dostane příležitost začít nový život ve Spojených státech. O tom, že se takový sen plní jen hrstce uprchlíků ve světě, svědčí také statistiky z roku 2017, kdy bylo do přesídlovacího programu UNHCR do třetích zemí, kterého se účastní na 35 států po celém světě, zařazeno jen necelé procento z nich.

Tři zaměstnání a do školy na kole

Do amerického Baltimoru dorazil roku 2004. Záhy si našel práci v místním Burger Kingu, kde začínal na uklízečské pozici, brzy se však vypracoval na pokladního. „Dostal jsem příležitost začít nový život, získat vzdělání, a tak jsem z toho chtěl vytěžit maximum,” uvádí. V jeden moment tak měl tři zaměstnání a vedle toho po večerech studoval. Protože neměl auto, jezdil do školy 10 kilometrů na kole. Podle svých slov nevynechal jedinou přednášku. A protože byl výtečným studentem, dostalo se mu pro něj revoluční nabídky na stipendium na University of Wyoming.

bertine bahige 2

Bertine a jeho dvě dcery

Na vysoké pak také potkal svou ženu, s níž má dnes dvě děti. Po dosažení titulu z matematiky a jejího vyučování se přestěhoval do města Gillette, kde získal práci středoškolského učitele. Dnes, o několik let později, je ředitelem základní školy v Rawhide. Na svou předchozí školu však nezapomněl. Dosud trénuje tamní studenty ve fotbale. „Tahle země dala šanci někomu, kdo neměl vůbec nic. To ze mě udělalo toho, kým dnes jsem,” říká Bertine. „Vrátit něco proto vnímám jako svou občanskou povinnost,” doplňuje.

Zažít úspěch

„Ve společnosti panuje nedorozumění v tom, kdo uprchlíci jsou a co chtějí. Všichni uprchlíci si přejí příležitost,” řekl ve svém loňském projevu v sídle OSN v New Yorku. „Často se na to díváme jako: ‚Kolik mě to bude stát?’ A nedokážeme se na to podívat z jiného úhlu: ‚Co nám mohou uprchlíci nabídnout? Jak mohou naši komunitu obohatit?’”

bertine bahige 1

Bertine při projevu v OSN

I díky tomu, čím si jako dítě sám prošel, úspěšně a rád pracuje také s ohroženými dětmi. Dokáže jim totiž také snáze než řada běžných učitelů porozumět. A děti mu důvěřují. „Rozumím tomu, odkud pochází, jaké je mít hlad, myslet si, že je proti tobě celý svět, nerozumět anglicky,” líčí. „Současně ale rozumím, že mám příležitost jim ukázat, že úspěch zažít mohou.” O tom, že se mu práce s takovými dětmi daří, svědčí také bývalí žáci, kteří i po opuštění školy za Bertinem občas docházejí pro rady i podporu.

Foto: UNHCR/Cynthia Hunter

Čtěte dále

"Lidé tu na nás někdy reagují s averzí. Bojujeme s nálepkou levné práce," říká Běloruska žijící v Praze

„Historie České republiky a Běloruska je provázaná více, než si uvědomujeme. Málokdo třeba ví, že jeden z posledních dopisů prezident Havel poslal běloruskému politickému vězni,” říká Kryścina (32), která už 10 let v Čechách pracuje jako lektorka češtiny a tlumočnice. Přála by si, aby spolu lidé více mluvili a nestyděli se poznávat odlišné kultury. Snaží se tomu pomoci skrze facebookovou stránku BLRČR, kterou přesně za tímto účelem spolu s dalšími aktivistkami založila.


OPU 22. 3. 2019

„Nejprve panika a nejistota, dnes z ní máme radost,” říká otec dcery s Downovým syndromem

Tomáš Hečko je otcem tří dcer. U jedné z nich se spolu s manželkou týden po jejím narození dozvěděli, že má Downův syndrom (pozn. dále jen DS). „ Můj první dojem byl takový, že mi najednou skončil život, který znám. Že už to nikdy nebude jako dřív. Je to celkem slušná panika,” vzpomíná. Dodává, že se s tou skutečností ale velmi rychle srovnali právě díky empatické lékařce, která rodiče poučeně uklidnila. Anežce je nyní 7 let a chodí do první třídy klasické základní školy. Rok před tím nastoupila do školy na přípravku, aby si zvykla. „Všechno, co děláme, děláme proto, aby ona v dospělosti mohla žít co nejsamostatnější život. Což už dnes víme, že u ní půjde relativně velmi dobře. Běžný život ale znamenají také nějaké sociální vazby,” vysvětluje důvody, proč dceru nepřihlásili na speciální školu, ale běžnou základku, kde má u sobe asistentku pedagoga. Podle Tomáše je zásad ...

„Vegan se musí neustále morálně obhajovat,” říká popularizátorka vědy a veganka Selinger

V České republice žije odhadem asi sto tisíc veganů. Co vlastně dnes veganství znamená? Eliška Selinger, popularizátorka vědy a veganka, tvrdí: „Je to snaha vyhnout se zneužívání zvířat, jak nejvíce je to možné.“ To zahrnuje především nekonzumaci živočišných produktů, nekupování oblečení ze zvířat a kosmetiky testované na nich. Eliška se jako veganka nejčastěji setkává s nepochopením právě svých etických principů. „Lidé to velmi často vidí jen jako zdravotní volbu, navíc samozřejmě špatnou (smích) a z toho podle mě pramení velká řada dalších nedorozumění,” přibližuje budoucí lékařka a výzkumnice. Podle Elišky se vegani necítí morálně nadřazení, ač je jim to často vyčítáno. „Pokud někdo dává najevo, že je nadčlověk, tak to není veganstvím nebo jakoukoliv jeho jinou etickou volbou, ale tím, že je to prostě blbec. A blbce bohužel najdeme v každé lidské skupině, tomu lze jen velmi ...

Rakovina kůže sužuje albíny v Ghaně. Čeští vědci našli řešení. Vyvinuli pro ně levný ochranný krém

Lidé s albinismem se v Africe potýkají s předsudky, diskriminací i násilím a také s řadou zdravotních problémů. Nejvíce je ohrožená jejich světlá kůže. „Kůži chybí melanin, a to je ochrana před UV zářením. Pokud melanin nemáš a vystavíš se sluníčku, budeš mít popáleniny. A ty mohou vést k rakovině kůže. Slunci se u nás ale vyhneš jen těžko,” vysvětluje albínský sociální pracovník Kwame Andrews Daklo. „Opalovací krémy se v Ghaně dají sehnat, ale pouze ve velmi drahých nákupních centrech v hlavním městě. Mnozí si je nemohou dovolit,” upřesňuje. Spousta lidí tak na rakovinu předčasně zemře. S možným řešením nyní přicházejí Češi pod vedením Lukáše Houdka z HateFree Culture, který se situaci albínů věnuje. Brněnský chemik Vojta Kundrát mu nabídl svou pomoc při hledání udržitelného řešení a s kolegy z FCH VUT - Ústavu chemie potravin a biotechnologie tak z lokál ...

 

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.