Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„To dítě rozmazlujete,“ pronesla cizí žena k matce s dítětem v nosítku. Ta sepsala emotivní zpověď

 

kelly dirkes big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

27

září
2018

„Nošením svoje dítě rozmazlíte a nikdy se nenaučí být nezávislé,“ utrousila před časem neznámá žena k adoptivní matce Kelly Dirkes z amerického Washingtonu, která se svou malou dcerkou v nosítku nakupovala v místním supermarketu. V tu chvíli Kelly nijak nezaregovala, pouze políbila svou dcerku na hlavičku, na cizí ženu se usmála a dál se věnovala nakupování. Později však na Kelly, která adoptovala dvě holčičky a obě s Downovým syndromem, slova cizí ženy o rozmazlování dolehla a rozhodla se na ně zareagovat otevřeným dopisem. V něm popsala, jaká je ve skutečnosti jejich situace a s čím se její dcera dosud vyrovnává. Přestože ho napsala už před dvěma lety, do pozornosti veřejnosti i médií se dostal opět nyní, kdy ho znovu sdílí tisíce lidí.

kelly dirkes 1

„Milá paní z Targetu, víte, to, že 'to dítě rozmazluju', jsem slyšela už dřív. Byla jste přesvědčena o tom, že se nikdy nenaučí samostatnosti. Usmála jsem se na vás, políbila dcerku na hlavičku a pokračovala v nákupu. Kdybyste jen věděla, co vím já,“ začíná svůj dopis Kelly. „Kdybyste jen věděla, že (dcerka) strávila prvních deset měsíců svého života zcela opuštěná uvnitř sterilní kolébky, kde neměla na uklidnění nic jiného než své prstíky, které si cumlala. Kdybyste tak věděla, jak vypadal její obličej ve chvíli, kdy mi ji její opatrovnice podala, abych ji poprvé pochovala – byly to kraťoučké chvilky klidu následované naprostou hrůzou,“ popisuje první chvíle se svou adoptivní dcerou Kelly.

Malé miminko totiž do té doby nikdo takto nechoval a podle Kellyiných slov holčička nevěděla, co si má v nové poloze a v hřejivé lidské náruči počít. Kelly dodala také smutnou skutečnost, že malá holčička ve své postýlce ani neplakala, protože věděla, že na její pláč stejně nikdo neodpoví.

kelly dirkes 3

Fotografie z obchodního domu, kde k setkání došlo

„Kdybyste jen věděla, že úzkost byla nedílnou součástí jejího dne stejně jako bouchání hlavičkou o postýlku a rytmické kolébání se, aby získala alespoň nějaké smyslové vjemy a uklidnila se,“ pokračuje Kelly. „Kdybyste jen věděla, jak moc je to dítě v nosítku nezávislé a jak budeme trávit minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce a roky, abychom zvítězili nad tou částí její mysli, která křičí 'trauma' a 'nejsem v bezpečí’. Kdybyste jen věděla to, co vím já.”

„Kdybyste tak věděla, že to dítě teď kňourá, když ho položím, ne když ho zvednu. Kdybyste věděla, že to dítě ráno a po spánku 'zpívá' z plných plic, protože ví, že její brebentění přivede někoho, kdo ji zvedne z postýlky a vymění jí plenku. Kdybyste tak věděla, že to dítě usíná v mámině nebo tátově náruči namísto kolebáním sebe sama,“ připomíná Kelly smutnou etapu života malé holčičky, která si rytmickými pohyby a boucháním hlavičkou o postýlku pomáhala usnout.

Emotivní dopis Kelly uzavřela slovy: „'Rozmazlovat' to dítě je ta nejdůležitější práce, kterou kdy budu mít, a je to pro mě velká pocta. Budu ji nosit o něco déle, nebo jak dlouho mě nechá, protože se učí, že je v bezpečí. Že někam patří. Že je milována. Kdybyste to jen věděla...“

kelly dirkes 2

Kellyin příspěvek dosud sdílely desetitisíce lidí. Řada z nich jí také napsala dojemné komentáře, slova podpory a uznání. „Kéž by vaše holčičky už nikdy nepoznaly chvíli, kdy je ty nebo Kyle nebudete držet. Kéž nespočet objetí a polibků už navždy vymaže měsíce traumat, které si prožily, a pomůže jim stát se lidmi, jakými jste vy. Ať jsou jednoho dne vaše holčičky těmi, které se postarají o osiřelé a budou jasně zářícím světlem. Jsi pro mě příkladem toho, co znamená být máma. Neopovažuj se nechat o tobě někoho říkat, že to děláš špatně. Jsem na tebe, Kyla a vaši rodinu moc pyšná! Miluji tě, Kelly!“ napsala pod Kellyin dopis Lisa Marcellus Riley.

„Tento dopis dokazuje, že nikdy nevíme, čím si lidé procházejí. Vidíme pouze momentky ze života druhých, nikdy nevidíme celý příběh – tak nesuďme,“ dodává ke Kellyině příběhu Melissa Willets, autorka jednoho z mnoha článků, které o emotivní a upřímné zpovědi vyšly.

Foto: FB Kelly Dirkes

Čtěte dále

Zažil šikanu učitelů i útoky neonacistů. Dnes je úspěšným moderátorem. Rodina ho zavrhla kvůli orientaci

„Dělám si ze sebe srandu, že kdyby žil Hitler, byl bych první v plynu,” směje se Gerhard Hadi. „Jako Rom, žid a gay to myslím stačí,” vysvětluje. Pětatřicetiletý rodák z Košic se totiž narodil do židovsko-romské vzdělané rodiny. Vyrůstal v době, kdy v regionu vzkvétala neonacistická hnutí, a to se promítlo i do života jeho rodiny. Sám Gerhard byl jako školák opakovaně napaden neonacisty. Rodina proto ze strachu odjela do Německa, kde požádala o azyl. Stesk po domově a příbuzných ji však o pár let později přivedl zpět. Na základní škole na Slovensku pak pro svůj romský původ čelil šikaně. Ne však jen ze strany spolužáků, ale zejména učitelů. Nejhorší to podle něj bylo na němčině, kde učitelka směrem k němu při jedné hře opakovaně říkávala: Ich bin schmutzig (Jsem špinavý). „Nechápal jsem to. Chodil jsem domů s pláčem,” popisuje. 


...

V Amsterdamu vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky. Pomáhá jim s novými začátky

Získat po příchodu do nové země potřebné zkušenosti, pracovní trénink, jazykové dovednosti i velmi cenné sociální vazby. To jsou cíle unikátního projektu v nizozemské metropoli, kde vloni vznikl pop-up hotel s restaurací provozovaný uprchlíky ve spolupráci s místními sociálními pracovníky. Hotel s restaurací dočasně otevřel vloni, a to v poměrně nezvyklém místě - v bývalé věznici na jihu Amsterdamu. A provozovatelé právě na této skutečnosti postavili propagaci. „Nechte se pohodlně zamknout v Amsterdamu,” zní jeden ze sloganů. Hotel nesl název Movement Hotel. Pozornější čtenář si všimne minulého času - hotel totiž před pár týdny zavřel. Brzy dojde k demolici vězeňských věží, aby uvolnily cestu výstavbě nových bytů. Restaurace v bývalé vězeňské prádelně však zatím funguje dál a podobně jako i dříve hotel nemá problém s nedostatkem zákazníků. „Hosté hotel milovali, protože byl jiný,” vy ...

„Není tu bezpečno a chybí školy. Se změnou pomáhá český slabikář,” říká středoafrická učitelka

Irène Célestine Ngono je koordinátorka vesnických škol v regionu Baoro ve Středoafrické republice (SAR), která je v současnosti považována za druhou nejméně rozvinutou zemi světa. Jak vypadá život v takzvaném zhrouceném státě? „V běžném životě se zhroucený stát projevuje například špatným stavem silnic. Nyní, v období dešťů, je naprosto žalostný a jakékoliv cestování je velice nebezpečné,“ říká Irène a dodává, že prioritou by měla být hlavně bezpečnost. „V zemi není bezpečno. Jeden den dojde ke krveprolití tady, druhý den tamhle a tak pořád dokola. Obyvatelstvo je vystavené naprosté nejistotě.“ Zvlášť velkou výzvou je v SAR i vzdělávání, se kterým pomáhají i Češi z organizace SIRIRI. I dnes tu jsou některé školy prosté chýše z bambusu nebo slámy, některé učitele trápí hlad. „Učitelé jsou špatně placení,“ tvrdí Irène a vysvětluje, proč je to problém: „Učitel o sebe musí d ...

„Neposmívejte se nám,” apeluje 14letá nedoslýchavá dívka. Chce se stát psycholožkou

Čtrnáctiletá Anička Poláková se narodila jako nedoslýchavá. Lékařům se na to podařilo přijít až později a Anička dostala naslouchadlo, když jí byly čtyři roky. Do školy, kde si našla řadu kamarádů, se nemohla dočkat. Některé děti se jí ale kvůli jejímu hendikepu posmívaly. S posměšky a nepochopením se setkává i dnes. „Je to pro nás těžký a fakt se snažíme. Neposmívejte se nám, protože za to nemůžeme a můžeme být kvůli tomu hodně smutní,” říká. „Neslyšící se nemají za co stydět, protože jsme stejně chytří a šikovní jako ostatní,” dodává. Hodně se věnuje gymnastice a atletice, ráda by se věnovala cheerleadingu. V dospělosti by se ráda stala psycholožkou, která by pomáhala dětem s postižením.


Bára Schneiderová 10. 10. 2018

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.