Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„To dítě rozmazlujete,“ pronesla cizí žena k matce s dítětem v nosítku. Ta sepsala emotivní zpověď

 

kelly dirkes big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

27

září
2018

„Nošením svoje dítě rozmazlíte a nikdy se nenaučí být nezávislé,“ utrousila před časem neznámá žena k adoptivní matce Kelly Dirkes z amerického Washingtonu, která se svou malou dcerkou v nosítku nakupovala v místním supermarketu. V tu chvíli Kelly nijak nezaregovala, pouze políbila svou dcerku na hlavičku, na cizí ženu se usmála a dál se věnovala nakupování. Později však na Kelly, která adoptovala dvě holčičky a obě s Downovým syndromem, slova cizí ženy o rozmazlování dolehla a rozhodla se na ně zareagovat otevřeným dopisem. V něm popsala, jaká je ve skutečnosti jejich situace a s čím se její dcera dosud vyrovnává. Přestože ho napsala už před dvěma lety, do pozornosti veřejnosti i médií se dostal opět nyní, kdy ho znovu sdílí tisíce lidí.

kelly dirkes 1

„Milá paní z Targetu, víte, to, že 'to dítě rozmazluju', jsem slyšela už dřív. Byla jste přesvědčena o tom, že se nikdy nenaučí samostatnosti. Usmála jsem se na vás, políbila dcerku na hlavičku a pokračovala v nákupu. Kdybyste jen věděla, co vím já,“ začíná svůj dopis Kelly. „Kdybyste jen věděla, že (dcerka) strávila prvních deset měsíců svého života zcela opuštěná uvnitř sterilní kolébky, kde neměla na uklidnění nic jiného než své prstíky, které si cumlala. Kdybyste tak věděla, jak vypadal její obličej ve chvíli, kdy mi ji její opatrovnice podala, abych ji poprvé pochovala – byly to kraťoučké chvilky klidu následované naprostou hrůzou,“ popisuje první chvíle se svou adoptivní dcerou Kelly.

Malé miminko totiž do té doby nikdo takto nechoval a podle Kellyiných slov holčička nevěděla, co si má v nové poloze a v hřejivé lidské náruči počít. Kelly dodala také smutnou skutečnost, že malá holčička ve své postýlce ani neplakala, protože věděla, že na její pláč stejně nikdo neodpoví.

kelly dirkes 3

Fotografie z obchodního domu, kde k setkání došlo

„Kdybyste jen věděla, že úzkost byla nedílnou součástí jejího dne stejně jako bouchání hlavičkou o postýlku a rytmické kolébání se, aby získala alespoň nějaké smyslové vjemy a uklidnila se,“ pokračuje Kelly. „Kdybyste jen věděla, jak moc je to dítě v nosítku nezávislé a jak budeme trávit minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce a roky, abychom zvítězili nad tou částí její mysli, která křičí 'trauma' a 'nejsem v bezpečí’. Kdybyste jen věděla to, co vím já.”

„Kdybyste tak věděla, že to dítě teď kňourá, když ho položím, ne když ho zvednu. Kdybyste věděla, že to dítě ráno a po spánku 'zpívá' z plných plic, protože ví, že její brebentění přivede někoho, kdo ji zvedne z postýlky a vymění jí plenku. Kdybyste tak věděla, že to dítě usíná v mámině nebo tátově náruči namísto kolebáním sebe sama,“ připomíná Kelly smutnou etapu života malé holčičky, která si rytmickými pohyby a boucháním hlavičkou o postýlku pomáhala usnout.

Emotivní dopis Kelly uzavřela slovy: „'Rozmazlovat' to dítě je ta nejdůležitější práce, kterou kdy budu mít, a je to pro mě velká pocta. Budu ji nosit o něco déle, nebo jak dlouho mě nechá, protože se učí, že je v bezpečí. Že někam patří. Že je milována. Kdybyste to jen věděla...“

kelly dirkes 2

Kellyin příspěvek dosud sdílely desetitisíce lidí. Řada z nich jí také napsala dojemné komentáře, slova podpory a uznání. „Kéž by vaše holčičky už nikdy nepoznaly chvíli, kdy je ty nebo Kyle nebudete držet. Kéž nespočet objetí a polibků už navždy vymaže měsíce traumat, které si prožily, a pomůže jim stát se lidmi, jakými jste vy. Ať jsou jednoho dne vaše holčičky těmi, které se postarají o osiřelé a budou jasně zářícím světlem. Jsi pro mě příkladem toho, co znamená být máma. Neopovažuj se nechat o tobě někoho říkat, že to děláš špatně. Jsem na tebe, Kyla a vaši rodinu moc pyšná! Miluji tě, Kelly!“ napsala pod Kellyin dopis Lisa Marcellus Riley.

„Tento dopis dokazuje, že nikdy nevíme, čím si lidé procházejí. Vidíme pouze momentky ze života druhých, nikdy nevidíme celý příběh – tak nesuďme,“ dodává ke Kellyině příběhu Melissa Willets, autorka jednoho z mnoha článků, které o emotivní a upřímné zpovědi vyšly.

Foto: FB Kelly Dirkes

Čtěte dále

Na Slovensku ho měli za výrostka, v Anglii nyní nastoupil k policii. Rozhodl se sloužit zdarma

Ladislav Demeter, kterému jeho okolí říká Laco, pochází z romské rodiny z východního Slovenska. V jeho útlém věku rodina odešla za lepším životem i rovným zacházením do Velké Británie. Zatímco se ve škole na Slovensku setkával se šikanou a byl podle svých slov považován proto, že se bránil, za „grázla”, v Anglii našel vášeň k učení. Od malička touží po práci policisty a za svým cílem jde stůj co stůj. Prošel vyšším vzděláním a nyní se chystá na jednu z pěti univerzit, které ho přijaly ke studiu kriminologie. Sen si ale už částečně splnil. Ještě během studia se pustil do intenzivní roční policejní přípravy a před pár týdny se stal policistou. Ke sboru nastoupil jako zvláštní konstábl, který se vyzna-čuje tím, že má téměř identické pravomoci jako ostatní kolegové, pracuje ale zdarma a na menší úva-zek. Přestože se totiž Laco chce věnovat práci u policie naplno, je pro něj na prvním ...

Jak se žije na východním Slovensku. Čtyři příběhy, které boří stereotypy

Slovenská republika je našemu srdci ze všech evropských států nejblíže, přeci jenom jsme byli jeden stát a jeden národ, máme společnou historii a nemáme jazykovou bariéru. Východní Slovensko je domovem velkého počtu Romů. Značná část odešla za lepším životem do zahraničí, ale i tak zde mnoho Romů zůstává, a to i přesto, že tzv. východ patří mezi nejchudší kraje Slovenska.


Stanislava Ondová 15. 2. 2019

Léčba rakoviny i zkoumání vesmíru. České vědkyně, které přispěly k rozvoji zdejší i světové vědy

Robosoutěž Českého vysokého učení technického měla v loňském roce nečekaného vítěze. Poprvé v historii zvítězil dívčí tým. Alena Gorčíková, Elisabet Truhlářová a Vu Hoang Anh vyhrály v konkurenci 97 týmů. „Ukazuje se, že neplatí stereotyp, že technika je jen pro kluky,“ uvedl pro server Novinky hlavní organizátor soutěže, Martin Hlinovský z ČVUT. Přesto však podle statistik UNESCO celosvětově pouze 28 % výzkumných a vědeckých pracovníků tvoří ženy. V České republice je pak žen ve vědě pouze 27 %. Zásadní úlohu žen ve vědeckém světě připomněl 11. února Mezinárodní den žen a dívek ve vědě. Národní kontaktní centrum – gender a věda Sociologického ústavu AV ČR v rámci něj prostřednictvím kampaně na sociálních sítích připomnělo vědkyně, které přispěly k rozvoji české i světové vědy. „V roce 2018 měly ženy na kontě množství důležitých a pro společno ...

Vystudoval v Česku, je světovým expertem na TBC. V Ghaně spoluzaložil český klub Czechslov

Sedmapadesátiletý Kennedy Kwasi Addo se narodil do rodiny kakaového farmáře. Ten velmi brzy zemřel a péče o početnější rodinu tak padla na bedra ovdovělé matky. Kennedy byl nejlepším studentem ze školy, prostředků na jeho další studium však matka příliš neměla. Lékaři působící v jeho rodné vesnici vystudovali v Rumunsku a právě oni ho přesvědčili, aby zažádal o stejné stipendium. Prošel a spolu s dalšími dvěma Ghaňany byl vyslán do Československa. Přestože vždy toužil studovat medicínu, byla mu po příjezdu do Prahy v roce 1984 přidělena veterina v Košicích. Vztahy se spolužáky byly sice podle něj skvělé a vzájemně si pomáhali, vztahy s lidmi mimo školu ale bývaly problematické, zejména na venkově. „Nebyli zvyklí vidět černochy,” líčí. „Křičeli: Bože moj! Preboha, čo je to?” reprodukuje ve slovenštině. Dodává, že to studenti z Afriky přijímali a rozuměli tomu.