Blog Nadpis

Příběhy, články a rozhovory

„To dítě rozmazlujete,“ pronesla cizí žena k matce s dítětem v nosítku. Ta sepsala emotivní zpověď

 

kelly dirkes big

richterovaKateřina Gamal Richterová
Autorka

Absolventka Blízkovýchodních studií a praktikující muslimka. Členka týmu HateFree Culture.

27

září
2018

„Nošením svoje dítě rozmazlíte a nikdy se nenaučí být nezávislé,“ utrousila před časem neznámá žena k adoptivní matce Kelly Dirkes z amerického Washingtonu, která se svou malou dcerkou v nosítku nakupovala v místním supermarketu. V tu chvíli Kelly nijak nezaregovala, pouze políbila svou dcerku na hlavičku, na cizí ženu se usmála a dál se věnovala nakupování. Později však na Kelly, která adoptovala dvě holčičky a obě s Downovým syndromem, slova cizí ženy o rozmazlování dolehla a rozhodla se na ně zareagovat otevřeným dopisem. V něm popsala, jaká je ve skutečnosti jejich situace a s čím se její dcera dosud vyrovnává. Přestože ho napsala už před dvěma lety, do pozornosti veřejnosti i médií se dostal opět nyní, kdy ho znovu sdílí tisíce lidí.

kelly dirkes 1

„Milá paní z Targetu, víte, to, že 'to dítě rozmazluju', jsem slyšela už dřív. Byla jste přesvědčena o tom, že se nikdy nenaučí samostatnosti. Usmála jsem se na vás, políbila dcerku na hlavičku a pokračovala v nákupu. Kdybyste jen věděla, co vím já,“ začíná svůj dopis Kelly. „Kdybyste jen věděla, že (dcerka) strávila prvních deset měsíců svého života zcela opuštěná uvnitř sterilní kolébky, kde neměla na uklidnění nic jiného než své prstíky, které si cumlala. Kdybyste tak věděla, jak vypadal její obličej ve chvíli, kdy mi ji její opatrovnice podala, abych ji poprvé pochovala – byly to kraťoučké chvilky klidu následované naprostou hrůzou,“ popisuje první chvíle se svou adoptivní dcerou Kelly.

Malé miminko totiž do té doby nikdo takto nechoval a podle Kellyiných slov holčička nevěděla, co si má v nové poloze a v hřejivé lidské náruči počít. Kelly dodala také smutnou skutečnost, že malá holčička ve své postýlce ani neplakala, protože věděla, že na její pláč stejně nikdo neodpoví.

kelly dirkes 3

Fotografie z obchodního domu, kde k setkání došlo

„Kdybyste jen věděla, že úzkost byla nedílnou součástí jejího dne stejně jako bouchání hlavičkou o postýlku a rytmické kolébání se, aby získala alespoň nějaké smyslové vjemy a uklidnila se,“ pokračuje Kelly. „Kdybyste jen věděla, jak moc je to dítě v nosítku nezávislé a jak budeme trávit minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce a roky, abychom zvítězili nad tou částí její mysli, která křičí 'trauma' a 'nejsem v bezpečí’. Kdybyste jen věděla to, co vím já.”

„Kdybyste tak věděla, že to dítě teď kňourá, když ho položím, ne když ho zvednu. Kdybyste věděla, že to dítě ráno a po spánku 'zpívá' z plných plic, protože ví, že její brebentění přivede někoho, kdo ji zvedne z postýlky a vymění jí plenku. Kdybyste tak věděla, že to dítě usíná v mámině nebo tátově náruči namísto kolebáním sebe sama,“ připomíná Kelly smutnou etapu života malé holčičky, která si rytmickými pohyby a boucháním hlavičkou o postýlku pomáhala usnout.

Emotivní dopis Kelly uzavřela slovy: „'Rozmazlovat' to dítě je ta nejdůležitější práce, kterou kdy budu mít, a je to pro mě velká pocta. Budu ji nosit o něco déle, nebo jak dlouho mě nechá, protože se učí, že je v bezpečí. Že někam patří. Že je milována. Kdybyste to jen věděla...“

kelly dirkes 2

Kellyin příspěvek dosud sdílely desetitisíce lidí. Řada z nich jí také napsala dojemné komentáře, slova podpory a uznání. „Kéž by vaše holčičky už nikdy nepoznaly chvíli, kdy je ty nebo Kyle nebudete držet. Kéž nespočet objetí a polibků už navždy vymaže měsíce traumat, které si prožily, a pomůže jim stát se lidmi, jakými jste vy. Ať jsou jednoho dne vaše holčičky těmi, které se postarají o osiřelé a budou jasně zářícím světlem. Jsi pro mě příkladem toho, co znamená být máma. Neopovažuj se nechat o tobě někoho říkat, že to děláš špatně. Jsem na tebe, Kyla a vaši rodinu moc pyšná! Miluji tě, Kelly!“ napsala pod Kellyin dopis Lisa Marcellus Riley.

„Tento dopis dokazuje, že nikdy nevíme, čím si lidé procházejí. Vidíme pouze momentky ze života druhých, nikdy nevidíme celý příběh – tak nesuďme,“ dodává ke Kellyině příběhu Melissa Willets, autorka jednoho z mnoha článků, které o emotivní a upřímné zpovědi vyšly.

Foto: FB Kelly Dirkes

Čtěte dále

„Neměla by míň papat? Neměla bys už mít dítě?” ptají se nadživotní kresby v ulicích Prahy

Až do poloviny června bude v pražském veřejném prostoru k vidění výstava kreseb slovenské autorky Ivany Šátekové. Ta na několikametrových panelech Galerie Artwall na zdi pod Letenskými sady tematizuje situace, v nichž se ženy setkávají v různých obdobích svého života s kritikou nebo nepochopením, které autorka vnímá jako genderově podmíněné. „Hodnocení týkající se vzhledu, mateřství, správného chování či vyjadřování provázejí ženy od dětství až do stáří. Tyto komentáře mají často formu zdánlivě nevinných a dobře míněných otázek. Výstava je zaměřená na stereotypy o ženách a odkrývá skrytý sexismus a ageismus – tedy předsudky a diskriminaci na základě pohlaví a věku,” uvádí jedna z kurátorek výstavy Lenka Kukurová. „Otázky vypovídají o vžitých společenských představách o tom, jak by se měla chovat ,správná žena'. Mnohé z nich ale vycházejí z předsudků, které se opakov ...

Děti migrantů se setkávají s českými při hrách a sportu. Učí se česky a navazují přátelství

Skupina jednadvaceti dětí se v posledních měsících nenudila. Během čtyř lekcí parkouru se učily základy bezpečnosti, skoky, parakotouly, udržení se na zdi a také týmovému duchu. Při bubnování během měsíce nacvičily společně s lektory rytmickou skladbu. Street dance lekce přinesly možnost naučit se základním pohybům. Děti zaujal zejména break dance a hip hop. Na výtvarných workshopech pak malovaly abstraktní obrazy pomocí barevných tuší a pěny na holení, pracovaly s linorytem a vytvořily také obrovské puzzle, do nichž každé dítě vytvořilo svůj vlastní dílek. Nabídnout dětem možnost si vyzkoušet různorodé aktivity je jedním z cílů mezinárodního projektu LAB 31. V České republice jej realizuje Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Dalším z cílů je podpora integrace. Proto projekt spojuje české děti s dětmi cizinců. Zapojeny jsou děti ve věku osmi až patnácti let z devíti zemí sv ...

„Mýty o válečném násilí vychovávají ženy, aby sexuální násilí čekaly a nebránily se,“ říká expertka

Maďarská Židovka Judith Magyar Isaacson se narodila v roce 1925. V červenci roku 1944, když jí bylo devatenáct let, byla deportována do koncentračního tábora Osvětim a následně nucena k pracím v Hessisch Lichtenau. Ve své autobiografii popsala neustálý strach ze sexuálního násilí a také své pocity, když jí jednoho dne velitel koncentračního tábora Lichtenau řekl, aby ho následovala. „Dědí ženy vzpomínky na znásilnění?” pomyslela si při tom Judith. Vzpomněla si na mýtus o únosu Sabinek Římany a na další příběhy násilí na ženách. „Můj úděl není výjimečný, řekla jsem si. Zasáhlo mě starověké právo sexu a války.” Mýty a příběhy o válečném násilí na ženách připravují ženy na tuto možnost a ženy jsou tak vychovávány k tomu, aby sexuální násilí očekávaly a aby se mu případně nebránily.


Nina Djukanovićová 21

HFFest: Brno ovládne festival extrémních pochutin. Nabídne hmyz nebo kuřecí pařáty

V sobotu 25. května se v Brně uskuteční již čtvrtý ročník Extrem food festivalu. Akce potrvá od 10:00 do 18:00 a nabídne exotickou kuchyni, neobvyklé nápoje a bohatý doprovodný program. Festival proběhne na známém fotbalovém stadionu Za Lužánkami a pořadatelé se na něm pokusí vytvořit nový český rekord v počtu lidí pojídajících smažený hmyz na jednom místě. Festival se letos hlásí k označení HateFree Fest, čímž dává najevo, že je otevřený všem návštěvníkům bez rozdílu. Kromě jiného si na něm tak budete moci vyzvednout naše placky nebo nálepky.


HateFree Culture 21. 5. 2019

Agentura pro sociální začlěňování - logo

Úřad vlády České republiky - logo

eea grants

CT-V2-lgv2

Projekt HateFree Culture realizuje Agentura pro sociální začleňování, jeden z odborů Úřadu vlády ČR. Projekt je podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska. Hlavním mediálním partnerem je Česká televize.